Kavalérie

Brno kavárenské a designové |.

2012-01-12T10:04:00.028+01:00

Na Kavalérii se budeme v několika příspěvcích věnovat nedělitelnému spojení kvalitního designu, architektury a kavárenského Brna. Dnes nabízíme jen malou ochutnávku. Podíváme se na současnou tvář brněnských kaváren a na mladé tvůrce, kteří ji mění.

Alfa, Art, Frank, Leporelo, Tungsram (řazeno abecedně, bez ohledu na preferenci). To jsou jména podniků se signifikantním, do detailu provedeným, designovým i grafickým konceptem.

Kavárna Alfa nacházející se ve stejnojmenné pasáži za níž stojí jedna ze zásadních postav meziválečné architektury v Brně. Tím architektem byl pochopitelně Bohuslav Fuchs.

V roce 2010 prošel celý interiérem výrazným redesignem. Ten minulost respektuje a hrdě se k ní hlásí. Nám nezbývá než smeknout nad jednoduchostí a čistotou konceptu, pohodlně se posadit a nechat se unášet atmosférou první republiky. V interiéru zaujme jak výrazná kráva, tak třeba červeno-zelené rozdělení. A stejně jako v minulosti, tak i dnes můžeme v kavárně potkat zajímavé hosty. A nejen to, když budete mít štěstí, tak vám skleničku vína od Hrdiny a dcery přinesou třeba šarmantní herci ze studia Marta.

Café Art je počinem nahrazující dřívější bar Promítačka a kavárnu provozovanou Studiem 19. Nebudeme vířit vody a věnovat se okolnostem střídání kaváren. Doporučujeme spíš směle se usadit do designově zajímavých i pohodlných židlí z produkce firmy Thonet (konkrétně od Marta Stama), případě se rozvalit v některém z boxů. Grafický koncept vychází z kosočtverců, tento atypický prvek najdete jak na stěně kavárny, tak i třeba na menu kartách. Kromě toho jistě upoutají i pravidelné výstavy na zdech chodby před hlavním sálem, případně zajímavý film. Potom, či před ním, či úplně nejlépe před ním i potom můžete ochutnat něco z místní nabídky, třeba od Kokina.

Do podobných židlí se v záři reflektorů, či spíše žárovek, můžete posadit i v kavárně Tungsram, jen kousek nad nebožtíky v kapucínské kryptě. Pozornému pozorovateli neunikne ani podobný rukopis v celém konceptu kavárny, od lístku, k dominantnímu baru až k výrazné výmalbě. Zároveň návštěvník neztrácí pocit lehkosti a decentní jednoduchosti. Při příchodu se nezapomeňte podívat na podlahu, ta je původní a s velmi výrazným vzorem. Celý prostor působí velmi útulně. Kromě běžné nabídky tu můžete ještě zakoupit nějaký drobný dárek za cenu, jakou budete ochotni dát.

Dalším zastavením může být Leporelo+, které se inspiruje jednoduchostí dětské knížky a stejně jako dětský svět se nebojí barev. Leporel jsem v poslední době viděl spousty a toto Leporelo navazuje na volné přecházení mezi jednotlivými obrazy. V tomto případě přecházíme mezi kavárnou, restaurací a obchodem s kvalitním designem a knihami. V Leporelu se snaží dělat kvalitní a sezónní gastronomii, i když koncept je mi trochu záhadnou - Itálie, Španělsko, Francie. Všechny tyto země jsou z jídelního lístku cítit. Ten je naštěstí stručný a jednoduchý, tak nezbývá než věřit kuchaři, že je to vše promyšlené.

Posledním a nejčerstvějším počinem na mapě našeho největšího města je pak bistro Franz pojmenované po architektu Františku Pavlů. Ten je autorem samotného domu, v jehož přízemí Franz sídlí. Franz představuje nejen počin designový.

Aneb konečně se mezi brněnskými podniky objevilo bistro s nabídkou kvalitích jídel se skvělou obsluhou a zábavným pojetím grafickým i interiérovým. V obsluze umělci, v nabídce francouzský quiche v několika obměnách.

Nebude velká odbočka, když zamířím ještě k zmiňovanému vinařství Hrdina a dcera z Velkých Bílovic, jejichž vína můžete ve všech těchto podnicích popíjet. A za grafikou jejich etiket i webu stojí stejná osoba.

A kdo že nám to tak zasahuje do vzhledu současného kavárenského Brna. Je to mladý ateliér Hrdina design studio, založené Martinem Hrdinou v Amstrdamu v r. 2006. Šéf a podřízený v jedné osobě vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci, získal bakalářský titul z designu v Nizozemí. Tam několik let působil v několika grafických a designových studiích. V současné době sídlí v Brně a my můžeme být rádi, že se výrazně promítá právě do Brna kavárenského. Mnoho fotografií a další jeho práce, stejně jako další informace o jeho studiu najdete na webu.

Jak se staví kavárna

2012-01-10T20:27:00.003+01:00

V Brně, resp. na Facebooku máte nyní ojedinělou příležitost sledovat jak vzniká kavárna a dokonce do tohoto procesu mírně zasáhnout. Loni jsme sice mohli sledovat anabázi s Erou, ale kromě toho, jestli je otevřená a pár zákulisních zpráv to nebyla až taková zábava, jak se zpočátku zdálo. I když čekání se vyplatilo, o tom žádná.

Jméno už je odhlasováno, ale k značce kávy můžete ještě přidat svůj názor. Najdete taky fotky z probíhající rekonstrukce, takže se mrkněte, případně se staňte fanoušky nového Café Paradigma. Ani konkurenci si svojí polohou Paradigma nezvolila lehkou, pár kroků od Mezzaninu a Podnebí, to se budou muset sakra otáčet.

Kavalérie každopádně projektu fandí a je na výsledek dost natěšená. Zvědaví jsme hlavně na přidružený kulturní klub.

A jestli můžeme sami doporučit, tak důkladně vybírejte něco dobrého do vinného lístku a něco na zub, co takhle Hrdinu a dceru, nebo Šamšulu a Kokino, nebo budete mít vlastní dezerty? To by byla celkem pecka.

Půjde o studentské doupě, nebo se jim podaří vykročit někam dál?

Kofeinová infuze

2011-12-29T14:52:00.010+01:00

Kdo by to byl čekal, že se ještě letos zmůžu na poslední příspěvek na blog. Nepopřála jsem vám letos ani hezké Vánoce, tak aspoň přeji do nového roku hodně vypitých šálků kvalitní kávy. Pokud vás jako mě někdy napadlo, že už jí ale možná pijete moc a bylo by lepší zvolnit, měli byste si váš pocit nejdřív ověřit. Milovníci systematičnosti na to můžou využít třeba tento krásný plakát.

Na moji konzumaci kofeinových nápojů má vliv mnoho aspektů. Třeba jako zkouškové, nová espresso směs od Doubleshotu nebo když se dobrý kávový podnik objeví na trase, kudy chodím často. Na jednom z mých častých rozcestníků totiž už před nějakou dobou vyšla nová kávová hvězda, Coffee Fusion. Červenám se při pomyšlení, že jsem si to až dosud nechávala pro sebe.

Coffee Fusion je pro mě něco jako brněnská verze oblíbeného pražského podniku Můj šálek kávy. S lepší obsluhou, ale s horší otvíračkou. Mám ten prostor ráda a jeho lehce luxusní glamour styl mi připadá, jako by se hodil do Londýna. Tenhle pocit je pro mě důkazem, že Brno to s kávou za tu dobu, co jsem si ji tak oblíbila, dotáhlo opravdu daleko. Dokonalé espresso, široká nabídka alternativních metod, výběrová káva ze zahraničních pražíren a skutečný cheesecake s pravou šlehačkou. Sním či bdím?

Dva mlýnky u baru se nezastaví a dychtivě drtí kávové pecky od Doubleshotu, La Bohéme, Has Bean, Square Mile Coffee Roasters a brzy snad i od The Coffee Collective. Tolik k mému strachu, že všechny dobré podniky usnou Doubleshot spánkem a už zřídkakdy na espressu někde potkám taky něco jiného, než jejich sezónní směs. Tohle mě baví! Tady můžete porovnávat. Tedy nemůžete, budete. Hned co vás místní barista Michal Kocman lapí do svých osidel a tu a tu kávu vám vychválí tak, že začnete experimentovat s espressem, cappuccinem, dripem... Pozor na předávkování kofeinem, tak pro přehled: A cascara, čaj z kávových slupek, obsahuje kofein taky, pamatujte na to;)

Dokonalosti brání dva černé puntíky: chybějící wifi a absence něčeho většího do žaludku, když vás při dlouhém studijním vysedávání přepadne hlad. Uf, málem to bylo too good to be true!

Coffee Fusion, Jánská 25, Brno. Facebook, recenze na scuk.cz.

Týden kávy

2011-09-02T11:05:00.018+02:00

Zítra ke snídani kávu rozhodně nevynechávejte. Je to skvělý start, rituál a uctění Mezinárodního dne kávy. Pokud se rozhodnete posnídat v kavárně, můžete být navíc dokonce prvním návštěvníkem programu historicky prvního ročníku brněnského festivalu Týden kávy Brno 2011. Zatím stejně jako valná část nápadů vzniklých v kavárnách vykazuje velkou míru chaotičnosti, a tak pochvalme organizátory za snahu prezentovat autentickou kavárenskou identitu, kterou Brno má (a kterou bychom podle mého názoru měli uctít přejmenováním Brna na Krno).

Týden kávy není prvním projektem Kulturária, nýbrž je sestřičkou Brněnského lunaparku, festivalu, který povzbuzuje kavárny nebát se servírovat ke kávě také divadlo. Z toho vyplývá, že cílem také této akce je hlavně zajímavý kulturní program, ale jelikož ve svém programu měli kavárníci volnou ruku, zrodilo se i několik zajímavých kofeinově laděných akcí. Protože program na webu není jedním z nejpřehlednějších, vybírám pro vás pár tipů:
PO - Jarmark českých pražíren (Husova 20, od 14 hod.), Doubleshot workshop Domácí příprava kávy (Café encounter)
ÚT - Doubleshot prezentace výběrové kávy (Café encounter), Workshop přípravy kávy v džezvě (Leyaly),
ST - Přednáška Historie kavárenství, Přednáška o jednodruhových kávách(Krmítko FSS), řízená degustace vína a čokolády (Leporelo +)
ČT - Ochutnávka a prezentace káv La Bohéme (Spolek), Procházka „Po stopách zmizelého světa brněnských kaváren“
Celotýdenní:
Ochutnávkový maraton v Café encounter, kde můžete za účast získat doubleshoťácký hrnek, hra Kolkolem po stopách brněnských kaváren, prohlídka pražírny (Caffé del Saggio), od neděle kávový program Týdne kávy na Husově 20.

Co ještě festival dělá pro kávu? Žebříček soutěžících kaváren v několika kategoriích, který sestaví členové Kávové komory.
A co můžete pro kávu v Brně udělat vy? Skončete s pressem. Vymažte ho ze slovníku. A mračte se na ostatní, kdo to pořád říkají. Tam, kde mají mašinu na espresso, objednávejte výhradně "espresso" (což je v českém překladu takové to malé) a "espresso lungo" nebo "espresso americano", což je větší šálek espressa zředěného horkou vodou, nebo "espresso doppio" což je dvojité espresso, stejně husté a silné, ale velké. A pokud vám někdy donesou něco jiného, buďte milí, ale nepijte to a trvejte na tom, že v lístku břečku kategorizovanou jako nějaké "presso" nemají. Vyžadujte, co jste si objednali. I v dobrých kavárnách často panuje nepsané pravidlo trestající neznalého zákazníka a třeba v Mezzaninu se vám může lehce stát, že se do této prekérní situace dostanete...

Za humny

2011-08-18T11:09:00.008+02:00

Kavárny jsou městským úkazem. Moc si nedokážu představit, jak si venkovské tetičky po hrabání se v hlíně nalakují nehtíky a na místo k plotu jdou ukázněně pomlouvat do kavárny jako městské paničky. Nemetropolitní kavárny mají ale pro kolemjdoucí cestovatele jednu velkou výhodu: a sice nefingovanou atmosféru flákání. Jsou to pro nás řečené oázy klidu, protože si výletíte a nemyslíte na to, že vám doma za chvíli dopere pračka, ani že ještě dnes musíte zajít na poštu. Jako zlatý důkaz této pravdy poslouží věru ukázkově kouzelné a úspěšné Café Fara, které má právě nejvyšší sezónu a praská ve švech. Máme pro vás na sklonku léta ale ještě jeden výletní tip, který se vyplatí navštívit, než nám hezké počasí zmizí a podzimní listí zahrne sníh. I tak by ale u starých kachlových kamen vlastně mohlo být dobře.

Kreative Café je prostě dost podobný zážitek. Staré sedlácké stavení na ulici vedoucí jak jinak než ke kostelu, je přesně tím, co by zde našinec rád hledal. I majitelé tady se dovtípili, že maloměstské bábinky už asi na pokec ve vymazlené kavárně nenaučí. Koncept kvalitní kavárny tedy aspoň nafoukli o ještě jeden rozměr a udělali z ní místo na lelkování u hracího stolu. Každý stoleček tady je opatřen mozaikou, která z vlastní desky stolu dělá hrací plochu: pro člověče nezlob se, šachy nebo třeba mlýn.

Vás bych tam ale jen kvůli šachům neposlala. Ani kvůli prodejní výstavě filcových broží ve tvaru zvířátek a oblud. I když mají jména. Poslala bych vás tam jedině za domácími zákusky, grenou a oranginou, měnící se nabídkou piva od malých pivovarů, levnými rozpékanými bagetkami a docela dobře připravenou kávou. Bohužel konvenční směs komoditní kávy už tak dobrá není, ale pořád by bylo v Česku moc pěkně, kdyby na každém malém městě kávu připravovali aspoň někde takhle. Na stěně krom toho visí certifikát o baristickém školení paní majitelky. Od Roberta Trevisaniho, který určitě škytá pokaždé, když na cappuccino bez předchozího optání hostům dávají čokoládový toping. Aspoň Tři krále to myslím zmátlo:

Zaujalo vás to? Tak nasaďte batůžek a zajeďte si do :: Kreative Café, Velká Bíteš ::

Co se dá v kavárně dělat

2011-06-18T12:38:00.025+02:00

A máme tady zase léto. Konec zkouškového mě poznamenal natolik, že bravurně zvládám denní maličkosti rozvláčně popisovat košatými větami a odrážkami. (Tipnete si, co vlastně studujeme?) Všechno má svou strukturu a aplikovat tuhle schopnost se dá po pár seminářích kamkoli. Jistěže i k nám na blog. K čemu slouží kavárna? Napadá mě funkce životabudící a obživná, funkce sdružovací, sbližovací, informační, kulturně-vzdělávací, relaxační a terapeutická :) Pojďme se ale pobavit i o nějakých zajímavějších konceptech.

LikeYou.cz

Pamatujete si xChat? Přijdete do místnosti, oslovíte někoho cizího, kdo se vám zdá sympatický, a hned si povídáte. Jednoduché! Takovéhle seznámení už nefunguje jen ve virtuální realitě a nemusíte být zrovna sangvinický extrovert, abyste sebrali odvahu. Je tady totiž LikeYou, což je brněnská verze cool projektu Like-a-Little. Takže směle vstupte do kavárny, vybalte notebook nebo smartphone a sledujte dění v příslušné kavárně nejen fyzicky, ale i virtuálně. Po pár očních kontaktech stydlivě naťukejte pár vět, refreshujte jako diví a doufejte, že ten drahý koktejl za vás už zaplatí ten druhý. Nezbytnou podmínkou ke zdárně splněné misi je ovšem mít štěstí, aby dotyčný či dotyčná tenhle fígl taky znali a měli přístup k netu. Chytrému napověz a hloupého kopni, upuštěný ubrousek či papírek s názvem stránky by snad mohl případně tyhle nedostatky doladit i bez násilí.

SpeedDating

Pokud se vám předchozí způsob lovu zdá zbytečně zdlouhavý, je tu něco rychlejšího a okatějšího. SpeedDating vymyslel jakýsi americký pastor, aby ovečky v jeho komunitě víc randily a komunita se rozrůstala a kvetla. Domníval se, že díky magickému kouzlu prvního dojmu, haló efektu a kdovíčeho ještě se do dobrého protějšku můžete zamilovat během pár minut. Systém je následující: předem se zaregistrujete, do kavárny pak dorazí stejný počet chlapců a dívek či jejich starších variant podle předem stanovené věkové hranice, a zábava začíná. Na hovor s jedním partnerem máte vždycky jen pár minut, které vám neúprosně stopují organizátoři. Po jeho skončení si zapíšete body z prvního dojmu, a hned se zase vyměníte s někým dalším. Na konci se sečtou pluska, a pokud jste oba uspěli, organizátoři vám pošlou po skončení kontakt. V Brně se takhle randí v Café encounter a v Café Scala.

Coffee, please!

Kavárny ale nejsou dobré jen na milostné hrátky a plýtvání časem. Můžete si tam třeba domluvit neformální lekci angličtiny a bude bezvadné, když se vám do hry podaří vtáhnout i personál. Takovéhle kurzy se organizují online a jsou zadarmo. Nečekejte učitele, ale pár lidí, co nemají možnost si angličtinu procvičovat tak, jak by chtěli, a tohle ten problém řeší. Zatím se trénuje v Bratislavě (English Coffee, Toastmasters.sk). Víte o nějakém brněnské alternativě? Pokud ne, můžete ji založit... přijdu!

CoWorking

Jelly #1 in Brno on 24-11-2010 from The Works on Vimeo.

Další kreativní nápad na efektivní trávení času v kavárně poskytuje stránka The Works. V Brně už proběhlo pár jellies, což jsou setkání, na která se chodí pracovat. Máte rádi rušno a lidi kolem vás, i když se potřebujete soustředit? Pokud nemáte kancelář, doma se jen kopete do zadku a namísto věnování se pracovním povinnostem pořád raději umýváte okna a vymýšlíte co vařit, je tohle přesně pro vás. Energicky nabité pracovní prostředí uzavřeného salónku naplněné pilnými včelkami vás možná namotivuje a vrátí do hry. Do Café 99 si dokonce můžete i nechat posílat poštu!

Deskovky

Když už si nemáte co říct, hra vás z trapného ticha hravě vytrhne. Prošmejděte kavárnu, jestli tam něco nenajdete: dost možná budete mít radost ze svých objevitelských schopností, protože často bývají k dispozici aspoň šachy, dáma, nebo pexeso. Nemusíte se ale omezovat na hry ve dvou, skvělou nabídku her má třeba Café encounter. Já mám nejradši Bang! a Carcasonne. Pro jistotu ale připomínám, že hrát na veřejnosti poker o peníze je ilegální...

Larp

Jsou pro vás deskovky nuda? V kavárně se může stát i to, že tam potkáte skvadru fakt divně oblečených cápků. Pokud se to stane v Trojce, nelekejte se, nejspíš tam skupinka nadšenců má právě larp, zábavnou formu na hranici mezi hrou a divadlem. Pokud rádi měníte identity nebo chcete ukojit nevážné herecké ambice a něco zažít, nebojte se přidat.

Tak se v létě dobře bavte!

Cafe Mitte a nejlepší káva v centru

2011-06-12T11:11:00.015+02:00

Neonová cedule a nejlepší káva v kelímku, jakou v samém centru Brna aktuálně dostanete. Kavárna Café Mitte je rozhodně příjemná i k sednutí, ale spíš je ten podnik tak maličký, že pokud se vám podaří najít volné místo, budete skákat radostí. Nachází se kousek pod Špalíčkem, takže se nejspíš bude stávat, že kolem něj budete chodit zatraceně často. To přestane být dobrou zprávou, až z toho bude solidní závislost na kofeinu.

Krásný naleštěný kávovar Mirage je tam spící bestií, která čeká na vzbuzení od zkušeného baristy či baristky. S radostí by zvládnul obsloužit mnohem více hostů, než je denní kapacita takto maličké kavárny, takže se nebojte toho říct si tam o denní dávku životabudícího kofeinu, i když si nemáte kam sednout. Takhle to všechno dává smysl: Mitte je malá kavárna s úzkou nabídkou, která však dobře ví, co jsou schopni zvládnout, aby to mohlo stát zato.

V kofeinovém opojení ztratíte pojem o čase i místě. Zapomenete, co jste už měli, a dáte si to cappuccino znovu. Budete sedět, obklopeni vůní kávy a stěnami v teplé oranžové barvě, budete si užívat hluk ulice, hodnotit oblečky kolemjdoucích a zcela vás polkne jižanská životní filozofie maňana. Až vás vytrhne zvuk mlýnku a vy si uvědomíte, že tu něco nehraje: „Copak v Itálii že by měli Doubleshot?“ To je nějaké divné. A teď vás to udeří: musím vlastně na přednášku. Exujete dokonalé espresso (přesně jako Italové) a utíkáte se přidat k mraveništi v ulicích. Pokud máte zrovna rozpitý frenchpress, už nikam nepůjdete a po zbytek odpoledne budete řešit jedinou otázku: víno ze Znovínu, od Šamšuly nebo od Skoupila?

