Ultimate Coffee Smackdown in Good Spirits

Další příležitost zamachrovat před svou holkou nebo donutit skupinu kávových snobů usrknout si něčeho opravdu hnusného! :-) Cafe Mitte hostuje další ze sekce populárních kávových dýchanků, do které se přihlásit se svým soutěžním drinkem může úplně každý. Aktuálním zadáním je kávový nápoj s alkoholem a klání vypukne v pátek 1.3. 

FAQ: Má cenu kupovat si levný domácí "pressovač" do 2 000 Kč?

Odpověď: Ne.

Tahle otázka na ruční espresso kávovar je evergreen. Odpovídám, že jsou to vyhozené peníze. Podle mě to celé postrádá smysl. Někdo si představuje něco trochu menšího než v kavárně na doma. O moc menší přístroj na espresso ale kvůli čerpadlu technicky ani moc u stroje s jednou hlavou nejde. Takový kávovar se navíc musí nahřát, měl by zaručit během přípravy konstantní teplotu a tlak, musí se pravidelně čistit a musíte to s ním umět. Chce to také kvalitní elektrický mlýnek, vzdejte představu, že stejné kvality jako v dobré kavárně dosáhnete s něčím namletým z obchodu. Spousta drbání. Nic, co by kvůli dvěma kávám denně stálo zato, zvlášť když se bavíme o investici, která by pravděpodobněji byla pětimístná. Jestli máte rádi espresso nebo cappuccino, užívejte si je jako specialitu, na kterou si zajdete do kavárny, se vším tím servisem a atmosférou.

Pokud chcete zvednout kvalitu své domací kávy, vyberte si raději nějakou alternativní metodu, pořiďte si každopádně mlýnek (který u alternativ může být klidně ruční a nebuďte lenoši) a hlavně si kupujte kvalitní čerstvou kávu. Pokud uvažujete nad řešením do kanceláře, kde děláte hodně kávy zaráz, zrychlete se kvalitním elektrickým mlýnkem nebo dobrým překapávačem. Zázraky nejdou!

Tento měsíc je poslední šance navštívit Café encounter

Zprávu o tom, že kavárna Café encounter končí, máme exkluzivně od nejvyššího velení. Piccolo neexistuje, Adolf to ví.

Magistr Tom, klinický psycholog

Dovolte mi opět pár provozních písmenek o nás. Brno se včera rozloučilo s Mgr. Tomem, který na sklonku tohoto semestru úspěšně obhájil magisterskou práci o dětských psychometrických metodách a odstátnicoval. Vzpomeňme, že jeho krátká foodie kariéra kromě psaní sem zahrnovala i pár článků pro MF Dnes a pár recenzí na Scuku. Pak nás začal opomíjet v důsledku úspěšného (a grantem podpořeného) projektu Náhradní náruč následovaného studijním pobytem v nizozemském Groningenu.  Tomáš je v prvé řadě kavárenský teoretik, který vás tu, ač mu káva nedělá dobře na žaludek a nepije ji, bavil svými filosofickými postřehy, laškovně prošpikovanými odbornými termíny.

Tak jsem tu v Brně osaměla. A náš mimouniverzitní projekt, který nám zpestřoval študentská léta, se chýlí ke konci. Co se týče naší akademické úspěšnosti, nabízí se povšimnout si, že klesá s rostoucím počtem článků tady :) Na moji obranu - stihla jsem si u toho udělat bakaláře z jiného oboru a na začátku své uspávací teoretické diplomky jsem s díky nechala vysázet věnování Doubleshotu. (Neke.)

A co dál? Je v dospěláckém světě čas na podobné kratochvíle? Zatím nevíme. Pro případ rádi přibereme někoho, komu psaní o kávě udělá radost. Pokud máte chuť, ozvěte se třeba na mail.

Nový rok, nový typ recenzí

Ráda čtu zákulisní drby. Nemyslím rozvody slavných ani další obsahy Blesku, ale ráda zjišťuju, co je v pozadí. Když si něco kupuju, zajímá mě, jak se to dělá. A jak se dělá kavárna? Delší dobu přemýšlím, jak tady na blogu rozdmýchat takové povídání u ohně. Impulzem se stal blog mé zamilované londýnské kavárny Kaffeine. Krmí ho obsahy z denní práce baristy, rozhovory se zákazníky, i svými osobními úspěchy a tragédiemi. Baví mě ho číst, i když vím, že se tam v brzké době rozhodně nepodívám. Kavárna začínala jako sen někoho, kdo pracoval v Austrálii v pohostinství a při londýnské práci v kanceláři mu to nakonec chybělo. Přesně když Peter udělal vážné kroky pro to, aby svůj sen zrealizoval, zjistil, že manželka otěhotněla. To se samozřejmě vázalo s obavami, ale od začátku se jim díky senzační čtvrti a poctivému konceptu v době londýnského kávového boomu dařilo skvěle. Jednou se jim stalo, že do podniku přišli a byl úplně vytopený, není to prostě sranda. Mezi důvody, proč si lidé otevírají kavárny, patří, že mají rádi jídlo a kávu; ve výsledku se na to málem víc než kuchař nebo barista hodí instalatér. Když kavárna začínala, připravovali se na ranní snídaňovou vlnu už od 5:45. V nejvytíženější hodiny tam pracuje šest lidí a cíl je každého zákazníka (kterých tam většina chodí pro věci to go) odbavit do čtyř minut od objednávky. U kávovaru v tu chvíli stojí dva lidi, jeden neustále připravuje espressa a druhý jen šlehá mléko. Na mlýnku za jedno odpoledne od dvanácti do šesti zvládnou zpacifikovat 6 až 8 kilo kávy. To podle mého odhahu má průměrná brněnská kavárna za měsíc :) A přitom jsou perfektní, ukecaní a pozorní. Když jsme seděli před Kaffeine, zastavil se tam nevidomý pán. Chvíli osaměle stál uprostřed chodníku a my jsme si říkali, jestli se neztratil nebo jak bychom mu mohli ve čtvrti, kterou neznáme, pomoct. Za chvíli naše dilema vyřešil barista, který vyběhl s kelímkem kávy. Byl to stálý zákazník, který tam takhle stává pravidelně ;)

Není tu ve zvyku tyhle informace sdílet. Je škoda, že zákazník často netuší, kdo je za barem nebo v kuchyni, jaký je koncept podniku nebo proč mají či nemají to či ono. Rozhodla jsem se proto na chvíli obrátit koncept recenzí na druhou stranu a dát prostor lidem, kteří v kavárnách pracují. Pokud se mi to podaří, tak se tu v nejbližší době stránky zaplní příběhy. O tom, proč zrovna kavárna, kdo je má a kdo v nich pracuje, jaká je realita ve srovnání s očekáváním, a prostě cokoliv spojeného s provozem, co kdo bude ochotný pustit. Drby! Takové otočené recenze, od majitelů a baristů k zákazníkům o tom, co si o svém podniku myslí.