Návštěva z Londýna

Vzpomenete si ještě na Londýnský článek o návštěvě kavárny Prufrock? Jestli vás zaujal, nemusíte škudlit na letenku, protože Londýn přijde k vám. Kluci z Prufrocku jsou totiž v Česku jako doma - Gwilym Davies se tu oženil, a v pátek bude v Brně také druhý spolumajitel, Jeremy Chellenger. A důvod?

Když jsem se v Prufrocku byla podívat, tak říkal: "Czech is good! We have a Czech girl here, too!" a dnes vím, že tou Češkou byla asi Petra Střelecká. Ta spolu s Adamem Obrátilem začátkem příštího roku, snad během února, otevře novou brněnskou kavárnu Industra. Ochutnávky však přichází už teď a jednou z prvních je páteční akce Taste of Industra, s prezentací nově vznikajícího prostoru a konceptu, s přednáškou o cestě kávovým světem právě od nahoře zmíněného pána. Přednáška je součástí benefiční akce s dobrovolným vstupným a nezůstane pouze u slov, ale budete mít příležitost také ochutnat kávu z londýnské pražírny Square Mile. Čistou shodou okolností je, že jejich krásnou Nicaraguu právě u psaní srkám.

Chcete mít čerstvé zprávy o tom, co Industra pořádá a kolik zbývá do otevření? Sledujte je na twitteru nebo FB.

Včerejší noviny

Tak mám po státnicích, knížky už jsou zase zpátky v knihovně a je tady nejvyšší čas, abych sepsala všechny zprávy, které jsem sem opomenula dál. Možná to už všechno víte a pokud ano, tak se poplácejte po ramenou, protože jste skvělí, a kdyby tam přecejen bylo něco nového, zůstaňte blogu prosím věrní :)

Krátký přehled nových podniků

Už před časem nám tu zase otevřeli pár podniků, které stojí za povšinutí. Takže popořadě: Tři ocásci na Gorkého jsou taková docela punková kavárna, kterou bych popsala jako větší obývák. Je to kavárna svého druhu, která si své hipstery jistě najde. Na mlýnku mají Mamacoffee a vlastní i nějaké alternativy, ale spíš tu kávu nechcete pít. Nevýhodou starožitných šálků je, že mají různé velikosti, a obsluha v těch objemech trochu lítá, takže s cappuccina se občas stane latté a tak. Kvalita přípravy je průměrná, ale mají dobré (i když trochu moc sladké) domácí zákusky.

Café Atlas je další pokus na místě bývalých Café Bakala, WhitehouseCafé a KarelNeverSleeps, takže uvidíme, jeslti budou mít víc štěstí. Alternativ mají každopádně spoustu, poměrně příznivé ceny a zajímavé kávy občas i ze zahraniční, ale jejich nevýhodou může být, že je servis moc nenabízí a občas jsou trochu za zenitem. Takže se po nich ptejte, jinak je na mlýnku blend od Fillicori a pokus nebudete akční, nemilosrdně jej dostanete. Sedí se tam ale poměrně příjemně a víno od Hrdiny a dcery také neurazí.

Další zmíněnou musí být kavárna V Melounovém cukru, kterou najdete v centru mezi Josefskou a Římským náměstím. Je to tam docela milé a neříkám to jen proto, že kniha Richarda Brautigena, podle které se jmenuje, je moje srdeční záležitost. Aspirují na cenu o nejlepší zákusky v okolí, protože si je sami dělají, jsou zajímavé, často je v nabídce něco bezlepkového a konečně se našel někdo, kde se v Brně odvážil vytánout světové klasiky jako Red Velvet cake. V tomhle počasí si nedovolím nezmínit limonády s čerstvými bylinkami a domácí zmrzlinu v různých kreativních kombinací. Z káv dělají pouze espresso a nápoje na něm založené, na výběr je káva z pražíren Gill´s a káva Malena, přičemž ta později jmenovaná mi obecně sedí víc.

Zatím nic moc není známé o kavárně Flexaret, která má teď na mlýnku Fillicori, ale brzy by snad měli mělí nějakou svoji směs nejspíš z lokální pražírny a krom toho také zvou na fotografické dýchánky.

Také bych ráda zmínila, že Giraffy Burger Bar namísto Café encounter si nechali původní kávové vybavení a připravují stále Doubleshot, i je tam stále možné koupit zrnka. Zrnkovou kávu od Doubleshotu a také La Bohéme Café nakoupíte také v obchodech Sklizeno (u Ronda, u Semilassa, v Kamechách a v centru na Josefské). O kávu od Doubleshotu si také můžete požádat v obchůdku Ledabíle, jejíž majitelé na alternativních metodách frčí a rádi se podělí i si o kávě popovídají a vy se můžete mrknout po nějakém designovém hrníčku.

Z jiného soudku

A teď zprávy z kávového světa. O tom, že v Česku teče výběrová káva proudem ve stylu third wave kaváren už celý svět ví, české kávové scéně je totiž věnován dlouhý článek v časopise Freshcup. Když jsme tak u těch médií, tak sympaťák Steve Leighton z britské pražírny HasBean vydal tréninkové pdfko o tom, jak při přípravě espressa postupovat. To budiž povinné opáčko pro všechny, kdo se kolem nějakého kávovaru mihnou a aby se dobře hledalo, připíchla jsem odkaz i tady na lištu vpravo. Tam už také nějakou dobu odkazuji na degustační notýsky 33coffees, které si teď už nemusíte objednávat z ciziny - dají se koupit v pražských kavárnách Mamacoffee.

 Také je již známe, že festival Prague Coffee Festival bude mít pokračování a proběhne letos 5.10. Pro případ, že by vám zatím chyběla nějaká akce v Brně, přikládám také pozvánku na druhý ročník Ultimate Coffee Smackdown Ice  Klání vypukne 10.7. od 18:00 v Café Mitte a přihlásit se může každý s kávou a nápadem na drink s ledem. Ještě je třeba zmínit, že tamní barista Kuba Fabián vyhrál českou úroveň soutěže v přípravě kávy s alkoholem a koncem měsíce si zasoutěží znova na World Coffee in Good Spirits Championship ve Francii. Tak držte palce, užívejte si sluníčka a pijte po kávě hodně vody!

Morfózy

V Brně nám poslední dobou rozkvétá nový žánr mezi kavárnami: kombinované formy. Je to snad kombinace snu a vitálního podnikání, kterých z finančních či sentimentálních důvodů odvážní majitelé nechtěli zanechat. Posadit na kávu se tedy můžete mezi kola, drobnosti a veteše, vzorníky kachliček nebo si dát wafle mezitím, než vám vytisknou bakalářku.

Kafe do vany

Kafe do vany bylo v téhle oblasti asi pionýrem. Malá kavárna na Údolní vznikla v prostorách koupelnového studia. Taková fúze má výhodu v tom, že když se vám nějaká dekorace líbí, dost možná si ji můžete i zakoupit. Nabízejí kávu La Bohéme, povedené domácí dezerty a pořádají tam i hudební akce. Jejich filmový seminář navíc obstojně supluje výběrem klasiky rozpadnutý brněnský filmový klub. 

Kafec

Kafec je dost svérázný podnik, který si dost lidí zapamatovalo ještě před otevřením, díky ceduli s hantecem. Obohatili ulici Veveří o docela v klidu snídaňový podnik, který můžete využít také k tisku, kopírování a tak, což se na téhle rušné trase určitě hodí. Kávová směs od Varesiny je klasický italský fail, ale alespoň tu o přípravě kávy něco tuší a občas se tam mihne jakýsi Francouz, který dělá palačinky.

CBase

Inspirace u londýnského Look mom no hands? Prodejna kol Cbase v Řečkovicích je trochu méně útulná, ale narozdíl od jiných podobných podniků (v Žabinách je něco podobného s mottem "Mrkněte na kolo a dejte piccolo") má aspoň solidní kávu, kterou mají pod palcem kluci z Coffee Clubu, čili karvinská pražírna Eternity.