Doubleshot dobývá Brno

2011-05-01T15:56:00.010+02:00

Na kavárenský svět Doubleshot zaútočil teprve někdy na podzim. Majitelé maličké pražírny kousek od Prahy přišli s odváženým nápadem distribuovat v Česku velmi kvalitní, výběrovou a čerstvě praženou kávu, kterou získávají přímo od farmáře. Daří se jim to překvapivě: v Praze si již stihli naklonit ty nejlepší kavárny jako Al Cafetero nebo Café Lounge. Útočí ovšem ale i na váš ranní stůl - snaží se propagovat a zpřístupnit i přípravu kávy alternativními způsoby tak, abyste si ta voňavá zrnka mohli opravdu vychutnat (aniž byste tu težce vydřenou kávu zprznili, protože to by byla zatracená škoda). Snad není už třeba značku více představovat, protože myslím, že už o ní něco zaslechnul každý milovník kávy u nás. Samotné mi Doubleshot zachutnal natolik, že si jejich zrnka troufnu přirovnat jen k opravdu kvalitní kávě, na jakou jsem narazila jinde jen díky zahraničnímu kávovému předplatnému.

I když se Doubleshot věnuje hlavně jednodruhovým arabikám, které se náramně hodí právě pro alternativní přípravy, praží i skvělou espresso směs Tam Dem. A co to teda je zač?

Naše jarní espresso směs je kombinací čerstvého mikrolotu z bolívijské farmy Porfiria Mamani a etiopské kávy z regionu Sidamo od Haile Selassie. V chuti najdete jemné tóny toffee a čokoládové pěny. Výborně se hodí i na přípravu nápojů s mlékem.

Samozřejmě netrvalo dlouho a pytel s kávovými zrny Doubleshot se roztrhnul i v Brně. A kde?
- Café encounter od pondělí 2.5.
- Hostel Café (čili Café Mitte) to je ta fungl nová kavárnička hned po Špalíčkem. Že by konečně dobré coffee to go v centru? Asi jo!
- Kavárna Spolek nabízí od Doubleshot jak espresso směs, tak i ony arabiky připravené jako espresso nebo v frenchpressu)
- Kávové delikatesy (čili Café Minor). Krom espressa vyzkoušejte i kávu z frenchpressu, mokka konvice či vacuum potu.

Tam teda dem! Ve Spolku, v Minoru a v Encounteru si můžete kávu rovnou i nakoupit domů. Tak to běžte vyzkoušet a dejte vědět, co vy na to :) Podle mě to cappuccino nemá chybu!

Co ke kávě?

2011-03-28T10:09:00.004+02:00

Co máte ke kávě rádi? Cigaretu? Noviny? Lžičku? Ač mapovat kvalitu tiskovin v kavárnách mě dosud nenapadlo a zvážím to, článek o sladkém možná bude aspoň prozatím užitečnější. Je to téma milé i nemilé, nejsem totiž poslem dobrých zpráv: ač situaci významně zlepšilo za poslední rok Kokino, zákusková situace v brněnských podnicích je vážná, neřku-li dokonce zoufalá. Jak si teda stojíme? (Nabírám si porci pomerančového dortu, tohle se bez přímého přísunu glukózy psát nedá.)

Zásadně mi v Brně chybí správná patisserie, francouzská pekárna s pečivem i dezerty, z klasických surovin a s klasickými recepty. A právě u otázky surovin se musíme rozdělit na tábory podle toho, jak si odpovíme na filozofickou otázku: vezmeme dezerty s cukrářskými gely a prefabrikovanými krémy na milost? Přesně to je totiž důvodem, proč většinou "cukráren" s levnými větrníky, špičkami a indiánky musím pohrdat. Nevěřte tomu, že pokud se někdo snaží udělat správný věneček z nešizeného odpalovaného těsta, se skutečným žloutkovým krémem, dostane se někam pod cenu 30 korun za kus. Zákusky z gelů jsou oproti tomu levné, lehké a zvládnul by je dát dohromady podle návodu i modelář letadel. Jak si tu otázku vyřešíte nechám na vás, pokud na chemii v jídle nejste hodně citliví, většinou hodně chutnají.

Nejlepší dezerty v kavárně
1. Park Lane Café - domácí banánový cheesecake
2. Café Saggio - domácí perníková buchta s poctivou šlehačkou
3. Marilyn Café - dobré poctivé i netradiční koláče
4. café Encounter - mascarpone s teplým ovocem a pralinky z Litomyšle
5. Zastávka - křupavé pečivo a buchty z vybraných pekařství
6. Mezzanine - teplý pastel (pozn.: A café bonbon je vlastně káva i zákusek v jednom :)
a mimo soutěž: mimobrněnské Style Café ve Slavkově.

Tungsram a Encounter také nabízejí řecký jogurt s medem a oříšky.

Svěží vítr do dezertové kavárenské scény zaválo samozřejmě Kokino a nevěřím, že by se s tím fenoménem ještě někdo nesetkal. Jedná se o domácí dezerty ze všeho, z čeho by měly být (včetně hříšného množství másla a domácí vajec). V jejich nabídce nalezenete čokoládový dort se zázvorem a s bílým rumem, čokoládový dort se švestkami, čokoládový dort s čili a pomeranči, čokoládovo-karamelový koláček, medovo-levandulové bábovičky a kaštanový koláč. Seznam míst, kde jej dostanete je na webu. Aktuálně: Alfa, Art, Design Café, Encounter, Falk, Kafe do vany, čokoládovna Minach, Skleněnka, Tungsram, Zastávka.

Méně známým projektem je také Buch Ta, jejíž buchty a sušenky jsou pravidelně k naleznutí a k snězení ve Falku. Co vím, tak je tohle hnutí milovníků domácích dezertů, co se na tu situaci už nemohli dívat a tak dali ruce do těsta, specifické jen pro Brno. A jsem na ně pyšná. Žít Brno!

Pak je tady kategorie cukráren, v nichž je káva doslova nepitelná. Nadpis si teď v hlavě laskavě obměňte na verzi Co, když ne kávu a jedeme dál!

Do této kategorie patří i většina cukráren a restaurací. Váhavá jsem ohledně D-Café, kteří mívají zajímavé dezerty (se sentimentem vzpomínám na banánový dortík s pařížskou šlehačkou), jejichž nabídka ovšem není moc stálá, občas jsou dost vyjezení a občas se mi zdá, že tam dezerty stojí a koukají ve vitríně moc dlouho. V Avia Café občas narazíte na velmi dobrý klasický koláč tarte au citron (tedy rozhodně nepohrdejte ani limetkovým). Dost restaurací nedávno objevilo krásu a jednoduchost čokoládové pěny chocolate mousse, čokoládového fondantu a domácích sorbetů. Jedny z nejlepších domácích dezertů nabízí Zemanova kavárna (a jsou na tuhle kolekci dezertů tak pyšní, že na ně měli dokonce i reklamu na billboard). Jedná se o dortíky, které lehce připomínají levnější verze z gelů a tak, ale jsou opravdu poctivé a zajímavé. A pak připomeňme také Sunset Restaurant, který má kromě stálé nabídky dezertů týdenní nabídku pečeného dortu, který je, aspoň v případě těch hutných čokoládových, neskutečně hříšný. Teď v zimě se v restauracích vyplatí koukat po dezertech z dostupných i v tomto čase - pošírované hrušky, šátečky plněné povidlím nebo třeba tvarohové knedlíčky plněné sušenou švestkou v marcipánu, obalené v ořechové panádě.

Asi jste také slyšeli, že je staronově otevřená cukrárna s prvorepublikovou tradicí - cukrárna Kolbaba. Mají zajímavé minidezerty i některé méně klasické dorty. Zatím jsem ozkoušela jenom párkrát, davy zvědavců trochu nestíhají, ale nebojte se sdílet své dojmy do komentářu.

Zapomněla jsem na něco? A vlastně - čím si chodíte spravovat nervy vy?

Kam pro kávu?

2011-02-14T00:20:00.016+01:00

V tématu dnešního článku jsem se dopustila malé záměny: namísto tomu, kam na kávu, jej věnuji tomu, kam pro kávu. K nelibosti těch, kteří tento blog sledují kvůli žhavým tipům na nová kavárenská prostředí, se tedy ještě jednou budu věnovat domácí přípravě kávy. O té jsme se bavili už jednou, v článku Home Solutions. Abyste si doma mohli uspořádat kávový dýchanek, jež bude opravdovým zážitkem pro všechny zúčastněné, klíčem k úspěchu není jenom volba metody a čerstvé namletí, o kterých už něco tušíte z minula, ale samozřejmě hlavně záleží na volbě suroviny. Jak se v nabídce orientovat a co zvážit? Některé informace raději znovu zopakuji, ale trpělivost přináší růže:)

V obecných radách se zaměříme hlavně na uchovávání. V kávovém zrnku jsou v tomto ohledu nejnáročnější součástí oleje, které na povrchu v kontaktu se vzduchem a světlem žluknou. Pokud je káva namletá, žluknou mnohem rychleji, a toto je i mimojiné důvod, proč je dobré kávu kupovat v celých zrnech. Stará žluklá káva voní jako sto let nevětraný šatník a chutná jako polibek s jejím majitelem. Tomu bychom se snad rádi vyhnuli :) Dalším dobrým důvodem je, že na různé přípravy potřebujete i různou hrubost.

Protože káva obsahuje oleje, zrníčka jsou mastná. Pokud je máte v průhledné dóze, dobře poznáte, že je za chvíli ulepená. Pokud tedy nakupujete kávu ve specializovaném obchodě, kde ji mají vystavenou, dbejte na to, abyste zkontrolovali, jak kávu uchovávají a klidně se na to zeptejte i obsluhy. Lepší než průhledná dóza je dóza ztmavená, kvůli průniku světla. Kávě také nesedí velké teplotní výkyvy.

Jak má balení kávy vypadat?
Nejlepší balení kávy je v neprodyšném sáčku s jednocestným ventilem. Ten umožňí to, aby se plyny z kávy dostaly ven, ale žádný vzduch, který by nám ji zoxidoval, dovnitř. Informace, které byste přitom při nákupu kávy měli být schopní identifikovat, jsou:
- datum pražení kávy (nebo datum balení, pokud se neliší o víc než maximálně pár dní),
- o jakou kávu se jedná (zda se jedná o jednodruhovou či vícedruhovou směs a čeho),
- odkud káva pochází a jak byla zpracovaná,
- na jakou přípravu je vhodná (záleží na charakteristice a stupni pražení).

Existují dva základní typy kávovníků, které nás zajímají, protože se běžně používají k přípravě kávových nápojů: Coffea arabica a Coffea canephora (robusta). Arabica vyžaduje větší a náročnější péči: je choulostivá a pěstuje se ve vyšších nadmořských výškách. Dorůstá do šesti metrů, zatímco sestřička robusta klidně až dvojnásob. Navíc není tolik choulostivá a kávová zrna jsou větší, čímž se stává levnější. Není to samozřejmě bez výhrad: nevýhodou je, že robusta má vyšší obsah kofeinu a markantní rozdíl je hlavně v jejich chuti, které mají jiné charakteristiky, i kdzž se podle něktěrých názorů občas vhodně doplňují. Zatímco arabica nabízí tóny lahodných ovocných a nasládlých chutí, robusta dodává tělo. "Kávové směsi" se tedy mohou skládat jen z arabik nebo z arabiky a robusty. Robusta se přidává do italských espresso směsí a hlavně do směsí určených na cappuccino. Proti gustu žádný dišputát, říká se, že dobrá robusta může být lepší než špatná arabika, ale na alternativní přípravy jsou zvlášť vhodné jednodruhové arabiky. Kávovníkové třešničky se přitom do jisté míry podobají vinným hroznům: záleží nejen na odrůdě, ale také na faktorech jako zeměpisná poloha a péče. Jinak řečeno: stejná káva bude chutnat jinak ze svahu v Brazílii a jinak ze svahu v Indii. Ve výsledné chuti se ale také výrazně bude podílet i metoda zpracování a stupeň pražení.

Asi žádný balíček kávy ze supermarketu by teď nesplnil naše požadavky. Čerstvě praženou kávu je nejlepší spotřebovat do měsíce, maximálně do tří, a abyste toho mohli dosáhnout, musíte navázat úzký vztah se svým dodavatelem. Tím může být nějaký malý obchůdek či kavárna, kterým věříte a kam chodíte pravidelně, nebo přímo pražírna. Jaké má našinec v Brně možnosti, jež stojí za zmínění?

Kávové delikatesy
Malý obchůdek, dřívější Café Minor na Údolní. Nabízí na váhu kávy Doubleshot, La Bohéme a Bazzara, stejně jako asi nejrozsáhlejší příslušenství k alternativní přípravě káv v Brně.

Caffé del Saggio
Nově otevřená kavárnička s pražírnou v Masarykově čtvrti. Cena 60 Kč za 100g.

Spolek
Stálice v brněnské kavárenské scéně, kde si kávu La Bohéme můžete koupit i domů. Výběr je trochu omezený, aktuálně: Bio Etiopie, Kopi Luwak (cibetková káva), Jamaica Blue Mountain a Kopi Tongkonan Toraja. Bohužel moje zkušenost odjinud vede k zamyšlení, že podobně drahé kávové speciality nemají takový odbyt a nevím, jaký systém Spolek používá, aby je byl schopný zajistit čerstvé.

CoffeeClub
I tato proslulá kavárna nabízí kávu, ovšem pořád platí, že se pro ni nejspíš budete muset vydat trochu z ruky. Obvykle ponoukají ke koupi jejich vlastní směs na espresso, směs na cappuccino, směs na filtrovanou kávu a aktuální kávové specialitky, které se obměňují.

... nebo se můžete svěřit ověřeným značkám a kávu si objednat, přičemž vřele mohu doporučit hlavně tři níže zmíněné odkazy. Při objednávání byste měli zvážit, kolik kávy pravidelně vypijete, abyste odhadli i množství. Objednávat můžete po sáčcích nebo si objednat rovnou kávové předplatné. Výhodou předplatného je, že se nemusíte o nic starat a pošťák vám ji bude nosit, nejlíp každý měsíc jinou, pravidelně s vaším oblíbeným měsíčníkem. Dovoluji si ovšem poznamenat, že tato metoda skýtá riziko trapných a nepříjemných situací, kdy si vypěstujete závislost na kofeinu a v případě, že káva vám dojde dřív než k vám, zažijete krušné chvíle :)

Doubleshot
Troufám si tvrdit, že na sklonku minulého roku otevřená pražírna
Doubleshot, nacházející se v Dehtárech u Prahy, je u nás aktuálním kávovým hitem. Sympatičtí mi jsou jejich přístupem ke kávě a k farmářům. Pravidelně obměňují nabídku čerstvě pražené kávy, která je výběrová a tedy bez defektů, ručně sbíraná a tříděná a v nejlepší formě, v jaké ji můžete sehnat. Kávu nakupují přímo o od farmářů. Jsou ale také velkými propagátory alternativních příprav káv, a pokud se zrovna nechystáte využít jejich e-shop, je jejich web i cenným zdrojem informací a návodů.

Roční předplatné stojí 3800 Kč (balíčky po 350g), v nabídce mají i čtvrtletní a půlroční a dostupné je i předplatné na Slovensko. Vzhledem k jejich filozofii, jež kávě věnuje maximum, nenabízejí kávu mletou.

MamaCoffee
MamaCoffee je pražírna, jež provozuje i několik stejnojmenných pražských kaváren. Všechny jejich kávy jsou certifikované fairtrade a některé i bio. V aktuální nabídce je jedna bezkofeinová káva. Předplatné nenabízí. Fairtrade je hlavní ideou projektu a angažují se i v jeho propagaci.

LaBohéme
LaBohéme je jedna z prvních českých pražíren výběrové kávy. Aktuálně dvě kávy nakupují přímo od farmářů a jinak nabízejí kávy, jež se výrazně umístili v soutěži Cup of Excellence.

Roční předplatné jednodruhových káv je 5800 Kč, posílají po 500g.

Čerstvákáva.cz
S tímto e-shopem nemám žádné zkušenosti, dostalo se ke mně ovšem pár dobrých zpětných vazeb. Mně ale chybí více informací o společnosti jako takové, jak kávu shání, odkud ji bere, kde ji praží...

PrimaCafé
Díky recenzi na Scuku jsem si všimla také Primacafé, se kterými taktéž nemám zkušenosti, a budu moc ráda, pokud se tu podělíte se svými.

Nereálné nejsou však ani světově kvalitní zahraniční pražírny. Za 123 £ (v přepočtu aktuálně asi 3500 Kč)je dostupné roční předplatné 350g balíčků kávy od britského Square Mile Coffee Roasters nebo za 80 £ balíčky po 250 g od taktéž britského Has Bean Coffee. Tak si vyberte a směle do toho!

Sváteční o rok později

2010-12-24T12:14:00.003+01:00

Milí příznivci, pravidelní, či občasní čtenáři Kavalérie,

opět nenasněžilo, stejně jako o loňském svátečním čase, přesto věřím, že Vám to nijak nezkazí prožití krásných noblesních, dojemných a nostalgických okamžiků v tomto období.

Kavalérie je tu s Vámi již něco málo přes rok a chceme Vám poděkovat, za přízeň, kterou nám zachováváte, i přes naše pomlky. Jsme rádi, že s můžeme objevovat kavárenské Brno a sdílet naše objevy s Vámi. Během našeho putování jsme Vám přinesli zprávu o bezmála třiceti kavárnách a doufáme, že jsme Vás podnítili k návštěvě alespoň některých z nich.

Samozřejmě i v dalším roce v této krásné práci budeme pokračovat a těšíme se na Vaše komentáře a případné tipy, které by obohatily naši kavárenskou mapu Brna.

Jménem Kavalérie do nového roku přeji kavárenským povalečům spoustu nových krásných míst, nepřetažená espressa, hustou pěnu na cappuccinu, poctivé domácí dezerty a usměvavou obsluhu. Kavárníkům přeji dobře upražené zrno, čistou parní trysku, hromadu příjemných hostů, kteří ocení Vaši poctivou práci.

Tedy napřečtenou v novém roce!

White house café: Splněný sen, nejen majitelů

2010-10-25T14:00:00.007+02:00

Po dlouhých nejasnostech se kavárna v sále Břetislava Bakaly konečně otevřela veřejnosti. Byla to tichá, nenápadná událost tohoto podzimu, nikdo to předem až tolik netušil, zkrátka žádný humbuk, přišla však věc nečekaná.

Pro mě osobně se totiž otevření této kavárny stalo událostí podzimu. Na kavárenské mapě vynikl kvalitní koncept, kde se majitelé snaží a jdou správným směrem.

Majitelé s pomocí architekta vyřešili skvěle komplikovaný průchozí prostor, ve kterém je kavárna situovaná. Na druhou stranu "ta okna", šla by tady udělat špatná kavárna? Šla, ale tenhle případ to rozhodně není. V interiéru nejsem největším milovníkem minimalistického designu, ale tady se mi líbí, velmi. Nic tu není zbytečně, nic vás neruší, a přitom vás potěší milé detaily, malé zelené vázičky (a květ bych ocenil spíše živý, i když napodobenina orchidei je zdařilá). Pro děti zde mají hezký koutek, takže se nemusíte bát si je sem vzít.

I grafická úprava menu patří mezi povedené, velmi se mi zamlouvá narušení snad až příliš dokonalé úpravy dopsáním několika položek ručně, aneb kde by byla Cindy Crawford bez svého znaménka krásy, že?

I obsahová stránka menu vás jistě potěší, káva zde je přijatelná i pro náročnější konzumenty, předpokládám, že nejednotnost v úpravě White house café je již napravena, ale je to jen začínající klopýtnutí a jinak působí i ohledně kávy velmi snaživě. Zajímavé retro na lístku je přítomnost melty, dal jsem si ji já, i další a všichni jsme se ptali jestli nám to chutná a jestli nám vůbec kdy chutnala ;), ale byl to takový příjemný návrat do dětství. Nekafoví uživatelé ocení kvalitní čaje a k tomu na snídani třeba nahřátou ciabattu s kvalitním prosciuttem, či kozím sýrem a trochou čtyřbarevného pepře.

Snídalo se mi krásně. Obsluha byla příjemná, přežila naše chaotické objednávání, ulice za okny existovala jakoby v jiném rychlejším světě a já seděl tady, kde čas byl trochu pomalejší, dojmy trochu intenzivnější a možnost vychutnávat si detaily a malé radosti všedního dne mnohem větší.

Tedy jak jsem psal na začátku, můj osobní kavárenský objev podzimu, tak tam běžte a nechte se rozmazlovat, ať tam mají trochu víc lidí, snad si pak ale budeme mít kam sednout ;)

Kavárnu najdete na naší kavárenské mapě, chlubí se i na facebooku, a mají pěkný web.

Home Solutions

2010-10-10T11:38:00.014+02:00

Takže káva se stala vaší guilty pleasure a den bez ní si už nedokážete představit? Tak to asi první problém nastává, když má vaše oblíbená kavárna o víkendu nebo o státním svátku zavřeno.

Dobrá kávová řešení na doma však existují taky! Má to teda pochopitelně některé výhody i nevýhody. Mezi nevýhody patří, že možná bydlíte daleko a kamarádům se nechce přijet, mezi hrnci v kuchyni a papíry na pracovním stole schází atmosféra a v neposlední řadě přichází v úvahu také fakt, že nikdo za vás to zašpiněné nádobí neumyje. Ten šálek kávy, který si na stůl doma můžete postavit není espresso a není to cappuccino: na jejich přípravu potřebujete skutečně dobrou mašinu řádově v desítkách tisíc, navíc přípravu espressa následuje složitý rituál, se kterým si nemusíte vědět rady, a nikdy to snažení se navíc nemá smysl bez solidního mlýnku. Tryska na mléko zase zpravidla není schopná poskytnout dostatečný tlak páry, abyste místo pěny do koupele dostali tu lahodnou vrstvou slaďoučké a hedvábné mléčné pěny. V zásadě stroje za dva tisíce pro samotnou přpravu espressa nemají ani dostatečně parametry, aby z vašeho nápoje byla skutečně lehce stravitelná emulze espressa, narozdíl od kávové břečky, která má na hladině duhové olejové skvrnky. Ta zklamání a martyria spojená s koupí levného kávovaru na espresso si tedy raději odpustěte.

