úterý 19. listopadu 2013

Návštěva z Londýna

Vzpomenete si ještě na Londýnský článek o návštěvě kavárny Prufrock? Jestli vás zaujal, nemusíte škudlit na letenku, protože Londýn přijde k vám. Kluci z Prufrocku jsou totiž v Česku jako doma - Gwilym Davies se tu oženil, a v pátek bude v Brně také druhý spolumajitel, Jeremy Chellenger. A důvod?

Když jsem se v Prufrocku byla podívat, tak říkal: "Czech is good! We have a Czech girl here, too!" a dnes vím, že tou Češkou byla asi Petra Střelecká. Ta spolu s Adamem Obrátilem začátkem příštího roku, snad během února, otevře novou brněnskou kavárnu Industra. Ochutnávky však přichází už teď a jednou z prvních je páteční akce Taste of Industra, s prezentací nově vznikajícího prostoru a konceptu, s přednáškou o cestě kávovým světem právě od nahoře zmíněného pána. Přednáška je součástí benefiční akce s dobrovolným vstupným a nezůstane pouze u slov, ale budete mít příležitost také ochutnat kávu z londýnské pražírny Square Mile. Čistou shodou okolností je, že jejich krásnou Nicaraguu právě u psaní srkám.

Chcete mít čerstvé zprávy o tom, co Industra pořádá a kolik zbývá do otevření? Sledujte je na twitteru nebo FB.

středa 23. října 2013

Zuzčino přiznání: Jak jsem zkoušela nepít kafe

Každej máme nějakej pohon. Benzín, slunce, romantickým bláznům stačí voňavá kopretina a nebesky modré oči jejich platonické lásky, s jehož představou si večer zcela neplatonicky dělaj dobře, někomu stačí, že žije. Pak tu máme skupinku lidí skládající se ne ze 70 % vody a 30 % zbytek, ale 60 % vody a 10 % kofeinu. A to minimálně. Coffee junkies, kam patřím i já. 

Ani nevím, kdy to přesně začalo, ale prošla jsem etapami kafí ze školního automatu, když si otevřel kamarád na kavárnu na náměstí, měla jsem tam svůj půllitr, do kterého se sypaly 2-3 lžíce (lžíce, ne lžičky) mleté kávy, dolít k rysce vodou, a pak mlékem až k okraji. Po vypití druhého půllitru začínal mít člověk představu, co je to ten pangalaktickej magacloumák. Vedlejší účinky? Tak na sobě jsem nepozorovala žádné, ale vliv na okolí tu byl. Celý svět se strašně zpomalil, lidem trvalo věčnost, než se vyjádřili. A já jsem se navíc naučila novou řeč, i když to byl možná jenom dialekt, nikdo mi nerozuměl, jenom kamarádka vracející se z technoparty s doznívající extází v těle a banda Italů po třetím dopoledním espressu. To byl asi první okamžik, kdy jsem si uvědomila, že má káva magické účinky, a rozhodla jsem se, že už z mého života nikdy nesmí odejít. A takový blbosti jako nepít kafe jsem se smála s rozklepanýma rukama s šestým hrnkem kávy v ruce.

Že bych to mohla zkusit, mě napadlo až po jednom večeru s abstinující kamarádkou. Jak jsem dopadla? Moje ranní mlčení se protáhlo až do pozdně odpoledních hodin, bolest hlavy a nechutně rychlej svět. Vydržela jsem tři dny, ale důležité upozornění pro vás: TOTO DOMA NEZKOUŠEJTE!

Tenkrát jsem se sešla s jednou kamarádkou na večeři, zdála se mi shrbená, podivně unavená a nezvykle hladová. Po třetím kotlíku kari jsem se musela zeptat, jestli je všechno v pořádku.
„Rozhodla jsem se přestat pít kafe.“
„Panebože, to vážně? To je hrozný, jak je ti?“
„Bolí mě kafe a chce se mi strašně mlíko a cukr.“
„Cožee?“
„Že mě bolej záda a chce se mi strašně spát a umřít.“
„Jsi statečná, jak dlouho už to trvá?“
„Dnes mám první den..“
„Ach..“
Snažila jsem se tedy vymyslet co nejveselejší témata, na hony vzdálené kávě, když si ale vedle nás dali lidé po večeři kafe, radši jsme zdrhli a já se snažila dál vymýšlet antikávový témata, ale kamarádka chřadla a chřadla... „Ty, já si myslím, že jsi naprosto úžasná, že jsi zvládla celý den nepít kafe a rozhodně jsi mi dokázala, že to jde, a rozhodně tě nechci k ničemu navádět nebo ničit tvůj očistný rituál..ale nedáme si jedno úplně maličky, slaboučký filtrovaný kafíčko?“
„Píchni mi ho, dej mi ho šňupnout, ale rychle, proboha!“

Autorka Zuzana Vrzalová za svou odvahu nepít kafe dostala trochu geishy pro její aeropress. Číst o jejích dalších dobrodružstvích můžete na http://zuzanavrzalova.blog.idnes.cz/ nebo ji také můžete sledovat na twitteru jako @podsalek. A že pila kafe z automatu? Všichni jsme tam jednou byli! ;)

středa 9. října 2013

Chcete posnídat s geishou?