Naševěci

A perla na konec. Naševěci je konečně zase jednou podnik, který na mě po delší době svou atmosférou dokázal oslovit. Představte si to jako malý pokojík u babičky, která má ráda cetky. Místa na sezení je tam málo, většinu času ale stejně strávíte prohrabování babiččiných pokladů, retro dekorací a sekáčového oblečení. K tomu vám bude vyhrávat hudba jako z filmu s Adinkou a zamýšlení nebo hovor s kamarády zpříjemňuje obstojná káva Filicori a přeslazené dobroty od BuchTy (Kokino už není na téhle scéně osamělý hráč). Osamělé hrníčky jsou poslední přeživší exempláře z sad moderních v časech minulých a strohá nabídka se podává s spolu s pocity a vzpomínkami. 

A co Brno?

Možná jste si toho všimli. Jde nám to tady s kávou čím dál líp a je čas na pochvalu. Na včerejším cuppingu jsem si to uvědomila - kávová scéna v Brně je naprosto skvělá. Když jsme zakládali tenhle blog, nikdy jsem netušila, že tomu tak propadneme já i Brno.

Nejvíc si vážím stále samotné existence Doubleshotu. Rozjeli tu v České republice nejistý podnik s odvážným cílem a jsem vděčná za to, že tu rozehráli scénu se špičkovou výběrovou kávou, která je teď na skutečně světové úrovni, všem lehce dostupná za přijatelnou cenu doma, v kávarně i v práci. Věčné díky za to, že svým nadšením nakazili mě i skupiny foodies a geeků, kteří se už s kotelpressem nikdy nespokojí. 

Další palce mají ode mě podniky s alternativními metodami. Díky charismatickému Michalovi Kocmanovi a jeho bezvadné kavárně Coffee Fusion a punkové minikavárně Caffé Mitte si můžete v Brně dát filtrovanou kávu z keramického filtru Hario V-60, sladkého frenchpressu, efektního vacuum potu, nádherného chemexu a vychytaného slow dripperu. Skvělá zpráva pro všechny, kdo mají rádi velký hrnek kávy na dlouhé povídání i celodenní popíjení a jsem přesvědčená, že tenhle trend nějakou dobu poroste.

Taky se pořád něco děje. Na pár akcích loni i letos (a ještě nějaké budou) jsme měli například možnost potkat se s Jardou Tučkem z Doubleshotu nebo přímo s kávovým farmářem Graciano Cruzem. World Barista Championship se konal doslova za rohem - ve Vídni. Potkáváme se na roztomile neformální baristické soutěži Coffee Smackdown, která v  Café Mitte, doufám, i bez Mariánovy zásluhy pořádána nadále. Její minulé pokračování mě svou super úrovní opravdu zaskočil. Za chvíli na vytížené léto naváže ještě vytíženější podzim s Týdnem kávy. Dobrá atmosféra vládne také na už pravidelném cuppingu v café Encounter a jsem zaskočená tím, jak velký zájem o jeho zářijové termíny byl. Dokonce do toho jdete i bez toho, aniž bychom dopředu přesně věděli, co se na cuppingovacím stole nakonec objeví. Snažíme se na nich prozkoumat hlavně dostupné kávy z okolí - naslepo jsme tak například zjistili, že Doubleshot je evergreen, Černoška a MonRo jsou za zenitem, Saggio to pořád ještě neumí, Gill's se to už učí, Oxalis neurazí, s La Bohéme to jde ke dnu, Starbucks se fakt jen veze na nepochopitelné fancy vlně a Eternity překvapilo. Díky zapálení nás všech tady v Brně byla a je taky možnost setkat se s kávami z nejlepších pražíren - pravidelně si tu vychutnáváme Has Bean, dostala se sem ale taky káva od Tima Wendelboea, Square Mile, Union, Kaffy a Coffee Collective. Wow! Tak tohle mě baví a jsem fakt ráda, že jsem toho součástí. 

Abych nebyla ale přehnaně entuziastická - kromě palců nahoře rozdávám i prostředníčky. Víte, co totálně saje? Že tu není jediná restaurace, kde si můžete dát dobrou kávu po obědě. S argumenty, že to nejsou kavárny, ať na mě nikdo nechodí, to raději ať kávu nenabízejí vůbec. I když se už častěji setkávám s vyškoleným personálem (např. v La Bouchée), stále restaurace dojíždí na surovině, která se svou kvalitou často dá přirovnat k vínu z krabice. Dopálilo mě, že si tuhle mezeru v konceptu neuvědomily ani nové otevřené podniky vysoké kategorie - Pavillon a Il Mercato. Tak takhle teda ne, děcka. Už to konečně pochopila Noma, Sansho, Nota Bene nebo Café Palanda. Tak jako Cicero se ptám - Jak dlouho ještě?

Kávovinky

Přehledové články píšu jen nerada, protože to je každý pes - jiná ves. Ale Swistovo nějak ve svém hlášení kávových novinek zaspal, tak jsem donucena vyplnit místo na trhu a jestli se vám článek nebude líbit, pro mě za mě klidně vynadejte jemu! :) Takže co se děje? 

Nová pražírna 

Kdo by to byl čekal, že Brno je na cestě stát se kávovým impériem. Za chvíli tu snad bude víc pražíren než pivovarů. Kávová zrnka do hry brzy přihodí Pavel Malena (exbarista Coffee Clubu), který na adrese Palackého 107 chystá otevřít krámek, ve kterém si jeho kávu budete moci ochutnat a zakoupit. Držíme palce. 

Změny v kavárnách

U Coffee Clubu i na Palackého ještě chvíli zůstaneme. Jejich espresso směs Primo můžete ochutnat v cyklokavárně CKAFÉ, která je uprostřed obchodu s koly. Neotřelých kavárenských forem nám v Brně přibývá,  brzy snad vydají na článek. Další změny zaznamenala kavárna Sausalito/Emotion, na jejímž místě brzy zkusí štěstí nový majitel. Na závěr sbohem a šáteček Mariánovi, který opouští Caffe Mitte, a všichni nedočkavě čekáme na článek na jeho blogu o tom, kam ho nohy zanesou dál.

Více akcí 

Coffee Club potřetí: Latté Art Jam. 17. srpna je vytížené datum. Latté art jam ale začíná v pět, takže nároční kávový šílenci mají malou možnost vychytat účast zde i na ICECoffee Smack Down. O čem je latté art jam? O hraní si s mléčnou pěnou, nalévání obrázků (opravdu zvládnou stejný dvakrát?) a hodnocení. Přijít se mrknout můžete také, video z minulého je tu. Z naposledy hlášeného cuppingu v café Encounter se stává oblíbená akce snad s měsíční pravidelností, o srpnovém termínu se vás pokusím informovat. Ani podzim nebude méně veselý: první týden v říjnu bude opět vyhrazen jako Týden kávy.

(Tento nudný článek vzniknul za účelem podat vám co nejvíce informací v co nejmenším rozsahu znaků, abyste si mohli jít pro další šálek kávy co nejdřív...)

Czech Republic strikes

U cestování za kávou ještě na chvíli zůstaneme. Jak už jsem psala dříve, talentovaná grafička Natalie se pustila do průvodce The CoffeeTraveller. Posbírala tam od domácích pár tipů na fakt vychytané podniky. A to bych nebyla já, abych nás někam nevecpala. Úkol byl jasný: dostat Českou republiku na kávovou mapu! A s Milanem, externím spolupracovníkem pro Prahu a okolí, jsme se pustili do psaní a focení. Výsledek je uspokojivý, Coffee Fusion a Můj Šálek Kávy jsme protlačili mezi podniky z Evropy (a jeden z Tokya) a vůbec nepochybuju o tom, že si těch pár stránek zaslouží a neudělají nám ostudu. Průvodce zatím není dokončený, ale Česká republika tam teď zabírá místo jako kávová velmoc :) Pokud se někam o prázdninách vydáte, zkuste tam nebo scuk.cz mrknout, abyste něco neopomenutelného poblíž nepropásli. Létu, kávě a cestování zdar!