V kavárně se vždy dívejte, zda každou dávku kávy před vložením do páky čerstvě melou, a pokud nabízí víc směsí (včetně bezkofeinové kávy), tak zda mají za barem příslušný počet mlýnků. Předem namletá káva ztrácí asi po patnácti minutách smysl: oleje se rozloží na okraje drobounkých pomletých zrníček a oxidují ještě rychleji, než v celých zrnech. (Pamatujete, jak bývaly v samoobsluhách mlýnky na kávu? To je už naštěstí za námi.) Všimněte si, že kávová zrnka jsou přirozeně mastná: káva vlastně nevyčuchne, jak si možná myslíte, ale oxidace znamená, že v nich žluknou oleje, stejně jako v másle. Nepříznivými vlivy mohou být změny teplot, vystavení vysoké teplotě, světlo a přístup vzduchu. Na mlýnku nebo nádobě s kávou v obchodě je proto taký dobré zkontrolovat, jestli je obsluha pravidelně čistí a nejsou příliš mastné.

Většinu předmětů, kterých se domácí příprava týká, seženete po příbuzných nebo třeba u babičky na půdě. Já jsem tak přišla k pěknému maličkému ručnímu mlýnku, který je po vyčistění jako nový. Taky někde na chatě pravděpodobně vyhrabete mokka konvici nebo frenchpress. Smiřte se s tím, že většina těchto vynálezů už tu byla, a až za to utratíte peníze, určitě se najde někdo, kdo vám poví, že to má doma a léta to už nepoužívá, takže jste si to klidně mohli vzít. Zákony schválnosti fungují. Jsou ale i nové výmysly: rozličné typy filtrů, efektní vacuum pot nebo jednoduchý aeropress ideální na cesty. Vybrat si bohužel musíte sami a to hlavně podle možností vaší pracovní kuchyňky nebo počtu lidí, pro které kávu potřebujete připravit. Chutná pokaždé trochu jinak, protože procesy louhování se trochu liší a s tím souvisí hlavně také výsledná čistota, ale nic z toho není vyloženě špatné. Tyhle alternativní přípravy kávy jsou vhodné zvláště pro ty, kdo mají rádi ten velký šálek kávy, a klasické espresso se jim zdá malé. Občas je můžete ostatně vidět i v kavárnách - třeba kávu i ve frenchpressu podávají ve Spolku.

Spoustu informací naleznete v přehledném článku na webu cuketka.cz, anebo včetně návodů na přípravu v podobě videí naleznete na doubleshot.cz (česky), nebo na např. na webu Inteligensie (anglicky). Ať už se rozhodnete pro cokoliv, platí několik základních doporučení:

Kupte si mlýnek
Mlýnek je základní prerekvizita pro dobrou kávu doma. Jak už bylo řečeno, mletá káva žlukne velmi rychle. Rozdíl s čerstvě pomletou kávou poznáte hned s prvním šálkem kávy. Investice to nemusí být až tak velká, kolem jednoho až dvou tisíc. Ruční mlýnek bohatě stačí, v případě elektrického mlýnku ale dbejte na to, aby mlel mezi dvěma kameny a kávu nesekal (sekáním se zrna příliš zahřívají).

Najděte si svou pražírnu
Pokud už se rozhodnete vydat se na cestu kávomilce, dopřejte své kávě důstojnou pozornost. Než se zrna kávy dostanou k vám, procházejí neskutečně dlouhým procesem, ve kterém všechno musí být správně: musí být správně sesbírané, sušené, balené, převážené, i uskladněné. Káva je hned po ropě druhou největší obchodní komoditou a podílí se na ní tisíce životů, v případě výběrové kávy je každá kávová třešeň ručně sesbírána, občas i ručně otáčena při sušení. Káva koupená v obchodě jako vakuovaná cihla je nejspíš stará, často je na ní uváděné datum balení, nikoliv pražení, a zemědělec či sběrač za ni nejspíš dostal směšně malou částku. Je přepražená, čímž je v ní zabit veškerý osobitý potenciál, který jim lokalita pěstování mohla dát, a chutná uniformně. Káva z obchodu má kvalitu asi jako krabicové víno.

I samotnou surovinu si přitom často můžete koupit někde v kavárně, anebo rovnou objednat v pražírně. Ideální je, když se vám podaří sehnat českou pražírnu, protože to zaručuje, že se k vám káva dostane opravdu brzy. Dobrá pražírna by měla pravidelně měnit sortiment (všechny druhy kávy, aby byly čerstvé, nemusí být dostupné po celý rok) a samozřejmě musí kávu dodávat dobře zabalenou a označenou datumem pražení. Dalším důležitým bodem je informace o původu kávy a složení směsi. Existuje základní dělení káv na arabicu a robustu. Robusta je méně náročná a tím i levnější, ale chutná jinak a v kávových směsích dává tělo a typickou hořkost, kterou znáte ze supermarketových a instantních káv; pokud ale ochutnáte nějaké arabiky a zvyknete si na ně, pravděpodobně vám už většinou chutnat nebude. Neméně důležitou informací je stupeň pražení, podle čehož se odvíjí to, jak má být káva připravovaná: více pražená káva je vhodná na espresso, světlejší kávy jsou vhodné právě na alternativní připravy - vynikne tak jejich lahodná kyselost a individuální rozdíly. Lidé z vaší pražírny by měli být experti, vymýšlejí pro vás různé směsi, rozhodují o tom, která káva se na co nejvíc hodí a měli by vám i umět doporučit, jak si kávu připravit. U nás funguje například cerstvakava.cz, fairtrade Mamacoffee a já lobbuji za doubleshot.cz, protože jsem byla v jejich pražírně, líbí se mi, že znají své producenty a jsem přesvědčená, že káva od nich je opravdu kvalitní. V cizině je taky velmi časté využívání kávového předplatného, kdy si kávu předplatíte a stejně jako měsíční časopis vám chodí domů pravidelně voňavé balíčky čerstvé kávy, takže se nemusíte už o nic starat.

Starejte se dobře
Takže máte mlýnek, super čerstvou surovinu a ráno bez šálku stoprocentní arabiky už není ono? Bylo to složité, ale ještě pár drobných nesnází vás to bude stát. První problém je, že jak si zvyknete, najít dobrou kavárnu bude ještě těžší, než doteď:) Nesmíte ale zapomenout, že musíte svůj mlýnek pravidelně čistit (ty žluknoucí oleje jsou tak zákeřné, že vám vesele oxidují i v něm). Dalším problémem může být, jak kávu uchovávat. Ideální je, pokud ji už koupíte v sáčku s dírkou, jež funguje jako jednosměrný ventil, který pustí plyny z kávy ven, ale nic nepustí dovnitř. Jinak dbejte na to, aby se ke kávě nedostala vlhkost, světlo, a velké množství vzduchu. Docílíte toho nejlépe tak, že ji uložíte do mikrotenového sáčku, zavážete, vytlačíte z něj vzuch a v sáčku ji uložíte do plechovky.

Nemáte dost? Pak vám doporučuji ještě článek iDnes.

Podzimní

2010-09-24T12:35:00.008+02:00

Léto skončilo, ale nesmutněte. S podzimním listím příchází i nový semestr a s ním zase zpět i my kavalíři. Už se těšíme, až se vydáme na pravidelná snídaňová setkání, kterými tento blog tak rádi živíme.

Co se za to léto událo? Já jsem absolvovala dva semináře od Školy kávy, a také se chystám na kurz o kávě v nové pražírně kluků známých z blogu Doubleshot, za který děkuji Scuku. Web Scuk.cz se také zaslouží zmínit v novinkách, protože představuje projekt, který mapuje dobroty. Narozdíl od jiných podobných stránek (včetně té naší) tam však najdete jen podniky, které stojí zato. K naší velké radosti kavárny nevyjímaje a jsme rádi, že tam můžeme přispívat i já s Tomášem.

Léto je pro brněnské kavárny dost okurková sezona. Ulice zely prázdnotou, ale během těchto dní už se zase slušně zaplnily a my jsme zvědaví, jak se na nápor studentů, dychtivých diskutovat, kavárny připravily letos. I v téhle říši se ale i leccos změnilo.

V centru bylo otevřeno Design Café (fotky zde) a taky Fratelli Deli Café na Průchodní. V okolí FF přibyla už těsně před létem Akademická kavárna s vinárnou. V kavárně Dennis Café na Veveří se zas na první pohled moc kromě majitele a jména na Santiago zas tak moc nezměnilo. A proslýchá se, že Brnu přibude kavárna i s vlastní pražírnou.

Určitě se to všechno pokusíme navštívit, máme ale velké resty. Tomáš nebo Barborka musí napsat pálavské Café Fara a z brněnských perliček nám pořád chybí Café Encounter, AirCafé a Café Steiner. Rádi bychom se vrátili i do Café Marilyn a Klafé, abychom ověřili, jak se jim po jejich začátcích daří. No a zapomněli jsme také na inspekci ve White House Café, které nahradilo Bakala Café! O čtení na nastávající dlouhé zimní večery tedy snad nebude nouze.

Co jste nechtěli vědět o silikonu

2010-08-04T23:41:00.008+02:00

Protože ráda vypadám chytře, podělím se s vámi zas o několik nedávno nabytých poznatků. Bohužel to ale vůbec nebude o silikonu. I dnes to bude o espressu, ovšem poněkud obšírněji a vezmeme to i přes říši mýtů a pohádek.

Příběh začíná v Itálii, kde vynalezl Luigi Bezzera (děkujeme, Luigi) stroj na espresso a roku 1903 si jej nechal patentovat. Jeho motivy byly klasické: mít svou kávu rychleji, expresně. Ovšem zdá se, že kávě tato filosofie poměrně dosti svědčí a že je pro ranní obšťastňování se prostě jako stvořená. Oblíbeným nápojem se v Itálii svého času káva stala také proto, že byla poměrně levná.

Espresso je unikátní přípravou však hned z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je na prvním místě samozřejmě chuť, nezanedbatelnou vlastností je však také fakt, že se jedná o emulzi. Kávové zrno je v zásadě vláknina (dřevo) napěchované různými aromatickými látkami, které se skrývají v olejích. Pražením zrno zkaramelizuje, čímž se změní také naše možnost většinu těch úžasně vonících dobrot získat v podobě vám známého černého odvaru. A právě v emulzi espressa se tyto oleje, ač to jinak nemají ve zvyku, začnou s vodou krásně mísit, a co je velmi podstatné, dají se pak dobře strávit. A tady se také skrývá hlavní háček domácí přípravy kávy: ač jsou teď jiné přpravy jako filtr, mokka konvička, french pressy i ostatní vynálezy populární, jedinou v tomto smyslu srovnatelnou přpravou je arabská káva v džezvě.

Co z toho vyplývá? Po těchto kávách, podotýkám správně připravených, vás bolet bříško nebude! A v tuto chvíli přichází nejspíš objasnění toho, proč máte svého baristu tak rádi. A proč má rád on vás: jste zákazníci, kteří nejspíš umí tyto kvality a jeho práci ocenit, a to hlavně tak, že takovéto kávy si můžete dopřát mnohem více.

Mnohem více? To vás asi děsí, protože existuje široké povědomí o tom, že káva je velmi nezdravá, a to hlavně kvůli obsahu kofeinu. Ano i ne. Záleží jak na druhu kávy (a poměru směsi, robusta obecně obsahuje více kofeinu než arabika), tak i na způsobu přípravy. Šálek kávy z mokka konvičky nebude mít jako espresso lahodnou cremu, zato na jeho povrchu pravděpodobně najdete něco jiného: duhové olejové skvrnky, které jsou právě tím "špatným". Proto je lepší nechat je plavat na hladině a pár posledních doušků si z takového šálku raději odpustit.

Následující odstavec by měl být označen jako spoiler: ohrožuje správnou funkci vašeho placebo efektu, pokud si rádi odskočíte na šálek espressa například z knihovny, doufaje že vás probere. V tomto případě vás probrala spíš procházka, protože správné maximálně třicetisekundové espresso narozdíl od jiných smrťáků obsahuje kofeinu jen slutečně velmi malé množství, které byste měli pocítit pouze pokud byste byli velmi citliví a kávu (nebo jiné zdroje životabudícího kofeinu) byste konzumovali jen opravdu zřídka. Pro někoho dobrá, pro někoho špatná zpráva :)

A tedy pro shrnutí: espresso je jiné. Espressa se nemusíte bát pít hodně, pokud ho pijete bez mléka a cukru, nemá žádné kalorie, jen spoustu aromatických látek, které vám trochu rozbuší srdíčko a zvednou tlak, nicméně v jejich zástupu jsou také antioxidanty a jiné prospěšné látky. Cukr a mléko dost možná necháte na stole netknuté, protože espresso vyniká celou škálou dobře znatelných lahodných chutí, které doprovází výrazně menší hořký ocas. Pokud jste zvyklí pít třeba dvakrát denně kávu filtrovanou, z mokka konvice či frenchpressu, neměli byste mít problém usnout ani po desíti šálcích espressa, protože i přes to množství se pravděpodobně dostanete na výrazně nižší dávku kofeinu.

Expresně o espressu

2010-07-19T14:01:00.009+02:00

Espresso není jen jediný způsob přípravy kávy. Zato je jen jedno.

Espresso je kávový napoj, který vzniká extrakcí při tlaku 9 barů a teplotě 90 °C. Doba extrakce trvá 20-30 vteřin a za tuto dobu do dostanete emulzi o objemu 20-30 mililitrů. Zní to jednodušše, ale jednoduché to vůbec není! Proč je to tak složité naštěstí v zásadě není vaše starost. Vy máte jen dostat perfektní espresso. Co to ale je?

Káva uskladněním (vlhkostí vzduchu, světlem apod.) mění své vlastnosti, a na tyto změny musí barista reagovat mletím. Do páky kávovaru tak musí na jedno espresso nacpat 7 g kávy, umleté na takovou hrubost, aby nebyla moc hrubá (a čili káva nevytíkala rychleji) nebo moc jemná (a čili nevytíkala moc pomalu). Předem namletá káva má větší plochu a pohlcuje vlhkost ještě rychleji než zrna, a tudíž má ideální rozměry a vlastnosti hned po namletí.

Kávové zrno se skládá z vlákniny (dřeva) a olejů, které obsahují ta skvělá aromata. Espresso je vynikající nápoj, protože narozdíl od ostatních příprav (až na arabskou kávu v džezvě) umožňuje oleje zpracovat v emulzi, v které jsou lehce stravitelné a zdravotně nezávadné. Obsah kofeinu je pak pouze minimalní, pokud barista svou práci odvede dobře a přípravu kávy zastaví v momentě, kdy začne výtekat namísto kýžené emulze plné skvělé chuti pouze hořká dřevitá voda ("dobré" oleje v tenhle moment už došly).

Co jsem myslela tím, že espresso je jen jedno? Zapomeňte na piccola a ristretta.

Espresso je vždy:

Tlak	9 barů
Teplota vody	90 °C
Hmotnost kávy	7 g
Objem	20-30 ml
Doba extrakce	20-30 sec

Presso je česká specialita, kterou byste mohli vymýtit ze svého slovníku. Český člověk byl už od začátku tak velkorysý, že si a svým zákazníkům chtěl dopřát velký nápoj. V případě však, že necháte z kávovaru vytéct vodu o objemu hrnku na čaj, zabije to všechny dobré vlastnosti espressa, které jsou zároveň i důvody, proč tuto kávu pít. V tuzemsku se tím tedy často chápe vražedný nápoj s delší dobou extrakce, větším objemem (a to třeba až 150ml) a obrovskou dávkou kofeinu. O espressu zpravidla nemůže být řeč.

Piccolo je další ryze český výmysl. Piccolo přišlo na scénu jako menší verze "pressa" a v italštině to prý znamená "pikola". Dávat si ho má smysl tedy jen v českém (a asi slovenském) prostředí, protože bude méně zdravotně závadné, ale i tak to bude káva základními baristickými pravidly nepolíbená. I tak se většinou dostáváme na objem asi 60 ml, což je stále dvakrát více než espresso.

Ristretto je nápoj o velikosti asi 15 ml. To je asi tak jeden doušek. Zní to profi a existuje představa, že to pijí Italové. Pravdou ale je, že je to poloviční espresso a většinou vám ho udělají s poloviční vodou za poloviční čas. Nemá moc smysl ho pít, když si představíte, že klasické espresso má úplně stejný obsah a kvalitu, jen objem je menší (a cena nejspíš nikoliv). Dříve, když se používaly ruční kávovary, to znamenalo stejné množství vody a kratší čas.

Lungo nebo Americano. To je to, co máte chtít, pokud máte rádi plný hrníček a nepříliš silnou kávu. Na stůl by se vám měl dostat velký šálek s obsahem klasického espressa (tzn. max 30ml) a konvička s horkou vodou, kterou si espresso zvětšíte tak, jak ho máte rádi. Vždy to bude ovšem nápoj, který je slabší a pokud chcete hodně silné kávy, nezbyde vám než si objednat dvojité espresso (doppio).

Kavárna sama sebe označuje za kavárnu

2010-07-19T10:59:00.013+02:00

Začnu podivnou otázkou, jejíž smysl brzy objasním. Máte rádi víno? Nejspíš ano a to je dobře, protože mezi kávou a vínem existuje hodně analogií, nebo je aspoň teď uměle vytvořím :)

Stalo se vám někdy, že na otázku, jaké mají víno, vám odpověděli, že červené a bilé a nic víc? Naštvalo by vás to? Asi ano. A že vám nalévají víno z krabice? Jak byste asi tak zareagovali v takové vinárně, šli byste tam ještě někdy?

S kávou se v podobné situaci však ocitáme mnohem častěji. Nevyzná se v ní často ani zákazník, ani ten, kdo vám ji podává, a ve velkém počtu případů espresso vůbec není espresso, jen černá hořká a nezdravá voda. Kde jinde by měli chtít dostat dobrou kávu než v kavárně? No není to logické?

Nikoho nenutím, aby se za kavárnu označovali. Pokud to však už jednou udělají, jako zákazník něco očekávám. Pro majitele přidávám návodný lehký klíč, jak zjistí, jaký podnik podle této jednoduché logiky vlastně provozují. Pokud prodáváte víc čaje než kávy, jste podle mě čajovna. Jestli čokolády, pak jste čokoládovna. ... Dál už to jistě zvládnete sami.

Nechte se rozmazlovat v Park Lane Cafe

2010-07-17T13:57:00.007+02:00

Kavárna Park Lane patří mezi mé nejvýraznější dluhy, které si na Kavalérii již delší dobu střádám. Patří mezi kavárny milé, poklidné, s obsluhou úžasnou a usměvavou a kávě a pochutinám, které k ní nabízí mohu těžko něco vytknout.

Ale popořádku, interiér patří mezi ty kavárenské, příjemný, nepřeplácaný, se stolečky měnšími pro malé společnosti až po ty větší, kam se vás vejde krapet víc, ne však zase mnoho. V letních vedrech sem můžete utéct před vedrem, nebo se pražit na malé zahrádce.

Obsluha se řadí mezi ty nejlepší, které v poslední době zažívám, poradí, neciví s prázdným úsměvem, popřeje dobrou chuť a je jaksi příjemně živelná. Ostatní kavárníci by se sem mohli chodit inspirovat, nevím, jak to dělají.

Možná mám tip - před každou směnou si dají jeden ze svých vynikajících dezertů, kvůli kterým osobně do Park Lane chodím, menu pravidelně obměňují a čas od času se objeví něco nečekaného, o čemž se můžete dočíst na jejich facebooku. S jejich dezerty se neseknete, sám doporučuji mazlavý vlhký čokoládový dortík říznutý ovocnou omáčkou, skvěle vymyšleno a perfektně připraveno. Kromě toho si můžete vybrat z nabídky baget, salátů a dalších drobností. K pití dostanete nějaký ten koktejl, já tu rád srkám virgin mojito.

Kávu Filicori a její přípravu lze těžko kritizovat, ale Park Lane patří mezi kavárny, kam se nemusíte bát zajít i jen na kávu a dokonce kvůli kávě a ruku na srdce, o kterém podniku se to u nás dá říct, že?

Závěrem musím vyjádřit své obavy, že mi zasednete místo a "vyžerete" ten čokoládový dortík, takže se na Park Lane vrhejte s rozumem, budete odcházet příjemně obluzeni a jistě i rozmazleni a to bez ohledu na to, jakou společnost si sebou přiberete. Tato kavárna se stává jednou z mých oblíbených a jistě tím svůj doprovod potěšíte. Více takových kaváren v Brně!

Kavárnu naleznete zde a k návštěvě vás jistě inspiruje i jejich povedený web s aktuální nabídkou.

Škola kávy

2010-07-15T16:44:00.003+02:00

Musím s omluvami přiznat, že poslední dobou se tu na blogu nic nedělo a mám v plánu to napravit. U nás se toho totiž dělo hodně!

