Einen Kaffee, bitte

Kdo mě sleduje a ví, co podnikám, nejspíš se už dlouho těší na kávové tipy z Berlína. Je to pro mě překvapivě nadmíru multikulturní město, kde se němčiny rozhodně bát nemusíte. Místní kavárenská scéna je vyhlášená, i když se spíš nápadně podobá té pražské než-li londýnské. Filtrovaná výběrová káva Němcům nápadně připomíná klasické domácí filtry Melitta, avšak chuť výběrové kávy je pro ně poměrně nová. Zákeřným neviditelným nepřítelem je velmi tvrdá voda, která vám očekávání může pokazit i v podnicích, které vypadají velmi dobře. Základní informace pro přežití: objednává se a platí hned většinou u baru, záchody jsou velmi často schované někde v zóně za barem, kuchyní a tak, neostýchejte se, espresso většinou stojí kolem €2,20, ale je to macek z dávky 16 g. 

Chapter One

Kavárna Chapter One, jejíž spolumajitelkou je Češka Nora Šmahelová, v Kreuzbergu pro mě byla už po první návštěve srdeční záležitost. Vymazlená starožitnostmi ve stylu místních oblíbených bleších trhů je pro mě přesně tím prostorem, který jsem si jako ideální kavárnu vysnila. Čeština Noru navíc vždy potěší a už jen proto měl našinec Chapter One navštívit. Není to rozhodně jediný důvod. Vítězka německého Baristy roku 2002 se o svou nabídku výborně stará a často ji obměňuje. Můžete tam sehnat šťavnatá zrna pražírny JB nebo se vám třeba poštěstí setkat třeba se zásilkou z řecké Tailor Made nebo švédské Per Nordby. Espresso, filtr, vacuumpot, nic zde není špatná volba.

Bonanza Coffee Heroes

Bonanza byla základním kamenem aktuální kávové vlny, nebo to o sobě aspoň rádi tvrdí. Jejich malá kavárna se nachází kousek u Mauer Park, což je vyhledávaná lokalita zejména v neděli, kdy sem Berlíňané chodí na karaoke a obrovský bleší trh se spoustou starých, etnických nebo uměleckých předmětů. Zpátky ke kávě - tenhle podnik má jenom kávu. No abych nekecala, tak ještě sušenky ;) Základem je mlýnek s jejich blendem a vždycky jedna single origin káva na espresso. Filtry zde připravují pomocí mašinky Bunn brewer nebo plechového filtru s rovným dnem a hezoučkým filtrem s volánky - Kalita. Jsou pohodoví, kávu vždycky připravují svým tempem.

Five Elephant

Sloní kavárna je v mojí nejoblíbenější trojce, protože mají skutečně famózní dezerty a nejlepší cheesecake na světě. Ten je z poměrně jasných důvodů docela často vyprodaný, ale dá se celkem spolehlivě sehnat každý čtvrtek na Thursday Street Food festivalu v Markthalle. Když se vrátíme ke kávě, tak preferuji jejich espressa než filtry. To je ale asi jen moje osobní preference, protože se na Nordic Cupu umístili na úžasném třetím místě. I Five Elephant najdete na kraji Kreuzbergu.

No Fire No Glory, Café CK, The Barn

Všechny tři v této kategorii jsou blízko a jsou to asi bezvadné kavárny, ke kterým jsem si ale příliš osobní vztah zatím nestihla vytvořit. No Fire No Glory  má každopádně moje sympatie za spolupráci s dánskou pražírnou Coffee Collective (doporučuju zejména čokoládové a oříškové kávy, jejich Guatemaly jsou pro mě nepřekonatelné). CK mám v obdobné úctě za spolupráci s norskou pražírnou Solberg and Hansen a také za Coryho Andreena, který patří mezi největší kávové geeky na světě. The Barn patří mezi notoricky známé podniky a to právem za to, jakou pozornost kávě po technické stránce věnují. Mají dvě pobočky, z nichž preferuji větší pražírnu na Schoenhauser Allee. Proslavili se kávou od Square Mile, aktuálně si však praží sami a opět jim dávám přednost spíš na espresso než filtry. Mají podle mě trochu problém s konzistentností svých výkonů v pražení, ale od nové pražírny se to dá čekat a beru to jako posvěcení mojí teorie o tom, že je to opravdu kumšt. Poslední kousky jsou ale už velmi dobré. 