Ne, další příspěvek není o robustě v Asii. O geishu se rozhodně jedná, ale tahle kočka je z Panamy a zase je to káva. Je to kultivar, který má silné evropské kořeny, ale proslavila ho Petersonova farma La Esmeralda v Boquete. Je to komplexní káva a jako geisha je krásná, lehká, květinová. Většinou má slabší tělo a pro někoho je až moc čajová. Je dost specifická a mezi ostatními by ji asi našel i laik.  Speciální je hlavně cenou, protože se na burze pravidelně draží velmi vysoko. Patří mezi nejdražší dostupné kávy, i když ji narozdíl od cibetkové nikdo kromě coffeegeeků nezná. Letos se geisha z této farmy zpracovaná suchou metodou dostala na šílenou cenovku 14 000 Kč za kilogram zelené kávy!

U nás se občas Geisha z farmy Graciana Cruze objeví u Doubleshotu, a možná jste na ni narazili i během týdne kávy nebo denního festivalu Coffee in Prague. Já jsem s sebou z Berlína přivezla geishu zpracovanou promytou metodou, pocházející přímo z farmy La Esmeralda, praženou norimberskou pražírnou Machhoerndl. Nechci se jen chlubit, chci se podělit. Porci kávy dostanete ten, kdo mi přislíbí napsat zajímavý článek. Nemusíte ho mít hotový, stačí napsat téma nebo název a nějaké krátké pracovní shrnutí, a já si vyberu jeden (nebo možná i víc), který by mě zajímal nejvíc. Také mi k tomu napište, jak byste si tu dobrotu, v případě výhry, připravili. Nemusí to být žádná expertní téma, klidně to může být o vašem nejlepším zážitku s kávou, o návštěvě zmíněných festivalů nebo vaše baristické historky.

Kávu vám (nenamletou!) můžu předat v Brně, Praze nebo ji klidně šoupnu do obálky a předá vám ji pán pošťák. Svoje nápady mi klidně do konce týdne pište, kam chcete - sem do komentářů, na twitter, na e-mail sibyliatko zavinac gmail tecka com. Hra začíná - teď!

pátek 20. září 2013

Einen Kaffee, bitte

Kdo mě sleduje a ví, co podnikám, nejspíš se už dlouho těší na kávové tipy z Berlína. Je to pro mě překvapivě nadmíru multikulturní město, kde se němčiny rozhodně bát nemusíte. Místní kavárenská scéna je vyhlášená, i když se spíš nápadně podobá té pražské než-li londýnské. Filtrovaná výběrová káva Němcům nápadně připomíná klasické domácí filtry Melitta, avšak chuť výběrové kávy je pro ně poměrně nová. Zákeřným neviditelným nepřítelem je velmi tvrdá voda, která vám očekávání může pokazit i v podnicích, které vypadají velmi dobře. Základní informace pro přežití: objednává se a platí hned většinou u baru, záchody jsou velmi často schované někde v zóně za barem, kuchyní a tak, neostýchejte se, espresso většinou stojí kolem 2,20, ale je to macek z dávky 16 g. 

Chapter One
Kavárna Chapter One, jejíž spolumajitelkou je Češka Nora Šmahelová, v Kreuzbergu pro mě byla už po první návštěve srdeční záležitost. Vymazlená starožitnostmi ve stylu místních oblíbených bleších trhů je pro mě přesně tím prostorem, který jsem si jako ideální kavárnu vysnila. Čeština Noru navíc vždy potěší a už jen proto měl našinec Chapter One navštívit. Není to rozhodně jediný důvod. Vítězka německého Baristy roku 2002 se o svou nabídku výborně stará a často ji obměňuje. Můžete tam sehnat šťavnatá zrna pražírny JB nebo se vám třeba poštěstí setkat třeba se zásilkou z řecké Tailor Made nebo švédské Per Nordby. Espresso, filtr, vacuumpot, nic zde není špatná volba.

Bonanza Coffee Heroes
Bonanza byla základním kamenem aktuální kávové vlny, nebo to o sobě aspoň rádi tvrdí. Jejich malá kavárna se nachází kousek u Mauer Park, což je vyhledávaná lokalita zejména v neděli, kdy sem Berlíňané chodí na karaoke a obrovský bleší trh se spoustou starých, etnických nebo uměleckých předmětů. Zpátky ke kávě - tenhle podnik má jenom kávu. No abych nekecala, tak ještě sušenky ;) Základem je mlýnek s jejich blendem a vždycky jedna single origin káva na espresso. Filtry zde připravují pomocí mašinky Bunn brewer nebo plechového filtru s rovným dnem a hezoučkým filtrem s volánky - Kalita. Jsou pohodoví, kávu vždycky připravují svým tempem.

Five Elephant
Sloní kavárna je v mojí nejoblíbenější trojce, protože mají skutečně famózní dezerty a nejlepší cheesecake na světě. Ten je z poměrně jasných důvodů docela často vyprodaný, ale dá se celkem spolehlivě sehnat každý čtvrtek na Thursday Street Food festivalu v Markthalle. Když se vrátíme ke kávě, tak preferuji jejich espressa než filtry. To je ale asi jen moje osobní preference, protože se na Nordic Cupu umístili na úžasném třetím místě. I Five Elephant najdete na kraji Kreuzbergu.

No Fire No Glory, Café CK, The Barn
Všechny tři v této kategorii jsou blízko a jsou to asi bezvadné kavárny, ke kterým jsem si ale příliš osobní vztah zatím nestihla vytvořit. No Fire No Glory  má každopádně moje sympatie za spolupráci s dánskou pražírnou Coffee Collective (doporučuju zejména čokoládové a oříškové kávy, jejich Guatemaly jsou pro mě nepřekonatelné). CK mám v obdobné úctě za spolupráci s norskou pražírnou Solberg and Hansen a také za Coryho Andreena, který patří mezi největší kávové geeky na světě. The Barn patří mezi notoricky známé podniky a to právem za to, jakou pozornost kávě po technické stránce věnují. Mají dvě pobočky, z nichž preferuji větší pražírnu na Schoenhauser Allee. Proslavili se kávou od Square Mile, aktuálně si však praží sami a opět jim dávám přednost spíš na espresso než filtry. Mají podle mě trochu problém s konzistentností svých výkonů v pražení, ale od nové pražírny se to dá čekat a beru to jako posvěcení mojí teorie o tom, že je to opravdu kumšt. Poslední kousky jsou ale už velmi dobré. 