V prvé řadě jsem se včera vrátila z baristického kurzu, který pořádá Škola kávy. Dozvěděla jsem se tam o kávě spoustu úžasných informací, o které se s vámi chci hned v několika článcích podělit. Ráda bych ale zdůraznila, že to neznamená, že jsem odborník. Chtěla bych o kávě psát tak, aby to bylo jednoduché a přístupné všem, nikoli vyčerpávající, a rozhodně o jemných detailech nedokážu diskutovat. Občas to bude jistě zjednodušující, ale snad účelně. Odborníci to mohou s radosti přejít, laici se ale můžou začít těšit :-)

Marilyn Café

2010-04-29T22:27:00.013+02:00

Vzhledem k dluhodobé neschopnosti našeho hodnotícího výboru se scházet zase přidávám jednu "svoji" rybu. Když se nadhodí Marilyn Monroe, nejspíš vás napadne nějaký filmový šantán, třeba ten, v kterém zpívala známé poupoupidou. Marilyn Café vám spíš připomene nějaký snack bar z lepšího či horšího filmu v náhodné scéně, v které se vám režisér snaží dát najevo, že se odehrává v Americe. Kulatý bar, kávovar ve stejném stylu, pastelové barvy, neony. Čekali byste možná hranolky v košíku a překapávanou kávu, kterou vám servírka v puntíkovaných šatech ve stylu šedesátých let, s blond parukou a komickými brýlemi, naleje z konvice ještě před tím, než vám přinese muffin. Zřídka kdy dokáže spustit čistě interiér takovou lavinu asociací.

Marilyn Café prvoplánově takovou atmosféru připomíná. Je ovšem zjemnělá blýskající se čistotou jako z reklamy a spoustou živých květin. Ač ve vás, možná jako ve mě, taková vlna Ameriky vyvolává pocity úzkosti, zkuste na své fobii zapracovat a zastavit se tam. Je to malá kavárna, která neposkytuje moc útulnosti pro dlouhé vysedávání a filozofování, pokud někomu však tento mírně sterilní koncept sedne, nabídka ani personál mu už sympatie rozhodně nesebere. Ze dvou stran má místo stěny čiré sklo, zapadá tak sice do konceptu obchodního centra Eden, v kterém se nachází, nicméně se domnívám, že to z ní udělalo podnik více funkční než příjemný. Škoda!

Nejzajímavější charakteristika místního espressa je, že je za 39 czk. Dostanete za to šálek čerstvě namleté Pavin Caffé, barista v originální zástěre Marilyn Café je určitě z těch zkušenějších. Víc k ní dnes psát nebudu, protože venku bylo teplo a já sáhla po cappuccinu se studenou mléčnou pěnou, chuť kávy to dost přebilo a hlavně to mělo naprosto příšerný estetický dojem :) určitě bych doporučila jiné servírování tohoto nápoje. Za 46 czk jsem čekala větší zážitek, ale kavárna funguje snad dva týdny a zaběhává se, takže bych jim chtěla dát prostor pro ustálení. Jako první dojem to na tu cenu nebylo dechberoucí, bohužel se to dá těžce omlouvat, když se hned připojili k dražším podnikům a ceny mají velmi podobné jako CoffeeClub. Z toho co jsem obkoukala bylo americano spravné, mléko ohřáté, malý panák vody přítomen, sladkost nikoli, o chuti vám ale bohužel budu moci napsat až příště.

K ostatní nabídce? Zváště zajímavé jsou limonády s ledovou tříští, netradiční čaje a skutečně domácí koláče. Je to rozhodně nabídka, která se vymyká, a ač není lístek dlouhý, zaujme. Vzhledem k tomu propracovanému konceptu interiéru bych si ale dovolila poznamenat, že mohli jít s tou Amerikou ještě o kousek dále a pokusit se v tomto duchu i více vyladit nabídku. Obsluha zde ale byla perfektní, s přehledem o nabídce, velmi akční i ochotná, zajímala se, co bylo dobře a co špatně, no možná jsme ji za těch 20 min měli nakonec u stolku až moc často :-) doufám, že jim ta začátečnická snaživost neopadne!

Marilyn Café by si zasloužilo recenzi až za nějaký čas. Za pár týdnů mají šanci vypilovat těch pár provozních nesrovnalostí (jako několik chybek v lístku, nesrovalosti s cenami v kase apod.), ale dovolila jsem si ho sem nemilosrdně napsat už teď, abych jej dostala do podvědomí, protože je to na Brno dost netradiční podnik a upřímně doufám, že když půjdete kolem, stavíte se aspoň na coffee to go a něco nám sem taky napíšete ;) Ve vzdálenosti méně než 50 m mají konkurenci MCaffé a Coffee and Play, tak jsem zvědavá, jak to asi zvládnou a držím palce za snahu brněnskou říši kaváren rozšířit o kvalitní podnik, který je skutečně trochu jiný.

Loď do neznáma: Café Scala

2010-04-26T19:42:00.005+02:00

Po velmi dlouhé době jsem navštívil kavárnu v budově kina Scala a kromě obsluhy jsem nebyl zrovna mile překvapen.

Café je designově hezky vyvedené, má koncept, někam směřuje. A vlastní velmi nápaditý bar, který připomíná loď, ale...! Právě ta loď se jí stala osudnou, ptám se tedy několikrát proč. Proč se jako host, který si sedne naproti baru, musím koukat na Jar, tekuté mýdlo a kartáč? Proč musí na to baru být kočičky, tulipány, sušená květena? Jaro, léto, podzim, zima? Už jen sněhulák tam chyběl. Proč je bar doslova zavalen, nádobím, věcmi na přípravu kávy, sklenicemi? Pod tím vším se tento zajímavý a dominující prvek celé kavárny bohužel potápí jako Titanic.

Zbytek kavárny hezký, z velké části naštěstí na bar vidět není. Sedí se tu příjemně a obsluha je výtečná, usměvavá a milá, přesně jak to má být. Chlípné oko může potěšit dekolt jedné slečny, která zde pobíhá mezi stolečky.

Pokud jde o menu, tak opět jsem zažil směsici emocí: pobavení, zklamání, podivení. Oni tu totiž mají kuchyň, ve které vaří jedno denní menu denně a pak Vám, milí hosté, dle Vaší chuti připraví smažený sýr, hermelín nebo kuřecí řízek. Obdivuhodná invence! Tedy je libo "presso" se smažákem? Prostě nechápu!

Káva spíše podprůměrná a speciálně kvůli ní by sem asi nikdo nešel. Zbytek rozpačitý.

Café Scala je jedním z těch podniků, kde obsluha předběhla interiér a ten zase předběhl nabídku pochutin a pití. Vlastně nevím, jestli je to dobře nebo ne. Ale když už půjdete do toho kina a budete mít předtím chvilku, tak svůj doprovod snad neurazíte, když tu chvíli posedíte. Případně pokud jste sami, tak si můžete počíst v obstojném výběru časopisů, či se připojit k místní wi-fi.

Kavárnu naleznete zde.

Kafírna

2010-04-15T21:00:00.009+02:00

Nevím, kde začít. Vůbec se mi do toho psaní nechce. Musím upozornit, že jsou zde zas na vině má obrovská očekávání a můžu si za to sama. Jednodušše se příliš nadchnu. A nadávám si za to. Když si někdo otevře pražírnu a kavárnu na malém městě, vyžaduje to zajisté hodně odvahy, kterou nechci kritizovat. Ovšem když se takový podnik nachází na kraji židovského města, do krásné synagogy to je coby kamenem dohodil a věhlas se rozšíří i za městské hradby, nejspíš to mělo smysl.

K výletu nás navnadila pěkná recenze od Julie a také jeden výkřik na twitteru o nejlepší kávě v životě. Akorát jsme trochu zapomněli, že to byla káva v džezvě...

Hned jak se mi po objednávce jednoho espressa na stůl dostal trochu větší hrníček, než na espresso normální velikosti bývá, zdálo se mi to jako signál znejistit. Měla jsem tam pověstnou Jamaica Blue Mountain, kterou barista před tím odvážil a namlel, a kterou jsem si chtěla zkusit, protože jsem nabrala pocit, že tady by měla opravdu stát za to. No a nebudu vás napínat, bylo to určitě větší, než mělo být, vodnaté, crema se mi nahoře hned rozpadla a přesvědčilo mě to, že espresso stojí zato opravdu pouze tam, kde mají dobrý stroj a kde to s ním umí. Po pár usrknutí jsem ani neměla chuť pokračovat a hořkokyselá chuť mi na jazyku trnula ještě dlouho. Vytoužená exploze se nekonala, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že to zkusím zamaskovat mlékem, abych tu jamajskou dobrotu zvládla vypít, nicméně z biologické odpovědi ve stylu fight or flight jsem vybrala tu druhou a vzdala to.

Přítel si dal velké cappuccino, které mělo navrchu jen ultraslabý proužek mléčné pěny, a velká porce mléka byla tak horká, že si spálil jazyk. V tu chvíli se nám zdálo, že není nejspíš náhodou, proč všichni ostatní v tomhle maličkém podniku mají na stole lahváče.

Podnik působil sympaticky, ani ne tak z venku jako zevnitř - mozaiky, staré mlýnky a mokakonvice a pěkné hrníčky na ozdobu působily bezvadně. Podnik je docela tmavý, kuřácký a podle toho mléčného kouře, co se tam líně povaloval a dotvářel atmosféru, bych řekla že až antinekuřácký, nicméně aspoň dovářel atmosféru fajn doupěte, a i to bych byla ochotná přehlédnout. Dokonce měli na váhu i instantní kávu a jakkákoliv zrnková káva se tam dá pořídit s sebou! Věřte mi, vůbec se mi nechtělo psát něco takového. Na baristovi se mi ze začátku líbilo, že je pohodář, ke konci mě ale naštval zjištěním, že je to vlastně flegmatik - že odnáší na půl plné hrníčky mu vůbec nevadilo. I když jsem utrousila poznámku, že to může odnést, protože nám to moc nechutnalo, ani ho nenapadlo zeptat se proč. A zas tu byl ten známý pocit, kdy člověka štve, že platí za něco, co za to nestálo... A zároveň tu vystupuje ta známá otázka: jak to dát najevo a neurazit?

Poučení pro příště? Neexperimentujte s novými kávami do té doby, dokud nemáte ozkoušeno, kde jste :-) A v Kafírně si dejte tu kávu určitě v džezvě, mají na to krásné hrníčky a výběr široký, jen espresso zde nejspíš nebyla dost dobrá volba. Nicméně pořád se nemůžu zbavit dojmu, že nikdo kavárníky nenutí, aby to espresso dělali, když mohou nabídnout něco lepšího.

Každopádně byla jsem tam poprvé, nikoho neodrazuji třeba od koupě zrnkové kávy, a pokud se zas někdy dostanu do okolí, budu si brousit jazyk na arabskou kávu a doufám, že to bude o moc hezčí recenze :-) Nachází se v Boskovicích.

Za žárovkami do Café Tungsram

2010-04-13T12:57:00.003+02:00

Na Kapucínském náměstí směrem k muzeu najdete malou a designově velmi povedenou kavárničku s krkolomým názvem Café Tungsram a po naší včerejší návštěvě se shodujeme, že by neměla uniknout Vašemu zornému poli.

Svatostánek kávy je to malý, o to detailněji doladěný. Interiér je velmi příjemný, odvážný a zajímavý. Jistě se v něm najde lecjaká nevšednost a většinu z nás asi upoutá okázalý bar, za kterým se během naší návštěvy nacházela příjemná servírka s úsměvem mírně tajemným. Pozornost jistě upoutá i gramofonový jukebox.

Bílá výmalba stěn je obdařena navíc proužky modré a žluté, což jsou hlavní doplňkové barvy kavárny a celkově tato kombinace působí velmi příjemně.

Café dělá čest svému jménu a žárovek tu uvidíte víc než dost, i díky tomu je posezení zde velmi fajn.

V Tungsramu mě potěšili nejvíce asi lístkem, který je hezky zpracovaný, ojedinělý, neotrhaný, a hlavně rozčleněný do kategorií, takže v něm člověk nemusí plavat a sáhodlouze vybírat. Za mě doporučuji víno, které mají z nějakého malého sklepa a řecký jogurt, ořechů je tam opravdu víc než dost. Pěna na cappucinu vypadala také víc než obstojně. Toto menu je jedno z prvních, kde bych ocenil mírné, ale opravdu jen mírné rozšíření o kakao a nějakou další pochutinu k zakousnutí, ale celkově jsem z něj měl blízko k nadšení.

Milí čitatelé, neváhejte a navštivte tento kousek okázalosti na Kapucínském náměstí, jistě budete mile překvapeni, uvítáni a napojeni. Zasedněte do skoro školní lavice a dejte se do klidného a pomalého rozhovoru, tato kavárna k tomu přímo vybízí.

Kavárnu najdete zde a můžete se o ní dočíst něco i na Facebooku.

Maličký kousek Francie v Caffé Minor

2010-03-28T20:29:00.003+02:00

Opět se vracíme na Úvoz a opět do blízkosti Pomalého baru a opět se mu vyhneme. Dnes zavítáme do maličké kavárničky s příznačným názvem Caffé Minor.

Osobně ji navštěvuji spíše výjimečně, ale vždy si užívám možnosti sedět u velkého okna a pozorovat shon na ulici, od které jsem příjemně izolován, moje smysly obluzují hezké fotografie, příjemná klidná hudba a úžasná obsluha, která jak kdyby vypadla z Amélie z Montmartru.

Pokud to vezmu trošku popořádku, tak interiéru se nedá snad nic vytknout, je příjemný, není přeplácaný a překvapivě nepůsobí stísněně, i když je tak maličký. Dominuje mu hezký bar a již zmiňovaná usměvavá obsluha.

Sortiment mají velmi sympatický, jistě si vyberete, dejte si třeba bábovku k snídani a můžeme doporučit mošt, který mají i v bio verzi. Kávu od první návštěvy jistě zlepšili, cappuccino nehyzdí nevyžádaný meruňkový toping, jak se nám kdysi stalo, ale zdobí ho velmi krémová pěna a skoro mě nalákalo, abych si ho dal a to, jak víte kávu nepiju.

Určitě tam jděte, měli byste tuto kavárničku navštívit, existuje pro to řada důvodů. Pravidelné výstavy a další kulturní akce, o kterých se můžete dočíst na jejich blogu, přirozená intelektuální atmosféra, nebojte se tam vzít baret, či něco podobného a přeci jen je to asi nejmenší kavárna v Brně a to byste jistě nechtěli vynechat. Najdete ji zde, navštivte ji a dejte vědět, jak se Vám tam líbilo. A po návštěvě si můžete udělat třeba výlet na Špilberk, který je hned nad ní.

V Podnebi

2010-03-19T23:17:00.020+01:00

Svěží závan jarního větru mě dnes donutil svléknout kabát a rozcuchal mi vlasy. A tak se stalo, že jsem se začala těšit, jak již brzy všechny kavárny sfouknou prach ze zahradního nábytku a na ulicích, v pavlačích a na dvorcích vyrostou stolky a posezení. My si budem užívat atmosféry jižanských přímořských městeček, sluníčka, které při snídani lehtá pod bradou a začnem se těšit na léto a prázdniny. A na to večerní vysedávání pod hvězdami za teplých nocí.

K příležitosti uvedení jara zůstaneme meteorologicky naladěni a představíme vám to v Podnebi, dalším z klasických brněnských skvostů, ve kterém už svůj letní nábytek pro letošní sezonu zase rozbalili...

Podnebi znají jen brněnští mazáci a kavárenští fajnšmekři, protože je tak zastrčené, že na něj jinak málokdo narazí. I tak tam bývá často plno. Dobrým důvodem je jednoznačně nejúžasnější zahrádka na světě, která skóruje hned po té schopnosti schovat i vás. Je to snad jediné místo v centru, ve kterém lehce nabudete dojmu samoty a odpoutání od toho světa tam venku, jelikož z něj dost dobře neuvidíte víc než kopec, na jehož samém vrcholu se majestátně tyčí náš slavný hrad. Podnebi je do něj vkusně voperováno za asistence zídky z červených cihliček, která dokáže rozjet fantazii, naladit vás na atmosféru anglického venkova a jednoznačně vás donutí zastavit se, vystoupit ze světa a nechat čas chvíli plynout i bez vás (a zažít zjištění, že se země točí i bez vašeho bezprostředního přičinění v dění na jejím povrchu).

Cestou ze zahrádky přes kavárnu až na záchod vás povedou kované krucánky, které vás přesvědčí, že majitel ani architekt se na svém místě neocitli haluzí, a ještě vás navíc potěší nějaká ta výstava. Na své si v Podnebi také přijdou hlavně zastánci gastronomického minimalismu a líní čtenáři, kteří si potrpí na krátké (avšak s rozmyslem i fantazií sestavené) nápojové lístky. I ti ekologové, kterým se při pohledu na stůl plný zbytečných kartiček a podobných rozšíření udělá vyrážka, budou ušetřeni. Kávu Illy (což je dle mého to nejlepší, co z těch populárních italských značek můžete dostat), belgickou horkou čokoládu, pár koktejlů a čaj z pravých lístků máty tedy určitě nepřehlédnete! Abych hodnocení kávy neošidila, nepředvádí zde žádné latté art ani žádnou fascinaci kávou jako znáte z Mezzaninu nebo z CoffeeClub, musím ale dodat, že jí zde přikládají důstojné místo a její podávání je naprosto adekvátní a dostačující.

Snad jen dodám, že kavárna působí i v zimním čase jako dobrá pevnost, kam se můžete nechat zavřít před svými starostmi a pozorovat za oknem vločky, bohužel tuto zimu bylo dominantní vlastností to, že byla hlavně hlučná. Abych nebyla přehnaně hodná, musím ještě připustit, že je-li zahrádka i kavárna plná, mívají servírky a servíři problémy stíhat stíhat všechny své hosty.

Zavedenou kavárnu Podnebi navazující na tradici vídeňských kaváren najdete v centru Brna přímo pod hradem Špilberkem v ulici Údolní 5.

Meet me at Mezzanine

2010-03-13T09:14:00.008+01:00

Tak kde začít? Nejlépe od začátku - kavárna Mezzanine se objevila na Údolní poměrně nedávno. Od té doby prožívala chvilkovou organizační nestabilitu s mizernou obsluhou a pohyblivou otvírací dobou, žádné začátky nejsou lehké, dokud se ovšem neustálila. Překvapivě se poměrně pevně stihla zapsat do brněnského dění a stala se privátní kavárnou fssáků a mladých lidí. Odpoledne tam už bývá poslední dobou nelehké najít místo, takže slibuji, že odteď budu psát už jenom v dobrém.

Mezzanine není ten typ kavárny, kterou bych někomu radila vyhledat ve chvílích sociopatie a romantického konfliktu se společností. Víc než kavárnu bych ho označila jako klub - místo pro akce, kulturu a setkávání, obohacené o snídaňové menu a nadprůměrnou kvalitu kávy. Je to moderní, minimalisticky zařízený prostor, za barem jsou mladí lidé, každou chvíli u stolku vedle vás někdo mluví anglicky, na zdech občas nějaká výstava... tahle kavárna prostě žije. Dobrou zprávou pro fssácké maminky také je, že kavárna má koutek pro děti, dobrou zprávou pro ostatní lidi je zas to, že se jedná o samostatnou místnost s mřížemi eh teda dveřmi...

Pokud budete mít štěstí, bude vás obsluhovat ten pěkný dredař a donese vám kávu Filicori Zecchini. S důrazem na to, že přesně takovou, jaká má být, aby byla dobrá. Věřte, že za barem se tu nikdo neocitnul omylem a Mezzanine se dle mého vkusu stal místem s nejlepší kávou, jakou v brněnském centru naleznete. Nechte se překvapit abstraktním latté art, které vděčně zabaví všechny s velkou představivostí a zachovalou schopností pareidolie, nebo osvěžujícím hitem loňského léta - vychlazeným espressem se sifonem. K tomu si můžete dát dortík Bohemka, výborné pannini za férovou cenu, a sami si můžete posloužit ze džbánu na baru a nalít si kohoutkovou vodou s plátky pomerančů, pochopitelně zadarmo. Spokojení budete i pokud jste byli včera kalit, snídaňové menu podávaji až do jedné hodiny. Co ještě by vám tak mohlo scházet?

Hodnocení kavárny od Speciality Coffee Association of Europe (SCAE).

Prostě Spolek

2010-03-06T11:55:00.003+01:00

Přemýšlel jsem, jak nazvat článek o jedné z nejtypičtějších a nejklasičtějších brněnských kaváren a došel jsem k "Prostě Spolek". Jedná se o zažitou klasiku, jednu z vlajkových lodí brněnského kavárenského cechu.

Vydejme se tedy společně na cestu historickou částí Brna, projděme průchodem, pokochejme se prosklenými vitrínami, kde často najdete něco roztodivného a vstupte se mnou do Spolku.

Vzpomínám si na své první silné pocity, které jsem z něj měl. Všude je živo, proudí tam diskuze, lidé gestikulují, někteří jen klidně naslouchají, jiní čtou noviny, další knihu a někteří jen pozorují okolí. Kolem krouží profesionální obsluha, která často překvapí nějakou nevšedností.

Nevím jak vy, ale já si takto nějak představuji kavárnu za první republiky, ve Spolku se zkrátka nechám jímat právě těmi nekriticky optimistickými myšlenkami, které o první republice tak nějak máme zažité, jakožto době kulturní, živé, nezkažené. Byť nás Čapek mnohokráte upozorňuje na negativní stránky tehdejší doby.

