pondělí 30. listopadu 2009

Café Kaunas - severská vřelost?

Svého času se uskutečnilo dvou třetinové zasedání Kavalérie a hostů v kavárně Kaunas na Úvoze, kavárna je pojmenovaná po litevském městečku a jelikož patří mezi nově otevřené podniky v blízkosti mého bydliště nemohla uniknout mé pozornosti.

Prostředí mě osobně velmi zaujalo, byl jsem příjemně izolován od okolního hnusného počasí a potěšil mě nábytek rozličně nakombinovaný od lehkých vzdušných kusů po stolice z masivu a těžké křeslo s gaučem (přítomnost křesel a masivnějších sedátek je pro mě dost důležitá a v určitých náladách mi je v nich prostě krásně, zakotveně no a tak vůbec). Celý interiér působí útulně a vřele, bylo hezké koukat z oken, popíjet čaj a sledovat těžké, mokré vločky břednoucí na kaši na chodníku. Jejich chlad ale pronikal dovnitř prostřednictvím obsluhy, což mě zrovna nenadchlo (zejména u kavárny nové nezavedeného). Obsluha nebyla nijak děsivě nepříjemná, ale zkrátka nadšení a ochota z ní nečišela.

Když jsem pohlédl lístku obsahující pochutiny k pití i zakousnutí, tak jsem si nejdřív oddechl (nic mě neděsí více než dlouhé lístky), ale vzápětí jsem si uvědomil, že lístek je spíše než stručný velestručný a že nemohu najít vůbec nic zvláštního, jiného, originálního, neobyčejného - zkrátka nic a přiznávám, že mé zklamání bylo větší než by bývalo bylo, kdyby lístek byl přeplácanější (i když to občas bývá ještě hrůznější a s délkou lístku, nedejbože zvýšeným množstvím stran, roste moje frustrace exponenciálně).

Co projeli na lístku dohnali podáváním. Hurá první opravdu plusové body a první nevšednost. Pod konévku s čajem dávají podložku z jalovcového dřeva, která po nahřátí krásně voní a ke všemu dávají jakýsi podivný bonbón - určitě si tam na něj zajděte a pak mi napište, jestli chutná dobře nebo ne, protože to jsem dodnes nezjistil, chutná prostě divně... ale ne nepříjemně (a je to prý litevský originál).

Tedy pocity jsem měl poněkud rozpačité, ale názor neuzavřený, takže jsem se musil vypraviti do Café Kaunas znova a čekalo mě příjemné překvapení v podobě obsluhy přemilé a nevtíravé, potěšili mě také snídaňovým menu v podobě nahřátých malinkých domácích rohlíčků s marmeládou a velkým výběrem čaje byť sáčkového, ale relativně kvalitního a co byste v menu za 42 Kč chtěli, že?

Co říci závěrem? Jděte tam, už jen proto, abyste mi napsali, jak chutná ten bonbón a co, že to připomíná. Určitě stojí za to tam jít kvůli interiéru, ten se vskutku povedl a pro nadcházející zimní období a brzkou tmu je jako stvořený, jen škoda, že krb umístěný v zadní místnosti je jen falešná dekorace - kavárna s hořícím krbem by byla něco nevídaného a úžasného (tip pro budoucí budovatele kaváren). Obsluha doufám již bude nadále velmi příjemná, milá a ochotná zodpovídat dotazy ohledně Kaunasu, falešného krbu, možnosti zakoupit bonbóny apod. Podstatné minus vidím zatím pouze v lístku, ale snad se tam časem objeví něco litevsky originálního.
Tedy severská vřelost? Ano, byť až na podruhé.

Kavárnu najdete v mapce našich kaváren, běžte a diskutujte. Či mrkněte nejdřív na jejich facebook zde.

neděle 29. listopadu 2009

Výlet za stylem - Style Café


Tak měla bych psát esej do školy, ale dnes jsem navštívila místo, o kterém napsati je tak nezbytné, že je to nejspíš událostí zásadního charakteru pro světový mír. Totiž kdyby se každý zastavil do podobné kavárny aspoň jednou týdně, svět by musel být o poznání lepší místo.