Mezi skvělé způsoby, jak ochutnat aktuální kávy i něco navíc, jsou v Berlíně cuppingy. Jsou většinou zadarmo, můžete na ně přijít jen tak, potkáte u nich většinou coffee geeky i úplné nováčky a dozvíte se zajímavé věci. Ty pravidelné jsou turistům nakloněné: pátek - od 11 h. v The Barn, od 14 h. v No Fire No Glory, sobota od v 13 h. v Bonanze. Většinou na ně počítejte tak hodinku, mívají velmi pozvolný začátek.

Seznam dobrých kaváren se ale stále rozrůstá. Pro další tipy doporučuji prošmejdit blog Stil in Berlin a zavítat můžete také na můj nový blog v angličtině, kde dobrotami postupně plním i mapku.


 






pondělí 9. září 2013

O povstání baristů

Třeba jste na to už taky narazili. Projekt Piccoloneexistuje získal jistou popularitu a impérium vrací úder. Zatímco coffeegeeci mají pocit, že na české kavárenské scéně nebylo nikdy líp, z různých blogů a časopisů (1, 2, 3, 4, 5) se také dozvídáme, že čeští kavárníci jsou banda neslušných bídáků, kteří se o blaho svých zákazníků dostatečně nestarají. Skoro to vypadá, jako by výběrová káva (rozumějte káva, jež podle odborníků byla ohodnocená jako chuťově nadprůměrná) snad byla zdraví nebezpečná a šířila jistý druh šílenství. Projevuje se to trochu jako máma, která vám pořád říká, že nemůžete mít sladkosti před obědem, nebo ať neříkáte to sprosté slovo na p. Myslí to dobře, ale není divu, že se začnete vztekat, když to slyšíte po stopadesáté šesté. Přiznávám, že bych taky nechtěla začít pít robustu nebo sladit jen proto, že to dělají ostatní.

Ten namyšlený barista a proč se na to piccolo nevykašle
Ten kluk, co vás poučuje, je plný ideálů. Sní o práci, ve které ho ostatní ocení, a snaží se ji dělat fakt dobře. Dost si kvůli tomu nastudoval a naučil, dělá to nějaký pátek, a nakonec vypění jako Kodet v Pelíškách, když před ním povíte nok. Ve skutečnosti měl těsně před vámi podobnou objednávku, kterou musel předělávat, protože byla chyba v překladu a takových je týdně několik. Samozřejmě by obsluha nikdy neměla být nepříjemná, ale každopádně čas, který bychom mohli strávit povídáním o tom, jak se dnes máte nebo co máme za kávu, trávíme tím, že se snažíme domluvit a nedaří se to. Mluvíme jiným jazykem a ani jeden nefunguje. Piccolo, presso, espresso, americano, lungo nebo ristretto. Když jdu do kavárny já, objednám si espresso a dostanu bazén. Když jdete to kavárny vy, objednáte si presso a občas dostanete něco divně malého. Pojďme s tím něco udělat, kurde.
Občas se ale taky stane, že se nedomluvíme. Zákazník je pán, ale stává se jím ve chvíli, kdy je na scéně také prostor pro obchod. Ten občas chybí, stejně jako zákazníkům pokora k řemeslu, které má svá pravidla a postupy. Možná proto, že chcete sirup do kávy, možná skořici a možná robustu. Možná v tomhle podniku prostě nechcete být a to, co dělat nechceme my, zase není v lístku. Každý máme své důvody. Jestli vám tedy můžu něco radit, což je dnes dost ošemetné, tak: choďte do kaváren, kde vám káva chutná a kde se k vám chovají hezky. Možná pak budou všichni zákazníci i baristi usměvaví a pokud ne, neviditelná ruka trhu je vymaže z mapy.

Obsluha jako zákon akce a reakce 
Neodolám předem neodepsat na nejčastější reakci rozzlobených diskutérů: Jednou jsem platící zákazník a mám dostat modré z nebe, né abyste mě poučovali. - Tento přístup podle mých zkušeností celou situaci v kavárně redukuje na čistě tržní vztah, který není příjemný ani jedné straně. Podle takových zákazníků většinou nelze udělat dost, abyste si jejich zlaté penízky zasloužili. A hrozně rádi na vás povýšeně mávají přes místnost peněženkou, když chtějí platit. Dýška jsou zpravidla tak dvoukorunová a není jím trapné účet na 112 Kč zaokrouhlit na 114 Kč. Nedej bože, abyste jim ještě něco vysvětlovali, když oni jsou ředitelé vesmíru a vy jen obsluha v kavárně. Jak těžké asi tak může oproti tomu být stát u takové mašiny a dělat kafe ... no a jsme doma. 

pondělí 15. července 2013

O kávě a řemeslu s Michalem Stecem z Cafe Mitte

Foto: Hana Matoušková
Cafe Mitte mám ráda a tento post o něm není první. Od té doby však stále platí, že kavárna je nadprůměrná a i když už nejsou jedinými, kdo nabízí kvalitní šálek kávy v centru, mezi hlavní přednosti platí hlavní otvírací doba pozdních nočních hodin a o víkendech. Velké dík jim také patří za organizování freestylového baristického souboje Ultimate Coffee Smackdown, který snad jako jediná kávová soutěže láká nejen profíky, ale i nadšence a připomíná, že vařit kávu je zábava. Jejich barista Michal Stec se navíc bez mučení nechal přemluvit na rozhovor o kávě a podniku, ve kterém pracuje.