Mezi skvělé způsoby, jak ochutnat aktuální kávy i něco navíc, jsou v Berlíně cuppingy. Jsou většinou zadarmo, můžete na ně přijít jen tak, potkáte u nich většinou coffee geeky i úplné nováčky a dozvíte se zajímavé věci. Ty pravidelné jsou turistům nakloněné: pátek - od 11 h. v The Barn, od 14 h. v No Fire No Glory, sobota od v 13 h. v Bonanze. Většinou na ně počítejte tak hodinku, mívají velmi pozvolný začátek.

Seznam dobrých kaváren se ale stále rozrůstá. Pro další tipy doporučuji prošmejdit blog Stil in Berlin a zavítat můžete také na můj nový blog v angličtině, kde dobrotami postupně plním i mapku.

 

Hlášení z Amsterdamu: na západní frontě klid

Tak jsem to tu opět chtěla zpestřit cestovním příspěvkem, ale upřímně moc nevím, čím zaplnit řádky. V Amsterdamu jsem byla z tamní kávové kultury trochu rozpolcená. Tipy na third-wave kavárny hledala hlavně na blogu Coffeevine. Všechno vypadalo na první pohled výborně a tak jak má být - alternativní metody, japonské coldbrew věže, latté art, La Marzocca a hipsteři vykukující z poza nich. I tady je oblíbené zkřížení designového obchodu s kavárnou. Avšak i přesto, že v Amsterdamu operují dvě větší pražírny výběrové kávy, Bocca a Headfirst, se ukázalo, že sehnat dobrou surovinu jako zásadní problém. A tu se mi zastesklo po domově...
 

Nápojový lístek v Screaming beans

Obecných rozdílů je pomálu. Kavárny většinou otvírají později a zavírají stejně jako obchody - běžná je otvírací doba od 9 do 17 a párkrát se nám stalo, že jsme do kavárny dorazili právě až po zavírací době. Objednává většinou obsluha a pokud ne, dostanete na baru číslo, které si pak dáte na stůl a obsluha vás pode něj vyhledá. Málokdy tam najdete něco většího k jídlu nebo aspoň něco malého slaného - jednoznačně tu v nabídce převládají spíš klasické koláče, a čím víc rozinek se vám do nich podaří nacpat, tím je zřejmě Amsterďan spokojenější. A nejspokojenější je, když to má krom rozinek i bio-fairtradové nálepky. Zrnková káva je v porovnání s nápojem v kavárně levná - za cappuccino nebo šálek alternativně připravené kávy dáte kolem 3 eur a sáček kávy (250 g) stojí 6 eur. I přesto jsme spíš ochutnávali a sáček nakonec dovezli jen jeden, protože většinou nám přišly tmavší, chuťové ploché a s nepříjemnou hořkou dochutí, i když po technické stránce byly většinou v pořádku. Získala jsem tak dojem, že jsou Holanďané spíš stále přáteli francouzského pražení a že příště budu muset volit cestu víc na sever.

Podnikům, které navštívil a na blogu popsal Honza, jsme se už snažili spíš už vyhnout a najít něco nového, i přesto jsme se pořád drželi pochůzkových vzdáleností od centra a nestihli jsme vyzkoušet všechno.

Cappuccino ve SweetCup

Lot Sixty One

 
Delší cestou jsme se vydali do Coffee Bru a prošli jsme k ní arabskou čtvrtí s větším množstvím gastropodniků a na dekadentní foodie obchod Stach. Samotné Bru je ale spíš kavárna pro rodiče s dětmi a zklamali nás tím, že měli kávy jenom z Bocca pražírny. Zaujal mě kávový vercajk Tiamo, který je evropský a levnější než Hario, takže mám konečně konvičku na zalévání dripu.

Kousek od hausbótu jsme měli podnik Screaming beans. Je to podle mě nešťastný pokus zkombinovat vášeň pro dobré jídlo, víno a kávu tak, že je z toho podnik, který se tak úplně nehodí pro nic z toho a už vůbec ne pro denní posezení. Kávu sice mají brandovanou, ale praží pro ně opět Bocca, a ač jsem se snažila se o ní víc pobavit, těžce mě odbývali odpověďmi typu "It is single origin."

Oproti tomu kavárnu SweetCup vlastní milý nadšený pár s žebravým bassetem, který je maskotem kavárny, ovšem ani tady nás Bocca neoslovila. Rádi by si ale brzy pražili sami a chtějí se specializovat hlavně na alternativní metody. Kavárna je malá a nejvíc mi připomínala londýnský styl, včetně posezení u stolku z dřevěné bedýnky na ovoce.