Dnes se vydáme na výlet. Pojedeme do Slavkova. A slintat po něm budete nejen vy, ale i zbytek týmu, protože na výlet zvu i je. Objev jsme učinili já s mým drahým a prve nás k němu inspirovala Chilli Jullie , která z destinace s krásným zámkem a parkem udělala téměř ráj. Poprvé jsme kavárnu navštívili na jaře, od té doby však procházku v zámecké zahradě už vynecháváme, protože se nemůžeme dočkat (a pak hnout, což vysvětlíme dál). A dnes, když v naší oblíbené kavárně Coffee Club v Medlánkách už neměli víkendové tiramisu (což asi dělá první možnou výtku po půl ruce pravidelných návštěv), dostali jsme chuť se trochu projet..

A nelitovali jsme. Dá se polemizovat nad tím, zda je to vlastně kavárna nebo cukrárna, jelikož špičkový sortiment v obou kategoriích vás prostě nevyhnutelně zmate. A ač jsem známá jako milovnice kávy, jež tu vždy byla nadprůměrná, těžko říct, na co se vlastně těším nejvíc. Ovšem tu kávičku hned tak neodbydem: protože teď je opravdu dotáhnutá do dokonalosti. Nešlo přehlédnout, že teď už dostanete jiné cappuccino, než má Julie na fotce. Mléčná pěna dnes, dámy a pánové, nejspíš prošla školením, protože se nám dnes na stůl dostalo perfektní cappuccino Illy, z hebkou hlaďoučkou sametovou pěnou a latté art rosettou. To ale není to jediné, co vás potěší. Hned jak vstoupíte vás totiž udeří do očí vitrína se zákusky a svou magickou mocí vás tak zmámí, že nebudete chtít odejít; tím spíš už vůbec né poté, co jeden z nich ochutnáte, a nakonec to beztak skončí tak, že se necháte uchlácholit k odchodu až (a pouze jenom pokud) si jich domů ponesete krabici. Představu koňakových špiček, větrníků a indiánků hoďte za hlavu, protože tyhle zákusky mají prostě jenom tam. Jsou to všechno luxusní dortíky, bombičky a panna cotta. A dnešní sachr byl jak má být - sušší čokoládový dort s polevou z nešizené hořké čokolády, protřený meruňkovou marmeládou a servírovaný s porcí domácí šlehačky. (A jelikož do budoucna chystám výlet za touto pochoutkou přímo do Vídně, trochu se bojím, že mi tam zas tak moc chutnat ani nebude). Sázka na jistotu jsou ale tvarohovo- či jogurtovo-ovocné zákusky.

Když vejdete, tak tahle kouzelná vitrína každému nutně způsobí úsměv na rtech, ať vám je pět nebo padesát. Přemáhat se nemá šanci, všichni to ví, a je to naprosto evidentní aspoň z jejího skla, které na sobě přes snaživou péči domácích nese otisky dětských prstíků ;) A stejně dnes nejlepší byla scénka, když do kavárny vešla paní, děti za ní volaly "Mááámííí, a mně nějakej velkej čokoládoveeej!", zavřela dveře, děti se nedočkavě nalepily na okno a korunu tomu dal pan majitel roztomilou hláškou: "Nemám radši rychle zamčít?" :))

Takže zkuste se nad tou představou zákusků nezaseknout a dočíst to, koncentrujte se! :P Teď jsme se materialisticky zaměřili na sortiment, neméně duležitý je ale hlavně tamější duch. Kavárnička je maličká, jen pár stolků, a celkově na vás působí, jako kdybyste seděli u hodného strýce v kuchyni. Trochu mi tam chyběla nějaká příjemná hudba, ovšem vzhledem k tomu, že to je opravdu malý prostor a dveře se tam netrhnou, je nejspíš lépe, když se tam aspoň slyšíte dobře vlastního slova. Příjemnou atmosféru tam vytváří domácké přijetí, bar z neomítnutých cihel a starožitné drobnosti. Dveře na záchod s bílou krajkou pak vypadají spíš jako kdyby vás měly vést do obývaku... A ten strejda :) Pán majitel to celé transformuje do sféry, v níž jste vlastně ohromně rádi, že vám dovolí mu za všechno tohle krásné, co pro vás dělá, zaplatit. Usmívá se a je poznat, že mu jeho kavárnička dělá radost, prostě všechno v nejlepším pořádku. Tohle místo si prostě zamilujete a ač se Slavkov zdál nejdřív z ruky, brzy zjístíte, že tam najednou musíte jezdit nějak často...