Michale, proč máš rád kávu a jak jsi se k ní dostal?
Mám rád hlavně přípravu, rád si s ní vyhraju a baví mě i dívat se, jak to dělají ostatní, káva je pro mě hlavně zábava. A samozřejmě si ji rád vychutnám. Piju ji už dlouho, ale mezi první nejsilnější zážitky patří espresso, na které mě pozval řidič během stopu po Itálii. To bylo po maturitě. Nezapomenutelná chvíle. Později jsem při škole začal pracovat v Krmítku a v Cafe Minor, kde jsem potkal lidi, co se o kávu hodně zajímali a spoustu mě naučili, hlavně Hanku a Jamala. Jamal byl skvělý učitel, tehdy se ještě tak neřešily technické detaily jako TDS (počet rozpuštěných částic v nápoji), ale učili jsme se to hodně podle chuti a intuice. Převládaly pocity nad čísly. Nikdy nezapomenu Jamalovu radu během šlehání mléka: „Koncentruj se, představ si, že jsi to mlíko…prostě zen“ a taky na naše oblíbené heslo „Filtruj nebo zemři“

Co máš rád na Mitte?
Určitě atmosféru, kolegy a to, že tu máme příležitost si s kávou opravdu vyhrát. Třeba když jsme zaváděli aeropress, každý z nás přišel s jiným receptem, ochutnali jsme je všechny a vybrali ten, který nám chutnal nejvíc. Také se snažíme vybírat zajímavé kávy, aby bylo pořád co objevovat, kromě Doubleshotu míváme i La Bohéme a zkoušíme i jiné, třeba Yakimu, ale u hodně malých pražíren jsme narazili na problém s konzistencí, jednou nám to chutná, objednáme další a už to není tak dobré.

Máte hodně baristů, jak se Vám daří držet úroveň? Máte nějaká školení?
Sám mám certifikát SCAE barista level 1 a většina lidí, co tu pracuje, už s kávou před tím zkušenosti měla. Jestli někdo má problém s přípravou něčeho, sejdeme se a doučíme ho to. Ale moc často se tu lidé nemění. Vím, že v Praze pracuje hodně baristů na plný úvazek, kávu mají jako zaměstnání, zatímco brněnská scéna je mnohem více o studentech-brigádnících, kteří jsou do kávy prostě nadšení, to je podle mě zajímavé.

Proč a jací lidé sem podle tebe chodí?
To se hodně poslední dobou změnilo, dřív to byli hlavně kávoví nadšenci (coffee geeks), ale poslední dobou chodí mnohem více lidí z ulice nebo na doporučení a kvůli naší kávě se i často vracejí, to mě těší. Hodně lidí sem chodí taky prostě za námi, popovídat si a vyzkoušet něco zajímavého. Myslím, že nejlepší je, když se chodí do kavárny nejen za kávou, ale taky kvůli lidem a atmosféře. Kavárna je především společenským prostorem. Na druhou stranu je průšvih, když jdu do kavárny a kávu si tam nechci dát, protože tam není dobrá.

Kdo je podle tebe nejlepší a kdo nejhorší zákazník?
Nejlepší zákazník je vlídný a umí naši práci ocenit - ať už pochvalou nebo dobrou konstruktivní kritikou. Na druhou stranu nemám rád lidi, kteří se chovají k personálu namyšleně nebo nejsou spokojení, nic neřeknou, odejdou, a pak mají potřebu své zklamání vyjadřovat prostřednictvím sociálních sítí nebo pomluv. Podle mě je důležité mít příležitost zlepšit se a vyměnit si názory.

Jak se potýkáte s pressem a piccolem?
Většinou se ptám, jestli zákazník chce objednat espresso nebo jeho objemnější variantu americano. Fórky typu piccolo v nabídce za 80 Kč neuznávám, tudy cesta podle mě nevede, elektrikář si ze mě taky nedělá srandu, že nevím, jaké máme pojistky. Nemám tyhle kauzy rád, přijde mi, že se pak vytrácí úcta k řemeslu.

Kterou alternativní metodu si zákazníci nejvíc volí?
Určitě filtr, V-60. Mrzí mě, že ne aeropress, ten mám raději. Je s ním větší zábava.



sobota 29. června 2013

Hlášení z Amsterdamu: na západní frontě klid

Tak jsem to tu opět chtěla zpestřit cestovním příspěvkem, ale upřímně moc nevím, čím zaplnit řádky. V Amsterdamu jsem byla z tamní kávové kultury trochu rozpolcená. Tipy na third-wave kavárny hledala hlavně na blogu Coffeevine. Všechno vypadalo na první pohled výborně a tak jak má být - alternativní metody, japonské coldbrew věže, latté art, La Marzocca a hipsteři vykukující z poza nich. I tady je oblíbené zkřížení designového obchodu s kavárnou. Avšak i přesto, že v Amsterdamu operují dvě větší pražírny výběrové kávy, Bocca a Headfirst, se ukázalo, že sehnat dobrou surovinu jako zásadní problém. A tu se mi zastesklo po domově...
 
