Hlášení z Amsterdamu: na západní frontě klid

Tak jsem to tu opět chtěla zpestřit cestovním příspěvkem, ale upřímně moc nevím, čím zaplnit řádky. V Amsterdamu jsem byla z tamní kávové kultury trochu rozpolcená. Tipy na third-wave kavárny hledala hlavně na blogu Coffeevine. Všechno vypadalo na první pohled výborně a tak jak má být - alternativní metody, japonské coldbrew věže, latté art, La Marzocca a hipsteři vykukující z poza nich. I tady je oblíbené zkřížení designového obchodu s kavárnou. Avšak i přesto, že v Amsterdamu operují dvě větší pražírny výběrové kávy, Bocca a Headfirst, se ukázalo, že sehnat dobrou surovinu jako zásadní problém. A tu se mi zastesklo po domově...
 

Nápojový lístek v Screaming beans

Obecných rozdílů je pomálu. Kavárny většinou otvírají později a zavírají stejně jako obchody - běžná je otvírací doba od 9 do 17 a párkrát se nám stalo, že jsme do kavárny dorazili právě až po zavírací době. Objednává většinou obsluha a pokud ne, dostanete na baru číslo, které si pak dáte na stůl a obsluha vás pode něj vyhledá. Málokdy tam najdete něco většího k jídlu nebo aspoň něco malého slaného - jednoznačně tu v nabídce převládají spíš klasické koláče, a čím víc rozinek se vám do nich podaří nacpat, tím je zřejmě Amsterďan spokojenější. A nejspokojenější je, když to má krom rozinek i bio-fairtradové nálepky. Zrnková káva je v porovnání s nápojem v kavárně levná - za cappuccino nebo šálek alternativně připravené kávy dáte kolem 3 eur a sáček kávy (250 g) stojí 6 eur. I přesto jsme spíš ochutnávali a sáček nakonec dovezli jen jeden, protože většinou nám přišly tmavší, chuťové ploché a s nepříjemnou hořkou dochutí, i když po technické stránce byly většinou v pořádku. Získala jsem tak dojem, že jsou Holanďané spíš stále přáteli francouzského pražení a že příště budu muset volit cestu víc na sever.

Podnikům, které navštívil a na blogu popsal Honza, jsme se už snažili spíš už vyhnout a najít něco nového, i přesto jsme se pořád drželi pochůzkových vzdáleností od centra a nestihli jsme vyzkoušet všechno.

Cappuccino ve SweetCup

Lot Sixty One

 
Delší cestou jsme se vydali do Coffee Bru a prošli jsme k ní arabskou čtvrtí s větším množstvím gastropodniků a na dekadentní foodie obchod Stach. Samotné Bru je ale spíš kavárna pro rodiče s dětmi a zklamali nás tím, že měli kávy jenom z Bocca pražírny. Zaujal mě kávový vercajk Tiamo, který je evropský a levnější než Hario, takže mám konečně konvičku na zalévání dripu.

Kousek od hausbótu jsme měli podnik Screaming beans. Je to podle mě nešťastný pokus zkombinovat vášeň pro dobré jídlo, víno a kávu tak, že je z toho podnik, který se tak úplně nehodí pro nic z toho a už vůbec ne pro denní posezení. Kávu sice mají brandovanou, ale praží pro ně opět Bocca, a ač jsem se snažila se o ní víc pobavit, těžce mě odbývali odpověďmi typu "It is single origin."

Oproti tomu kavárnu SweetCup vlastní milý nadšený pár s žebravým bassetem, který je maskotem kavárny, ovšem ani tady nás Bocca neoslovila. Rádi by si ale brzy pražili sami a chtějí se specializovat hlavně na alternativní metody. Kavárna je malá a nejvíc mi připomínala londýnský styl, včetně posezení u stolku z dřevěné bedýnky na ovoce.

Asi nejzajímavější mi přišel podnik Lot Sixty One, který vlastní amík z NY a součástí kavárny je i pražírna ve sníženém podlaží, do které lze koukat. Etiopie byla netypicky málo kyselá s hutným tělem a chuť espressa mi trochu zastínila chuť biomléka, které bylo neuvěřitelně smetanové a těžké. Hipsterbarista Florian byl ale velmi milý a povídavý a ostatně jako všechny všude jej moc zajímalo, jak nám chutnalo. Celkově je kávová scéna v Amsterdamu kvetoucí, ale čistě z turistického hlediska se vyplatí investovat do zážitků v jiných coffeeshopech...