Interiér patří mezi ty velmi povedené a vytvořili ho s jasnou myšlenkou i záměrem, není nijak přeplácaný, ale mě osobně vždy nadchne. (A to se přiznám, že zelenou moc nemusím.) Vašim zadkům poslouží polstrované lavice po obvodu kavárny a nebo pohodlné židle, nečekejte tu buclaté gauče nebo křesla, zkrátka by se to sem nehodilo.

Prostoru vcelku dominuje schodiště, které vás kdysi zavedlo do knihkupectví, teď vás však zavede do horního patra kavárny, kde si můžete zakouřit, prostory jsou tedy rozdělené. S dětmi tu problém taky nemají, najdete tu jakýsi dětský koutek, kam můžete své ratolesti vypustit, i když mi zrovna Spolek přijde jako taková "dospělácká" kavárna, kde se diskutuje a já jako dítě bych se tam asi nudil. Ale to je hodně o mém vnímání tohoto podniku, jako prostoru vášnivé diskuze, někdo ho však může pojmout určitě jinak.

Obsluha je výtečná, vtipná, milá, vždy mě něčím potěší a překvapí. Zvláště ta slečna s roztodivnostmi na hlavě, jistě ji poznáte. Nemám k nim co jiného dodat, takto si představuji "obsluhový" ideál. Umí doporučit něco dobrého, když se zeptáte, tak na vás nezírají s nechápavým výrazem, ale břitce odpoví, často i vtipně, ale samozřejmě ve vší slušnosti a taktu. A skloubit toto je umění.

Ve Spolku vás nebudou frustrovat rozsáhlým menu, výběr tedy není široký jako Pacifik, ale kvalitní. A snad se mi nestalo, že bych si zde z jídla či pití dal něco nedobrého. Co však celá Kavalérie může doporučit je Závin se špenátem, ten tu mají opravdu skvělý a já tam nejčastěji chodím na polévku Minestrone, kterou mají každý den a lepší jsem nikde nejedl (i když uznávám, že zrovna Minestrone je prostě pokaždé jiná). Nebojte se tu dát jakoukoliv kávu, ale ani víno a pivo. Víno není z krabice, ale z dobrých sklepů, jen bych k němu ocenil větší baňku (to já ostatně skoro všude) a pivo jistě zvětralé nebude, neb mám pocit, že se tu pije celkem často a dobře.

Co si osobně nedokážu ve Spolku příliš představit je romantická schůzka ve dvou, na tu je tam trochu hlučno a příliš otevřeno. Navíc pokud tam jdete s někým, s kým nechcete být viděni, tak se vám to jistě nepodaří, neb do Spolku čas od času zavítá kde kdo a často tam potkáte někoho, koho byste ani nečekali. Ale dvojice jsem tam už viděl, sám jsem tam ve dvou byl několikrát, i když spíše proto, abych "cizincům", kteří nejsou z Brna, ukázal, že se tu máme dobře a kavárenská kultura tu má vysokou laťku.

Zkrátka, pokud to myslíte s brněnskými kavárnami vážně, tak se tam jistě zajděte podívat. Jedná se o kavárnu specifickou, nemusí každému sedět, je hlučná, jděte tam klidně ve větší společnosti a diskutujte... Třeba o Čapkovi. Nebo jen pozorujte ten pel mel názorů, lidí, emocí a dobrého jídla a pití. Těším se na vaše dojmy, které připíšete ke komentářům.

Kavárnu najdete na naší kavárenské mapě zde, její vyvedený web tady a můžete se stát jejich fanouškem i na Facebooku.

Jen tak spokojený v Láry Fáry

2010-02-13T22:14:00.001+01:00

V mém příspěvku se vracím ke kořenům mého kavárenského nadšení, věnujte mu pozornost, tuto kavárnu byste si neměli nechat ujít a třeba se i něco přiučíte, pokud sami provozujete kavárnu.

Láry Fáry patří mezi mé srdeční záležitosti, neb právě tato kavárna vedla k mé části osobnosti, která začala bujet a rozbujela se v kavárenského povaleče. Rád se do ní vracím a skutečně si připadám trochu jinde, v místě, kde jsou lidé vřelí a milí, kde nechybí nadšení.

Dlouho jsem Láry Fáry zanedbával, ale tento týden se mi podařilo tam po více než roce opět zavítat. Kavárna je to menší, v krásném prostoru průchodu k Pelclovu divadlu, s vysokými stropy a spoustou různých stolečků a různých židliček, které jsou všechny jiného stylu, ale z nějakého záhadného důvodu to vůbec nevadí a na první pohled si toho člověk ani nevšimne. V interiéru bylo myšleno i na děti. Příjemné jsou často se obměňující výstavy na stěnách a výhled z menších oken, v prostoru kavárny je pořád na co koukat a není to přeplácané, což se málokdy podaří. Celá kavárnička pak působí celistvě a s jasným záměrem, tedy aby se host cítil prostě spokojeně, nic komplikovaného.

V létě potěší venkovní vyvýšená zahrádka a svěží koktejly, jejichž výběr je střídmý, takže se nemusíte děsit sáhodlouhého bloumání nad nápojovým lístkem.

Člověk si po chvíli všimne vřelé obsluhy, kterou tvoří klienti místního Ústavu sociální péče pro mentálně postižené. Kavárna je totiž tréninková a je součástí projektu, který poskytuje pracovní terapii a snaží se integrovat osoby s lehkou mentální retardací do společnosti a velmi se jim to daří, myslím, že brzy budou slavit páté výročí. Věřím, že se bohužel najdou i tací, kteří se při čtení ušklíbnou, ale vážení, na rozdíl od jiných kaváren, se mi v této nestalo, že by mě někdo nepozdravil, nepopřál dobrou chuť. U obsluhy si potrpím na profesionalitu, ale zrovna tady ji milerád vyměním vyměním za upřímnou vřelost a nadšení. A jen doufám, že projekty tohoto typu se u nás budou rozšiřovat, přinášejí velkou službu všem stranám, jak hostům, tak personálu.

Sortiment nabídky se může pochlubit víc než jednou netradičností a dnes jsem byl příjemně kolébán čajem ze směsi bylin až do úplného zapomnění jeho názvu. V kavárně najdete roztodivné sušenky, drobné sladkosti a spoustu koktejlů a káva tu tvoří opravdu trochu okrajový sortiment, přesto bych ji do kategorie cukráren nikdy nepřevedl. Tam tento prostor a celé atmosféra prostě nepatří. Ve výběru pití i drobností k nakousnutí se nebojte experimentovat, nespletete se, sypané bylinkové čaje jsou vynikající, zvlášť Venkovský džbánek je vhodný pro zimní vysedávání.

Kromě pochutin a pití v kavárně můžete zakoupit i spoustu drobností z drobných chráněných dílen a máte z čeho vybírat. Kupte si tam třeba hmatku, moc nevím, co, k čemu, proč a nač to je, ale naprosto mě to fascinovalo.

Milí čtenáři, pokud tedy budete v Rychnově nad Kněžnou, tak tuhle kavárnu jistě navštivte, patří mezi ty nevšední, káva tu sice netvoří alfu a omegu všeho, ale celé to pro Vás bude skvělý zážitek a jistě budete odcházet příjemně naladěni s chutí se sem zase někdy vrátit. Ano, je to trochu z ruky, ale při cestě okolo ji rozhodně nevynechejte. Jejich web naleznete zde, dočtete se na něm i spoustu informací o celém projektu.

Co říci závěrem, jako hosté si objednejte, mějte trpělivost s obsluhou, za to budete odměněni, bude o Vás velmi dobře postaráno a budete se cítit příjemně, jako kavárníci si objednejte a koukejte a učte se, jak se slušně jedná s hostem, to tu umí opravdu skvěle, a naučte to ve svých kavárnách i svůj personál, někdy to není žádný zázrak.

V komentářích bych rád nalezl diskuzi, co si o těchto projektech myslíte (a klidně buďte kritičtí) a případně, kde jsou podobné v Brně.

Coffee Club - nejlepší káva v Brně (a ještě trochu víc)

2010-02-10T17:08:00.031+01:00

Mí drazí, dnes je jen jedna věc na světě, kterou bych upřednostnila před studiem latiny, a tou je spot, který tu tak dlouho chyběl. Dlouho jsem si ho cíleně schovávala sobecky pro sebe: zážitek, který mou laťku kávě a kavárnám zvedl vysoko, protože mě přesvědčil, že oboje se dá dělat pořádně. Odpusťte, ale tohle prostě musí být dlouhé.

Bylo nebylo, jednoho slunečného dne jsme zavítali do kavárny na kraji sídliště. Od návštěvy nás prve trochu odrazovaly maminky s kočárky, ale rozhodli jsme se bojovat se svou xenofobií a vstoupili jsme. Moderní minimalistický design, příjemně energická hudba, na stolech skleněné svícny s kávovými zrny, na stěnách fotky z plantáží, do toho jeden krásný fikus a velmi nevšední, masivní a nejspíš ručně kovaný obří věšák, který mi asociuje nějakou pichlavou nestvůru ;) Bylo plno, ale moje touha po kávě byla silná, tak nás napadlo vzít si aspoň nějakou s sebou. "Promiňtě, ale my kávu do kelímku neděláme, papír nedostatečně uchovává aroma." Po tomhle překvapení jsme si sedli na zadek a taky na bar a počkali, než se uvolnilo místo u stolku. "Dobrý den, u nás je káva rituálem." A už následovala krátká přednáška o tom, jak káva správně vypadá, jak se pije a rychlé představení místní nabídky, která zahrnuje několik druhů kávy. A hlavně je třeba vzpomenout jejich "domácí" úžasnou směs na cappuccino a jiné přípravy s mlékem, na kterou jsem si vypěstovala závislost. Na hutnou místní klientelu maminek a mladých rodin se kavárna umě adaptovala dětským koutkem, který je však dočasně zrušen kvůli akci sponzorská káva a přípravám na soutěže.

O tom, že káva je v Coffee Club dobrá jsem nikdy nepochybovala, a nedávné první místo Pavla Maleny v baristické soutěži Mistr kávy 2010 v Praze (ale i významná umístění dalších kluků z kavárny, abych je nenechala zastínit) to jednoznačně potvrzuje i pro ty největší rýpaly. Co je tajemstvím takového úspěchu? Běžte to zjistit do jejich školy kávy. Pro mě jako pro zákazníka je nejdůležitější, že na konci toho rituálního postupu se vám na stůl dostane lahodná káva - správné velikosti, se správným obsahem, se správně našlehanou pěnou. Před každou přípravou slyšíte mlýnek a baristé pečlivě hlídají, aby se vaše káva připravovala přesně tak dlouho, jak má. Pěnu šlehají ze speciálního plnotučného mléka obohaceného o bílkoviny Tatra Lascato a už jen ta samotná je opravdový požitek. Je to krásná mikropěna, sametově hebká, a když se ještě barista vyřádí a předvede vám své umění v latté art (občas i přizdobené pár kapkami potravinářského barviva), budete několik minut zírat na tu nádheru a rozhodně se vám bude příčit myšlenka, že abyste si tu kávu nejvíc vychutnali, musíte to umělecké dílko řádně zamíchat. V pondělí nebo čtvrtek po páté navíc můžete za malý příplatek sledovat, jak se takový obrázek "maluje" přímo před vašimi zraky. Nabídka je ovšem pestrá, obsahuje i filtrovanou kávu a různé netradiční přípravy, ráda bych vypíchla filtrovanou kávu s medem, nutellino - presso s nutelou a šlehačkou, nebo dolce marmoreo - nádherně servírovanou dobrotu s malinovým nebo jahodovým sirupem. Pokud ale nemám na chuť na tyhle konfekční záležitosti, je mou jednoznačnou jedničkou caffé latté (nepleťte s latté macchiato), servírované ve velmi příjemném šálku mojí oblíbené velikosti. A pochopitelně i vídeňská káva tu vypadá jinak, než obyčejnské presso se šlehačkou, za kterou ji ve většině kaváren pokládají. Sláva Mistrovi!

Přestanu tu pět milostné serenády a zkusím se zamyslet nad tím, co kavárna nabízí těm, kterým káva nelahodí (leč i přesto ji zde doporučuji zkusit, jde o tak jiný zážitek, že možná změníte názor). Dlouho jsem měla za to, že pro ostatní kavárna není až tak atraktivní; ale několik delších sezení, ve kerých jsem se už kávy nabažila a odhodlala se dát si i něco jiného, mě přemluvily věřit opaku. Sic pořád mému srdci lahodící krásné čokoládové a tvarohové dortíky trochu chybí, hypoglykemii bravurně zamezí výborné litevské čokoládové pralinky servírované ke každé kávě, o víkendu i tiramisu ve skleničkách (které se mi však zdálo příliš těžké a tučné, takže to bohužel spíš nedoporučuji, nezaujalo), kuličky z odpalovaného těsta plněné šlehačkou, trubičky a bekrovníčky. Musím poznamenat, že v Coffee Club je něco, co mi na jiných místech většinou chybí: a sice, nabídka není příliš rozhlehlá, ale je velmi kvalitní. Mají čaje Ronnenfeld, kvalitní rozlévaná vína, juice Happy Day, a také to se nabídka občas pořád i trochu změní, takže vidíte, že pro vás majitelé stále hledají skutečně to nejzajímavější.

Myslíte, že by to už nemohlo být lepší? Tak čtěte dále. Nesmím totiž krom vlastní práce za barem zapomenout pochválit i obsluhu. Je zde zpravidla dostatečný počet lidí a kavárna je malá, takže se vám nestane, aby vás nikdo nepozdravil nebo si vás nevšímal. A hlavně máte pocit, že v kavárně si hostů váží: pamatují si vás a jsou pozorní. Tak například se přihodilo, že jednou kavárna byla plná a příprava káviček trvala opravdu výrazně déle než obvykle. Známí nachystané nápoje zaplatili, ale už je nestihli vypít, avšak o pár návštěv později se to vrátilo s omluvami a další objednávkou na účet podniku! Náhoda to ovšem nebyla, podobná situace se mi stala nedávno, když jsem zkoušela novou čokoládu, která na můj vkus byla málo čokoládová a více pudinková, než mám ráda. Nedojedla jsem ji a mladý barista, který obsluhoval, se mě hned ptal, co je v nepořádku. Hned se mi omluvil, že prý s touto čokoládou začínají a že se mu zdá, že kolega přípravu trochu nezvládnul, a přestože jsem trvala na tom, že to nevadí, že čokolády v kavárnách bývají většinou pudinkové a že jsem rozmazlená, na účtu nebyla.

Klíčová otázka teď je, za kolik si tenhle luxus můžete dopřát. Vskutku je to o pár korun dražší káva než byste na malou kavárničku na okraji města čekali (zmiňované velké caffé latté za 51 czk), nicméně narozdíl od podniků v centru, jejichž majitelé mají drzost si za přípravu staré kávy bez hlubší znalosti základních baristických pravidel naúčtovat vysoké částky, tady moc dobře poznáte ten rozdíl, za který platíte. Vždyť vám ji ostatně připravují mistři v ČR ;)

Nevěříte? Přesvědčte se. Za Coffee Club bych dala ruku do ohně...

Coffee Club, V Újezdech 1, Brno-Medlánky.
Abychom rozproudili diskusi, můžete zkusit hádat, co vidíte na posledním latté art obrázku, přijde mi to dobré jako Rorschachův test ;)

Café 99: příjemná poštovní schránka

2010-02-03T20:46:00.004+01:00

Číslované kavárny pokračují, tentokrát se blížíme stovce. Kolem Café 99 chodím již delší dobu, neboť bydlím nedaleko, ale z nějakého důvodu se mi nikdy nechtělo jít dovnitř, sám si to neumím vysvětlit. Jednoho krásného zkouškového dne však moje únava dosáhla takové úrovně, že nebylo energie na žádné iracionální odpory a nechutě a zavítali jsme dovnitř a velmi dobře jsme udělali.

Kavárna je to malá, členitá, útulná, žluto - modrá, hodně dřevěná, s příjemnou obsluhou. Tímto jsem rychle vyčerpal to, co mi bylo milé.

Mám slabost pro kavárny, které charakterizují jedna nebo dvě barvy, mezi něž patří i tato. V kavárně převládá sytě žlutá, taková hodně slunečná a pěkně prosvětluje prostor, který by byl s nějakou tmavou barvou možná stísněný; zároveň se však hlubinám a zadumanosti nebrání a jako doplňkovou pro drobné detaily (menu, ubrousky, rolety) zvolili temně modrou (tu, kterou momentálně pro vazbu knih používá nakladatelství Triton, což je pro mě také velmi příjemná asociace). Potud by byl interiér příjemný, v této kavárně se však rozhodli jít ještě dále a vsadili na dřevo, což nelze nepochválit a přidat ještě drobné plus i za dřevěnou podlahu, což je počin vskutku odvážný; o co jsou dlaždice praktičtější, o to je dřevo příjemnější.

Obsluha oplývá příjemností a ochotou, nic není problém a slečny ochotně poradí, případně přinesou moudrou knihu s návody k přítomným hrám.

Nabízený sortiment stejně jako menu není přeplácaný, nestrávíte výběrem hodiny a nemusíte se prokousávat sáhodlouhými listy, ale zároveň v něm najdete několik příjemných nevšedností, které jinde jistě neobjevíte. Však si tam zajděte. Kvalita nápojů i drobných zakousnutí je optimální a doporučuji belgickou čokoládu, jež mě překvapila; často se setkávám s těmi škrobovými pudinky, ale tentokrát mi připadala jako z čokoládovny.

Nevšednostmi je kavárna celá příjemně prodchnutá - od netradičních dřevěných her, až po ty tradičnějších po velmi časté výstavy, na které je radost pohledět až po detail, který mi přijde fascinující a tím je možnost zasílání pošty na adresu této kavárny. Kdybych v blízkosti pracoval a měl tak úžasné zaměstnání umožňující mi dlouhé snídaně, tak bych tak jistě učinil a při snídani si poštu pročítal. Vy, co tak neučiníte, můžete pročítat noviny a časopisy, kterých tu najdete dosti.

Nevím, jestli bych Café 99 dal 99% při nějakém super objektivním hodnocení, ale vzhledem k tomu, že nejsem takovou povinností vázán, tak na závěr sdělím, že mi tam bylo příjemně, dokážu si tam představit opravdu dlouhou snídani, rád se tam někdy zajdu učit nebo posedět s dvěma či třemi přáteli (víc raději ne, mají tam malé útulné stolečky) a jsem ještě raději, že se nachází takto blízko bytu. Pokud jde o výtky, tak v kavárně nenaleznete gauč ani velká křesla, což mě osobně chybí, ale nechybí mi to právě zde, protože i díky jejich nepřítomnosti je prostor kompaktní, nepřeplácaný a jaksi příjemně jednolitý.

Kavárnu naleznete zde a jejich příjemným webem se můžete probrouzdat tady (najdete tam, kromě jiného, spoustu o výstavách aktuálních i těch proběhnuvších).

Tedy za mě: "Nečučte u webu a jakmile Kavalérii pro dnešek dočtete, tak vzhůru do kavárny a zrovna Café 99 by mohla být dobrá volba."

Kavárna Daniel - Někdy lépe než doma...

2010-02-01T13:37:00.005+01:00

"Dobrý den. Pokud jste se rozhodli přečíst si něco málo z historie Kavárny Daniel a vyhovuje Vám její momentální atmosféra zahalená nonšalancí, uctivostí a příjemnou náladou, prosím nečtěte dále!!!" I když majitel Kavárny Daniel- Daniel Skeřil (nemohla jsem odolat té souslednosti) varuje své návštěvníky před odhalením dobrodružné a svízelné cesty, která vedla od téměř nepoužitlených prostor k vytvoření prostor mimo čas a prostor (ano, opět kouzlo absolutního verše), rozhodně čtěte dále (hned první obrázek- O nás). A pak mi napište, jestli i Vás oslovila cesta ke splnění snu a možná další bod našeho Manifestu (?)- tedy "nikoliv nabízet kávu a jiné produkty, ale pocity".

Dnešní, vpravdě nevšední, podobu kavárny utvářeli také sami návštěvníci. Kromě svých příběhů vynesli do bytu ve druhém patře zastrčeného činžáku také tipy na nábytek či nedělní cyklus poezie. Pokud se tam vydáte i Vy, budete mít pocit, jako byste přišli na návštěvu k někomu domů. Ale můžu Vám zaručit- tedy pokud náhodou nemáte známé, kteří by příjimali návštěvy proti proudu času- že podobného pozvání na kávu do 30. let od secesního génia loci, který zde sídlí, se Vám jen tak nedostane.

Ale opusťme již tenké ledy kauzality a cestování v čase a věnujme se nabídce. Poté, co si vyberete pokoj a místo k sezení (zda to bude u okna, na sofá, v ušatém křesle či u klavíru), čeká Vás rovněž dobově vyvedený nápojový lístek. Tady se dostáváme k prvnímu výraznějšímu problému. Lístek je velice obsáhlý a až se přijde obsluha otázat, co si dáte, budete mít pravděpodobně prostudovány teprve dobové ilustrace. Těm z Vás, kteří v podobných situacích zažívají stejně jako já krizi volního procesu, navrhuji stáhnout si lístek ze stránek kavárny už nyní :) Jen tak namátkou vyberu některé zajímavé položky. Pokud se nechcete pouštět do dobrodružných experimentů, oceníte pravděpodobně menu Triga či Domácí štěstí (různé kombinace kávy, medovníku, džusu a jablečného koláče- 55 a 35 kč). Abych byla upřímná, kávu jsem si tam už dlouho nedala a nejsem schopna se jaksi rozpomenout, zda to bylo zapříčiněno tím, že mě neoslovila, nebo mě natolik oslovily jiné nápoje. Matně se mi vybavuje káva Chopin, krásně nachystaná na podnůsku s vodou, ubrouskem a nugátem, ke které bych kromě likéru kahlúa a whiskey cream doporučila servírovat i Nocturno, op.72. V každém případě to hodlám brzy napravit, ale pokud je Vaše paměť svěžejší nebo navštívíte kavárnu Daniel dříve, doplňte mě v komentářích. Mezitím Vám můžu doporučit třeba různé "zimní vroucí delikatesy" (Moravský punč symbolizující přátelské souznění hruškového džusu a slivovice), nebo naopak nabídku pro "parné letní měsíce" (rozličné míchané nápoje, bowle, ledové kávy,atd.). Z této nabídky doporučuji (při hypoglykémii) ledovou kávu s višněmi v čokoládě.