Nápojový lístek v Screaming beans
Obecných rozdílů je pomálu. Kavárny většinou otvírají později a zavírají stejně jako obchody - běžná je otvírací doba od 9 do 17 a párkrát se nám stalo, že jsme do kavárny dorazili právě až po zavírací době. Objednává většinou obsluha a pokud ne, dostanete na baru číslo, které si pak dáte na stůl a obsluha vás pode něj vyhledá. Málokdy tam najdete něco většího k jídlu nebo aspoň něco malého slaného - jednoznačně tu v nabídce převládají spíš klasické koláče, a čím víc rozinek se vám do nich podaří nacpat, tím je zřejmě Amsterďan spokojenější. A nejspokojenější je, když to má krom rozinek i bio-fairtradové nálepky. Zrnková káva je v porovnání s nápojem v kavárně levná - za cappuccino nebo šálek alternativně připravené kávy dáte kolem 3 eur a sáček kávy (250 g) stojí 6 eur. I přesto jsme spíš ochutnávali a sáček nakonec dovezli jen jeden, protože většinou nám přišly tmavší, chuťové ploché a s nepříjemnou hořkou dochutí, i když po technické stránce byly většinou v pořádku. Získala jsem tak dojem, že jsou Holanďané spíš stále přáteli francouzského pražení a že příště budu muset volit cestu víc na sever.

Podnikům, které navštívil a na blogu popsal Honza, jsme se už snažili spíš už vyhnout a najít něco nového, i přesto jsme se pořád drželi pochůzkových vzdáleností od centra a nestihli jsme vyzkoušet všechno.

Cappuccino ve SweetCup
Lot Sixty One











 
Delší cestou jsme se vydali do Coffee Bru a prošli jsme k ní arabskou čtvrtí s větším množstvím gastropodniků a na dekadentní foodie obchod Stach. Samotné Bru je ale spíš kavárna pro rodiče s dětmi a zklamali nás tím, že měli kávy jenom z Bocca pražírny. Zaujal mě kávový vercajk Tiamo, který je evropský a levnější než Hario, takže mám konečně konvičku na zalévání dripu.

Kousek od hausbótu jsme měli podnik Screaming beans. Je to podle mě nešťastný pokus zkombinovat vášeň pro dobré jídlo, víno a kávu tak, že je z toho podnik, který se tak úplně nehodí pro nic z toho a už vůbec ne pro denní posezení. Kávu sice mají brandovanou, ale praží pro ně opět Bocca, a ač jsem se snažila se o ní víc pobavit, těžce mě odbývali odpověďmi typu "It is single origin."

Oproti tomu kavárnu SweetCup vlastní milý nadšený pár s žebravým bassetem, který je maskotem kavárny, ovšem ani tady nás Bocca neoslovila. Rádi by si ale brzy pražili sami a chtějí se specializovat hlavně na alternativní metody. Kavárna je malá a nejvíc mi připomínala londýnský styl, včetně posezení u stolku z dřevěné bedýnky na ovoce.

Asi nejzajímavější mi přišel podnik Lot Sixty One, který vlastní amík z NY a součástí kavárny je i pražírna ve sníženém podlaží, do které lze koukat. Etiopie byla netypicky málo kyselá s hutným tělem a chuť espressa mi trochu zastínila chuť biomléka, které bylo neuvěřitelně smetanové a těžké. Hipsterbarista Florian byl ale velmi milý a povídavý a ostatně jako všechny všude jej moc zajímalo, jak nám chutnalo. Celkově je kávová scéna v Amsterdamu kvetoucí, ale čistě z turistického hlediska se vyplatí investovat do zážitků v jiných coffeeshopech...

čtvrtek 20. června 2013

Včerejší noviny

Tak mám po státnicích, knížky už jsou zase zpátky v knihovně a je tady nejvyšší čas, abych sepsala všechny zprávy, které jsem sem opomenula dál. Možná to už všechno víte a pokud ano, tak se poplácejte po ramenou, protože jste skvělí, a kdyby tam přecejen bylo něco nového, zůstaňte blogu prosím věrní :)

Krátký přehled nových podniků
Už před časem nám tu zase otevřeli pár podniků, které stojí za povšinutí. Takže popořadě: Tři ocásci na Gorkého jsou taková docela punková kavárna, kterou bych popsala jako větší obývák. Je to kavárna svého druhu, která si své hipstery jistě najde. Na mlýnku mají Mamacoffee a vlastní i nějaké alternativy, ale spíš tu kávu nechcete pít. Nevýhodou starožitných šálků je, že mají různé velikosti, a obsluha v těch objemech trochu lítá, takže s cappuccina se občas stane latté a tak. Kvalita přípravy je průměrná, ale mají dobré (i když trochu moc sladké) domácí zákusky.

Café Atlas je další pokus na místě bývalých Café Bakala, WhitehouseCafé a KarelNeverSleeps, takže uvidíme, jeslti budou mít víc štěstí. Alternativ mají každopádně spoustu, poměrně příznivé ceny a zajímavé kávy občas i ze zahraniční, ale jejich nevýhodou může být, že je servis moc nenabízí a občas jsou trochu za zenitem. Takže se po nich ptejte, jinak je na mlýnku blend od Fillicori a pokus nebudete akční, nemilosrdně jej dostanete. Sedí se tam ale poměrně příjemně a víno od Hrdiny a dcery také neurazí.

Další zmíněnou musí být kavárna V Melounovém cukru, kterou najdete v centru mezi Josefskou a Římským náměstím. Je to tam docela milé a neříkám to jen proto, že kniha Richarda Brautigena, podle které se jmenuje, je moje srdeční záležitost. Aspirují na cenu o nejlepší zákusky v okolí, protože si je sami dělají, jsou zajímavé, často je v nabídce něco bezlepkového a konečně se našel někdo, kde se v Brně odvážil vytánout světové klasiky jako Red Velvet cake. V tomhle počasí si nedovolím nezmínit limonády s čerstvými bylinkami a domácí zmrzlinu v různých kreativních kombinací. Z káv dělají pouze espresso a nápoje na něm založené, na výběr je káva z pražíren Gill´s a káva Malena, přičemž ta později jmenovaná mi obecně sedí víc.

