Předolympijský kávový maraton: před startem

Zajet si na kávu do Londýna je v dnešní době neekologicky levných letenek poměrně oblíbenou zábavou českých foodies. Je Londýn taková kofeinová destinace právem? Našinec s dobrými tipy ten dojem získá lehce. My jsme kromě obligátního článku na scuku čerpali z London Independent Coffee Guide. Narozdíl od druhé dostupné publikace, jejíž online verze je po registraci přístupná zdarma,je tahle kouzelná knížečka dobrá do kabelky, obsahuje smyslupné množství kaváren a jsou přehledně seřazené podle oblastí, takže tour de café se plánuje skutečně lehce.

Londýn přitom zažil svou kávovou renesanci teprve nedávno a ještě tak před pěti lety tam nebylo moc co hledat. Do té doby tam téměř vládla jediná pražírna, Monmouth, následovaná Square Mile Roasters a HasBean. Právě na ně při kávových toulkách nejčastěji narazíte a rychle se touhle kvalitní kávou rozmlsáte. Výjimkou je Nude Espresso s vlastní pražírnou a menšinové procento kaváren (Taylor St Baristas, Tapped&Packed) s kávou Union Hand-Roasted Coffee. Pokud někomu nedělá létaní dobře, HasBean i Square Mile mají dobrou nabídku předplatného, takže jejich kávu můžete pít i doma v papučkách.

Směsi na espresso jsou v Londýně většinou dost tmavé a čokoládovo-oříškové, aby se dobře snoubily s mlékem. Čisté espresso, zvané short black, si tu nedává téměř nikdo. Popularitě se tu těší dvojité cappuccino s méně pěny, kterému se australsky říká flat white, a ještě verze s méně mléka, piccolo, podávané většinou ve skle. U cappuccina se občas řeší velikost, respektive objem mléka, který dosahuje až 8 nebo 10 oz, což je téměř 250 až 300 ml a u nás je to café latté, akorát si u něj baristé užívají freepour. Ceny tam jsou všude překvapivě rigidní a šálek espressa tu stojí královnu Alžbětu dvě hlavy a padesát pencí ještě navrch, pokud budete baristu nutit do jakéhokoliv většího nápoje s mléčnou pěnou.

Dalších pár věcí je v kavárnách jinak. Objednává se a platí hned, všechno na baru. Neexistují tam věšáky. Na baru je zpravidla samoobslužně k dispozici kohoutková voda. Na jinak dokonale připravené cappuccino občas sypou kakao, kvůli latté artu (ale my to chceme pít, né se na to koukat, že). Zákusky jsou na výstavce na pultu a nikdy neviděly lednici. A ještě větší podivnost než ježdění vlevo - vůbec tam takové podniky nemívají často záchody. Což je u kávového maratonu až překvapivě důležitá položka, kterou je dobré v itineráři zohlednit.

V termínu 27.-29. dubna je londýnský kávový festival. Existují i lepší destinace pro kávovou turistiku? Přihlašte své tipy do The Coffee Traveller.

Brno kavárenské a designové |.

Na Kavalérii se budeme v několika příspěvcích věnovat nedělitelnému spojení kvalitního designu, architektury a kavárenského Brna. Dnes nabízíme jen malou ochutnávku. Podíváme se na současnou tvář brněnských kaváren a na mladé tvůrce, kteří ji mění.

Alfa, Art, Franz, Leporelo, Tungsram (řazeno abecedně, bez ohledu na preferenci). To jsou jména podniků se signifikantním, do detailu provedeným, designovým i grafickým konceptem.

Kavárna Alfa nacházející se ve stejnojmenné pasáži za níž stojí jedna ze zásadních postav meziválečné architektury v Brně. Tím architektem byl pochopitelně Bohuslav Fuchs.

V roce 2010 prošel celý interiérem výrazným redesignem. Ten minulost respektuje a hrdě se k ní hlásí. Nám nezbývá než smeknout nad jednoduchostí a čistotou konceptu, pohodlně se posadit a nechat se unášet atmosférou první republiky. V interiéru zaujme jak výrazná kráva, tak třeba červeno-zelené rozdělení. A stejně jako v minulosti, tak i dnes můžeme v kavárně potkat zajímavé hosty. A nejen to, když budete mít štěstí, tak vám skleničku vína od Hrdiny a dcery přinesou třeba šarmantní herci ze studia Marta.

Café Art je počinem nahrazující dřívější bar Promítačka a kavárnu provozovanou Studiem 19. Nebudeme vířit vody a věnovat se okolnostem střídání kaváren. Doporučujeme spíš směle se usadit do designově zajímavých i pohodlných židlí z produkce firmy Thonet (konkrétně od Marta Stama), případě se rozvalit v některém z boxů. Grafický koncept vychází z kosočtverců, tento atypický prvek najdete jak na stěně kavárny, tak i třeba na menu kartách. Kromě toho jistě upoutají i pravidelné výstavy na zdech chodby před hlavním sálem, případně zajímavý film. Potom, či před ním, či úplně nejlépe před ním i potom můžete ochutnat něco z místní nabídky, třeba od Kokina.

