Morfózy

V Brně nám poslední dobou rozkvétá nový žánr mezi kavárnami: kombinované formy. Je to snad kombinace snu a vitálního podnikání, kterých z finančních či sentimentálních důvodů odvážní majitelé nechtěli zanechat. Posadit na kávu se tedy můžete mezi kola, drobnosti a veteše, vzorníky kachliček nebo si dát wafle mezitím, než vám vytisknou bakalářku.

Kafe do vany

Kafe do vany bylo v téhle oblasti asi pionýrem. Malá kavárna na Údolní vznikla v prostorách koupelnového studia. Taková fúze má výhodu v tom, že když se vám nějaká dekorace líbí, dost možná si ji můžete i zakoupit. Nabízejí kávu La Bohéme, povedené domácí dezerty a pořádají tam i hudební akce. Jejich filmový seminář navíc obstojně supluje výběrem klasiky rozpadnutý brněnský filmový klub. 

Kafec

Kafec je dost svérázný podnik, který si dost lidí zapamatovalo ještě před otevřením, díky ceduli s hantecem. Obohatili ulici Veveří o docela v klidu snídaňový podnik, který můžete využít také k tisku, kopírování a tak, což se na téhle rušné trase určitě hodí. Kávová směs od Varesiny je klasický italský fail, ale alespoň tu o přípravě kávy něco tuší a občas se tam mihne jakýsi Francouz, který dělá palačinky.

CBase

Inspirace u londýnského Look mom no hands? Prodejna kol Cbase v Řečkovicích je trochu méně útulná, ale narozdíl od jiných podobných podniků (v Žabinách je něco podobného s mottem "Mrkněte na kolo a dejte piccolo") má aspoň solidní kávu, kterou mají pod palcem kluci z Coffee Clubu, čili karvinská pražírna Eternity.

Naševěci

A perla na konec. Naševěci je konečně zase jednou podnik, který na mě po delší době svou atmosférou dokázal oslovit. Představte si to jako malý pokojík u babičky, která má ráda cetky. Místa na sezení je tam málo, většinu času ale stejně strávíte prohrabování babiččiných pokladů, retro dekorací a sekáčového oblečení. K tomu vám bude vyhrávat hudba jako z filmu s Adinkou a zamýšlení nebo hovor s kamarády zpříjemňuje obstojná káva Filicori a přeslazené dobroty od BuchTy (Kokino už není na téhle scéně osamělý hráč). Osamělé hrníčky jsou poslední přeživší exempláře z sad moderních v časech minulých a strohá nabídka se podává s spolu s pocity a vzpomínkami. 

Neexistuje!

Je mou příjemnou povinností sdělit pár novinek. V prvé řadě je to epický web piccoloneexistuje.cz, jež vyzývá "piccolo" na souboj. Kávový snobismus? Ne, snaha navrátit kávovou kulturu do správných rozměrů. Až příliš často tady narážíme v restauracích na vyučené automechaniky a v kavárnách na samouky. To není špatně, pokud někdo šel cestou svojí vášně a dělá to, co ho baví. Pozná se to, že výsledný bramborák nebo kafe jsou skvělé. Bohužel kávu, která je skvělá, moc často nepijeme a je na čase tomu udělat přítrž. Nevzdávejte se a s obsluhou diskutujte. Není to snaha někoho ztrapnit, ale dohodnout se na standardu, který měl být a přitom není samozřejmý. Netolerujte špatnou přípravu kávy a nevyškolenou obsluhu, je to jako spálené jídlo, mizerně natočené pivo a radiolog, který dělá rentgen na základě toho, že si od toho stroje přečetl manuál. Vychutnejte si espresso: hutné, silné, husté, šťavnaté, aromatické, viskózní, intenzivní, krásné, tygrované, chutné, explozi chutí s dlouhotrvající dochutí. Espresso je emulze, nikoliv voda. A pokud to není váš šálek kávy, hledejte alternativy.

Krátký report z PCF

V metropoli proběhnul první ročník Prague Coffee Festivalu. Festival, pořádaný fairtradovým nadšencem Mamacoffee, se od začátku potýkal s kontroverzí kvůli přijetí účasti kavárenského magnáta Starbucks. I přesto na něj dorazilo velké množství lidí, které bylo ve výsledku moc velkým množstvím lidí a všude se čekalo. Velkým lákadlem byly cuppingy, kde bylo opravdu hodně vzorků káv ze zajímavých pražíren. Na žádný jsem se nedostala. Tradičním problémem masových akcí byla nesjednocená úroveň návštěvníků i prezentujících kaváren. Nejzajímavější akcí dne pro mě byl pohled do zákulisí kávového obchodu a porovnání přístupů direct trade, fair trade a burzovního obchodu. Důležité pro mě bylo pochopit, že se vzájemně nezbytně nevylučují, i to, že v silách farmářů v součastnosti není možné, aby produkovali víc kávy ve výběrové kvalitě, a že to mohou ovlivnit jen konzumenti. Na tohle téma se brzy rozepíšu v nějakém článku, slibuju.