Londýnské kavárny

Pokud jde o kavárny v centru, nemá cenu obligátní podniky opakovat. Snad jen dodám, že Nude Espresso (s mottem "Respect the bean.") najdete také přímo na rohu Soho Square, v těsné blízkosti kavárenských sestřiček Milkbar a Flat White a jejich kamaráda Fernandez&Wells, i když Nude je z nich asi nejlepší, a to hlavně v kvalitě doprovodných pochutin. Soho je vůbec super čtvrť pro gurmány, absolutního snídaňového vítěze ale najdete na druhé straně Oxford Street - legendární podnik Kaffeine, kde všechno chutná jako nebe. Nezůstávejte ale v centru moc dlouho, protože kolem rostou další (a méně profláklé) klenoty.

PRUFROCK

Ostatně Prufrock je z Tottenham Court vzdálený tak 15 minut chůze. Pozor na doubledeckery, bylo by škoda připravit se o zážitek z (na místní poměry) velké kavárny v industriálním stylu, která láká na jméno WBC šampióna 2009, Gwilyma Daviese. Ten není jen tak nějaká legenda, o které se šušká, ale opravdu tam na sklonku nedělního odpoledne byl a u aeropressu jsme dobře pokecali, aniž bychom tušili, že je to on. Baristé v Prufrocku jsou vycepovaní až běda, mají každou novinku a bezpočet alternativních příprav a povídání si se zákazníky mají nejspíš výslovně uvedené v pracovní smlouvě. Při sledování jejich práce dostanete dojem, že jde o něco krajně exaktního a vědeckého, a že je jen otázkou času, kdy začnou po kavárně chodit v bílých plášťích. Motto nemá, ale já navrhuju "All because of coffee."

Counter café

Skok na východní cíp Londýna. Dopravit se tam i kouzelnou londýnskou nadzemkou trvá opravdu dlouho, ale věřte mi, že tohle dobrodružství stojí za to. Hlavně se nenechávejte svést a nenapráskejte se už v kavárně Hackney Pearl, která je sice blíž u zastávky, ale jediná byla z našeho výletu skutečným zklamáním. Counter café oproti tomu mají dva Australané a jejich flat white byl asi nejlepší, co jsme měli. Na Counter café je ale káva jen třešničkou na dortu. Tedy dortů tam tak moc nemají, spíš různých buchet, ale všechno je tam hrozně dobré. Jinými slovy, tady se skutečně napráskejte. Tohle je to místo na full English breakfast. Nebo na vejce benedikt s lososem, zapité kávou a zázvorovou limonádou. U toho můžete koukat přes řeku na zbrusu nový olympijský stadión, nebo se nezdráhejte při pěkném počasí zakempit přímo na břehu řeky. Jistěže nic není TAK dokonalé, místní personál má všechno jiného než nějaký systém v tom, co dělají, takže vám objednávku možná skvěle popletou, ve výsledku se ale budou hrozně snažit, usmívat a omlouvat a dostanete ještě pár nápojů navíc, tak proč se stresovat na výletě. Musím vás ale upozornit, že tohle místo je hip. Jsou tam ale ti praví hipsteři, kterým se ostatní snaží podobat. Žijí své životy v téhle krásné čtvrti, v tomhle bývalém skladu, z kterého je galerie, a chovají se, jako kdyby nešlo o nějakou uncool metropoli, ale o malé město.

Pavillion

Až se přejíte v Counter Café a konečně se donutíte zvednout, dejte si procházku. Projděte se přes Victoria park a i když si budete v duchu přísahat, že už se nidky nepřejíte, za chvíli to uděláte s radostí znova. Důvodem je Pavillion, kavárna v kopulovitém pavilonu uprostřed parku, která očekávatelně přitahuje hlavně maminy s kočárky a pejskaře. Pavillion je podnik, který by měli v rámci EU povinně replikovat v každém parku, a pak by si děti zase rády chodily hrát ven a neseděly by za pěkného počasí u počítače. Taky je to pro mě model ideální komunikace se zákazníkem, protože se tu během dvou minut úžasně zorientujete v nabídce, přečtete si velké nápisy na stěnách o tom, proč většinu věcí mají organic, kde je berou a co s nimi vaří, a pak ještě budete mít chuť zaplatit jim za ten luxus a snahu víc, než si účtují. Všechno co v Česku "nejde", protože je to moc složité nebo moc práce, tu funguje jako na drátku.

Taylor St Baristas

Taylor Street Baristas je dnes už, dalo by se říct, řetězec. Na některý z jejich sedmi podniků možná narazíte úplnou náhodou, třeba když se cestou do Hyde Parku chcete vyhnout rušné ulice a náhodou odbočíte do postranní uličky. I když jste to neplánovali - hecněte se a kávu si dejte. A pak další, protože mají zákaznickou kartičku za 4 kávy 5. zdarma. Podnik od podniku se liší nabídka kávy, ale zpravidla jsou od Union Hand-Roasted. Právě tam jsme měli suverénně nejlepší cappuccino ve městě a kdyby mi nakecali, že je to tím, že tam místo mlíka šlehají pověstnou londýnskou mlhu, asi bych jim to sežrala i s navijákem. Dobrou zprávou ale je, že vysokou kvalitu si drží všechny pobočky a baristé mezi nimi za tímto účelem často migrují. Na jejich stránkách je galerie latté artu s názvem Coffee Porn a příjemně jednoduchý coffee buyer´s guide. Jsou taky dost ulítlý na přídavné jméno artisan, které bych si až do výletu do Londýna nespojila se sendvičem ani v těch nejvlhčejších snech. Trochu mě to uklidňuje, když jsem ve společnosti lidí, kteří jídlo a pití zřetelně prožívají víc než já.

Co dodat? Z Brna Ryanair, z Prahy Wizzair, letenka je nakonec to nejlevnější...

[Galerie s více fotkami zde.]

Předolympijský kávový maraton: před startem

Zajet si na kávu do Londýna je v dnešní době neekologicky levných letenek poměrně oblíbenou zábavou českých foodies. Je Londýn taková kofeinová destinace právem? Našinec s dobrými tipy ten dojem získá lehce. My jsme kromě obligátního článku na scuku čerpali z London Independent Coffee Guide. Narozdíl od druhé dostupné publikace, jejíž online verze je po registraci přístupná zdarma,je tahle kouzelná knížečka dobrá do kabelky, obsahuje smyslupné množství kaváren a jsou přehledně seřazené podle oblastí, takže tour de café se plánuje skutečně lehce.

Londýn přitom zažil svou kávovou renesanci teprve nedávno a ještě tak před pěti lety tam nebylo moc co hledat. Do té doby tam téměř vládla jediná pražírna, Monmouth, následovaná Square Mile Roasters a HasBean. Právě na ně při kávových toulkách nejčastěji narazíte a rychle se touhle kvalitní kávou rozmlsáte. Výjimkou je Nude Espresso s vlastní pražírnou a menšinové procento kaváren (Taylor St Baristas, Tapped&Packed) s kávou Union Hand-Roasted Coffee. Pokud někomu nedělá létaní dobře, HasBean i Square Mile mají dobrou nabídku předplatného, takže jejich kávu můžete pít i doma v papučkách.

Směsi na espresso jsou v Londýně většinou dost tmavé a čokoládovo-oříškové, aby se dobře snoubily s mlékem. Čisté espresso, zvané short black, si tu nedává téměř nikdo. Popularitě se tu těší dvojité cappuccino s méně pěny, kterému se australsky říká flat white, a ještě verze s méně mléka, piccolo, podávané většinou ve skle. U cappuccina se občas řeší velikost, respektive objem mléka, který dosahuje až 8 nebo 10 oz, což je téměř 250 až 300 ml a u nás je to café latté, akorát si u něj baristé užívají freepour. Ceny tam jsou všude překvapivě rigidní a šálek espressa tu stojí královnu Alžbětu dvě hlavy a padesát pencí ještě navrch, pokud budete baristu nutit do jakéhokoliv většího nápoje s mléčnou pěnou.