Kavárna už funguje deset let a za tu dobu si našla velké množství příznivců, takže dnes může být trochu problém si vůbec sednout. Mám ale pocit, že s narůstajícím množstvím zákazníků se pel secesní patiny kavárny začal trochu stírat. A to včetně obsluhy. Ta měla dříve čas si se zákazníky popovídat a víc je hýčkat, ale nyní poletuje jednotlivými místnostmi (už jsem zmínila, že každá je úplně jiná?) a komunikace se omezuje zpravidla pouze na holá fakta objednávky. To je ale podle mého názoru klasický problém kaváren, které si dají tu práci vytvořit něco jiného, nevšedního a nadstandardního. Jejich osobní přístup samozřejmě přitahuje více a více zákazníků a dochází k diskrepanci- jak dlouho se věnovat jednomu zákazníkovi a jeho objednávce a jak dlouho nechat čekat zástupy ostatních? Odhlédnu-li od tohoto dilematu vpravdě filosofického, je třeba upozornit, že kavárna je zčásti kuřácká. S tímto faktem se opět obtížně vyrovnávám, neb se mi více líbí ta kuřácká část, ze které nakonec stejně Brownovým pohybem nenápadně a podloudně expanduje dým všemi směry :)

Milí čtenáři, pokud Vás tedy tato črta, tentokráte z mé strany velmi velmi, ale opravdu velmi nostalgická (a tudíž psaná přes clonu vzpomínek) zaujala, zajděte se i Vy podívat do druhého patra nenápadného domu v Ostravě. Že jste nečekali, že budete muset tak daleko? A že to není v Brně? Překvapení! Ale přece byste se nenechali odradit od malého výletu pro jednou na Severní Moravu. A navíc, až vystoupáte do toho druhého patra, budete podobně jako Hamlet či každý druhý princ tápající mezi dvěma možnostmi/nevěstami postaveni před dilema. Dát se doleva- a tedy do kavárny Daniel, nebo doprava do rovněž velmi zajímavého baru Dunbar. Left-right-surprise. A jaký že je to bar a co je pro něj charakteristické? Tady je "definice" převzatá ze stránek.

"barvy, lesk, třpyt, jas, opar, jedinečný, osobitý, originál, průkopnický, útulný, komorní, uklidňující, společenský, stylový, estetický, osvěžující, hřejivý, nápaditý, kýčovitý, šokující, metropolitní, etnický, voňavý, hudební, pomocný, lákavý,..."

Kavárnu Daniel a bar Dunbar najdete na ulici Žerotínova 1 v Ostravě. Pokud se Vám nechce tak daleko, můžete navštívit alespoň webové stránky kavárny nebo baru.

Postmoderní Café 09

2010-02-01T00:56:00.011+01:00

Pokud občas zajdete do Moravské zemské knihovny, zajisté jste si všimli velkého prostoru kavárny v její budově. Ten nedávno prošel obrovskými změnami a na místo předchozího podniku tam vyrostla mladší, ale trochu větší sestřička od Café 04. Říkají jí Café 09 a stránky má prozatím ve výstavbě. Jak už se mi to o zkouškovém tradičně stává, kavárna se stala mým druhým domovem během dnů, jež v knihovně trávím, a vypila jsem tam už nejeden šálek kávy. I za tu doby jsem si všimla nějakých změn a mám z toho pocit, že kavárna stále kráčí kupředu.

Minutku ticha - předchozí provoz mi byl milý. Byl studentský. Objednávalo se u baru, což je nezvyklé, nicméně to s sebou nese klid od "stíhaček", které Vás stále nutí si objednávat, a i velmi příznivé ceny se nesly v duchu studijního prostředí. Se vším jsem tam byla v zásadě spokojená, ale když MZK vyhlásilo řízení o nového provozovatele, dalo se čekat, že se někdo pokusí uchopit zjevně velký potenciál tohoto prostoru a zkusí vytvořit výnosnější podnik. Dnešní podoba nabrala barvy, nápady a výrazně rozšířila sortiment. Po place teď pobíhá více i méně příjemná obsluha a podnik se stal místem, které by mě do budovy MZK dovedlo i bez studijních ambicí. Kavárna je výrazně denní a má i dětský koutek.

Některá řešení si pamatujete z minulosti. Kavárna je dvoupatrová a horní patro nabízí kuřákům i kuřáckou část, oddělenou skleněnou stěnou, což je výborné a efektivní řešení pro obě strany tohoto často tíživého problému. Na počátku jste mohli vidět na stěnách abstraktní obrazy, výstavka moderního grafitti se dále provozuje pouze nahoře, dolní patro se už poněkud umírnilo, ale stále se nám ukazuje v moderní kombinaci barev a černobílých obrázků či fotek na zdech.
Pokud se usadíte a zahledíte se do lístku, nabídka Vás omráčí. Lístek je prostě obrovský a k tomu skládací ;) Sladké zákusky si můžete prohlídnout na baru, jídlo je na dvoustranné menukartě a nabízí hlavně panini a tousty, u kterých si můžete z množství ingrediencí naskládat vlastní vysněnou kombinaci (doporučuji do ní zahrnout lososa, není uzený), a dále cenově velmi přístupné pizzy, které svou kvalitou významně přesahují úroveň pizza oken, a navíc ji teď jednoznačně předčí slevou na studentskou kartu ve stylu 1+1 zdarma.

Nápojový listek je rozsáhlý, možná až moc. O této skutečnosti svědčí, že se v ní občas ztratí i obsluha ;) Tak jsem si párkrát nebyla jistá, zda jsem dostala na stůl opravdu tu kávu, kterou jsem si objednala. A utvrdilo mě v tom to, že se mi na stůl dostalo podruhé něco jiného než prve, i když jsem učinila stejnou objednávku :) Těmito případy bylo espresso s maracujovým juicem (Saula passion me), které jsem servírce musela ukázat v lístku, aby vůbec tušila, co chci, a poté jsem obdržela horký nápoj, přestože byl uveden mezi studenými. Další bylo ochucené espresso creme aroma, které slibovalo mléčnou pěnu a příchuť dle výběru, ovšem ač mi napoprvé nápoj velmi velmi chutnal, podruhé na můj stůl dorazila trochu jiná verze. Cappugiro se mi objevilo s mléčnou pěnou, kterou v lístku zamlčeli ;) Ale je v tom aspoň dávka dobrodružství! Pokud jste trochu chaotici a experimentátoři, nebojte se objevovat. Konzervativci stejně zůstanou u tradičního latté či cappuccina, které si tu nespletou. Cappuccino podávají se skořicí, nicméně Vás o této skutečnosti v lístku informují a nečiní jim problémy tuto zbytečnost na požádání vynechat. Samotná pěna je trochu lepší průměr. K servírování ani provedení jsem tedy neměla výhrady, káva Saula je servírována v hrníčcích této značky, u kterých jsou schopni rozlišovat velikost, a ke kávě přikládají dle dobrých mravů panáka vody. (Na požádání ovšem funguje i normálně voda v kohoutku a to v pěkné číši na víno.) Osobně moc kávu Saula nemám ráda, ač mezi její pozitiva bývá zařazováno několikanásobné třídění a nabídka ekologicky certifikovaných produktů, já přičítám její osobitosti španělský temperament, kterým se odlišuje od tradičních, jemnějších italských značek. Je prostě trochu říznější ;) Pokud na tuto chuť nejste zvyklí a toužíte ji trochu zatlačit, ochucené espresso crema by vaše námitky mělo bravurně ukojit, jako svou chutí, tak i cenou. Sušenku zde nepřikládají, což vlastně ani nepokládám za nutné a preferuji vodu. Dále nabízejí pivečko dokonce i 14°, koktejly a víno v oněch krásných velkých číších.

Pokud bádáte nad tím, proč jsem kavárnu nazvala postmoderní, ušetřím Vám trápení. Tímto označením jsem chtěla udělat paralelu k prvorepublikovým kavárnám, jejíž pojetí dle mého soudu tato v moderní verzi překračuje. Jedná se o velký, vzdušný prostor, který nás dnes naprosto nadchl pianem. Živá hudba nás donutila setrvat i přes původní studijní intence až do konce koncertu. Od pondělí do pátku Vám zde nabízejí nevšední hudební zážitek, počínaje pondělním saxofonem, úterním klavírem, středeční elektrickou kytarou, čtvrteční kytarou doprovázenou podmanivou francouzštinou a rozličnými pátečními programy. Tóny na vás budou sklouzávat z galerie v druhém patře a vy se tak můžete aspoň na chvíli zamyslet nad atmosférou kaváren z černobílých filmů, kterým možná jako já tak zasněně fandíte ;) Moc dobrý počin, ovšem musím dodat, že poslední dobou bylo koncertování trochu sporadicky.

Tak tahle recenze se mi dle mého dojmu moc nepovedla. Protože nemá ducha a je víc technická, než jsme zvyklí. To bude tím, že kavárna je moderní a živá, jemně rozmazává hranici směrem k restauračnímu zařízení: nabízí se spíš jako denní prostor pro energické setkávání skupinky přátel s kapkou alkoholu, zatímco s intimním rozhovorem nebo knihou tu spíš nepochodíte.

Sponzorská káva v Coffee Club

2010-01-30T17:32:00.008+01:00

Drazí čtenáři, rádi bychom Vás informovali o netradiční možnosti, kterou Vám nabízí od února do března (výborná) kavárna Coffee Club v Medlánkách. Je jí "sponzorská káva", kterou podpoříte přípravu baristů na jejich prezentaci a prezentaci kavárny na prestižních soutěžích Mistr kávy v Praze a Barista roku v Brně na veletrhu Salima. Tento "projekt" však nabízí zážitek i těm, kteří CoffeeClub neznají. Součástí "sponzorské kávy", kterou si koupíte, je totiž prezentace latté, cappuccina nebo espressa, které si pod vedením místního baristy sami vyzkoušíte připravit ;) Chválím tento, dle mého velmi atraktivní a zajímavý, nápad. Vaše jméno bude také jako vyjádření díku zveřejněno na webových stránkách a podpis na stěně kavárny. Pokud se tam chystáte zavítat, měli byste vědět, že v době zmíněných soutěží, tj. první únorový víkend a od 2.-5.3., bude kavárna zavřená.

My se pokusíme kavárnu v dohledné době podpořit také dlouho slibovaným článkem, na který všichni určitě čekáte!

Kavárna jako prostor pro noblesu

2010-01-26T13:06:00.004+01:00

Tento příspěvek je inspirován nedávným odchodem významného novináře (a spousty dalšího), Hlasu Ameriky z Vídně, Ivana Medka. Byl inspirativní osobností a jednou z jeho myšlenek byl nedostatek noblesy v českých luzích a hájích.

K tomuto se smutně připojuji i já, ale přesto vidím naději. Spatřuji ji právě v kavárenském prostředí, v možnosti být s přáteli, nechat hovor plynout, polemizovat i vášnivě diskutovat, či jen zamilovaně hledět do očí. Kavárenské okamžiky jsou jako stvořené pro možnost nechat se uchvátit detailem, krásou, drobnostmi, myšlenkou, příjemnými společníky či společnicemi. V dnešní době noblesnost představuje i jakousi hru - bohužel, ale snad se nám časem zase dostane do krve a stane se více naší přirozeností. Berme to jako trénink pro nadhled, schopnost se povznést a zasmát se nad drobnostmi i starostmi každého dne, načerpáme tím síly pro skutečnosti méně příjemné.

Tedy přátelé, přejme si noblesní prostředí, obsluhu, majitele i nás zákazníky, závisí to na nás všech. A tvořme společně kavárnu jako prostor noblesy.

Odkaz na Vzkaz Ivana Medka naleznete zde, na webu České televize, stojí za vidění, velmi inspirativní člověk i vzkaz.

Gloria Jean's Cofees v Brně - řetězec podobný Starbucks zavítal do Olympie

2010-01-20T16:20:00.014+01:00

Nikdy bych nečekala, že se podobné téma objeví na Kavalerii. Po všech těch malých, domacích provozovnách, které tak máme rádi, mám tak trochu pocity zrady za zaprodání se nadnárodnímu koncernu. Ovšem co se týká kávy, je i toto téma příhodné.

Znáte to, procházíte se velkým nákupním centrem, davy lidí vás rozčilují a vy zatoužíte se někde posadit a vychutnat si kávu. Míjíte ostrůvky minimalistických stolečků a židlí a nechutně předraženou nabídku odporných mražených dortů pod vládou znuděných šampónských číšníků. My jsme dnes paradoxně do Olympie jeli za kávou, protože ve Slatině není moc podniků, které by mi posloužili. Nejdřív nás zaujalo jakési Caffé u Knihcentra, které bylo naprosto průměrné, nezajímavé a zbytečné (inspirativní byla snad pouze možnost připlatit si pár korun za BIO kávu). Hned vedle toho ovšem bylo Gloria Jean's Coffees a nic mi pochopitelně nebránilo, abych kávu zvládla ještě jednu ;) Nebudeme polemizovat nad tím, proč má někdo potřebu dát svojí kávové a čajové značce do názvu džíny, ale v zásadě to nezabránilo tomu, abychom tam zavítali a něco si tam dali. Kupodivu mě neodradila ani ta cena, což je nejspíš největší překvapení dnešního dne ;)

Gloria Jean's Coffees je řetězec, takže v našem oboru tak trochu znouzecnost. Stejně jako ostatní podobné podléhá standardizaci a je vám asi jasné, že tam těžko můžete očekávat útulnost nebo osobní přístup, do těchle nevýhod patří například objednávání u pultu a odporná menuvývěska nad barem jako u McDonaldu. V takovém podniku máte ale právo očekávat profesionální a výbornou kávu, což ještě ve srovnání s mizernými podniky se špatnou obsluhou a mrzutou kvalitou občerstvení, vychází docela dobře. Jak asi víte, v Brně na moc podobných podniků nenarazíte. Docela se tomu podobá značka Tchibo, jejichž cappuccino si romanticky zamilovala slečna Barbora, a její výhody jsou, že je velmi cenově dostupná (nenechte se mýlit, káva Tchibo, ne Barbora, ta je k nezaplacení;), na druhé straně žebříčku stojí zase strašně předražené Coffee Heaven, které snad nedávno zkoupila Lavazza, ovšem jež na můj vkus pořád postrádá fantazii. Jinak někde mezi stojí Coffee&Co, které jsem potkala v Českých Budějovicích a v Bratislavě, a králém této disciplíny jsou legendární Starbucks, na které narazíte na každém letišti. Moje první setkání s poslední jmenovanou značkou také bylo na letišti, v Bruselu, kdy po chaotickém hledání zavazadel a zjišťování možností spojů z letiště, Vanilla Latté od Starbucks udělalo to kouzlo, na které se sentimentem vzpomínám, když cucám latté ochucené sirupem tady u nás. A nemůžu přijít na to, v čem byl ten rozdíl.

Proto dnes píšu o Glorii. Protože poprvé tu v Čechách jsem ochutnala něco podobného. V porci Very Vanilla Latté totiž dostanete šlehačku a vanilkový krém, který vám udělá ten krásný pocit v puse a spraví den. Předepisovala bych to jako antidepresivum. Takže pokud vás naštve, že nemáte normální velikost džínů (tak si vysvětluju ten název), a bude se chtít trochu hýčkat, zkuste se povznést nad těch 80 CZK, co tam za kávu necháte, a rozmazlete se. Garantuji vám nebeský zážitek. Nemůžu zatím povědět nic o čistém pressu a chuti kávy, protože v těchto kávových koktejlech ta chuť není dost dominantní, ale tahle verze rozhodně zvládne potěšit i ty, co kávě jinak neholdují. Teď je tam ještě akce, díky které dostanete ke kávě kopeček zmrzliny Mövenpick, ovšem ten papírový kelímek a umělohmotné šťárátko celou tu parádu trochu kazí.

V Olympii je to úplně na konci, blízko zadního vchodu (teď v zimě u Ice Areny), takže je tam málo lidí a obsluha byla dost milá. Dokonce mají v zásobách i sójové mléko (konečně to někoho napadlo!) Jejich značku čaje, různé druhy čerstvě namleté kávy a rozličné konvice si tam také můžete pořídit. Společnost má certifikaci Rainforest Alliance, která by byla rozhodně super, pokud by se jí dalo věřit ;) Snad to nejsou jen prázdná slova! Pseudomenu, ovšem bez cen, je dostupné i na webu (a nebojte se, kávu tam vám nabídnou i do porcelánu, nejen do těch transportních kelímků, ve kterých to mají nafocené ;)

Kavárna Vergnano - podnik U Šampónů

2010-01-05T23:51:00.013+01:00

Byl krásný letní den, teplý podvečer a my jsme se vydali toulat se cestou z Podnebí po malebných skrytých uličkách Starého Brna. Na téhle procházce jsem si vytyčila hned několik bodů k návštěvě a dala si tajný slib, že některé objevené kavárny navštívím. Hned první do oka mi padla kavárna s příjemným osvětlením a ratanovými židlemi, vypadala tak útulně. Navíc to bylo v době, kdy Pekařská ulice byla nahoře neprůjezdná, takže byla nezvykle klidná a mám pocit, že podnik snad měl i předzahrádku. Dnes jsme se jej vydali hledat...

A já nemohla uvěřit tomu, že se nám skutečně podařilo najít ten pravý. Zaparkovali jsme těsně u místa, kde Pekařskou kolmo protíná Leitnerka a našli kavárnu jen o pár domů vedle fair trade shopu. Hned první moment, který mě překvapil, byl nápis Piazza d'Oro. A já měla pocit, že mě tam nalákali na Vergnano, které mi svého času, když jsem na něj parkrát narazila, přišlo velmi dobré a byla bych to přívítala s otevřenou náručí. Z lístku jsem však zjistila, že Vergnano se jmenuje kavárna. Tak že by to přeci byla ona?
Po vstupu mě lehce štípnul do nosu cigaretový kouř. Žádná hospodská čudírna, to rozhodně ne, na stropě se točil větrák, který pach místních čoudilů docela zpacifikoval, ale i když jsme se snažili najít nějaký nekuřácký koutek, nevšimli jsme si ho. Zabrala jsem tedy místo, které mám v kavárnách většinou nejradši: u okna. Jednak tam bývá výborné světlo na čtení, jednak tam můžete v klidu sedět a pozorovat ten uspěchaný svět venku z místa, když jste si ten čas na chvíli zkrotili a zvládli jej zastavit.
První věc, která mě nepotěšila, byla, až na pravý tulipán, spousta věcí na stole. Něco, co je snad ještě horší než obsáhlý lístek, z kterého my kavaléristi máme fóbii, protože si pak nemůžeme vybrat a místo hovoru dlouhé minuty prokousáváme titěrné písmo, v kterém bývá zpravidla už tak nějak osudově alespoň jedna pravopisná chyba. Tahle varianta vypadá tak, že kromě normálního lístku na stole naleznete hordy stereotypních kartiček a podobných rozšíření lístků. My tam nalezli menu kartu jakýchsi pudinkových horkých čokolád, dortů a kde čeho, krom toho jsme ještě byli obohaceni o dva stojánky, jeden s vytuněnými kávami se sirupy a druhý lattea pickwick, v kterém byla poměrně dobře odolatelná nabídka čajů s našlehaným mlékem. Když jsem se tímhle probrala, znechuceně jsem původní lístek sotva otevřela a jen po očku probrala popis káv, dál už jsem neměla síly se pouštět.
Na objednávku standardního hodnotícího cappuccina se nechal přemluvit můj drahý, zatímco já jsem se jala experimentovat a vyzkoušet blbost ze stojánku, což bylo větší espresso s banánovým sirupem monin, vaječným koňakem a sprejovou (ano, takhle to tam bylo) šlehačkou za bombastickou cenu 41 czk, cappuccino stálo stejně.
Při čekání jsme si prohlíželi interiér. Ratanová křesílka tu byla, k tomu byl nějaký nábytek z tenkého černého kovu, což mě celkově naladilo na koncept zahrady, čehož dojem byl ještě zesílen hojným použitím zelené barvy a mocné živé květeny, která tu skutečně překypovala zdravím. Kulatost dekorativních spirál na opěradlech byla mému oku velmi lahodící, k tomu doplněné o stylové černobílé fotografie a vskutku příjemné měkké osvětlení. Takové kavárny mám ráda, dokážu si tam představit příjemně línou snídani ve slunném ránu, tak kde je chyba?
Nebudu vás napínat. Chyba byla například v naladěném rádiu, které je u mě se vším tím kecáním, nehomogenní směskou muziky a reklam na seznamu kavárenských prohřešků na jedné z nejvyšších příček. Další bod se seriozně podařilo získat obsluze, gratulujeme ;) Byl to jakýsi mladý muž, který nedal najevo ani nejmenší snahu nám posloužit, ale byl prostě velmi znuděně v práci. Dobrou humornou tečkou bylo, když se sám rozhodl ohodnotit tringeltem a nenaznačil ani pokus mi na mou stokorunovou bankovku vrátit. To jsem mu ale opravdu nechtěla dát, mimojiné proto, že než si všimnul, že máme touhu zaplatit a zmizet, trvalo aspoň deset minut, a to jsme seděli hned naproti baru a podnik byl poloprázdný.
Abych ovšem nevynechala samotné zhodnocení kávy. Espresso chutnalo dle očekávání jako Piazza d'Oro, které mi už několikrát předtím přišlo poměrně necharakteristické a nevýrazné. Možná trochu jako lepší Piazza, protože chuť to byla poměrně čistá a usoudila bych z toho, že čistý je i jejich stroj. Co se týče mého kávového experimentu s názvem Banana shot - první doušek byl zajímavý, sladit taková káva už rozhodně nepotřebuje, nicméně se mi zdá, že nelépe se sirupy s příchutí zpravidla kamarádí s mlékem a u této teorie zůstanu. Nezjemněná chuť čistého pressa zastoupená lehce umělým banánovým moninem byla na mě na delší pocucávání moc silná garda. Ale pokud to stáhnete opravdu jako panáka, tak to není vůbec zlé ;) Rozhodně bych si k tomu ale zasloužila aspoň malinkatý pohárek vody. S cappuccinem se ale opravdu nevytáhli. Dle zvuků od baru chlapec nejdřív udělal pěnu a nechal ji chvíli odstát, mezitím co připravoval presso, tak se to má, ovšem ostatní fáze procesu musely vykazovat hrubé nedostatky. Ke stolu se nám tak potom dostal šálek s obláčkem, což je supr na obloze nebo v umyvadle s jarem, ale jako pěna na cappuccinu to moc neprojde. Obsah hrníčku tak ani nevykazoval žádné pokusy o estetičnost, sušenku či podobnou laskominu jako pozornost také nepřiložili, nejspíš proto, že věděli, že tím to už nezachrání ;) Tak za tohle to byla trochu nadsazená cena.
Mám-li se pokusit o nějaké shrnutí, je to skvělý podnik, do kterého někdo nacpal fůru peněz, protože vypadá znamenitě, ovšem kavárna stojí a padá na lidech a špatnou obsluhu nevykompenzuje ani bohatá nabídka. Když bych se měla zamyslet nad tím, kdo do takové kavárny chodí, nazvala bych jako cílovou skupinku "šampóny", kteří by rádi vypadali intelektuálně, ovšem to pojali tak nějak osobitě, takže si kavárna bohužel hraje na vyšší třídu, kterou není. Jak už na tomto blogu toto přídavné jméno jednou zaznělo, kavárnu bych zařadila k těm vykřičeným. Ale pokud někdy bude svítit slunce a půjdete zrovna kolem, dejte tomu šanci, třeba tam bude jiná obsluha a objevíte zajímavá zákoutí toho blíže neprozkoumaného nápojového lístku! Ráda bych opomněla, že existují i kavárny, které svůj první dojem dokázaly dokonce znamenitě vylepšit - jako Klafé.