Kávy, které překonaly La Manche

Listopadový cupping v Encounteru se podařilo zařídit překvapivě a bude to pecka. Získali jsme na něj společnými silami s bandou foodies, kteří vyrazili do Londýna, kávy z prominentních britských pražíren a dostanete tak dojem, co v téhle evropské mekce všech dobrých věcí frčí. Pobavíme se o společných zážitcích a specifikách anglické kávové kultury, z nichž si uděláte obrázek, co je nezbytné na výletě do hlavního města Velké Británie nevynechat. Zároveň je to docela unikátní příležitost ochutnat kávy z jednoho lotu, které jsou každá zpracovaná jinou metodou, a okusit, jak chutná káva oceněná Cup of Excellence. Vzhledem k tomu, že jsou všechny vzorky výběrové, je vstupné tentokrát zvýšené na 180 kč a zbývají poslední místo ve čtvrtek 1.11. a pár míst v pátek 2.11. Máte-li zájem se přidat, je nezbytná rezervace, kterou přijímá Martina.

Dobro a zlo

Už mám výčitky z toho, že tu dlouho nic nepřibylo a že jsem zklamala čtenáře Mílu, který mi nadšeně vyprávěl o tom, jak to tu objevil. Před Týdnem kávy tady letos nebyla ani čárka. Bohužel jsem měla dost povinností a práce s přípravou programu Encounteru, takže jsem ani nestihla žádné jiné události. Zdá se však, že letošní rok byl úspěšný - lepší propagace a spolupráce s organizátory, již měli zpětnou vazbu z minulého roku, udělaly z Týdne kávy příjemnou říjnovou kratochvíli pro významný počet uctívačů černého moku. Třeba se příští rok dočkáme i Světového dne pejska a kočičky, na který by si kavárny mohly nechat ty akce v podobě cool kávových nápojů s portským a dalšími podivnostmi, aby byl další rok zase o kapku kávovější. Když jsme tak u hudby budoucnosti:

Káva je nejenom boosterem výkonu, pro mnohé je i velmi inspirativní. Humans, you shall fetch me your Universes' ultimate cup of coffee! Black. :) You have five earth minutes. Make it perfect. Přílet mimozemšťana, který hrozí zničením planety, pokud mu nevydáme naše nejlepší kávová zrnka... I baristé mají sny o tom, že budou hrdinové.

I v životě však někdy vítězí dobro nad zlem. Na podporu této teorie a našeho kávového nadšenectví jsme se rozhodli uspořádat během Týdne kávy nevídaný duel. Cupping s názvem Je výběrová káva i Vaším šálkem kávy? měl laickým ochutnávačům dát představu o tom, o jakém rozdílu se při rozlišování komoditní a výběrové kávy bavíme. Zařadili jsme do něj vzorky z Doubleshot (TamDem espresso směs, Panama Finca Emporium), HasBean (Costa Rica Bella Vista) a Gill's  (Ethiopie Yirgacheffe) na straně jedné a korporátní zla jako Tchibo (Guatemalla Medium Roast), Lavazza (Top Class espresso směs), Standard (čistá robusta nejspíš z Vietnamu) a Starbucks (Kenya Medium Roast). A šli jsme na to téměr vědecky - jednotlivé vzorky na stole byly až do momentu odhalení nepopsané. Účastníky jsme nechali srkat a jen jsme pozorovali probíhající interakci. Nejenže téměř jistě otipovali, který vzorek je který, ale také nás přesvědčili o tom, že věnovat se kávě tak, jak chceme, má smysl. Duel skončil ve prospěch ovocitých a kyselkavých radostí - HasBeanu a Doubleshotu, kteří byli rychle identifikováni jako nejlepší vzorky. V závěsu bylo Tchibo, které mělo docela pěkná zrna i světlejší pražení, avšak chuťový profil byl plochý a dochuť svíravá.