Zatím nic moc není známé o kavárně Flexaret, která má teď na mlýnku Fillicori, ale brzy by snad měli mělí nějakou svoji směs nejspíš z lokální pražírny a krom toho také zvou na fotografické dýchánky.

Také bych ráda zmínila, že Giraffy Burger Bar namísto Café encounter si nechali původní kávové vybavení a připravují stále Doubleshot, i je tam stále možné koupit zrnka. Zrnkovou kávu od Doubleshotu a také La Bohéme Café nakoupíte také v obchodech Sklizeno (u Ronda, u Semilassa, v Kamechách a v centru na Josefské). O kávu od Doubleshotu si také můžete požádat v obchůdku Ledabíle, jejíž majitelé na alternativních metodách frčí a rádi se podělí i si o kávě popovídají a vy se můžete mrknout po nějakém designovém hrníčku.

Z jiného soudku
A teď zprávy z kávového světa. O tom, že v Česku teče výběrová káva proudem ve stylu third wave kaváren už celý svět ví, české kávové scéně je totiž věnován dlouhý článek v časopise Freshcup. Když jsme tak u těch médií, tak sympaťák Steve Leighton z britské pražírny HasBean vydal tréninkové pdfko o tom, jak při přípravě espressa postupovat. To budiž povinné opáčko pro všechny, kdo se kolem nějakého kávovaru mihnou a aby se dobře hledalo, připíchla jsem odkaz i tady na lištu vpravo. Tam už také nějakou dobu odkazuji na degustační notýsky 33coffees, které si teď už nemusíte objednávat z ciziny - dají se koupit v pražských kavárnách Mamacoffee.

 Také je již známe, že festival Prague Coffee Festival bude mít pokračování a proběhne letos 5.10. Pro případ, že by vám zatím chyběla nějaká akce v Brně, přikládám také pozvánku na druhý ročník Ultimate Coffee Smackdown Ice  Klání vypukne 10.7. od 18:00 v Café Mitte a přihlásit se může každý s kávou a nápadem na drink s ledem. Ještě je třeba zmínit, že tamní barista Kuba Fabián vyhrál českou úroveň soutěže v přípravě kávy s alkoholem a koncem měsíce si zasoutěží znova na World Coffee in Good Spirits Championship ve Francii. Tak držte palce, užívejte si sluníčka a pijte po kávě hodně vody!

středa 8. května 2013

Frenchpress pro konvertitu

Pokud tenhle blog čtete, ale pořád jste do světa výběrové kávy a alternativních metod přípravy nevstoupili, je nejvyšší čas a mám k tomu pro vás úplatek. Nebo taky můžeme spojit síly a zkonvertovat toho vašeho zvídavého kolegu, který vám ke kávě v práci pořád čichá a pořád se k ničemu nerozhoupal. Vyslechněte tento příběh a plán:

Každou chvíli se někam stěhuju a kávový vercajk začíná zabírat dost místa. Nedávno jsem tedy oprášila svůj frenchpress. Několik skleněných jsem před ním úspěšně porozbíjela, avšak tenhle nerezový jsem jednou dostala od kamaráda a zůstal mi věrný.
Obrázek přípravy z návodu Doubleshot
Návod na přípravu na www.frenchpress.cz
Ale ty mladé holky jsou dneska nestálé (mrchy). Začala jsem hledat větší čistotu v šálku a frenchpress tedy smutně stojí v koutě. Upřednostňuji teď jiné metody, ale abyste mě chápali správně: frenchpress je fajn, hlavně pro začátečníky. Výsledná káva je dost sladká a je v celku blbuvzdorný - na rozdíl od jiných metod není ani extrémně citlivý na hrubost mletí ani vás neztrestá za každou vteřinu, kterou mu plně nevěnujete pozornost. Takže mám v plánu ho někomu dát.

Jak ale vyplývá z Eseje o daru od Marcela Mausse, dárky nikdy nejsou zadarmo :) Musíte mi slíbit, že vy k němu pořídíte nějaký mlýnek a balíček kávy od Doubleshotu. Jestli jste připravení si plácnout, zbývá si pro trochu napínání a soutěžní atmosféru vyplnit tento krátký kávový test. Vylosovanému šťastlivci přijde za dva týdny e-mail. Připravit, pozor, start! ;)

Klidně si test vyplňte jen tak, ale připomínám, že abyste mohli dostat výhru, musíte uvést e-mail. Nikomu ho nedám, nebojte. UPDATE: Frenchpress si vyzvednul sympaťák Matúš, díky všem za zájem, snad budete mít štěstí v lásce...

pátek 15. března 2013

Shit that customers say

Pohodový pátek a výroční článek číslo 100. Připomíná mi to, že s číslovkami je teď populární hejtovat. Dostaneme se na 100 způsobů, jak naštvat obsluhu v kavárně?


#1: Čeká tu na mě někdo?
Vidím vás poprvé, ale dejte mi chvilku, podívám se do své věštecké koule.

#2: Lístek nechci, ale vůbec nevím, co bych si dal. 
Ale jistě, že známe všechno, co je v lístku i s cenami. Ani se tam nedívejte! Koneckonců všichni ostatní zákazníci už na stole něco mají a tamti dokonce dojedli, takže jsou spokojení a ten prázdný talíř jim tam vadit nebude. Moc ráda bych si s vámi povídala o tom, kolik káv z Nespressa už jste dneska vypil, povíte mi to ještě jednou?