Dalších pár věcí je v kavárnách jinak. Objednává se a platí hned, všechno na baru. Neexistují tam věšáky. Na baru je zpravidla samoobslužně k dispozici kohoutková voda. Na jinak dokonale připravené cappuccino občas sypou kakao, kvůli latté artu (ale my to chceme pít, né se na to koukat, že). Zákusky jsou na výstavce na pultu a nikdy neviděly lednici. A ještě větší podivnost než ježdění vlevo - vůbec tam takové podniky nemívají často záchody. Což je u kávového maratonu až překvapivě důležitá položka, kterou je dobré v itineráři zohlednit.

V termínu 27.-29. dubna je londýnský kávový festival. Existují i lepší destinace pro kávovou turistiku? Přihlašte své tipy do The Coffee Traveller.

Brno kavárenské a designové |.

Na Kavalérii se budeme v několika příspěvcích věnovat nedělitelnému spojení kvalitního designu, architektury a kavárenského Brna. Dnes nabízíme jen malou ochutnávku. Podíváme se na současnou tvář brněnských kaváren a na mladé tvůrce, kteří ji mění.

Alfa, Art, Franz, Leporelo, Tungsram (řazeno abecedně, bez ohledu na preferenci). To jsou jména podniků se signifikantním, do detailu provedeným, designovým i grafickým konceptem.

Kavárna Alfa nacházející se ve stejnojmenné pasáži za níž stojí jedna ze zásadních postav meziválečné architektury v Brně. Tím architektem byl pochopitelně Bohuslav Fuchs.

V roce 2010 prošel celý interiérem výrazným redesignem. Ten minulost respektuje a hrdě se k ní hlásí. Nám nezbývá než smeknout nad jednoduchostí a čistotou konceptu, pohodlně se posadit a nechat se unášet atmosférou první republiky. V interiéru zaujme jak výrazná kráva, tak třeba červeno-zelené rozdělení. A stejně jako v minulosti, tak i dnes můžeme v kavárně potkat zajímavé hosty. A nejen to, když budete mít štěstí, tak vám skleničku vína od Hrdiny a dcery přinesou třeba šarmantní herci ze studia Marta.

Café Art je počinem nahrazující dřívější bar Promítačka a kavárnu provozovanou Studiem 19. Nebudeme vířit vody a věnovat se okolnostem střídání kaváren. Doporučujeme spíš směle se usadit do designově zajímavých i pohodlných židlí z produkce firmy Thonet (konkrétně od Marta Stama), případě se rozvalit v některém z boxů. Grafický koncept vychází z kosočtverců, tento atypický prvek najdete jak na stěně kavárny, tak i třeba na menu kartách. Kromě toho jistě upoutají i pravidelné výstavy na zdech chodby před hlavním sálem, případně zajímavý film. Potom, či před ním, či úplně nejlépe před ním i potom můžete ochutnat něco z místní nabídky, třeba od Kokina.

Do podobných židlí se v záři reflektorů, či spíše žárovek, můžete posadit i v kavárně Tungsram, jen kousek nad nebožtíky v kapucínské kryptě. Pozornému pozorovateli neunikne ani podobný rukopis v celém konceptu kavárny, od lístku, k dominantnímu baru až k výrazné výmalbě. Zároveň návštěvník neztrácí pocit lehkosti a decentní jednoduchosti. Při příchodu se nezapomeňte podívat na podlahu, ta je původní a s velmi výrazným vzorem. Celý prostor působí velmi útulně. Kromě běžné nabídky tu můžete ještě zakoupit nějaký drobný dárek za cenu, jakou budete ochotni dát.

Dalším zastavením může být Leporelo+, které se inspiruje jednoduchostí dětské knížky a stejně jako dětský svět se nebojí barev. Leporel jsem v poslední době viděl spousty a toto Leporelo navazuje na volné přecházení mezi jednotlivými obrazy. V tomto případě přecházíme mezi kavárnou, restaurací a obchodem s kvalitním designem a knihami. V Leporelu se snaží dělat kvalitní a sezónní gastronomii, i když koncept je mi trochu záhadnou - Itálie, Španělsko, Francie. Všechny tyto země jsou z jídelního lístku cítit. Ten je naštěstí stručný a jednoduchý, tak nezbývá než věřit kuchaři, že je to vše promyšlené.

Posledním a nejčerstvějším počinem na mapě našeho největšího města je pak bistro Franz pojmenované po architektu Františku Pavlů. Ten je autorem samotného domu, v jehož přízemí Franz sídlí. Franz představuje nejen počin designový.

Aneb konečně se mezi brněnskými podniky objevilo bistro s nabídkou kvalitích jídel se skvělou obsluhou a zábavným pojetím grafickým i interiérovým. V obsluze umělci, v nabídce francouzský quiche v několika obměnách.

Nebude velká odbočka, když zamířím ještě k zmiňovanému vinařství Hrdina a dcera z Velkých Bílovic, jejichž vína můžete ve všech těchto podnicích popíjet. A za grafikou jejich etiket i webu stojí stejná osoba.

A kdo že nám to tak zasahuje do vzhledu současného kavárenského Brna. Je to mladý ateliér Hrdina design studio, založené Martinem Hrdinou v Amstrdamu v r. 2006. Šéf a podřízený v jedné osobě vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci, získal bakalářský titul z designu v Nizozemí. Tam několik let působil v několika grafických a designových studiích. V současné době sídlí v Brně a my můžeme být rádi, že se výrazně promítá právě do Brna kavárenského. Mnoho fotografií a další jeho práce, stejně jako další informace o jeho studiu najdete na webu.

Jak se staví kavárna

V Brně, resp. na Facebooku máte nyní ojedinělou příležitost sledovat jak vzniká kavárna a dokonce do tohoto procesu mírně zasáhnout. Loni jsme sice mohli sledovat anabázi s Erou, ale kromě toho, jestli je otevřená a pár zákulisních zpráv to nebyla až taková zábava, jak se zpočátku zdálo. I když čekání se vyplatilo, o tom žádná.

Jméno už je odhlasováno, ale k značce kávy můžete ještě přidat svůj názor. Najdete taky fotky z probíhající rekonstrukce, takže se mrkněte, případně se staňte fanoušky nového Café Paradigma. Ani konkurenci si svojí polohou Paradigma nezvolila lehkou, pár kroků od Mezzaninu a Podnebí, to se budou muset sakra otáčet.

Kavalérie každopádně projektu fandí a je na výsledek dost natěšená. Zvědaví jsme hlavně na přidružený kulturní klub.

A jestli můžeme sami doporučit, tak důkladně vybírejte něco dobrého do vinného lístku a něco na zub, co takhle Hrdinu a dceru, nebo Šamšulu a Kokino, nebo budete mít vlastní dezerty? To by byla celkem pecka.

Půjde o studentské doupě, nebo se jim podaří vykročit někam dál?

Kofeinová infuze

Kdo by to byl čekal, že se ještě letos zmůžu na poslední příspěvek na blog. Nepopřála jsem vám letos ani hezké Vánoce, tak aspoň přeji do nového roku hodně vypitých šálků kvalitní kávy. Pokud vás jako mě někdy napadlo, že už jí ale možná pijete moc a bylo by lepší zvolnit, měli byste si váš pocit nejdřív ověřit. Milovníci systematičnosti na to můžou využít třeba tento krásný plakát.

Na moji konzumaci kofeinových nápojů má vliv mnoho aspektů. Třeba jako zkouškové, nová espresso směs od Doubleshotu nebo když se dobrý kávový podnik objeví na trase, kudy chodím často. Na jednom z mých častých rozcestníků totiž už před nějakou dobou vyšla nová kávová hvězda, Coffee Fusion. Červenám se při pomyšlení, že jsem si to až dosud nechávala pro sebe.