Jedná se o denní typ kavárny, kde musíte počítat s dětmi, a návštěvu vám silně nedoporučuji, držíte-li dietu. Ač je malá, je poměrně rušná, takže nepočítejte s dlouhými intimními konverzacemi. Stejně ale budete mít pořád plnou pusu ;)


:: STYLE CAFÉ :: Palackého nám. 82. Slavkov. Lokace na mapě.
Orientační ceny: cappuccino 35 czk, zákusky 25-30 czk.

středa 25. listopadu 2009

Kavárna Zastávka: Nová dimenze čekání na tramvaj

Za okny prší, mraky jsou nízko, lidé tímpádem vypadají větší a stejně tak i jejich zjevná nevole jet do práce, do školy či školky. Ti, kteří nikam nemuseli, určitě zůstali doma a neškaredí se teď na zastávce Geislerova. Ani vy se nemusíte trápit na zastávce, pojďte do Zastávky. Je to v podstatě na témže místě, ale mnohem příjemnější je pozorovat zastávku ze Zastávky, než naopak. Malou kavárnu, pekařství a čajovnu je ideální navštívit za nevlídných dní. Tehdy oceníte nejvíce její atmosféru- domácí a hřejivou. Kavalérie si zde vychutnává zásadně snídaně a má pro to několik důvodů. Kavárna je vyvedena v jasných denních barvách, má zelený vstup a žlutou markýzu, když vejdete, tak vás pohladí příjemná hudba (společně s námi tam bývá třeba Leonard Cohen). Rovněž uvítací vůně desítek druhů pečiva, které jsou narovnány v proutěných košíčcích, vás nenápadně ponouká k snídani. Pokud nemáte čas a opravdu vám ze zastávky za chvíli odjíždí tramvaj, kupte si aspoň něco sebou. Spolu s atmosférou vám to příjemná obsluha zabalí do papírového sáčku. My ale doporučujeme zůstat. Kavárna je malá, jsou v ní jen 4 stolky. Vzdálenosti mezi nimi jsou doslechově dost malé- tedy další důvod pro klidnou snídani s neutrálními tématy.

Společně s prostředím pak oceníte i nabídku. Pečivo dostanete nahřáté na dřevěném talířku, čaj v krásné konvičce společně s několika domácími sušenkami, poctivou zázvorovou limonádu a kávu, přátelé, se sklenkou vody a porcelánovou mističkou se svatebním koláčkem. V Zastávce dělají malinko příkrou Café Saula, ale vzhledem k tomu, že se obecně až příliš hledají chyby a dobré věci se berou jako samozřejmost, tak to bude pro dnešek asi má jediná kritika. Ale jsem žádostiva té vaší, takže se podělte o své zážitky a požitky.

Nejvíc mě v této kavárně těší způsob servírování (od designu hrnků na latté až po svatební koláček ke kávě). Je to úplně jiný spotřebitelský zážitek, který činí z běžné snídaně snídani nevšední. Kavárna má velkou výlohu, takže jste neustále v kontaktu s okolním světěm a jakobyste čekali na tramvaj venku s ostatními. Tak pokud i vy rádi posunujete hranice, příště až budete čekat nestůjte, ale sedněte si k tomu.


Kavárna Zastávka, Táborská. Spoj šalinou 8, 13: zastávka Geislerova. Lokace na mapě.

středa 18. listopadu 2009

Proč my?

Asi někde po boomu blogů a emoblogů se následně roztrhnul i pytel s foodblogy. Dneska je ohromně in být požitkářem, i když to občas v českém prostředí, kde se všechno dost točí na váhách ceny a množství, vypadá poměrně tristně.

Proč jsme se rozhodli to dělat my, v čem budeme jiní a proč si myslíme, že by to někoho mohlo zajímat? Tak to asi zatím nevíme pořádně ani my sami :)

K naší podivné zálibě nás zatím kvalifikovalo pouze školení filozofické fakulty, během kterého jsme v dlouhých pauzách ve špatně vytvořeném rozvrhu proseděli dlouhé hodiny, ach, v kavárnách. Od jisté doby se to zvrhlo v snídaně, obědy, odpolední kávičky a podvečerní vysedávání. Z toho si asi domyslíte, že v kavárnách trávíme dost času i úspor. A jelikož si jisté prostředí žádá často i specifickou denní či noční dobu, vydali jsme se do světa. Rádi objevujeme. A občas jsme potěšeni, jindy zklamáni. Tak se nám v hlavách začal skládat (no teda asi spíš něco jako) žebříček, ve kterém se sami pomalu ztrácíme. Navíc o svých objevech chcem zpravit i ostatní, kteří možná nemají dost času na podobná putování a vzhledem k obsáhlosti projektu jsme se odhodlali svěřit se písemné tradici...