Teď na tu část, která vyvolávala trapné ticho nebo nejisté úsměvy a senzorické vjemy připodobnitelné ke spáleným toastům, ztrouchnivělým mrtvolám a debaty o tom, zda je ve volbách někdo, kdo je pro zavedení trestu smrti. Etiopie z Gill's byla pneumatikovým zklamáním, které považujeme za omyl, protože tuhle kávu jsme už na cuppingu jednou měli a dopadla velmi dobře - takže to považujeme za ilustraci toho, jak velký vliv má pražení a uzavřeme to s tím, že jejich kvalita je prostě zatím nekonzistentní. Ale makají na tom. Další místo mnohým připomene dětství a obří mlýnek v sámošce... Standard. Co dodat? Cena se liší podle obchodního řetězce, v Brněnce 12,90 za 70g. Po otevření se na nás vysypala malá kulaťoučká zrníčka robusty v "duhovém" pražení, které je důsledkem mechanického sběru, během nějž se do pytle dostanou dozrálá i nedozrálá zrnka. Narozdíl od ostatních vzorků ale nebyla spálená a měla prostě specifický ocas robusty, který nám sice nechutná, ale aspoň nějak chutná.

Další pecka byla ze známého italského řetězce, který má v mottu Italy's favourite coffee a poskytla nám ji spřátelená restaurace, která ji má aktuálně na mlýnku. Lavazza byla klasickou ukázkou italské espresso směsi, robusta z padesáti procent a arabika pochází "z vysokohorských oblastí", což nám neřekne nic, protože arabika roste jen ve vyšší nadmořské výšce. Klasické je tmavší pražení, nemožnost získat kávu čerstvě praženou a také neschopnost zjistit původ zrn. Silnou tělnatou chuť potvrzujeme, další přívlastky jsou však jenom hořká a dřevnatá, protože tahle káva byla stará a příliš tmavá na to, aby v ní něco dobrého zbylo.

A teď se nacházíme na samém dně. Jednodruhová arabika od Starbucks měla tu výhodu, že aroma vás perfektně připravilo na to, co se bude odehrávat na jazyku. Jsme ale dobrodruzi, takže ji asi každý ochutnal stejně a dal by mi za pravdu, že Starbucks je nejdražší výrobce dřevěného uhlí. Při takovém cuppingovém stolu se nenašel jediný člověk, který  by ho chtěl obhajovat. Zrníčka byla mastná a to se jednalo jenom o jejich středně světlé pražení, takže si ani nechci představovat, jaké další zločiny Starbucks na lidech páchá pod nálepkou dark roast, a to vše je, dámy a pánové, luxusní káva v ceně 180 kč za 250g balení. Dubnové datum na balíčku, o němž netušíme, co mělo znamenat, je docela výsměch. Slovy kapitána Ziltoida: Pfeui, how dare they.

Shrnutím by mohlo být, že vedle sebe i netrénovaný jazyk dobře pozná, že výběrová káva je lepší než komoditní. Jen pro kompletnost informací:

Doubleshot  od 820 Kč za kg
Starbucks od 720 Kč za kg
HasBean od 600 Kč za kg  
Lavazza Top Class od 499 Kč za kg 
Standard od 184 Kč za kg

Espresso od Lavazzy od Doubleshotu dělí na šálku dvě koruny.

A co Brno?

Možná jste si toho všimli. Jde nám to tady s kávou čím dál líp a je čas na pochvalu. Na včerejším cuppingu jsem si to uvědomila - kávová scéna v Brně je naprosto skvělá. Když jsme zakládali tenhle blog, nikdy jsem netušila, že tomu tak propadneme já i Brno.

Nejvíc si vážím stále samotné existence Doubleshotu. Rozjeli tu v České republice nejistý podnik s odvážným cílem a jsem vděčná za to, že tu rozehráli scénu se špičkovou výběrovou kávou, která je teď na skutečně světové úrovni, všem lehce dostupná za přijatelnou cenu doma, v kávarně i v práci. Věčné díky za to, že svým nadšením nakazili mě i skupiny foodies a geeků, kteří se už s kotelpressem nikdy nespokojí. 

Další palce mají ode mě podniky s alternativními metodami. Díky charismatickému Michalovi Kocmanovi a jeho bezvadné kavárně Coffee Fusion a punkové minikavárně Caffé Mitte si můžete v Brně dát filtrovanou kávu z keramického filtru Hario V-60, sladkého frenchpressu, efektního vacuum potu, nádherného chemexu a vychytaného slow dripperu. Skvělá zpráva pro všechny, kdo mají rádi velký hrnek kávy na dlouhé povídání i celodenní popíjení a jsem přesvědčená, že tenhle trend nějakou dobu poroste.