Coffee Fusion je pro mě něco jako brněnská verze oblíbeného pražského podniku Můj šálek kávy. S lepší obsluhou, ale s horší otvíračkou. Mám ten prostor ráda a jeho lehce luxusní glamour styl mi připadá, jako by se hodil do Londýna. Tenhle pocit je pro mě důkazem, že Brno to s kávou za tu dobu, co jsem si ji tak oblíbila, dotáhlo opravdu daleko. Dokonalé espresso, široká nabídka alternativních metod, výběrová káva ze zahraničních pražíren a skutečný cheesecake s pravou šlehačkou. Sním či bdím?

Dva mlýnky u baru se nezastaví a dychtivě drtí kávové pecky od Doubleshotu, La Bohéme, Has Bean, Square Mile Coffee Roasters a brzy snad i od The Coffee Collective. Tolik k mému strachu, že všechny dobré podniky usnou Doubleshot spánkem a už zřídkakdy na espressu někde potkám taky něco jiného, než jejich sezónní směs. Tohle mě baví! Tady můžete porovnávat. Tedy nemůžete, budete. Hned co vás místní barista Michal Kocman lapí do svých osidel a tu a tu kávu vám vychválí tak, že začnete experimentovat s espressem, cappuccinem, dripem... Pozor na předávkování kofeinem, tak pro přehled: A cascara, čaj z kávových slupek, obsahuje kofein taky, pamatujte na to;)

Dokonalosti brání dva černé puntíky: chybějící wifi a absence něčeho většího do žaludku, když vás při dlouhém studijním vysedávání přepadne hlad. Uf, málem to bylo too good to be true!


Coffee Fusion, Jánská 25, Brno. Facebook, recenze na scuk.cz.

Za humny

Kavárny jsou městským úkazem. Moc si nedokážu představit, jak si venkovské tetičky po hrabání se v hlíně nalakují nehtíky a na místo k plotu jdou ukázněně pomlouvat do kavárny jako městské paničky. Nemetropolitní kavárny mají ale pro kolemjdoucí cestovatele jednu velkou výhodu: a sice nefingovanou atmosféru flákání. Jsou to pro nás řečené oázy klidu, protože si výletíte a nemyslíte na to, že vám doma za chvíli dopere pračka, ani že ještě dnes musíte zajít na poštu. Jako zlatý důkaz této pravdy poslouží věru ukázkově kouzelné a úspěšné Café Fara, které má právě nejvyšší sezónu a praská ve švech. Máme pro vás na sklonku léta ale ještě jeden výletní tip, který se vyplatí navštívit, než nám hezké počasí zmizí a podzimní listí zahrne sníh. I tak by ale u starých kachlových kamen vlastně mohlo být dobře.

Kreative Café je prostě dost podobný zážitek. Staré sedlácké stavení na ulici vedoucí jak jinak než ke kostelu, je přesně tím, co by zde našinec rád hledal. I majitelé tady se dovtípili, že maloměstské bábinky už asi na pokec ve vymazlené kavárně nenaučí. Koncept kvalitní kavárny tedy aspoň nafoukli o ještě jeden rozměr a udělali z ní místo na lelkování u hracího stolu. Každý stoleček tady je opatřen mozaikou, která z vlastní desky stolu dělá hrací plochu: pro člověče nezlob se, šachy nebo třeba mlýn.

Vás bych tam ale jen kvůli šachům neposlala. Ani kvůli prodejní výstavě filcových broží ve tvaru zvířátek a oblud. I když mají jména. Poslala bych vás tam jedině za domácími zákusky, grenou a oranginou, měnící se nabídkou piva od malých pivovarů, levnými rozpékanými bagetkami a docela dobře připravenou kávou. Bohužel konvenční směs komoditní kávy už tak dobrá není, ale pořád by bylo v Česku moc pěkně, kdyby na každém malém městě kávu připravovali aspoň někde takhle. Na stěně krom toho visí certifikát o baristickém školení paní majitelky. Od Roberta Trevisaniho, který určitě škytá pokaždé, když na cappuccino bez předchozího optání hostům dávají čokoládový toping. Aspoň Tři krále to myslím zmátlo:

Zaujalo vás to? Tak nasaďte batůžek a zajeďte si do :: Kreative Café, Velká Bíteš ::

Co se dá v kavárně dělat

A máme tady zase léto. Konec zkouškového mě poznamenal natolik, že bravurně zvládám denní maličkosti rozvláčně popisovat košatými větami a odrážkami. (Tipnete si, co vlastně studujeme?) Všechno má svou strukturu a aplikovat tuhle schopnost se dá po pár seminářích kamkoli. Jistěže i k nám na blog. K čemu slouží kavárna? Napadá mě funkce životabudící a obživná, funkce sdružovací, sbližovací, informační, kulturně-vzdělávací, relaxační a terapeutická :) Pojďme se ale pobavit i o nějakých zajímavějších konceptech.

LikeYou.cz

Pamatujete si xChat? Přijdete do místnosti, oslovíte někoho cizího, kdo se vám zdá sympatický, a hned si povídáte. Jednoduché! Takovéhle seznámení už nefunguje jen ve virtuální realitě a nemusíte být zrovna sangvinický extrovert, abyste sebrali odvahu. Je tady totiž LikeYou, což je brněnská verze cool projektu Like-a-Little. Takže směle vstupte do kavárny, vybalte notebook nebo smartphone a sledujte dění v příslušné kavárně nejen fyzicky, ale i virtuálně. Po pár očních kontaktech stydlivě naťukejte pár vět, refreshujte jako diví a doufejte, že ten drahý koktejl za vás už zaplatí ten druhý. Nezbytnou podmínkou ke zdárně splněné misi je ovšem mít štěstí, aby dotyčný či dotyčná tenhle fígl taky znali a měli přístup k netu. Chytrému napověz a hloupého kopni, upuštěný ubrousek či papírek s názvem stránky by snad mohl případně tyhle nedostatky doladit i bez násilí.

SpeedDating

Pokud se vám předchozí způsob lovu zdá zbytečně zdlouhavý, je tu něco rychlejšího a okatějšího. SpeedDating vymyslel jakýsi americký pastor, aby ovečky v jeho komunitě víc randily a komunita se rozrůstala a kvetla. Domníval se, že díky magickému kouzlu prvního dojmu, haló efektu a kdovíčeho ještě se do dobrého protějšku můžete zamilovat během pár minut. Systém je následující: předem se zaregistrujete, do kavárny pak dorazí stejný počet chlapců a dívek či jejich starších variant podle předem stanovené věkové hranice, a zábava začíná. Na hovor s jedním partnerem máte vždycky jen pár minut, které vám neúprosně stopují organizátoři. Po jeho skončení si zapíšete body z prvního dojmu, a hned se zase vyměníte s někým dalším. Na konci se sečtou pluska, a pokud jste oba uspěli, organizátoři vám pošlou po skončení kontakt. V Brně se takhle randí v Café encounter a v Café Scala.

Coffee, please!

Kavárny ale nejsou dobré jen na milostné hrátky a plýtvání časem. Můžete si tam třeba domluvit neformální lekci angličtiny a bude bezvadné, když se vám do hry podaří vtáhnout i personál. Takovéhle kurzy se organizují online a jsou zadarmo. Nečekejte učitele, ale pár lidí, co nemají možnost si angličtinu procvičovat tak, jak by chtěli, a tohle ten problém řeší. Zatím se trénuje v Bratislavě (English Coffee, Toastmasters.sk). Víte o nějakém brněnské alternativě? Pokud ne, můžete ji založit... přijdu!

CoWorking

Jelly #1 in Brno on 24-11-2010 from The Works on Vimeo.
Další kreativní nápad na efektivní trávení času v kavárně poskytuje stránka The Works. V Brně už proběhlo pár jellies, což jsou setkání, na která se chodí pracovat. Máte rádi rušno a lidi kolem vás, i když se potřebujete soustředit? Pokud nemáte kancelář, doma se jen kopete do zadku a namísto věnování se pracovním povinnostem pořád raději umýváte okna a vymýšlíte co vařit, je tohle přesně pro vás. Energicky nabité pracovní prostředí uzavřeného salónku naplněné pilnými včelkami vás možná namotivuje a vrátí do hry. Do Café 99 si dokonce můžete i nechat posílat poštu!