Asi nejzajímavější mi přišel podnik Lot Sixty One, který vlastní amík z NY a součástí kavárny je i pražírna ve sníženém podlaží, do které lze koukat. Etiopie byla netypicky málo kyselá s hutným tělem a chuť espressa mi trochu zastínila chuť biomléka, které bylo neuvěřitelně smetanové a těžké. Hipsterbarista Florian byl ale velmi milý a povídavý a ostatně jako všechny všude jej moc zajímalo, jak nám chutnalo. Celkově je kávová scéna v Amsterdamu kvetoucí, ale čistě z turistického hlediska se vyplatí investovat do zážitků v jiných coffeeshopech...

Londýnské kavárny

Pokud jde o kavárny v centru, nemá cenu obligátní podniky opakovat. Snad jen dodám, že Nude Espresso (s mottem "Respect the bean.") najdete také přímo na rohu Soho Square, v těsné blízkosti kavárenských sestřiček Milkbar a Flat White a jejich kamaráda Fernandez&Wells, i když Nude je z nich asi nejlepší, a to hlavně v kvalitě doprovodných pochutin. Soho je vůbec super čtvrť pro gurmány, absolutního snídaňového vítěze ale najdete na druhé straně Oxford Street - legendární podnik Kaffeine, kde všechno chutná jako nebe. Nezůstávejte ale v centru moc dlouho, protože kolem rostou další (a méně profláklé) klenoty.

PRUFROCK

Ostatně Prufrock je z Tottenham Court vzdálený tak 15 minut chůze. Pozor na doubledeckery, bylo by škoda připravit se o zážitek z (na místní poměry) velké kavárny v industriálním stylu, která láká na jméno WBC šampióna 2009, Gwilyma Daviese. Ten není jen tak nějaká legenda, o které se šušká, ale opravdu tam na sklonku nedělního odpoledne byl a u aeropressu jsme dobře pokecali, aniž bychom tušili, že je to on. Baristé v Prufrocku jsou vycepovaní až běda, mají každou novinku a bezpočet alternativních příprav a povídání si se zákazníky mají nejspíš výslovně uvedené v pracovní smlouvě. Při sledování jejich práce dostanete dojem, že jde o něco krajně exaktního a vědeckého, a že je jen otázkou času, kdy začnou po kavárně chodit v bílých plášťích. Motto nemá, ale já navrhuju "All because of coffee."

Counter café

Skok na východní cíp Londýna. Dopravit se tam i kouzelnou londýnskou nadzemkou trvá opravdu dlouho, ale věřte mi, že tohle dobrodružství stojí za to. Hlavně se nenechávejte svést a nenapráskejte se už v kavárně Hackney Pearl, která je sice blíž u zastávky, ale jediná byla z našeho výletu skutečným zklamáním. Counter café oproti tomu mají dva Australané a jejich flat white byl asi nejlepší, co jsme měli. Na Counter café je ale káva jen třešničkou na dortu. Tedy dortů tam tak moc nemají, spíš různých buchet, ale všechno je tam hrozně dobré. Jinými slovy, tady se skutečně napráskejte. Tohle je to místo na full English breakfast. Nebo na vejce benedikt s lososem, zapité kávou a zázvorovou limonádou. U toho můžete koukat přes řeku na zbrusu nový olympijský stadión, nebo se nezdráhejte při pěkném počasí zakempit přímo na břehu řeky. Jistěže nic není TAK dokonalé, místní personál má všechno jiného než nějaký systém v tom, co dělají, takže vám objednávku možná skvěle popletou, ve výsledku se ale budou hrozně snažit, usmívat a omlouvat a dostanete ještě pár nápojů navíc, tak proč se stresovat na výletě. Musím vás ale upozornit, že tohle místo je hip. Jsou tam ale ti praví hipsteři, kterým se ostatní snaží podobat. Žijí své životy v téhle krásné čtvrti, v tomhle bývalém skladu, z kterého je galerie, a chovají se, jako kdyby nešlo o nějakou uncool metropoli, ale o malé město.

Pavillion

Až se přejíte v Counter Café a konečně se donutíte zvednout, dejte si procházku. Projděte se přes Victoria park a i když si budete v duchu přísahat, že už se nidky nepřejíte, za chvíli to uděláte s radostí znova. Důvodem je Pavillion, kavárna v kopulovitém pavilonu uprostřed parku, která očekávatelně přitahuje hlavně maminy s kočárky a pejskaře. Pavillion je podnik, který by měli v rámci EU povinně replikovat v každém parku, a pak by si děti zase rády chodily hrát ven a neseděly by za pěkného počasí u počítače. Taky je to pro mě model ideální komunikace se zákazníkem, protože se tu během dvou minut úžasně zorientujete v nabídce, přečtete si velké nápisy na stěnách o tom, proč většinu věcí mají organic, kde je berou a co s nimi vaří, a pak ještě budete mít chuť zaplatit jim za ten luxus a snahu víc, než si účtují. Všechno co v Česku "nejde", protože je to moc složité nebo moc práce, tu funguje jako na drátku.