Máme ale rozmazlené jazýčky a není lehké nás uspokojit. Děláme to z vlastní radosti, z touhy psát o těchto krásných věcech, a chceme tak i podpořit naše oblíbené podniky, které si to zaslouží. Každý jsme jiný, máme své chutě a požadavky, stejně tak jako svůj osobitý styl, který se promítne do stylu článků i hodnocení. Jsme subjektivní a jsme na to pyšní. Doufáme, že to našim čtenářům nabídne rozmanitost, ve které možná najdou i sami sebe. No a když ne, tak to snad sakra bude aspoň vtipné a zajímavé počtení :)

sobota 14. listopadu 2009

Kavárna je místo, kde se podávají kávy

Jak jednoduše to zní, ale skýtá to již po prvním přečtení spoustu otázek. Považujeme snad za kavárnu koutek na pracovišti, kde stojí automat? Řadí se mezi podniky kavárenské i hospody a restaurace, zmrzlinové stánky, rychlá občerstvení apod.?
Když si nadpis přečteme pozorně, tak nazřeme několik důležitých slov a u těch bych se chtěl zastavit. Prvním slovem je podávání - káva je podávána, nejlépe s úsměvem a určitě rukou lidskou ne ramenem automatickým, tedy koutek na pracovišti díky tomuto můžeme vyloučit. Dalším neméně podstatným slovem jsou kávy (plurál!), není to tedy místo, kde se podává káva jedna, ale více druhů, které lze od sebe již na první pohled odlišit. Tento požadavek by splnila spousta podniků, proto se náš kavárenský kodex rozrostl na více bodů, kde je kavárna jako místo blíže specifikována.
Co jsme se tedy dozvěděli v prvním bodu našeho kodexu? Nejpodstatnější pro Vás milí čtenáři myslím bude fakt, že kavárna není místem, kde by se podávala káva jedna nebo se nepodávaly kávy vůbec. Mohli bychom nadpis trochu přeformulovat a říci, že kavárna je kavárnou právě a jedině tehdy, pokud se v ní podává víc než jeden druh kávy.

O nás

Slečna Barbora
o sobě: "Mám ráda život, ráda sleduji, jak se věci propojují a přemýšlím nad souvislostmi. A nejvíc mě potěší drobnosti, které vypadají jako náhody, ale zcela jistě jimi nejsou. Sbírám takové okamžiky jako dárky a ráda takové dárky také dávám. ... Ve snaze konkretizovat sama sebe zjišťuji, že bych nebyla schopna vyplnit žádný extrapolovaný psychologický dotazník. Cením si samoty a soukromí stejně jako kvalitní společnosti. Ráda mlčím a poslouchám, stejně jako mluvím a organizuji. Dokážu být tady a teď, ale i tam a jindy... Přesto si troufám říci, že mám jednoznačný cíl a zásady."

Sibyliatko o slečně Barboře: "Paní Barborková ráda používá slovo "nevšední" a to ji také nejlépe charakterizuje. Má jižanské rysy i temperament a umí být neuvěřitelně elegantní; zkrátka dokáže jednat s takovou noblesou, kterou by jí leckterá dáma záviděla. Je vstřícná, avšak stále zaneprazděná. Hodí se k ní jazz, poezie a nedělní lenošivé ráno. Má ráda listy jinanu, sny a kvalitní čokoládu. Hned jak vkročí do dveří vám musí být jasné, že z téhle dámy jednou něco bude."

Tom o slečně Barboře: "Slečna Barbora je noblesní šlechtičnou z dob carského Ruska, je laskavá a vstřícná, v kritice však neoblomná. Patří mezi mistryně detailu a překvapení, s tím souvisí i způsob jejího objednávání, který na první pohled může se zdáti zmatený a chaotický, jedná se však o promyšlenou rafinovanost, kterou testuje frustrační toleranci obsluhy a schopnosti naplňovat všechny rozmary zákazníků."