Kavárna Vergnano se nachází na ulici Pekařská. Nepomylte si ji, prosím, s Caffé Vergnano na Starobrněnské.

U dobrých kaváren před "recenzí" většinou čekám na to, než je se mnou navštíví zbytek Kavalérie. U téhle jsem tuto potřebu neměla, jelikož kaváren na objevování je před námi stále spoustu, podobných nejspíš mraky, takže laskavě tedy žádám o prominutí.

Předvánoční Fantazie

2010-01-04T13:42:00.001+01:00

Občas už před vstupem do kavárny člověk cítí, že je něco špatně. Nevím, jak mé kolegyně, ale já razím názor, že kavárna nemůže být v suterénu ani polosuterénu a mám k tomu mnoho důvodů, ale to bude náplň jiného příspěvku v rubrice O manifestu.

Každopádně kavárna Fantazie představuje přesně tento případ, tedy jak pocit, že je něco špatně, tak kavárnu v suterénu. Ale abych začal od začátku. Se slečnou Barborou nám zbyl nějaký ten volný čas a tak jsme se rozhodli prozkoumat kavárnu novou, reklamními poutači na potápěčské potřeby (či co to bylo) skrytou, umístěnou přímo na zastávce Úvoz. I přes tuto vynikající polohu byla úplně prázdná a připadal jsem si trochu jak v nějaké jiné realitě a lá Harry Potter, kde lidé koukají do oken a tváří se jakoby nic neviděli.

Uvnitř mě cosi pohltilo a po delším podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že to není nic jiného než úzkost, u Báry se dělo naprosto to samé. Snad to bylo tím skoro suterénem, snad tou prázdnotou, snad zvolenými barvami (ke kterým se ještě dostanu), snad géniové zodiakálu, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohé Kavalérii, zkrátka dobrý pocit se ne a ne dostavit. Nevím jestli to bylo mýlkou v planetární klasifikaci nebo střetem mikrokosmu s makrokosmem, ale přičítám to spíš tomu nešťastně zvolenému interiéru. Šedá podlaha, bílé stěny, studené světlo, červené agresivní pruhy na stěnách, minimalistický design, ostré kovové hrany, nu zkrátka připadal jsem si jak v řeznictví a čekal až mě odvedou dozadu a rozporcují na orgány. Báli jsme se dokonce i nahlas mluvit! V kavárnách zpravidla toužím po zeslabení hudby, tady jsem toužil po přesném opaku.

Obsluha tentokrát nic nezachránila, jestliže interiér vyvolával intenzivní pocity úzkosti, tak obsluha tupé pocity strachu, nejistoty a nevlídnosti. Lidé rychle přicházeli a rychle také odcházeli, aniž by se posadili.

K dobrému pobytí nepřispěl ani test zraku v podobě nápojového/pochutinového lístku, který byl napsán písmem velikosti tak maximálně 10 a celkově byl bez nápadu a to včetně obsahu. Pobavila nás rubrika "něco na zub" (či jak se to jmenovalo), kde si pod sebou nápaditě lebedily solené arašídy, solené mandle, slané tyčinky a solené ještě něco, zkrátka sůl je nade všechno koření a Maruška s babičkou by zaplesaly, my už méně.

Ale abych nebyl tak kritický, měli celkem dobré dorty, poměr cena/výkon byl velmi slušný, tedy zajděte si tam na ty dorty, vezměte si krabici, odneste si je domů a tam si je v klidu a pohodě snězte. Také tam jsou připraveni na děti, tedy ne, že je snědí, ale mají tam dětský koutek, i když jak se chudák maminy s tím kočárem podrápou dolů z těch schodů nevím, nevím.

Co říci závěrem? Nu snad, že je to smutné, že se veškerá inovace, inspirace, kreativní myšlení vyplácalo na název, kterým je Fantazie, což je jen další důvod k povzdechu i pobavení. Se slečnou Barborou jsme se pokusili reprodukovat myšlenkový pochod, který k takovému názvu mohl vést: "Hele, mámo, chtělo by to něco co má šmrnc, něco pohádkovýho, na co lidi poletěj." "No jo, to je asi fakt, co takhle Pohádka, nebo ne, co Fantazie?" Takto asi mohl vzniknout název Fantazie (pohádkovost) s motýlem nad nápisem (symbolizujícím "na co lidi poletěj"). A já dodávám, co takhle změnit koncepci na Maso, uzeniny? Osobně bych ve své blízkosti nějaké kvalitní uvítal.

Polohu najdete zde. A zajděte tam na ty dorty ;-)

Rendez vous s Klimtem

2009-12-28T22:05:00.001+01:00

Jednou jsme tak dlouho vybírali nějakou novou nevyzkoušenou kavárnu, kam bychom si mohli zajít, až jsme přebrali. Nakonec jsme se do žádného velkého experimentu nepustili a zavítali jsme do časem prověřené kavárny Rendez Vous. A nebyli jsme zklamáni... ale ani nijak zvlášť překvapeni. Klasika, zlatý střed.

Zlatá je i barva, která je pro Rendez Vous charakteristická. Celá kavárna je pojatá v teplých žlutých a pískových odstínech a na její harmonické uspořádání dohlíží postavy u Stromu života, který rozpíná své větve po stěnách. Na chod kavárny dohlíží postavy (muži) za pultem a ti jsou vskutku ozdobou své číšnické rasy (viděli jste Allenova Sólokapra?). Obsluha je tedy opravdu pozorná a pozorně také nabízí obsah nápojového lístku, který je vyveden ve formátu A3- tedy zvlášť výhodném pro krátkozraké/dalekozraké v závislosti na tom, jak daleko od očí jste zvyklí lístek držet :) V každém případě se tam dočtete, že kromě velmi dobré kávy Illy (zde bychom zvláště chtěli doporučit sesnoubení kávy s mlékem, protože je jemná a zahalují ji zde příkrovem kvalitní mléčné mikropěny), si můžete vychutnat britské čaje Harney and Sons. Kavárna dále nabízí občerstvení především ve středomořském duchu a konečně sama sebe definuje jako "palačinkovou kavárnu".

Takže přátelé, až půjdete na rande a nebudete ho zrovna chtít koncipovat dobrodružně (tedy zkoušet nově otevřené kavárny s rádoby kreativními názvy, před kteroužto "sázkou do loterie" jsme Vás varovali nedávno), zvolte Rendez Vous. Kdo je připraven, není překvapen.

Kavárnu Rendez Vous najdete na Moravském náměstí v těsné blízkosti kina Scala a Moravské galerie a návštěva tohoto jejího sousedství (galerie před a kino po kávě) se jeví jako příjemně strávené odpoledne, nebo to neustále se nabízející rande- n´cest pas?

Sváteční

2009-12-23T17:02:00.001+01:00

Do zítra už asi nenasněží, ale ať se vám to líbí nebo ne, vánoce jsou tady. Kavalérie zakončila letošní rok honosnou hostinou v mém oblíbeném podniku La Bouchée, který sem troufale pokusím vetřít. Tento výjimečný podnik totiž, ač není žádnou kavárnou, můžeme směle zařadit alespoň do kávalérií, jelikož mají na výběr hned z dvou druhů káv - Carraro (100% arabika) a Varessina (95% arabica, 5% robusta), jež se obě, narozdíl od toho, co se dočtete v nápojovém lístku, pyšní velmi podmanivou chutí, která je výrazná a exotická, a La Bouchée se tak stává špičkou mezi podniky, kde si kávu jako závěrečnou tečku po výtečném obědě můžete dovolit a nepokazit si den (a že takových moc není). Ještě bych tu mohla vychvalovat ten kukuřičný krém a šťavnatého králíka (taky jste si mysleli, že to je oxymoron?) po provensálsku s krupicovými noky, od toho tu ale nejsme a nechám to nějakým foodbloggerům. Místo toho si teď dovolím Vám nenápadně popřát krásný sváteční čas, ve kterém ta pohoda nebude jen frází z blahopřání, ale opravdu se zadaří, když třeba po výtečné večeři usednete se sklenkou domácího vaječného koňaku a příjemně si poklábosíte se zbytkem rodiny, vykašlete se na všechna ta předsevzetí, která nikdy nesplníte, na nepořádek, který umě zamaskovala skříň a na všechny podobné vrásky, které tento radostný čas vůbec nemají kazit.... a pak si možná i sentimentálně zastesknete, až si uvědomíte, že se vlastně těšíte, co se v novém roce... dočtete na blogu Kavalérie ;)

Jménem nás všech bych Vám tedy ráda popřála šťastné a klidné prožití svátků a ať vám přinese ten nový rok všechno dobré.

K hodnocení kavárenského požitku

2009-12-15T10:04:00.001+01:00

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, tasím přísloví k uctění tety Kateřiny v Saturninovi na posloužení mé dnešní rozverné náladě. Aneb napsali jsme pár článků, přišlo pár čtenářů, první pochvaly a první kritiky. Nebráníme se ani jednomu ;) Sdílíme ale názor, že podobných hodnotících blogů a projektů naleznete mraky, a v tom cítíme opodstatnění, proč my můžem trochu zlobit. Pokud jde o brněnské prostředí, nezbývá než doporučit legendární Chilli Jullii, jejíž hodnocení si můžete počíst i v pravidelné rubrice MF Dnes. Nasytí zajisté všechny ty, co chějí profesionální hodnocení kávy i několik dalších kategorií.

My jsme však jiní a nepřihodilo se nám to omylem. Na příliš objektivní hodnocení si nehrajeme, protože k vám chceme přenést hlavně zážitek atmosféry, genius loci, které je těžké polapit. Přesto se do tohoto nelehkého úkolu pouštíme, protože se domníváme, že to je důležitá informace, která zas někde občas chybí a přitom je pro správný zážitek klíčová ;) Jsme ostatně jen obyčejní milovníci kávárenského prostředí, stejně jako vy, a snažíme se přenést ty informace, které se nám zdají podstatné. Neradi srovnáváme a zjednodušujeme, a tudíž vám nezbývá, než se nechat pokaždé překvapit, co nám ta obsluha provedla tentokrát ;)

Nemáme žádné povinné položky a snažíme se přinést charakteristiku vhodnou výjimečně i pro onu diskriminovanou skupinu chaotických požitkářů, jakými jsme sami; pro ty, kteří mají rádi náhody a v příliš uspořádaném prostředí se cítí úzkostliví.

Kavárenský zážitek pro nás však stále neztratil na důležitosti. Z toho vyplývá, že si kvůli hodnocení neděláme velké vrásky. Jedná se o pozorování nezaměřené, ať tu máme aj trochu té teorie:) v praxi to teda vypadá tak, že přijdem tam, kam nás zrovna nohy donesou, sedneme si a děláme úplně to, co normálně :] tlacháme, diskutujeme a frivolně vtipkujeme, na konci možná prohodíme pár slov o tom, co si zasloužilo či násilně stáhlo naši pozornost a... nic víc.

Žádné hvězdičky tu prostě nikdy nenajdete.

Stroj času: kavárna kdesi v Brně

2009-12-12T10:26:00.013+01:00

Uveřejněný článek o jisté brněnské kavárně byl smazán.

Důvodem byla vzájemná dohoda s majitelkami o stažení - ne z kůže, ale článku a trestního oznámení. Z principu nám to bylo zatěžko, neb se to nebezpečně dotýká témat cenzury a svobody slova, ale po diskuzích jsme se rozhodli říznout do sporu břitvou Occamovou a ušetřit úřadům práci a sobě čas i nervy.

Cílem našeho webu není boj proti kavárnám, ale boj spolu s nimi za zlepšení kavárenského prostředí.

Jazykem našeho blogu je satira, někdy jemná, jindy tvrdší.

Přínosem našeho webu je sdílení jedinečných a neopakovatelných zážitků.

Smyslem Kavalérie není stát se kolbištěm bizarních soudních sporů, ale kolbištěm názorů a budeme rádi, když se všichni zapojíte (diskuze jsou pod každým článkem).

Posláním tohoto názorového prostoru není předkládání hotových pravd, ale poskytování zamyšlení a více či méně chaotických dojmů nabídnutých ke společnému sdílení, polemice či vášnivé diskuzi ve vší slušnosti.

V neposlední řadě jsme my tvůrci i terčem kritiky zároveň, diskutujte s námi a poukazujte v našich diskuzích na jiný pohled, na jiný zážitek v dané kavárně, dávejte nám tipy na speciality, říkejte nám, že s námi nesouhlasíte a v čem a pište nám, že s námi souhlasíte "a ještě byste doplnili..."

Děkujeme za Vaši přízeň, Vaše a naše Kavalérie.

Kavárna nás nenutí mluvit potichu

2009-12-09T17:50:00.000+01:00

V minulém příspěvku o manifestu jsem se zavděčil matematikům a logikům, dnes zkusím udělat vstřícný krok směrem k psychodynamicky orientovaným kolegům.

Jsem inspirován dnešním zážitkem, který mě donutil přidat další bod do manifestu. Ve velmi příjemné náladě jsme se slečnou Barborou vstoupili do nové kavárny a najednou to začlo, oba jsme se ztišili, aby nás nikdo neslyšel, měli jsme pocity úzkosti, stísněnosti a chladu. Báli jsme se, že nás uslyší obsluha, zamkne a prodá na orgány. Zpravidla si přeji, aby obsluha radio ztišila, teď jsem měl přání přesně opačné a v tom případě je něco shnilého ve státě Dánském.

Tak takhle tedy ne! Člověk v kavárně musí mít pocit volnosti a svobody projevu, je to prostor hlasitého hovoru. Stručně závěrem: Kavárna do Vás sama o sobě nesmí introjektovat negativní pocity a vyvolávat odpor.

Poznámka pod čarou: Suterén, bílé stěny s pruhy v barvě bordó, minimalistický design a šedá podlaha - to opravdu jen stěží může dopadnout dobře.

Klafé - nelze opomenout

2009-12-08T10:57:00.001+01:00

Kavárna Klafé vyrostla v loňském roce na úpatí Kraví hory a můžeme tomu být jedině rádi, vydali jsme se tam krátce po jejím otevření a vím, že naše pocity byly velmi rozporuplné a hodnocení z původního uchvácení klesalo a klesalo.

ALE, žijeme dnes a ne před rokem, v jakém duchu se nedělní večer v Klafé nesl?

Přišla jednou jedna krásná neděle, kdy se konečně sešla celá Kavalérie a vyhradila si pro sebe celé odpoledne, tedy nejdříve úžasný kulinářský zážitek a potom tři kavárny a já mám tu čest psát o Klafé, tedy poslední a nejpříjemnější z nich.

Ihned po vstupu kavárna upoutá svým odvážným a velmi vkusným designem, obecně mám strach z použití zlaté barvy v interiéru a když ji uvidím, tak zpravidla zvedám levé obočí, nejinak tomu bylo i tentokrát, ovšem s podstatným rozdílem - nenásledoval úšklebek, ale úsměv. Byl jsem velmi potěšen tím, jak se zlatá barva prolíná interiérem a vůbec nepůsobí nepříjemně, či invazivně, jednotlivé prvky na sebe hezky navazují, zlaté linie na stěnách se potom opakují v podobě originálního osvětlení nad každým stolkem. Sezení si můžete vybrat různé - rozplácnout se, usadit na židli a nebo postát u vysokého stolku, to vše je velmi sladěné a prostor nepůsobí roztrhaně na nenavazující části, zůstává kompaktní a tvoří harmonický celek.

Za sebe jsem v interiéru našel jeden malý nedostatek a to pozice věšáků na kabáty, které jsou takřka nedostupné, ale v zásadě mě to nijak neomezuje.

V létě je k dispozici hezká zahrádka, která přímo navazuje na kavárnu a přechod mezi vnitřní a vnější části je velmi přirozený a nenásilný, Klafé se v létě prostě jen prodlouží.

Nu ale vyrhněme se k obsahu kavárny, tedy na obsluhu a poté něco do žaludku. Klafé jsem navštívil asi 4x, poprvé jsme nebyli nadšeni a dokonce i trochu zklamání (asi těžkopádný rozjezd) a od té doby jsou excelentní, v inventáři mají jednoho velmi schopného, příjemného a ochotného číšníka, který rád zodpoví dotazy a obstál i před slečnou Barborou (v diskuzi o Tonicu), působí profesionálně a nenuceně, zkrátka takto si nějak představuji ideál do kavárny (podobně kvalitní obsluha se moc často nevidí, ale mají ji třeba i ve Spolku - asi mají stejného dodavatele), rovněž další personál, který jsem měl tu čest potkat, v kontextu jiných kaváren patří mezi ten lepší a a dost nadprůměrný.

Do břicha jsem si objednal nakládaný hermelín (ne poprvé) a mají tam skvělý, dobře kořeněný a nádherně servírovaný, mám slabost pro hranaté talíře a zde se mi jich dostalo vrchovatě a obecně veškeré podávání bylo výborné a kvalita také, mají dobrou kuchyni a překvapivě i v neděli večer působil ledový salát čerstvě, zkrátka tak, jak by to všude mělo být (ale není). Klafé na nějaký velký oběd není a spíše se tam najíte lehce a zdravě a velmi chutně.

Hodnocení kávy mám zprostředkované od kolegyň, hodnotili ji jako přijatelnou, neodmítly by ji, daly by si ji znova, ale pokud by majitel chtěl do něčeho investovat, tak tady se mu naskýtá příležitost. Zkrátka káva v pořádku, ale asi by se tam jen kvůli ní nikdo z nás nevydal.

Tedy... rozhodně tam jděte a užijte si to, bude se vám tam líbit, zvláště pokud chcete zažít něco designově nevšedního a odvážnějšího, "obsluhově" na vysoké úrovni a "jídelně a pitně" také. A v závěru budete překvapeni cenou, kterou bych možná očekával vyšší, ale děkuji za tu aktuální.

Jděte tam ve skupinkách do pěti lidí, pro velkou společnost to není, ale to dle mého názoru není kavárna obecně, zajeďte tam ráno s kočárem a miminem na snídani, na lehký pracovní oběd a na večerní romantickou schůzku, která jistě zúčastněné potěší. Málokdy se vidí tak univerzální prostor.

Závěrem malý tip: dopoledne mají skvělé domácí pečivo, z muffinů se při podávání ještě kouří.

Kavárnu Klafé naleznete na Klácelově.

Café Kaunas - severská vřelost?