Deskovky

Když už si nemáte co říct, hra vás z trapného ticha hravě vytrhne. Prošmejděte kavárnu, jestli tam něco nenajdete: dost možná budete mít radost ze svých objevitelských schopností, protože často bývají k dispozici aspoň šachy, dáma, nebo pexeso. Nemusíte se ale omezovat na hry ve dvou, skvělou nabídku her má třeba Café encounter. Já mám nejradši Bang! a Carcasonne. Pro jistotu ale připomínám, že hrát na veřejnosti poker o peníze je ilegální...

Larp

Jsou pro vás deskovky nuda? V kavárně se může stát i to, že tam potkáte skvadru fakt divně oblečených cápků. Pokud se to stane v Trojce, nelekejte se, nejspíš tam skupinka nadšenců má právě larp, zábavnou formu na hranici mezi hrou a divadlem. Pokud rádi měníte identity nebo chcete ukojit nevážné herecké ambice a něco zažít, nebojte se přidat.

Tak se v létě dobře bavte!

Cafe Mitte a nejlepší káva v centru

Neonová cedule a nejlepší káva v kelímku, jakou v samém centru Brna aktuálně dostanete. Kavárna Café Mitte je rozhodně příjemná i k sednutí, ale spíš je ten podnik tak maličký, že pokud se vám podaří najít volné místo, budete skákat radostí. Nachází se kousek pod Špalíčkem, takže se nejspíš bude stávat, že kolem něj budete chodit zatraceně často. To přestane být dobrou zprávou, až z toho bude solidní závislost na kofeinu.

Krásný naleštěný kávovar Mirage je tam spící bestií, která čeká na vzbuzení od zkušeného baristy či baristky. S radostí by zvládnul obsloužit mnohem více hostů, než je denní kapacita takto maličké kavárny, takže se nebojte toho říct si tam o denní dávku životabudícího kofeinu, i když si nemáte kam sednout. Takhle to všechno dává smysl: Mitte je malá kavárna s úzkou nabídkou, která však dobře ví, co jsou schopni zvládnout, aby to mohlo stát zato.

V kofeinovém opojení ztratíte pojem o čase i místě. Zapomenete, co jste už měli, a dáte si to cappuccino znovu. Budete sedět, obklopeni vůní kávy a stěnami v teplé oranžové barvě, budete si užívat hluk ulice, hodnotit oblečky kolemjdoucích a zcela vás polkne jižanská životní filozofie maňana. Až vás vytrhne zvuk mlýnku a vy si uvědomíte, že tu něco nehraje: „Copak v Itálii že by měli Doubleshot?“ To je nějaké divné. A teď vás to udeří: musím vlastně na přednášku. Exujete dokonalé espresso (přesně jako Italové) a utíkáte se přidat k mraveništi v ulicích. Pokud máte zrovna rozpitý frenchpress, už nikam nepůjdete a po zbytek odpoledne budete řešit jedinou otázku: víno ze Znovínu, od Šamšuly nebo od Skoupila?

Co ke kávě?

Co máte ke kávě rádi? Cigaretu? Noviny? Lžičku? Ač mapovat kvalitu tiskovin v kavárnách mě dosud nenapadlo a zvážím to, článek o sladkém možná bude aspoň prozatím užitečnější. Je to téma milé i nemilé, nejsem totiž poslem dobrých zpráv: ač situaci významně zlepšilo za poslední rok Kokino, zákusková situace v brněnských podnicích je vážná, neřku-li dokonce zoufalá. Jak si teda stojíme? (Nabírám si porci pomerančového dortu, tohle se bez přímého přísunu glukózy psát nedá.)

Zásadně mi v Brně chybí správná patisserie, francouzská pekárna s pečivem i dezerty, z klasických surovin a s klasickými recepty. A právě u otázky surovin se musíme rozdělit na tábory podle toho, jak si odpovíme na filozofickou otázku: vezmeme dezerty s cukrářskými gely a prefabrikovanými krémy na milost? Přesně to je totiž důvodem, proč většinou "cukráren" s levnými větrníky, špičkami a indiánky musím pohrdat. Nevěřte tomu, že pokud se někdo snaží udělat správný věneček z nešizeného odpalovaného těsta, se skutečným žloutkovým krémem, dostane se někam pod cenu 30 korun za kus. Zákusky z gelů jsou oproti tomu levné, lehké a zvládnul by je dát dohromady podle návodu i modelář letadel. Jak si tu otázku vyřešíte nechám na vás, pokud na chemii v jídle nejste hodně citliví, většinou hodně chutnají.

Nejlepší dezerty v kavárně
1. Park Lane Café - domácí banánový cheesecake
2. Café Saggio - domácí perníková buchta s poctivou šlehačkou
3. Marilyn Café - dobré poctivé i netradiční koláče
4. café Encounter - mascarpone s teplým ovocem a pralinky z Litomyšle
5. Zastávka - křupavé pečivo a buchty z vybraných pekařství
6. Mezzanine - teplý pastel (pozn.: A café bonbon je vlastně káva i zákusek v jednom :)
a mimo soutěž: mimobrněnské Style Café ve Slavkově.

Tungsram a Encounter také nabízejí řecký jogurt s medem a oříšky.

Svěží vítr do dezertové kavárenské scény zaválo samozřejmě Kokino a nevěřím, že by se s tím fenoménem ještě někdo nesetkal. Jedná se o domácí dezerty ze všeho, z čeho by měly být (včetně hříšného množství másla a domácí vajec). V jejich nabídce nalezenete čokoládový dort se zázvorem a s bílým rumem, čokoládový dort se švestkami, čokoládový dort s čili a pomeranči, čokoládovo-karamelový koláček, medovo-levandulové bábovičky a kaštanový koláč. Seznam míst, kde jej dostanete je na webu. Aktuálně: Alfa, Art, Design Café, Encounter, Falk, Kafe do vany, čokoládovna Minach, Skleněnka, Tungsram, Zastávka.

Méně známým projektem je také Buch Ta, jejíž buchty a sušenky jsou pravidelně k naleznutí a k snězení ve Falku. Co vím, tak je tohle hnutí milovníků domácích dezertů, co se na tu situaci už nemohli dívat a tak dali ruce do těsta, specifické jen pro Brno. A jsem na ně pyšná. Žít Brno!

Pak je tady kategorie cukráren, v nichž je káva doslova nepitelná. Nadpis si teď v hlavě laskavě obměňte na verzi Co, když ne kávu a jedeme dál!

Do této kategorie patří i většina cukráren a restaurací. Váhavá jsem ohledně D-Café, kteří mívají zajímavé dezerty (se sentimentem vzpomínám na banánový dortík s pařížskou šlehačkou), jejichž nabídka ovšem není moc stálá, občas jsou dost vyjezení a občas se mi zdá, že tam dezerty stojí a koukají ve vitríně moc dlouho. V Avia Café občas narazíte na velmi dobrý klasický koláč tarte au citron (tedy rozhodně nepohrdejte ani limetkovým). Dost restaurací nedávno objevilo krásu a jednoduchost čokoládové pěny chocolate mousse, čokoládového fondantu a domácích sorbetů. Jedny z nejlepších domácích dezertů nabízí Zemanova kavárna (a jsou na tuhle kolekci dezertů tak pyšní, že na ně měli dokonce i reklamu na billboard). Jedná se o dortíky, které lehce připomínají levnější verze z gelů a tak, ale jsou opravdu poctivé a zajímavé. A pak připomeňme také Sunset Restaurant, který má kromě stálé nabídky dezertů týdenní nabídku pečeného dortu, který je, aspoň v případě těch hutných čokoládových, neskutečně hříšný. Teď v zimě se v restauracích vyplatí koukat po dezertech z dostupných i v tomto čase - pošírované hrušky, šátečky plněné povidlím nebo třeba tvarohové knedlíčky plněné sušenou švestkou v marcipánu, obalené v ořechové panádě.

