Kavárna jako prostor pro noblesu

Tento příspěvek je inspirován nedávným odchodem významného novináře (a spousty dalšího), Hlasu Ameriky z Vídně, Ivana Medka. Byl inspirativní osobností a jednou z jeho myšlenek byl nedostatek noblesy v českých luzích a hájích.

K tomuto se smutně připojuji i já, ale přesto vidím naději. Spatřuji ji právě v kavárenském prostředí, v možnosti být s přáteli, nechat hovor plynout, polemizovat i vášnivě diskutovat, či jen zamilovaně hledět do očí. Kavárenské okamžiky jsou jako stvořené pro možnost nechat se uchvátit detailem, krásou, drobnostmi, myšlenkou, příjemnými společníky či společnicemi. V dnešní době noblesnost představuje i jakousi hru - bohužel, ale snad se nám časem zase dostane do krve a stane se více naší přirozeností. Berme to jako trénink pro nadhled, schopnost se povznést a zasmát se nad drobnostmi i starostmi každého dne, načerpáme tím síly pro skutečnosti méně příjemné.

Tedy přátelé, přejme si noblesní prostředí, obsluhu, majitele i nás zákazníky, závisí to na nás všech. A tvořme společně kavárnu jako prostor noblesy.

Odkaz na Vzkaz Ivana Medka naleznete zde, na webu České televize, stojí za vidění, velmi inspirativní člověk i vzkaz.

K hodnocení kavárenského požitku

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, tasím přísloví k uctění tety Kateřiny v Saturninovi na posloužení mé dnešní rozverné náladě. Aneb napsali jsme pár článků, přišlo pár čtenářů, první pochvaly a první kritiky. Nebráníme se ani jednomu ;) Sdílíme ale názor, že podobných hodnotících blogů a projektů naleznete mraky, a v tom cítíme opodstatnění, proč my můžem trochu zlobit. Pokud jde o brněnské prostředí, nezbývá než doporučit legendární Chilli Jullii, jejíž hodnocení si můžete počíst i v pravidelné rubrice MF Dnes. Nasytí zajisté všechny ty, co chějí profesionální hodnocení kávy i několik dalších kategorií.

My jsme však jiní a nepřihodilo se nám to omylem. Na příliš objektivní hodnocení si nehrajeme, protože k vám chceme přenést hlavně zážitek atmosféry, genius loci, které je těžké polapit. Přesto se do tohoto nelehkého úkolu pouštíme, protože se domníváme, že to je důležitá informace, která zas někde občas chybí a přitom je pro správný zážitek klíčová ;) Jsme ostatně jen obyčejní milovníci kávárenského prostředí, stejně jako vy, a snažíme se přenést ty informace, které se nám zdají podstatné. Neradi srovnáváme a zjednodušujeme, a tudíž vám nezbývá, než se nechat pokaždé překvapit, co nám ta obsluha provedla tentokrát ;)

Nemáme žádné povinné položky a snažíme se přinést charakteristiku vhodnou výjimečně i pro onu diskriminovanou skupinu chaotických požitkářů, jakými jsme sami; pro ty, kteří mají rádi náhody a v příliš uspořádaném prostředí se cítí úzkostliví.

Kavárenský zážitek pro nás však stále neztratil na důležitosti. Z toho vyplývá, že si kvůli hodnocení neděláme velké vrásky. Jedná se o pozorování nezaměřené, ať tu máme aj trochu té teorie:) v praxi to teda vypadá tak, že přijdem tam, kam nás zrovna nohy donesou, sedneme si a děláme úplně to, co normálně :] tlacháme, diskutujeme a frivolně vtipkujeme, na konci možná prohodíme pár slov o tom, co si zasloužilo či násilně stáhlo naši pozornost a... nic víc.

Žádné hvězdičky tu prostě nikdy nenajdete.

Kavárna nás nenutí mluvit potichu

V minulém příspěvku o manifestu jsem se zavděčil matematikům a logikům, dnes zkusím udělat vstřícný krok směrem k psychodynamicky orientovaným kolegům.

Jsem inspirován dnešním zážitkem, který mě donutil přidat další bod do manifestu. Ve velmi příjemné náladě jsme se slečnou Barborou vstoupili do nové kavárny a najednou to začlo, oba jsme se ztišili, aby nás nikdo neslyšel, měli jsme pocity úzkosti, stísněnosti a chladu. Báli jsme se, že nás uslyší obsluha, zamkne a prodá na orgány. Zpravidla si přeji, aby obsluha radio ztišila, teď jsem měl přání přesně opačné a v tom případě je něco shnilého ve státě Dánském.

Tak takhle tedy ne! Člověk v kavárně musí mít pocit volnosti a svobody projevu, je to prostor hlasitého hovoru. Stručně závěrem: Kavárna do Vás sama o sobě nesmí introjektovat negativní pocity a vyvolávat odpor.

Poznámka pod čarou: Suterén, bílé stěny s pruhy v barvě bordó, minimalistický design a šedá podlaha - to opravdu jen stěží může dopadnout dobře.

Kavárna je místo, kde se podávají kávy

Jak jednoduše to zní, ale skýtá to již po prvním přečtení spoustu otázek. Považujeme snad za kavárnu koutek na pracovišti, kde stojí automat? Řadí se mezi podniky kavárenské i hospody a restaurace, zmrzlinové stánky, rychlá občerstvení apod.?

Když si nadpis přečteme pozorně, tak nazřeme několik důležitých slov a u těch bych se chtěl zastavit. Prvním slovem je podávání - káva je podávána, nejlépe s úsměvem a určitě rukou lidskou ne ramenem automatickým, tedy koutek na pracovišti díky tomuto můžeme vyloučit. Dalším neméně podstatným slovem jsou kávy (plurál!), není to tedy místo, kde se podává káva jedna, ale více druhů, které lze od sebe již na první pohled odlišit. Tento požadavek by splnila spousta podniků, proto se náš kavárenský kodex rozrostl na více bodů, kde je kavárna jako místo blíže specifikována.

Co jsme se tedy dozvěděli v prvním bodu našeho kodexu? Nejpodstatnější pro Vás milí čtenáři myslím bude fakt, že kavárna není místem, kde by se podávala káva jedna nebo se nepodávaly kávy vůbec. Mohli bychom nadpis trochu přeformulovat a říci, že kavárna je kavárnou právě a jedině tehdy, pokud se v ní podává víc než jeden druh kávy.