Do podobných židlí se v záři reflektorů, či spíše žárovek, můžete posadit i v kavárně Tungsram, jen kousek nad nebožtíky v kapucínské kryptě. Pozornému pozorovateli neunikne ani podobný rukopis v celém konceptu kavárny, od lístku, k dominantnímu baru až k výrazné výmalbě. Zároveň návštěvník neztrácí pocit lehkosti a decentní jednoduchosti. Při příchodu se nezapomeňte podívat na podlahu, ta je původní a s velmi výrazným vzorem. Celý prostor působí velmi útulně. Kromě běžné nabídky tu můžete ještě zakoupit nějaký drobný dárek za cenu, jakou budete ochotni dát.

Dalším zastavením může být Leporelo+, které se inspiruje jednoduchostí dětské knížky a stejně jako dětský svět se nebojí barev. Leporel jsem v poslední době viděl spousty a toto Leporelo navazuje na volné přecházení mezi jednotlivými obrazy. V tomto případě přecházíme mezi kavárnou, restaurací a obchodem s kvalitním designem a knihami. V Leporelu se snaží dělat kvalitní a sezónní gastronomii, i když koncept je mi trochu záhadnou - Itálie, Španělsko, Francie. Všechny tyto země jsou z jídelního lístku cítit. Ten je naštěstí stručný a jednoduchý, tak nezbývá než věřit kuchaři, že je to vše promyšlené.

Posledním a nejčerstvějším počinem na mapě našeho největšího města je pak bistro Franz pojmenované po architektu Františku Pavlů. Ten je autorem samotného domu, v jehož přízemí Franz sídlí. Franz představuje nejen počin designový.

Aneb konečně se mezi brněnskými podniky objevilo bistro s nabídkou kvalitích jídel se skvělou obsluhou a zábavným pojetím grafickým i interiérovým. V obsluze umělci, v nabídce francouzský quiche v několika obměnách.

Nebude velká odbočka, když zamířím ještě k zmiňovanému vinařství Hrdina a dcera z Velkých Bílovic, jejichž vína můžete ve všech těchto podnicích popíjet. A za grafikou jejich etiket i webu stojí stejná osoba.

A kdo že nám to tak zasahuje do vzhledu současného kavárenského Brna. Je to mladý ateliér Hrdina design studio, založené Martinem Hrdinou v Amstrdamu v r. 2006. Šéf a podřízený v jedné osobě vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci, získal bakalářský titul z designu v Nizozemí. Tam několik let působil v několika grafických a designových studiích. V současné době sídlí v Brně a my můžeme být rádi, že se výrazně promítá právě do Brna kavárenského. Mnoho fotografií a další jeho práce, stejně jako další informace o jeho studiu najdete na webu.

Jak se staví kavárna

V Brně, resp. na Facebooku máte nyní ojedinělou příležitost sledovat jak vzniká kavárna a dokonce do tohoto procesu mírně zasáhnout. Loni jsme sice mohli sledovat anabázi s Erou, ale kromě toho, jestli je otevřená a pár zákulisních zpráv to nebyla až taková zábava, jak se zpočátku zdálo. I když čekání se vyplatilo, o tom žádná.

Jméno už je odhlasováno, ale k značce kávy můžete ještě přidat svůj názor. Najdete taky fotky z probíhající rekonstrukce, takže se mrkněte, případně se staňte fanoušky nového Café Paradigma. Ani konkurenci si svojí polohou Paradigma nezvolila lehkou, pár kroků od Mezzaninu a Podnebí, to se budou muset sakra otáčet.

Kavalérie každopádně projektu fandí a je na výsledek dost natěšená. Zvědaví jsme hlavně na přidružený kulturní klub.

A jestli můžeme sami doporučit, tak důkladně vybírejte něco dobrého do vinného lístku a něco na zub, co takhle Hrdinu a dceru, nebo Šamšulu a Kokino, nebo budete mít vlastní dezerty? To by byla celkem pecka.

Půjde o studentské doupě, nebo se jim podaří vykročit někam dál?

Kofeinová infuze

Kdo by to byl čekal, že se ještě letos zmůžu na poslední příspěvek na blog. Nepopřála jsem vám letos ani hezké Vánoce, tak aspoň přeji do nového roku hodně vypitých šálků kvalitní kávy. Pokud vás jako mě někdy napadlo, že už jí ale možná pijete moc a bylo by lepší zvolnit, měli byste si váš pocit nejdřív ověřit. Milovníci systematičnosti na to můžou využít třeba tento krásný plakát.

Na moji konzumaci kofeinových nápojů má vliv mnoho aspektů. Třeba jako zkouškové, nová espresso směs od Doubleshotu nebo když se dobrý kávový podnik objeví na trase, kudy chodím často. Na jednom z mých častých rozcestníků totiž už před nějakou dobou vyšla nová kávová hvězda, Coffee Fusion. Červenám se při pomyšlení, že jsem si to až dosud nechávala pro sebe.