2009-11-30T14:32:00.000+01:00

Svého času se uskutečnilo dvou třetinové zasedání Kavalérie a hostů v kavárně Kaunas na Úvoze, kavárna je pojmenovaná po litevském městečku a jelikož patří mezi nově otevřené podniky v blízkosti mého bydliště nemohla uniknout mé pozornosti.

Prostředí mě osobně velmi zaujalo, byl jsem příjemně izolován od okolního hnusného počasí a potěšil mě nábytek rozličně nakombinovaný od lehkých vzdušných kusů po stolice z masivu a těžké křeslo s gaučem (přítomnost křesel a masivnějších sedátek je pro mě dost důležitá a v určitých náladách mi je v nich prostě krásně, zakotveně no a tak vůbec). Celý interiér působí útulně a vřele, bylo hezké koukat z oken, popíjet čaj a sledovat těžké, mokré vločky břednoucí na kaši na chodníku. Jejich chlad ale pronikal dovnitř prostřednictvím obsluhy, což mě zrovna nenadchlo (zejména u kavárny nové nezavedeného). Obsluha nebyla nijak děsivě nepříjemná, ale zkrátka nadšení a ochota z ní nečišela.

Když jsem pohlédl lístku obsahující pochutiny k pití i zakousnutí, tak jsem si nejdřív oddechl (nic mě neděsí více než dlouhé lístky), ale vzápětí jsem si uvědomil, že lístek je spíše než stručný velestručný a že nemohu najít vůbec nic zvláštního, jiného, originálního, neobyčejného - zkrátka nic a přiznávám, že mé zklamání bylo větší než by bývalo bylo, kdyby lístek byl přeplácanější (i když to občas bývá ještě hrůznější a s délkou lístku, nedejbože zvýšeným množstvím stran, roste moje frustrace exponenciálně).

Co projeli na lístku dohnali podáváním. Hurá první opravdu plusové body a první nevšednost. Pod konévku s čajem dávají podložku z jalovcového dřeva, která po nahřátí krásně voní a ke všemu dávají jakýsi podivný bonbón - určitě si tam na něj zajděte a pak mi napište, jestli chutná dobře nebo ne, protože to jsem dodnes nezjistil, chutná prostě divně... ale ne nepříjemně (a je to prý litevský originál).

Tedy pocity jsem měl poněkud rozpačité, ale názor neuzavřený, takže jsem se musil vypraviti do Café Kaunas znova a čekalo mě příjemné překvapení v podobě obsluhy přemilé a nevtíravé, potěšili mě také snídaňovým menu v podobě nahřátých malinkých domácích rohlíčků s marmeládou a velkým výběrem čaje byť sáčkového, ale relativně kvalitního a co byste v menu za 42 Kč chtěli, že?

Co říci závěrem? Jděte tam, už jen proto, abyste mi napsali, jak chutná ten bonbón a co, že to připomíná. Určitě stojí za to tam jít kvůli interiéru, ten se vskutku povedl a pro nadcházející zimní období a brzkou tmu je jako stvořený, jen škoda, že krb umístěný v zadní místnosti je jen falešná dekorace - kavárna s hořícím krbem by byla něco nevídaného a úžasného (tip pro budoucí budovatele kaváren). Obsluha doufám již bude nadále velmi příjemná, milá a ochotná zodpovídat dotazy ohledně Kaunasu, falešného krbu, možnosti zakoupit bonbóny apod. Podstatné minus vidím zatím pouze v lístku, ale snad se tam časem objeví něco litevsky originálního.

Tedy severská vřelost? Ano, byť až na podruhé.

Kavárnu najdete v mapce našich kaváren, běžte a diskutujte. Či mrkněte nejdřív na jejich facebook zde.

Výlet za stylem - Style Café

2009-11-29T18:17:00.000+01:00

Tak měla bych psát esej do školy, ale dnes jsem navštívila místo, o kterém napsati je tak nezbytné, že je to nejspíš událostí zásadního charakteru pro světový mír. Totiž kdyby se každý zastavil do podobné kavárny aspoň jednou týdně, svět by musel být o poznání lepší místo.

Dnes se vydáme na výlet. Pojedeme do Slavkova. A slintat po něm budete nejen vy, ale i zbytek týmu, protože na výlet zvu i je. Objev jsme učinili já s mým drahým a prve nás k němu inspirovala Chilli Jullie , která z destinace s krásným zámkem a parkem udělala téměř ráj. Poprvé jsme kavárnu navštívili na jaře, od té doby však procházku v zámecké zahradě už vynecháváme, protože se nemůžeme dočkat (a pak hnout, což vysvětlíme dál). A dnes, když v naší oblíbené kavárně Coffee Club v Medlánkách už neměli víkendové tiramisu (což asi dělá první možnou výtku po půl ruce pravidelných návštěv), dostali jsme chuť se trochu projet..

A nelitovali jsme. Dá se polemizovat nad tím, zda je to vlastně kavárna nebo cukrárna, jelikož špičkový sortiment v obou kategoriích vás prostě nevyhnutelně zmate. A ač jsem známá jako milovnice kávy, jež tu vždy byla nadprůměrná, těžko říct, na co se vlastně těším nejvíc. Ovšem tu kávičku hned tak neodbydem: protože teď je opravdu dotáhnutá do dokonalosti. Nešlo přehlédnout, že teď už dostanete jiné cappuccino, než má Julie na fotce. Mléčná pěna dnes, dámy a pánové, nejspíš prošla školením, protože se nám dnes na stůl dostalo perfektní cappuccino Illy, z hebkou hlaďoučkou sametovou pěnou a latté art rosettou. To ale není to jediné, co vás potěší. Hned jak vstoupíte vás totiž udeří do očí vitrína se zákusky a svou magickou mocí vás tak zmámí, že nebudete chtít odejít; tím spíš už vůbec né poté, co jeden z nich ochutnáte, a nakonec to beztak skončí tak, že se necháte uchlácholit k odchodu až (a pouze jenom pokud) si jich domů ponesete krabici. Představu koňakových špiček, větrníků a indiánků hoďte za hlavu, protože tyhle zákusky mají prostě jenom tam. Jsou to všechno luxusní dortíky, bombičky a panna cotta. A dnešní sachr byl jak má být - sušší čokoládový dort s polevou z nešizené hořké čokolády, protřený meruňkovou marmeládou a servírovaný s porcí domácí šlehačky. (A jelikož do budoucna chystám výlet za touto pochoutkou přímo do Vídně, trochu se bojím, že mi tam zas tak moc chutnat ani nebude). Sázka na jistotu jsou ale tvarohovo- či jogurtovo-ovocné zákusky.

Když vejdete, tak tahle kouzelná vitrína každému nutně způsobí úsměv na rtech, ať vám je pět nebo padesát. Přemáhat se nemá šanci, všichni to ví, a je to naprosto evidentní aspoň z jejího skla, které na sobě přes snaživou péči domácích nese otisky dětských prstíků ;) A stejně dnes nejlepší byla scénka, když do kavárny vešla paní, děti za ní volaly "Mááámííí, a mně nějakej velkej čokoládoveeej!", zavřela dveře, děti se nedočkavě nalepily na okno a korunu tomu dal pan majitel roztomilou hláškou: "Nemám radši rychle zamčít?" :))

Takže zkuste se nad tou představou zákusků nezaseknout a dočíst to, koncentrujte se! :P Teď jsme se materialisticky zaměřili na sortiment, neméně duležitý je ale hlavně tamější duch. Kavárnička je maličká, jen pár stolků, a celkově na vás působí, jako kdybyste seděli u hodného strýce v kuchyni. Trochu mi tam chyběla nějaká příjemná hudba, ovšem vzhledem k tomu, že to je opravdu malý prostor a dveře se tam netrhnou, je nejspíš lépe, když se tam aspoň slyšíte dobře vlastního slova. Příjemnou atmosféru tam vytváří domácké přijetí, bar z neomítnutých cihel a starožitné drobnosti. Dveře na záchod s bílou krajkou pak vypadají spíš jako kdyby vás měly vést do obývaku... A ten strejda :) Pán majitel to celé transformuje do sféry, v níž jste vlastně ohromně rádi, že vám dovolí mu za všechno tohle krásné, co pro vás dělá, zaplatit. Usmívá se a je poznat, že mu jeho kavárnička dělá radost, prostě všechno v nejlepším pořádku. Tohle místo si prostě zamilujete a ač se Slavkov zdál nejdřív z ruky, brzy zjístíte, že tam najednou musíte jezdit nějak často...

Jedná se o denní typ kavárny, kde musíte počítat s dětmi, a návštěvu vám silně nedoporučuji, držíte-li dietu. Ač je malá, je poměrně rušná, takže nepočítejte s dlouhými intimními konverzacemi. Stejně ale budete mít pořád plnou pusu ;)

:: STYLE CAFÉ :: Palackého nám. 82. Slavkov. Lokace na mapě.
Orientační ceny: cappuccino 35 czk, zákusky 25-30 czk.

Kavárna Zastávka: Nová dimenze čekání na tramvaj

2009-11-25T09:48:00.000+01:00

Za okny prší, mraky jsou nízko, lidé tímpádem vypadají větší a stejně tak i jejich zjevná nevole jet do práce, do školy či školky. Ti, kteří nikam nemuseli, určitě zůstali doma a neškaredí se teď na zastávce Geislerova. Ani vy se nemusíte trápit na zastávce, pojďte do Zastávky. Je to v podstatě na témže místě, ale mnohem příjemnější je pozorovat zastávku ze Zastávky, než naopak. Malou kavárnu, pekařství a čajovnu je ideální navštívit za nevlídných dní. Tehdy oceníte nejvíce její atmosféru- domácí a hřejivou. Kavalérie si zde vychutnává zásadně snídaně a má pro to několik důvodů. Kavárna je vyvedena v jasných denních barvách, má zelený vstup a žlutou markýzu, když vejdete, tak vás pohladí příjemná hudba (společně s námi tam bývá třeba Leonard Cohen). Rovněž uvítací vůně desítek druhů pečiva, které jsou narovnány v proutěných košíčcích, vás nenápadně ponouká k snídani. Pokud nemáte čas a opravdu vám ze zastávky za chvíli odjíždí tramvaj, kupte si aspoň něco sebou. Spolu s atmosférou vám to příjemná obsluha zabalí do papírového sáčku. My ale doporučujeme zůstat. Kavárna je malá, jsou v ní jen 4 stolky. Vzdálenosti mezi nimi jsou doslechově dost malé- tedy další důvod pro klidnou snídani s neutrálními tématy.

Společně s prostředím pak oceníte i nabídku. Pečivo dostanete nahřáté na dřevěném talířku, čaj v krásné konvičce společně s několika domácími sušenkami, poctivou zázvorovou limonádu a kávu, přátelé, se sklenkou vody a porcelánovou mističkou se svatebním koláčkem. V Zastávce dělají malinko příkrou Café Saula, ale vzhledem k tomu, že se obecně až příliš hledají chyby a dobré věci se berou jako samozřejmost, tak to bude pro dnešek asi má jediná kritika. Ale jsem žádostiva té vaší, takže se podělte o své zážitky a požitky.

Nejvíc mě v této kavárně těší způsob servírování (od designu hrnků na latté až po svatební koláček ke kávě). Je to úplně jiný spotřebitelský zážitek, který činí z běžné snídaně snídani nevšední. Kavárna má velkou výlohu, takže jste neustále v kontaktu s okolním světěm a jakobyste čekali na tramvaj venku s ostatními. Tak pokud i vy rádi posunujete hranice, příště až budete čekat nestůjte, ale sedněte si k tomu.

Kavárna Zastávka, Táborská. Spoj šalinou 8, 13: zastávka Geislerova. Lokace na mapě.

Proč my?

2009-11-18T21:54:00.001+01:00

Asi někde po boomu blogů a emoblogů se následně roztrhnul i pytel s foodblogy. Dneska je ohromně in být požitkářem, i když to občas v českém prostředí, kde se všechno dost točí na váhách ceny a množství, vypadá poměrně tristně.

Proč jsme se rozhodli to dělat my, v čem budeme jiní a proč si myslíme, že by to někoho mohlo zajímat? Tak to asi zatím nevíme pořádně ani my sami :)

K naší podivné zálibě nás zatím kvalifikovalo pouze školení filozofické fakulty, během kterého jsme v dlouhých pauzách ve špatně vytvořeném rozvrhu proseděli dlouhé hodiny, ach, v kavárnách. Od jisté doby se to zvrhlo v snídaně, obědy, odpolední kávičky a podvečerní vysedávání. Z toho si asi domyslíte, že v kavárnách trávíme dost času i úspor. A jelikož si jisté prostředí žádá často i specifickou denní či noční dobu, vydali jsme se do světa. Rádi objevujeme. A občas jsme potěšeni, jindy zklamáni. Tak se nám v hlavách začal skládat (no teda asi spíš něco jako) žebříček, ve kterém se sami pomalu ztrácíme. Navíc o svých objevech chcem zpravit i ostatní, kteří možná nemají dost času na podobná putování a vzhledem k obsáhlosti projektu jsme se odhodlali svěřit se písemné tradici...

Máme ale rozmazlené jazýčky a není lehké nás uspokojit. Děláme to z vlastní radosti, z touhy psát o těchto krásných věcech, a chceme tak i podpořit naše oblíbené podniky, které si to zaslouží. Každý jsme jiný, máme své chutě a požadavky, stejně tak jako svůj osobitý styl, který se promítne do stylu článků i hodnocení. Jsme subjektivní a jsme na to pyšní. Doufáme, že to našim čtenářům nabídne rozmanitost, ve které možná najdou i sami sebe. No a když ne, tak to snad sakra bude aspoň vtipné a zajímavé počtení :)

Kavárna je místo, kde se podávají kávy

2009-11-14T18:40:00.000+01:00

Jak jednoduše to zní, ale skýtá to již po prvním přečtení spoustu otázek. Považujeme snad za kavárnu koutek na pracovišti, kde stojí automat? Řadí se mezi podniky kavárenské i hospody a restaurace, zmrzlinové stánky, rychlá občerstvení apod.?

Když si nadpis přečteme pozorně, tak nazřeme několik důležitých slov a u těch bych se chtěl zastavit. Prvním slovem je podávání - káva je podávána, nejlépe s úsměvem a určitě rukou lidskou ne ramenem automatickým, tedy koutek na pracovišti díky tomuto můžeme vyloučit. Dalším neméně podstatným slovem jsou kávy (plurál!), není to tedy místo, kde se podává káva jedna, ale více druhů, které lze od sebe již na první pohled odlišit. Tento požadavek by splnila spousta podniků, proto se náš kavárenský kodex rozrostl na více bodů, kde je kavárna jako místo blíže specifikována.

Co jsme se tedy dozvěděli v prvním bodu našeho kodexu? Nejpodstatnější pro Vás milí čtenáři myslím bude fakt, že kavárna není místem, kde by se podávala káva jedna nebo se nepodávaly kávy vůbec. Mohli bychom nadpis trochu přeformulovat a říci, že kavárna je kavárnou právě a jedině tehdy, pokud se v ní podává víc než jeden druh kávy.

O nás

2009-11-14T15:29:00.002+01:00

Slečna Barbora

o sobě: "Mám ráda život, ráda sleduji, jak se věci propojují a přemýšlím nad souvislostmi. A nejvíc mě potěší drobnosti, které vypadají jako náhody, ale zcela jistě jimi nejsou. Sbírám takové okamžiky jako dárky a ráda takové dárky také dávám. ... Ve snaze konkretizovat sama sebe zjišťuji, že bych nebyla schopna vyplnit žádný extrapolovaný psychologický dotazník. Cením si samoty a soukromí stejně jako kvalitní společnosti. Ráda mlčím a poslouchám, stejně jako mluvím a organizuji. Dokážu být tady a teď, ale i tam a jindy... Přesto si troufám říci, že mám jednoznačný cíl a zásady."

Sibyliatko o slečně Barboře: "Paní Barborková ráda používá slovo "nevšední" a to ji také nejlépe charakterizuje. Má jižanské rysy i temperament a umí být neuvěřitelně elegantní; zkrátka dokáže jednat s takovou noblesou, kterou by jí leckterá dáma záviděla. Je vstřícná, avšak stále zaneprazděná. Hodí se k ní jazz, poezie a nedělní lenošivé ráno. Má ráda listy jinanu, sny a kvalitní čokoládu. Hned jak vkročí do dveří vám musí být jasné, že z téhle dámy jednou něco bude."

Tom o slečně Barboře: "Slečna Barbora je noblesní šlechtičnou z dob carského Ruska, je laskavá a vstřícná, v kritice však neoblomná. Patří mezi mistryně detailu a překvapení, s tím souvisí i způsob jejího objednávání, který na první pohled může se zdáti zmatený a chaotický, jedná se však o promyšlenou rafinovanost, kterou testuje frustrační toleranci obsluhy a schopnosti naplňovat všechny rozmary zákazníků."

Sibyliatko

o sobě:"Já jsem baba, kterou asi musíte mít rádi nebo rovnou nenávidět, ale musím být u všeho. Jsem výškou malá, ve velké společnosti nesmělá a mám slabost pro všechny domácí, původní a vlastnoručně dělaná kouzla a recepisy. Ke smůle obsluhy mluvím velmi potichu, ale snažím se být k servisu přívětivá, protože mám s prací v kavárně zkušenosti. Nic mi nedokáže tak rozjasnit den jako snídaně v kavárně, a nic ho zase tak zkazit jako špatná mléčná pěna na cappuccinu. Mám slabost pro malé, útulné kavárny s jazzovou hudbou a atmosférou, ve které hledám únik před realitou."

slečna Barbora o Sibyliátku: " Sibyliátko je osobnost, kterou se mi patrně nepodaří vtěsnat do nějaké srozumitelné definice. Ze začátku toho o sobě příliš neodhalí a když si už už vytvoříte nějakou škatulku, do které byste jí v budoucnu rádi vtěsnávali, zjistíte, že se vám tam nevejde recept na želví polévku, tisíc perníčků, které jsme upekly v noci ze 3 kg těsta, nespočet různorodých zájmů, velký životní elán a opravdová upřímnost a velkorysost."

Tom o Sibyliatku: "Sibyliátko mezi námi zaujímá hlavního kritika kávy, kterou z nás popíjí nejčastěji. Potrpí si na dobré jídlo, ve kterém nezná kompromisy. Rozhovorům dodává mýtický i živočišný aspekt, což vlastně vystihuje i její osobnost. Krásně se usmívá a je sluncem i v temných časech."

Tom

o sobě: "Vlasatý pseudointelektuál hledající klidné prostředí a pomalý plynoucí rozhovor - možnost zastavit se ve shonu, oceňuje smysl pro humor jak spolustolovníků tak i obsluhy. Překvapivé může být, že nepije kávu, ale kavárenské prostředí mu učarovalo. V kavárnách hledá dobré víno."

slečna Barbora o Tomovi: " Tom, jako ostatně celá Kavalérie, dokáže prožít krásu okamžiku, proto ho budu charakterizovat krátkými črtami z našich setkání. ... U mě doma, hraju na klavír Měsíční sonátu. Tom poslouchá a pak mi sdělí, že příliš klasickou klavírní hudbu nezná, ale zrovna k tomuto dílu má velmi osobní vztah. A že než jsem začala hrát, tak mu prolétlo hlavou, že by bylo nevšední, kdybych zahrále právě to... Tom a já máme společné slezské kořeny a Tom navíc dokáže elegantně zvěčnit několika výstižnými slovy prosté okamžiky. Takže i když má můj telefon jen velmi omezenou krátkodobou i dlouhodobou paměť, zprávu Vitej dzyvcyna, uz zech dojechou k babci a vcora zech se zjechou vinym asi nikdy nesmažu..."

Sibyliatko o Tomovi:"Tomáš je člověk, s kterým se můžete parádně nasmát, ale také se nestydět plakat. Má úžasnou schopnost vidět to dobré a vážit si toho, ať už mluvíme o lidech nebo o podniku. Když mluví, tak správně volí slova a netlachá do větru. V kavárně se občas oddává filozofování. Ke svému kabátu nosí čepici a filmovou širokou šálu stejné barvy, což z něj (spolu se vším ostatním již řečeným) dle mých sledování dělá vzorového zástupce homo intelectualis cafeterianus, ač tento ohrožený druh bývá často mýlen s vedlejší větví z rodu homo pseudointelectualis ;)"

Kavárenský manifest

2009-11-13T15:31:00.007+01:00

Tento příspěvek bude pro nás i Vás v mnohém klíčový, neb zde budeme v bodech postupně uveřejňovat základní teze našeho manifestu. Sami ještě neznáme jeho konečnou podobu, ale předpokládáme, že se bude rozrůstat do šíře i délky. Jednotlivé body, které mohou někdy vypadat tajuplně, budou postupně osvětlovány v rubrice "O manifestu".

1. Kavárna je místo, kde se podávají kávy.

2. Kavárna sama sebe označuje za kavárnu.

7. Kavárna jako prostor noblesy.

9. V kavárně je káva důležitá. (Óda na mléčnou pěnu)

10. Kavárna má atmosféru.

11. Kavárna je místem pravdy.

12. Kavárna poskytuje prostor pro setkání.

13.

14. Kavárna nás nenutí mluvit potichu.

15.

16. V kavárně se zastavujeme.

17. V kavárně nabízí víc než jen kávu a produkty, v kavárně nabízí pocity.

18. Pokud splňuje tyto body dobře, tak je to místo, které doporučujeme.

19. Proces e-valuace kavárny.

20.