#3: Vy nemáte kávu bez kofeinu? A TO JSTE KAVÁRNA?!!
Ne, nemáme bezkofeinovou kávu, neměli jsme a nikdy ji mít nebudeme. (Ne, to se vám vážně zdálo.) A to je zajímavé, vy si myslíte, že to snad ani nejsme kavárna, a my si myslíme, že mimojiné proto jsme dobrá kavárna. Ano, ve všech našich kávových nápojích kofein tímpádem je. I v latté. I ve frappé. V ledové kávě? Tak teď jste mě skoro dostala ... I tam!

#4: To je malinký! To u nás v kanceláři...
Ano, takhle veliké je to klasické espresso, jak jsme se domluvili. Ne, tohle je trochu jiné než váš pressovač doma. Hm, to my to vždycky děláme takhle malé. Ale co já o tom vím...

#5: Slečno, s vámi bych si povídal hodiny... Nemusíte za mnou ani chodit, já si stoupnu tadyhle za váma za bar
Zavíráme z osobních důvod majitelů a zrovna vám, kterého vidím poprvé, jsem celá žhavá říct pikošky z jejich osobního života. Dodám i vlastní. Tak paní majitelka je prostě taková křehká blondýna, je tady na to moc krásná. A my jedem do Las Vegas, chceme pořádnou kariéru! No kdybyste viděli ty potkany u popelnic, taky tu pracovat nechcete, vždycky se hádáme, kdo tam půjde... Slyšela jsem, že je někdo spláchnul do stoky a oni tam kvůli těm chemikáliím zmutovali, proto jsou tak velcí.

#6: Říkejte kavárně hospoda
"Máte nejhezčí záchody, jaký jsem v hospodě viděl! Fakt čistý. Ale ta káva, ta je drahá, my máme u práce automat, tam je to za pětku. Nemáte pivo?"

#7: Máte kávu?
Kávu, kávu... mívali jsme kávu. A hle, nějaká tu ještě zbyla, to máte teda zrovna dneska štěstí.

#8: 11:05 AM Máte otevřeno?
Dveře byly otevřené, svítí se, stojím za barem v zástěře. Vy jste ale Sherlock ;)

#9: Šel by teplý ledový ... ? 
Co je ten domácí ledový čaj? To si vyberete nějaký čaj, my vám ho čerstvě připravíme a zchladíme ledem. Aha aha, tak víteco, mohla bych si to dát bez toho ledu?

#10: Cappuccino bez mlíka
Facepalm! 

#11: Na espressu mi plavou ohavné tečky. Můžete mi to radši udělat ještě jednou?
Ano, vůbec se nedivím, že jinde jste je na kávě neměl... A sakra, je to tam zas. Magic!

#12: Měli jste na facebooku, že máte kolumbijskou kávu. Co v ní je? 
Pot a krev kolumbijských hispánců. Jestli chcete něco spešl, šnupněte to. 

#13: V kavárně xxx mají speciální kávový nápoj něcoakafancykůlhipsterdrink. Tady jsme to nenašli. Co nám navrhujete? 
Jít tam! Nebo že bych udělala nějaké kouzelnické číslo?

#14: Máte záchody?
Tak to nás mrzí. Zrovna na záchody jsme zapomněli, všichni tu chodí čůrat na zahrádku. 

#15: Nemůžete mi do toho hrníčku dát horkou vodu? Dal bych si tam ten použitý sáčkový ovocný pickwick ještě jednou. Sedím tu u notebooku už dvě hodiny a je mi docela zima... Neodnášejte to, ještě tam mám mililitr!

#16: Ta čokoláda s chilli/hermelín s brusinkama, je to dobrý? Mně se to zdá divný.
Jste bystrá, máme to tady pro obzvlášť zlobivé zákazníky. 

Tak tohle jsou evergreeny z života vyhořelého baristy. Mám vám vykládat tu o tom, jak mi zákaznice chtěla sníst moji svačinu z domu? ;)


čtvrtek 21. února 2013

Ultimate Coffee Smackdown in Good Spirits

Další příležitost zamachrovat před svou holkou nebo donutit skupinu kávových snobů usrknout si něčeho opravdu hnusného! :-) Cafe Mitte hostuje další ze sekce populárních kávových dýchanků, do které se přihlásit se svým soutěžním drinkem může úplně každý. Aktuálním zadáním je kávový nápoj s alkoholem a klání vypukne v pátek 1.3. 

středa 13. února 2013

FAQ: Má cenu kupovat si levný domácí "pressovač" do 2 000 Kč?

Odpověď: Ne.

Tahle otázka na ruční espresso kávovar je evergreen. Odpovídám, že jsou to vyhozené peníze. Podle mě to celé postrádá smysl. Někdo si představuje něco trochu menšího než v kavárně na doma. O moc menší přístroj na espresso ale kvůli čerpadlu technicky ani moc u stroje s jednou hlavou nejde. Takový kávovar se navíc musí nahřát, měl by zaručit během přípravy konstantní teplotu a tlak, musí se pravidelně čistit a musíte to s ním umět. Chce to také kvalitní elektrický mlýnek, vzdejte představu, že stejné kvality jako v dobré kavárně dosáhnete s něčím namletým z obchodu. Spousta drbání. Nic, co by kvůli dvěma kávám denně stálo zato, zvlášť když se bavíme o investici, která by pravděpodobněji byla pětimístná. Jestli máte rádi espresso nebo cappuccino, užívejte si je jako specialitu, na kterou si zajdete do kavárny, se vším tím servisem a atmosférou.