Asi jste také slyšeli, že je staronově otevřená cukrárna s prvorepublikovou tradicí - cukrárna Kolbaba. Mají zajímavé minidezerty i některé méně klasické dorty. Zatím jsem ozkoušela jenom párkrát, davy zvědavců trochu nestíhají, ale nebojte se sdílet své dojmy do komentářu.

Zapomněla jsem na něco? A vlastně - čím si chodíte spravovat nervy vy?

White house café: Splněný sen, nejen majitelů

Po dlouhých nejasnostech se kavárna v sále Břetislava Bakaly konečně otevřela veřejnosti. Byla to tichá, nenápadná událost tohoto podzimu, nikdo to předem až tolik netušil, zkrátka žádný humbuk, přišla však věc nečekaná.
Pro mě osobně se totiž otevření této kavárny stalo událostí podzimu. Na kavárenské mapě vynikl kvalitní koncept, kde se majitelé snaží a jdou správným směrem.
Majitelé s pomocí architekta vyřešili skvěle komplikovaný průchozí prostor, ve kterém je kavárna situovaná. Na druhou stranu "ta okna", šla by tady udělat špatná kavárna? Šla, ale tenhle případ to rozhodně není. V interiéru nejsem největším milovníkem minimalistického designu, ale tady se mi líbí, velmi. Nic tu není zbytečně, nic vás neruší, a přitom vás potěší milé detaily, malé zelené vázičky (a květ bych ocenil spíše živý, i když napodobenina orchidei je zdařilá). Pro děti zde mají hezký koutek, takže se nemusíte bát si je sem vzít.
I grafická úprava menu patří mezi povedené, velmi se mi zamlouvá narušení snad až příliš dokonalé úpravy dopsáním několika položek ručně, aneb kde by byla Cindy Crawford bez svého znaménka krásy, že?
I obsahová stránka menu vás jistě potěší, káva zde je přijatelná i pro náročnější konzumenty, předpokládám, že nejednotnost v úpravě White house café je již napravena, ale je to jen začínající klopýtnutí a jinak působí i ohledně kávy velmi snaživě. Zajímavé retro na lístku je přítomnost melty, dal jsem si ji já, i další a všichni jsme se ptali jestli nám to chutná a jestli nám vůbec kdy chutnala ;), ale byl to takový příjemný návrat do dětství. Nekafoví uživatelé ocení kvalitní čaje a k tomu na snídani třeba nahřátou ciabattu s kvalitním prosciuttem, či kozím sýrem a trochou čtyřbarevného pepře.
Snídalo se mi krásně. Obsluha byla příjemná, přežila naše chaotické objednávání, ulice za okny existovala jakoby v jiném rychlejším světě a já seděl tady, kde čas byl trochu pomalejší, dojmy trochu intenzivnější a možnost vychutnávat si detaily a malé radosti všedního dne mnohem větší.
Tedy jak jsem psal na začátku, můj osobní kavárenský objev podzimu, tak tam běžte a nechte se rozmazlovat, ať tam mají trochu víc lidí, snad si pak ale budeme mít kam sednout ;)
Kavárnu najdete na naší kavárenské mapě, chlubí se i na facebooku, a mají pěkný web.

UPDATE: Kavárna bohužel skončila. 

Nechte se rozmazlovat v Park Lane Cafe

Kavárna Park Lane patří mezi mé nejvýraznější dluhy, které si na Kavalérii již delší dobu střádám. Patří mezi kavárny milé, poklidné, s obsluhou úžasnou a usměvavou a kávě a pochutinám, které k ní nabízí mohu těžko něco vytknout.

Ale popořádku, interiér patří mezi ty kavárenské, příjemný, nepřeplácaný, se stolečky měnšími pro malé společnosti až po ty větší, kam se vás vejde krapet víc, ne však zase mnoho. V letních vedrech sem můžete utéct před vedrem, nebo se pražit na malé zahrádce. 

Obsluha se řadí mezi ty nejlepší, které v poslední době zažívám, poradí, neciví s prázdným úsměvem, popřeje dobrou chuť a je jaksi příjemně živelná. Ostatní kavárníci by se sem mohli chodit inspirovat, nevím, jak to dělají.

Možná mám tip - před každou směnou si dají jeden ze svých vynikajících dezertů, kvůli kterým osobně do Park Lane chodím, menu pravidelně obměňují a čas od času se objeví něco nečekaného, o čemž se můžete dočíst na jejich facebooku. S jejich dezerty se neseknete, sám doporučuji mazlavý vlhký čokoládový dortík říznutý ovocnou omáčkou, skvěle vymyšleno a perfektně připraveno. Kromě toho si můžete vybrat z nabídky baget, salátů a dalších drobností. K pití dostanete nějaký ten koktejl, já tu rád srkám virgin mojito. 

Kávu Filicori a její přípravu lze těžko kritizovat, ale Park Lane patří mezi kavárny, kam se nemusíte bát zajít i jen na kávu a dokonce kvůli kávě a ruku na srdce, o kterém podniku se to u nás dá říct, že?

Závěrem musím vyjádřit své obavy, že mi zasednete místo a "vyžerete" ten čokoládový dortík, takže se na Park Lane vrhejte s rozumem, budete odcházet příjemně obluzeni a jistě i rozmazleni a to bez ohledu na to, jakou společnost si sebou přiberete. Tato kavárna se stává jednou z mých oblíbených a jistě tím svůj doprovod potěšíte. Více takových kaváren v Brně!

Kavárnu naleznete zde a k návštěvě vás jistě inspiruje i jejich povedený web s aktuální nabídkou.

Marilyn Café

Vzhledem k dluhodobé neschopnosti našeho hodnotícího výboru se scházet zase přidávám jednu "svoji" rybu. Když se nadhodí Marilyn Monroe, nejspíš vás napadne nějaký filmový šantán, třeba ten, v kterém zpívala známé poupoupidou. Marilyn Café vám spíš připomene nějaký snack bar z lepšího či horšího filmu v náhodné scéně, v které se vám režisér snaží dát najevo, že se odehrává v Americe. Kulatý bar, kávovar ve stejném stylu, pastelové barvy, neony. Čekali byste možná hranolky v košíku a překapávanou kávu, kterou vám servírka v puntíkovaných šatech ve stylu šedesátých let, s blond parukou a komickými brýlemi, naleje z konvice ještě před tím, než vám přinese muffin. Zřídka kdy dokáže spustit čistě interiér takovou lavinu asociací.

Marilyn Café prvoplánově takovou atmosféru připomíná. Je ovšem zjemnělá blýskající se čistotou jako z reklamy a spoustou živých květin. Ač ve vás, možná jako ve mě, taková vlna Ameriky vyvolává pocity úzkosti, zkuste na své fobii zapracovat a zastavit se tam. Je to malá kavárna, která neposkytuje moc útulnosti pro dlouhé vysedávání a filozofování, pokud někomu však tento mírně sterilní koncept sedne, nabídka ani personál mu už sympatie rozhodně nesebere. Ze dvou stran má místo stěny čiré sklo, zapadá tak sice do konceptu obchodního centra Eden, v kterém se nachází, nicméně se domnívám, že to z ní udělalo podnik více funkční než příjemný. Škoda!

Nejzajímavější charakteristika místního espressa je, že je za 39 czk. Dostanete za to šálek čerstvě namleté Pavin Caffé, barista v originální zástěre Marilyn Café je určitě z těch zkušenějších. Víc k ní dnes psát nebudu, protože venku bylo teplo a já sáhla po cappuccinu se studenou mléčnou pěnou, chuť kávy to dost přebilo a hlavně to mělo naprosto příšerný estetický dojem :) určitě bych doporučila jiné servírování tohoto nápoje. Za 46 czk jsem čekala větší zážitek, ale kavárna funguje snad dva týdny a zaběhává se, takže bych jim chtěla dát prostor pro ustálení. Jako první dojem to na tu cenu nebylo dechberoucí, bohužel se to dá těžce omlouvat, když se hned připojili k dražším podnikům a ceny mají velmi podobné jako CoffeeClub. Z toho co jsem obkoukala bylo americano spravné, mléko ohřáté, malý panák vody přítomen, sladkost nikoli, o chuti vám ale bohužel budu moci napsat až příště.