Taylor St Baristas

Taylor Street Baristas je dnes už, dalo by se říct, řetězec. Na některý z jejich sedmi podniků možná narazíte úplnou náhodou, třeba když se cestou do Hyde Parku chcete vyhnout rušné ulice a náhodou odbočíte do postranní uličky. I když jste to neplánovali - hecněte se a kávu si dejte. A pak další, protože mají zákaznickou kartičku za 4 kávy 5. zdarma. Podnik od podniku se liší nabídka kávy, ale zpravidla jsou od Union Hand-Roasted. Právě tam jsme měli suverénně nejlepší cappuccino ve městě a kdyby mi nakecali, že je to tím, že tam místo mlíka šlehají pověstnou londýnskou mlhu, asi bych jim to sežrala i s navijákem. Dobrou zprávou ale je, že vysokou kvalitu si drží všechny pobočky a baristé mezi nimi za tímto účelem často migrují. Na jejich stránkách je galerie latté artu s názvem Coffee Porn a příjemně jednoduchý coffee buyer´s guide. Jsou taky dost ulítlý na přídavné jméno artisan, které bych si až do výletu do Londýna nespojila se sendvičem ani v těch nejvlhčejších snech. Trochu mě to uklidňuje, když jsem ve společnosti lidí, kteří jídlo a pití zřetelně prožívají víc než já.

Co dodat? Z Brna Ryanair, z Prahy Wizzair, letenka je nakonec to nejlevnější...

[Galerie s více fotkami zde.]

Předolympijský kávový maraton: před startem

Zajet si na kávu do Londýna je v dnešní době neekologicky levných letenek poměrně oblíbenou zábavou českých foodies. Je Londýn taková kofeinová destinace právem? Našinec s dobrými tipy ten dojem získá lehce. My jsme kromě obligátního článku na scuku čerpali z London Independent Coffee Guide. Narozdíl od druhé dostupné publikace, jejíž online verze je po registraci přístupná zdarma,je tahle kouzelná knížečka dobrá do kabelky, obsahuje smyslupné množství kaváren a jsou přehledně seřazené podle oblastí, takže tour de café se plánuje skutečně lehce.

Londýn přitom zažil svou kávovou renesanci teprve nedávno a ještě tak před pěti lety tam nebylo moc co hledat. Do té doby tam téměř vládla jediná pražírna, Monmouth, následovaná Square Mile Roasters a HasBean. Právě na ně při kávových toulkách nejčastěji narazíte a rychle se touhle kvalitní kávou rozmlsáte. Výjimkou je Nude Espresso s vlastní pražírnou a menšinové procento kaváren (Taylor St Baristas, Tapped&Packed) s kávou Union Hand-Roasted Coffee. Pokud někomu nedělá létaní dobře, HasBean i Square Mile mají dobrou nabídku předplatného, takže jejich kávu můžete pít i doma v papučkách.

Směsi na espresso jsou v Londýně většinou dost tmavé a čokoládovo-oříškové, aby se dobře snoubily s mlékem. Čisté espresso, zvané short black, si tu nedává téměř nikdo. Popularitě se tu těší dvojité cappuccino s méně pěny, kterému se australsky říká flat white, a ještě verze s méně mléka, piccolo, podávané většinou ve skle. U cappuccina se občas řeší velikost, respektive objem mléka, který dosahuje až 8 nebo 10 oz, což je téměř 250 až 300 ml a u nás je to café latté, akorát si u něj baristé užívají freepour. Ceny tam jsou všude překvapivě rigidní a šálek espressa tu stojí královnu Alžbětu dvě hlavy a padesát pencí ještě navrch, pokud budete baristu nutit do jakéhokoliv většího nápoje s mléčnou pěnou.

Dalších pár věcí je v kavárnách jinak. Objednává se a platí hned, všechno na baru. Neexistují tam věšáky. Na baru je zpravidla samoobslužně k dispozici kohoutková voda. Na jinak dokonale připravené cappuccino občas sypou kakao, kvůli latté artu (ale my to chceme pít, né se na to koukat, že). Zákusky jsou na výstavce na pultu a nikdy neviděly lednici. A ještě větší podivnost než ježdění vlevo - vůbec tam takové podniky nemívají často záchody. Což je u kávového maratonu až překvapivě důležitá položka, kterou je dobré v itineráři zohlednit.

V termínu 27.-29. dubna je londýnský kávový festival. Existují i lepší destinace pro kávovou turistiku? Přihlašte své tipy do The Coffee Traveller.