Taky se pořád něco děje. Na pár akcích loni i letos (a ještě nějaké budou) jsme měli například možnost potkat se s Jardou Tučkem z Doubleshotu nebo přímo s kávovým farmářem Graciano Cruzem. World Barista Championship se konal doslova za rohem - ve Vídni. Potkáváme se na roztomile neformální baristické soutěži Coffee Smackdown, která v  Café Mitte, doufám, i bez Mariánovy zásluhy pořádána nadále. Její minulé pokračování mě svou super úrovní opravdu zaskočil. Za chvíli na vytížené léto naváže ještě vytíženější podzim s Týdnem kávy. Dobrá atmosféra vládne také na už pravidelném cuppingu v café Encounter a jsem zaskočená tím, jak velký zájem o jeho zářijové termíny byl. Dokonce do toho jdete i bez toho, aniž bychom dopředu přesně věděli, co se na cuppingovacím stole nakonec objeví. Snažíme se na nich prozkoumat hlavně dostupné kávy z okolí - naslepo jsme tak například zjistili, že Doubleshot je evergreen, Černoška a MonRo jsou za zenitem, Saggio to pořád ještě neumí, Gill's se to už učí, Oxalis neurazí, s La Bohéme to jde ke dnu, Starbucks se fakt jen veze na nepochopitelné fancy vlně a Eternity překvapilo. Díky zapálení nás všech tady v Brně byla a je taky možnost setkat se s kávami z nejlepších pražíren - pravidelně si tu vychutnáváme Has Bean, dostala se sem ale taky káva od Tima Wendelboea, Square Mile, Union, Kaffy a Coffee Collective. Wow! Tak tohle mě baví a jsem fakt ráda, že jsem toho součástí. 

Abych nebyla ale přehnaně entuziastická - kromě palců nahoře rozdávám i prostředníčky. Víte, co totálně saje? Že tu není jediná restaurace, kde si můžete dát dobrou kávu po obědě. S argumenty, že to nejsou kavárny, ať na mě nikdo nechodí, to raději ať kávu nenabízejí vůbec. I když se už častěji setkávám s vyškoleným personálem (např. v La Bouchée), stále restaurace dojíždí na surovině, která se svou kvalitou často dá přirovnat k vínu z krabice. Dopálilo mě, že si tuhle mezeru v konceptu neuvědomily ani nové otevřené podniky vysoké kategorie - Pavillon a Il Mercato. Tak takhle teda ne, děcka. Už to konečně pochopila Noma, Sansho, Nota Bene nebo Café Palanda. Tak jako Cicero se ptám - Jak dlouho ještě?

Šálkování káv z Kenyi

Září. Období žní a posledních cold dripů se blíží. Proto jsem na pozdněletní cupping zvolila svěží ovocité kávy, abychom si hojnost konce slunečného období vychutnali i z kávových zrn. Tématem další ochutnávky v café Encounter jsou tedy kávy z Kenyi. Možná už jste nějaké ochutnali doma na filtru, nebo v Coffee Fusion - pár deci, které Michal každý den vyextrahuje za studena z další japonské vychytávky, která se mu před měsícem objevila na baru, má skvělou chuť rybízové šťávy a pro svou nedostupnost taky punc exkluzivity. Ach, zase nám ta kávová scéna v Brně zkrásněla. 

Zpátky ke cuppingu káv z Kenyi. Už je plný, bylo to krvavé a bleskurychlé přihlašování. Na pár zájemců bohužel už místa nevyzbyla, což nás mrzí a rádi bychom jim klidně udělali druhý, takže pokud byste mohli ve čtvrtek 6.9. od 18:30 a chtěli byste si cuppování vyzkoušet, neváhejte napsat do café Encouner a my se to pokusím zařídit! Pražírny jsou v tuto chvíli ještě maličko nejisté, ale máme spadeno na kávu z karvinské pražírny Eternity, další šanci dostane La Bohéme, nově vyzkoušíme materiál z Oxalisu a je jasné, že dva vzorky dodá Doubleshot. Jako vždycky se snažíme zajistit i kávu ze zahraniční pražírny. Aktuálně je na cestě a snad stihne dorazit včas! Jméno si zatím ponechám pro sebe, aby vás to nemrzelo, kdyby dorazit nestihla. Nebo můžete směle tipovat v komentářích. 

Co to vlastně je ten cupping a jak to probíhá? Je to tradiční technika degustování a porovnávání kávy. Na místě bude asi 7 vzorků, z nichž připravíme něco jako silnějšího turka v mističce. Tato příprava je totiž jednoduchá a minimálně ji ovlivňují schopnosti toho, kdo ji připravuje. Na začátek se dozvíte něco obecného, projdeme si jednotlivé kávy, které máme nachystané a za pomocí speciální šufánko-lžíce si kávy ochutnáte. Na poznámky slouží degustační formulář, na závěr si probereme, jak které kávy chutnaly, co bylo nejlepší a odtajníme, který vzorek vlastně pocházel z které pražírny. Žádné předchozí zkušenosti nejsou nezbytné, jen vášeň pro kávu a zvídavost jsou výhodou. Tak jestli můžete a láká vás to, těším se brzy nashledanou, nebo jak by řekl Keňan svahilsky tuonane baadaye ;)