K ostatní nabídce? Zváště zajímavé jsou limonády s ledovou tříští, netradiční čaje a skutečně domácí koláče. Je to rozhodně nabídka, která se vymyká, a ač není lístek dlouhý, zaujme. Vzhledem k tomu propracovanému konceptu interiéru bych si ale dovolila poznamenat, že mohli jít s tou Amerikou ještě o kousek dále a pokusit se v tomto duchu i více vyladit nabídku. Obsluha zde ale byla perfektní, s přehledem o nabídce, velmi akční i ochotná, zajímala se, co bylo dobře a co špatně, no možná jsme ji za těch 20 min měli nakonec u stolku až moc často :-) doufám, že jim ta začátečnická snaživost neopadne!

Marilyn Café by si zasloužilo recenzi až za nějaký čas. Za pár týdnů mají šanci vypilovat těch pár provozních nesrovnalostí (jako několik chybek v lístku, nesrovalosti s cenami v kase apod.), ale dovolila jsem si ho sem nemilosrdně napsat už teď, abych jej dostala do podvědomí, protože je to na Brno dost netradiční podnik a upřímně doufám, že když půjdete kolem, stavíte se aspoň na coffee to go a něco nám sem taky napíšete ;) Ve vzdálenosti méně než 50 m mají konkurenci MCaffé a Coffee and Play, tak jsem zvědavá, jak to asi zvládnou a držím palce za snahu brněnskou říši kaváren rozšířit o kvalitní podnik, který je skutečně trochu jiný.

UPDATE: kavárna bohužel skončila.

Loď do neznáma: Café Scala

Po velmi dlouhé době jsem navštívil kavárnu v budově kina Scala a kromě obsluhy jsem nebyl zrovna mile překvapen.

Café je designově hezky vyvedené, má koncept, někam směřuje. A vlastní velmi nápaditý bar, který připomíná loď, ale...! Právě ta loď se jí stala osudnou, ptám se tedy několikrát proč. Proč se jako host, který si sedne naproti baru, musím koukat na Jar, tekuté mýdlo a kartáč? Proč musí na to baru být kočičky, tulipány, sušená květena? Jaro, léto, podzim, zima? Už jen sněhulák tam chyběl. Proč je bar doslova zavalen, nádobím, věcmi na přípravu kávy, sklenicemi? Pod tím vším se tento zajímavý a dominující prvek celé kavárny bohužel potápí jako Titanic.

Zbytek kavárny hezký, z velké části naštěstí na bar vidět není. Sedí se tu příjemně a obsluha je výtečná, usměvavá a milá, přesně jak to má být. Chlípné oko může potěšit dekolt jedné slečny, která zde pobíhá mezi stolečky.

Pokud jde o menu, tak opět jsem zažil směsici emocí: pobavení, zklamání, podivení. Oni tu totiž mají kuchyň, ve které vaří jedno denní menu denně a pak Vám, milí hosté, dle Vaší chuti připraví smažený sýr, hermelín nebo kuřecí řízek. Obdivuhodná invence! Tedy je libo "presso" se smažákem? Prostě nechápu!

Káva spíše podprůměrná a speciálně kvůli ní by sem asi nikdo nešel. Zbytek rozpačitý.

Café Scala je jedním z těch podniků, kde obsluha předběhla interiér a ten zase předběhl nabídku pochutin a pití. Vlastně nevím, jestli je to dobře nebo ne. Ale když už půjdete do toho kina a budete mít předtím chvilku, tak svůj doprovod snad neurazíte, když tu chvíli posedíte. Případně pokud jste sami, tak si můžete počíst v obstojném výběru časopisů, či se připojit k místní wi-fi.

Kavárnu naleznete zde.

Kafírna

Nevím, kde začít. Vůbec se mi do toho psaní nechce. Musím upozornit, že jsou zde zas na vině má obrovská očekávání a můžu si za to sama. Jednodušše se příliš nadchnu. A nadávám si za to. Když si někdo otevře pražírnu a kavárnu na malém městě, vyžaduje to zajisté hodně odvahy, kterou nechci kritizovat. Ovšem když se takový podnik nachází na kraji židovského města, do krásné synagogy to je coby kamenem dohodil a věhlas se rozšíří i za městské hradby, nejspíš to mělo smysl.

K výletu nás navnadila pěkná recenze od Julie a také jeden výkřik na twitteru o nejlepší kávě v životě. Akorát jsme trochu zapomněli, že to byla káva v džezvě...

Hned jak se mi po objednávce jednoho espressa na stůl dostal trochu větší hrníček, než na espresso normální velikosti bývá, zdálo se mi to jako signál znejistit. Měla jsem tam pověstnou Jamaica Blue Mountain, kterou barista před tím odvážil a namlel, a kterou jsem si chtěla zkusit, protože jsem nabrala pocit, že tady by měla opravdu stát za to. No a nebudu vás napínat, bylo to určitě větší, než mělo být, vodnaté, crema se mi nahoře hned rozpadla a přesvědčilo mě to, že espresso stojí zato opravdu pouze tam, kde mají dobrý stroj a kde to s ním umí. Po pár usrknutí jsem ani neměla chuť pokračovat a hořkokyselá chuť mi na jazyku trnula ještě dlouho. Vytoužená exploze se nekonala, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že to zkusím zamaskovat mlékem, abych tu jamajskou dobrotu zvládla vypít, nicméně z biologické odpovědi ve stylu fight or flight jsem vybrala tu druhou a vzdala to.

Přítel si dal velké cappuccino, které mělo navrchu jen ultraslabý proužek mléčné pěny, a velká porce mléka byla tak horká, že si spálil jazyk. V tu chvíli se nám zdálo, že není nejspíš náhodou, proč všichni ostatní v tomhle maličkém podniku mají na stole lahváče.

Podnik působil sympaticky, ani ne tak z venku jako zevnitř - mozaiky, staré mlýnky a mokakonvice a pěkné hrníčky na ozdobu působily bezvadně. Podnik je docela tmavý, kuřácký a podle toho mléčného kouře, co se tam líně povaloval a dotvářel atmosféru, bych řekla že až antinekuřácký, nicméně aspoň dovářel atmosféru fajn doupěte, a i to bych byla ochotná přehlédnout. Dokonce měli na váhu i instantní kávu a jakkákoliv zrnková káva se tam dá pořídit s sebou! Věřte mi, vůbec se mi nechtělo psát něco takového. Na baristovi se mi ze začátku líbilo, že je pohodář, ke konci mě ale naštval zjištěním, že je to vlastně flegmatik - že odnáší na půl plné hrníčky mu vůbec nevadilo. I když jsem utrousila poznámku, že to může odnést, protože nám to moc nechutnalo, ani ho nenapadlo zeptat se proč. A zas tu byl ten známý pocit, kdy člověka štve, že platí za něco, co za to nestálo... A zároveň tu vystupuje ta známá otázka: jak to dát najevo a neurazit?

Poučení pro příště? Neexperimentujte s novými kávami do té doby, dokud nemáte ozkoušeno, kde jste :-) A v Kafírně si dejte tu kávu určitě v džezvě, mají na to krásné hrníčky a výběr široký, jen espresso zde nejspíš nebyla dost dobrá volba. Nicméně pořád se nemůžu zbavit dojmu, že nikdo kavárníky nenutí, aby to espresso dělali, když mohou nabídnout něco lepšího.

Každopádně byla jsem tam poprvé, nikoho neodrazuji třeba od koupě zrnkové kávy, a pokud se zas někdy dostanu do okolí, budu si brousit jazyk na arabskou kávu a doufám, že to bude o moc hezčí recenze :-) Nachází se v Boskovicích.