Možná jste si toho všimli. Jde nám to tady s kávou čím dál líp a je čas na pochvalu. Na včerejším cuppingu jsem si to uvědomila - kávová scéna v Brně je naprosto skvělá. Když jsme zakládali tenhle blog, nikdy jsem netušila, že tomu tak propadneme já i Brno.
Nejvíc si vážím stále samotné existence Doubleshotu. Rozjeli tu v České republice nejistý podnik s odvážným cílem a jsem vděčná za to, že tu rozehráli scénu se špičkovou výběrovou kávou, která je teď na skutečně světové úrovni, všem lehce dostupná za přijatelnou cenu doma, v kávarně i v práci. Věčné díky za to, že svým nadšením nakazili mě i skupiny foodies a geeků, kteří se už s kotelpressem nikdy nespokojí.
Další palce mají ode mě podniky s alternativními metodami. Díky charismatickému Michalovi Kocmanovi a jeho bezvadné kavárně Coffee Fusion a punkové minikavárně Caffé Mitte si můžete v Brně dát filtrovanou kávu z keramického filtru Hario V-60, sladkého frenchpressu, efektního vacuum potu, nádherného chemexu a vychytaného slow dripperu. Skvělá zpráva pro všechny, kdo mají rádi velký hrnek kávy na dlouhé povídání i celodenní popíjení a jsem přesvědčená, že tenhle trend nějakou dobu poroste.
Taky se pořád něco děje. Na pár akcích loni i letos (a ještě nějaké budou) jsme měli například možnost potkat se s Jardou Tučkem z Doubleshotu nebo přímo s kávovým farmářem Graciano Cruzem. World Barista Championship se konal doslova za rohem - ve Vídni. Potkáváme se na roztomile neformální baristické soutěži Coffee Smackdown, která v Café Mitte, doufám, i bez Mariánovy zásluhy pořádána nadále. Její minulé pokračování mě svou super úrovní opravdu zaskočil. Za chvíli na vytížené léto naváže ještě vytíženější podzim s Týdnem kávy. Dobrá atmosféra vládne také na už pravidelném cuppingu v café Encounter a jsem zaskočená tím, jak velký zájem o jeho zářijové termíny byl. Dokonce do toho jdete i bez toho, aniž bychom dopředu přesně věděli, co se na cuppingovacím stole nakonec objeví. Snažíme se na nich prozkoumat hlavně dostupné kávy z okolí - naslepo jsme tak například zjistili, že Doubleshot je evergreen, Černoška a MonRo jsou za zenitem, Saggio to pořád ještě neumí, Gill's se to už učí, Oxalis neurazí, s La Bohéme to jde ke dnu, Starbucks se fakt jen veze na nepochopitelné fancy vlně a Eternity překvapilo. Díky zapálení nás všech tady v Brně byla a je taky možnost setkat se s kávami z nejlepších pražíren - pravidelně si tu vychutnáváme Has Bean, dostala se sem ale taky káva od Tima Wendelboea, Square Mile, Union, Kaffy a Coffee Collective. Wow! Tak tohle mě baví a jsem fakt ráda, že jsem toho součástí.
Abych nebyla ale přehnaně entuziastická - kromě palců nahoře rozdávám i prostředníčky. Víte, co totálně saje? Že tu není jediná restaurace, kde si můžete dát dobrou kávu po obědě. S argumenty, že to nejsou kavárny, ať na mě nikdo nechodí, to raději ať kávu nenabízejí vůbec. I když se už častěji setkávám s vyškoleným personálem (např. v La Bouchée), stále restaurace dojíždí na surovině, která se svou kvalitou často dá přirovnat k vínu z krabice. Dopálilo mě, že si tuhle mezeru v konceptu neuvědomily ani nové otevřené podniky vysoké kategorie - Pavillon a Il Mercato. Tak takhle teda ne, děcka. Už to konečně pochopila Noma, Sansho, Nota Bene nebo Café Palanda. Tak jako Cicero se ptám - Jak dlouho ještě?