Coffee Fusion je pro mě něco jako brněnská verze oblíbeného pražského podniku Můj šálek kávy. S lepší obsluhou, ale s horší otvíračkou. Mám ten prostor ráda a jeho lehce luxusní glamour styl mi připadá, jako by se hodil do Londýna. Tenhle pocit je pro mě důkazem, že Brno to s kávou za tu dobu, co jsem si ji tak oblíbila, dotáhlo opravdu daleko. Dokonalé espresso, široká nabídka alternativních metod, výběrová káva ze zahraničních pražíren a skutečný cheesecake s pravou šlehačkou. Sním či bdím?

Dva mlýnky u baru se nezastaví a dychtivě drtí kávové pecky od Doubleshotu, La Bohéme, Has Bean, Square Mile Coffee Roasters a brzy snad i od The Coffee Collective. Tolik k mému strachu, že všechny dobré podniky usnou Doubleshot spánkem a už zřídkakdy na espressu někde potkám taky něco jiného, než jejich sezónní směs. Tohle mě baví! Tady můžete porovnávat. Tedy nemůžete, budete. Hned co vás místní barista Michal Kocman lapí do svých osidel a tu a tu kávu vám vychválí tak, že začnete experimentovat s espressem, cappuccinem, dripem... Pozor na předávkování kofeinem, tak pro přehled: A cascara, čaj z kávových slupek, obsahuje kofein taky, pamatujte na to;)

Dokonalosti brání dva černé puntíky: chybějící wifi a absence něčeho většího do žaludku, když vás při dlouhém studijním vysedávání přepadne hlad. Uf, málem to bylo too good to be true!


Coffee Fusion, Jánská 25, Brno. Facebook, recenze na scuk.cz.

Týden kávy

Zítra ke snídani kávu rozhodně nevynechávejte. Je to skvělý start, rituál a uctění Mezinárodního dne kávy. Pokud se rozhodnete posnídat v kavárně, můžete být navíc dokonce prvním návštěvníkem programu historicky prvního ročníku brněnského festivalu Týden kávy Brno 2011. Zatím stejně jako valná část nápadů vzniklých v kavárnách vykazuje velkou míru chaotičnosti, a tak pochvalme organizátory za snahu prezentovat autentickou kavárenskou identitu, kterou Brno má (a kterou bychom podle mého názoru měli uctít přejmenováním Brna na Krno).

Týden kávy není prvním projektem Kulturária, nýbrž je sestřičkou Brněnského lunaparku, festivalu, který povzbuzuje kavárny nebát se servírovat ke kávě také divadlo. Z toho vyplývá, že cílem také této akce je hlavně zajímavý kulturní program, ale jelikož ve svém programu měli kavárníci volnou ruku, zrodilo se i několik zajímavých kofeinově laděných akcí. Protože program na webu není jedním z nejpřehlednějších, vybírám pro vás pár tipů:
PO - Jarmark českých pražíren (Husova 20, od 14 hod.), Doubleshot workshop Domácí příprava kávy (Café encounter)
ÚT - Doubleshot prezentace výběrové kávy (Café encounter), Workshop přípravy kávy v džezvě (Leyaly),
ST - Přednáška Historie kavárenství, Přednáška o jednodruhových kávách(Krmítko FSS), řízená degustace vína a čokolády (Leporelo +)
ČT - Ochutnávka a prezentace káv La Bohéme (Spolek), Procházka „Po stopách zmizelého světa brněnských kaváren“
Celotýdenní:
Ochutnávkový maraton v Café encounter, kde můžete za účast získat doubleshoťácký hrnek, hra Kolkolem po stopách brněnských kaváren, prohlídka pražírny (Caffé del Saggio), od neděle kávový program Týdne kávy na Husově 20.


Co ještě festival dělá pro kávu? Žebříček soutěžících kaváren v několika kategoriích, který sestaví členové Kávové komory.
A co můžete pro kávu v Brně udělat vy? Skončete s pressem. Vymažte ho ze slovníku. A mračte se na ostatní, kdo to pořád říkají. Tam, kde mají mašinu na espresso, objednávejte výhradně "espresso" (což je v českém překladu takové to malé) a "espresso lungo" nebo "espresso americano", což je větší šálek espressa zředěného horkou vodou, nebo "espresso doppio" což je dvojité espresso, stejně husté a silné, ale velké. A pokud vám někdy donesou něco jiného, buďte milí, ale nepijte to a trvejte na tom, že v lístku břečku kategorizovanou jako nějaké "presso" nemají. Vyžadujte, co jste si objednali. I v dobrých kavárnách často panuje nepsané pravidlo trestající neznalého zákazníka a třeba v Mezzaninu se vám může lehce stát, že se do této prekérní situace dostanete...