Včerejší noviny

Tak mám po státnicích, knížky už jsou zase zpátky v knihovně a je tady nejvyšší čas, abych sepsala všechny zprávy, které jsem sem opomenula dál. Možná to už všechno víte a pokud ano, tak se poplácejte po ramenou, protože jste skvělí, a kdyby tam přecejen bylo něco nového, zůstaňte blogu prosím věrní :)

Krátký přehled nových podniků

Už před časem nám tu zase otevřeli pár podniků, které stojí za povšinutí. Takže popořadě: Tři ocásci na Gorkého jsou taková docela punková kavárna, kterou bych popsala jako větší obývák. Je to kavárna svého druhu, která si své hipstery jistě najde. Na mlýnku mají Mamacoffee a vlastní i nějaké alternativy, ale spíš tu kávu nechcete pít. Nevýhodou starožitných šálků je, že mají různé velikosti, a obsluha v těch objemech trochu lítá, takže s cappuccina se občas stane latté a tak. Kvalita přípravy je průměrná, ale mají dobré (i když trochu moc sladké) domácí zákusky.

Café Atlas je další pokus na místě bývalých Café Bakala, WhitehouseCafé a KarelNeverSleeps, takže uvidíme, jeslti budou mít víc štěstí. Alternativ mají každopádně spoustu, poměrně příznivé ceny a zajímavé kávy občas i ze zahraniční, ale jejich nevýhodou může být, že je servis moc nenabízí a občas jsou trochu za zenitem. Takže se po nich ptejte, jinak je na mlýnku blend od Fillicori a pokus nebudete akční, nemilosrdně jej dostanete. Sedí se tam ale poměrně příjemně a víno od Hrdiny a dcery také neurazí.

Další zmíněnou musí být kavárna V Melounovém cukru, kterou najdete v centru mezi Josefskou a Římským náměstím. Je to tam docela milé a neříkám to jen proto, že kniha Richarda Brautigena, podle které se jmenuje, je moje srdeční záležitost. Aspirují na cenu o nejlepší zákusky v okolí, protože si je sami dělají, jsou zajímavé, často je v nabídce něco bezlepkového a konečně se našel někdo, kde se v Brně odvážil vytánout světové klasiky jako Red Velvet cake. V tomhle počasí si nedovolím nezmínit limonády s čerstvými bylinkami a domácí zmrzlinu v různých kreativních kombinací. Z káv dělají pouze espresso a nápoje na něm založené, na výběr je káva z pražíren Gill´s a káva Malena, přičemž ta později jmenovaná mi obecně sedí víc.

Zatím nic moc není známé o kavárně Flexaret, která má teď na mlýnku Fillicori, ale brzy by snad měli mělí nějakou svoji směs nejspíš z lokální pražírny a krom toho také zvou na fotografické dýchánky.

Také bych ráda zmínila, že Giraffy Burger Bar namísto Café encounter si nechali původní kávové vybavení a připravují stále Doubleshot, i je tam stále možné koupit zrnka. Zrnkovou kávu od Doubleshotu a také La Bohéme Café nakoupíte také v obchodech Sklizeno (u Ronda, u Semilassa, v Kamechách a v centru na Josefské). O kávu od Doubleshotu si také můžete požádat v obchůdku Ledabíle, jejíž majitelé na alternativních metodách frčí a rádi se podělí i si o kávě popovídají a vy se můžete mrknout po nějakém designovém hrníčku.

Z jiného soudku

A teď zprávy z kávového světa. O tom, že v Česku teče výběrová káva proudem ve stylu third wave kaváren už celý svět ví, české kávové scéně je totiž věnován dlouhý článek v časopise Freshcup. Když jsme tak u těch médií, tak sympaťák Steve Leighton z britské pražírny HasBean vydal tréninkové pdfko o tom, jak při přípravě espressa postupovat. To budiž povinné opáčko pro všechny, kdo se kolem nějakého kávovaru mihnou a aby se dobře hledalo, připíchla jsem odkaz i tady na lištu vpravo. Tam už také nějakou dobu odkazuji na degustační notýsky 33coffees, které si teď už nemusíte objednávat z ciziny - dají se koupit v pražských kavárnách Mamacoffee.

 Také je již známe, že festival Prague Coffee Festival bude mít pokračování a proběhne letos 5.10. Pro případ, že by vám zatím chyběla nějaká akce v Brně, přikládám také pozvánku na druhý ročník Ultimate Coffee Smackdown Ice  Klání vypukne 10.7. od 18:00 v Café Mitte a přihlásit se může každý s kávou a nápadem na drink s ledem. Ještě je třeba zmínit, že tamní barista Kuba Fabián vyhrál českou úroveň soutěže v přípravě kávy s alkoholem a koncem měsíce si zasoutěží znova na World Coffee in Good Spirits Championship ve Francii. Tak držte palce, užívejte si sluníčka a pijte po kávě hodně vody!