Sibyliatko
o sobě:"Já jsem baba, kterou asi musíte mít rádi nebo rovnou nenávidět, ale musím být u všeho. Jsem výškou malá, ve velké společnosti nesmělá a mám slabost pro všechny domácí, původní a vlastnoručně dělaná kouzla a recepisy. Ke smůle obsluhy mluvím velmi potichu, ale snažím se být k servisu přívětivá, protože mám s prací v kavárně zkušenosti. Nic mi nedokáže tak rozjasnit den jako snídaně v kavárně, a nic ho zase tak zkazit jako špatná mléčná pěna na cappuccinu. Mám slabost pro malé, útulné kavárny s jazzovou hudbou a atmosférou, ve které hledám únik před realitou."

slečna Barbora o Sibyliátku: " Sibyliátko je osobnost, kterou se mi patrně nepodaří vtěsnat do nějaké srozumitelné definice. Ze začátku toho o sobě příliš neodhalí a když si už už vytvoříte nějakou škatulku, do které byste jí v budoucnu rádi vtěsnávali, zjistíte, že se vám tam nevejde recept na želví polévku, tisíc perníčků, které jsme upekly v noci ze 3 kg těsta, nespočet různorodých zájmů, velký životní elán a opravdová upřímnost a velkorysost."

Tom o Sibyliatku: "Sibyliátko mezi námi zaujímá hlavního kritika kávy, kterou z nás popíjí nejčastěji. Potrpí si na dobré jídlo, ve kterém nezná kompromisy. Rozhovorům dodává mýtický i živočišný aspekt, což vlastně vystihuje i její osobnost. Krásně se usmívá a je sluncem i v temných časech."

Tom
o sobě: "Vlasatý pseudointelektuál hledající klidné prostředí a pomalý plynoucí rozhovor - možnost zastavit se ve shonu, oceňuje smysl pro humor jak spolustolovníků tak i obsluhy. Překvapivé může být, že nepije kávu, ale kavárenské prostředí mu učarovalo. V kavárnách hledá dobré víno."

slečna Barbora o Tomovi: " Tom, jako ostatně celá Kavalérie, dokáže prožít krásu okamžiku, proto ho budu charakterizovat krátkými črtami z našich setkání. ... U mě doma, hraju na klavír Měsíční sonátu. Tom poslouchá a pak mi sdělí, že příliš klasickou klavírní hudbu nezná, ale zrovna k tomuto dílu má velmi osobní vztah. A že než jsem začala hrát, tak mu prolétlo hlavou, že by bylo nevšední, kdybych zahrále právě to... Tom a já máme společné slezské kořeny a Tom navíc dokáže elegantně zvěčnit několika výstižnými slovy prosté okamžiky. Takže i když má můj telefon jen velmi omezenou krátkodobou i dlouhodobou paměť, zprávu Vitej dzyvcyna, uz zech dojechou k babci a vcora zech se zjechou vinym asi nikdy nesmažu..."

Sibyliatko o Tomovi:"Tomáš je člověk, s kterým se můžete parádně nasmát, ale také se nestydět plakat. Má úžasnou schopnost vidět to dobré a vážit si toho, ať už mluvíme o lidech nebo o podniku. Když mluví, tak správně volí slova a netlachá do větru. V kavárně se občas oddává filozofování. Ke svému kabátu nosí čepici a filmovou širokou šálu stejné barvy, což z něj (spolu se vším ostatním již řečeným) dle mých sledování dělá vzorového zástupce homo intelectualis cafeterianus, ač tento ohrožený druh bývá často mýlen s vedlejší větví z rodu homo pseudointelectualis ;)"
.

pátek 13. listopadu 2009

Kavárenský manifest

Tento příspěvek bude pro nás i Vás v mnohém klíčový, neb zde budeme v bodech postupně uveřejňovat základní teze našeho manifestu. Sami ještě neznáme jeho konečnou podobu, ale předpokládáme, že se bude rozrůstat do šíře i délky. Jednotlivé body, které mohou někdy vypadat tajuplně, budou postupně osvětlovány v rubrice "O manifestu".

1. Kavárna je místo, kde se podávají kávy.
2. Kavárna sama sebe označuje za kavárnu.
3.
4.
5.
6.
7. Kavárna jako prostor noblesy.
8.
9. V kavárně je káva důležitá. (Óda na mléčnou pěnu)
10. Kavárna má atmosféru.
11. Kavárna je místem pravdy.
12. Kavárna poskytuje prostor pro setkání.
13.
14. Kavárna nás nenutí mluvit potichu.
15.
16. V kavárně se zastavujeme.
17. V kavárně nabízí víc než jen kávu a produkty, v kavárně nabízí pocity.
18. Pokud splňuje tyto body dobře, tak je to místo, které doporučujeme.
19. Proces e-valuace kavárny.
20.