Pokud chcete zvednout kvalitu své domací kávy, vyberte si raději nějakou alternativní metodu, pořiďte si každopádně mlýnek (který u alternativ může být klidně ruční a nebuďte lenoši) a hlavně si kupujte kvalitní čerstvou kávu. Pokud uvažujete nad řešením do kanceláře, kde děláte hodně kávy zaráz, zrychlete se kvalitním elektrickým mlýnkem nebo dobrým překapávačem. Zázraky nejdou!

čtvrtek 7. února 2013

Tento měsíc je poslední šance navštívit Café encounter

Zprávu o tom, že kavárna Café encounter končí, máme exkluzivně od nejvyššího velení. Piccolo neexistuje, Adolf to ví.


pátek 1. února 2013

Magistr Tom, klinický psycholog

Dovolte mi opět pár provozních písmenek o nás. Brno se včera rozloučilo s Mgr. Tomem, který na sklonku tohoto semestru úspěšně obhájil magisterskou práci o dětských psychometrických metodách a odstátnicoval. Vzpomeňme, že jeho krátká foodie kariéra kromě psaní sem zahrnovala i pár článků pro MF Dnes a pár recenzí na Scuku. Pak nás začal opomíjet v důsledku úspěšného (a grantem podpořeného) projektu Náhradní náruč následovaného studijním pobytem v nizozemském Groningenu.  Tomáš je v prvé řadě kavárenský teoretik, který vás tu, ač mu káva nedělá dobře na žaludek a nepije ji, bavil svými filosofickými postřehy, laškovně prošpikovanými odbornými termíny.

Tak jsem tu v Brně osaměla. A náš mimouniverzitní projekt, který nám zpestřoval študentská léta, se chýlí ke konci. Co se týče naší akademické úspěšnosti, nabízí se povšimnout si, že klesá s rostoucím počtem článků tady :) Na moji obranu - stihla jsem si u toho udělat bakaláře z jiného oboru a na začátku své uspávací teoretické diplomky jsem s díky nechala vysázet věnování Doubleshotu. (Neke.)

A co dál? Je v dospěláckém světě čas na podobné kratochvíle? Zatím nevíme. Pro případ rádi přibereme někoho, komu psaní o kávě udělá radost. Pokud máte chuť, ozvěte se třeba na mail.

čtvrtek 17. ledna 2013

Nový rok, nový typ recenzí

Ráda čtu zákulisní drby. Nemyslím rozvody slavných ani další obsahy Blesku, ale ráda zjišťuju, co je v pozadí. Když si něco kupuju, zajímá mě, jak se to dělá. A jak se dělá kavárna? Delší dobu přemýšlím, jak tady na blogu rozdmýchat takové povídání u ohně. Impulzem se stal blog mé zamilované londýnské kavárny Kaffeine. Krmí ho obsahy z denní práce baristy, rozhovory se zákazníky, i svými osobními úspěchy a tragédiemi. Baví mě ho číst, i když vím, že se tam v brzké době rozhodně nepodívám. Kavárna začínala jako sen někoho, kdo pracoval v Austrálii v pohostinství a při londýnské práci v kanceláři mu to nakonec chybělo. Přesně když Peter udělal vážné kroky pro to, aby svůj sen zrealizoval, zjistil, že manželka otěhotněla. To se samozřejmě vázalo s obavami, ale od začátku se jim díky senzační čtvrti a poctivému konceptu v době londýnského kávového boomu dařilo skvěle. Jednou se jim stalo, že do podniku přišli a byl úplně vytopený, není to prostě sranda. Mezi důvody, proč si lidé otevírají kavárny, patří, že mají rádi jídlo a kávu; ve výsledku se na to málem víc než kuchař nebo barista hodí instalatér. Když kavárna začínala, připravovali se na ranní snídaňovou vlnu už od 5:45. V nejvytíženější hodiny tam pracuje šest lidí a cíl je každého zákazníka (kterých tam většina chodí pro věci to go) odbavit do čtyř minut od objednávky. U kávovaru v tu chvíli stojí dva lidi, jeden neustále připravuje espressa a druhý jen šlehá mléko. Na mlýnku za jedno odpoledne od dvanácti do šesti zvládnou zpacifikovat 6 až 8 kilo kávy. To podle mého odhahu má průměrná brněnská kavárna za měsíc :) A přitom jsou perfektní, ukecaní a pozorní. Když jsme seděli před Kaffeine, zastavil se tam nevidomý pán. Chvíli osaměle stál uprostřed chodníku a my jsme si říkali, jestli se neztratil nebo jak bychom mu mohli ve čtvrti, kterou neznáme, pomoct. Za chvíli naše dilema vyřešil barista, který vyběhl s kelímkem kávy. Byl to stálý zákazník, který tam takhle stává pravidelně ;)

Není tu ve zvyku tyhle informace sdílet. Je škoda, že zákazník často netuší, kdo je za barem nebo v kuchyni, jaký je koncept podniku nebo proč mají či nemají to či ono. Rozhodla jsem se proto na chvíli obrátit koncept recenzí na druhou stranu a dát prostor lidem, kteří v kavárnách pracují. Pokud se mi to podaří, tak se tu v nejbližší době stránky zaplní příběhy. O tom, proč zrovna kavárna, kdo je má a kdo v nich pracuje, jaká je realita ve srovnání s očekáváním, a prostě cokoliv spojeného s provozem, co kdo bude ochotný pustit. Drby! Takové otočené recenze, od majitelů a baristů k zákazníkům o tom, co si o svém podniku myslí.