úterý 11. prosince 2012

Uctívání božské many


Nebudu dělat svatou. Přiznám se, že jsem vždycky nebyla takhle protivná, abych lidem kecala do jídla, nebo spíš do pití. Doma jsme pili instantní kafe. Nikdy mi to nechutnalo, ale když mi babička s dědou dovolili pít kávu, vždycky jsem si ji dala, protože jsem si tak připadala dospělá :) Moje dráha kávového labužníka začínala oříškovým caffé latte, které se časem smrsklo na espresso macchiato. Je to jako suché víno, musíte se k němu jen propít. Celá moje pokrevní rodina mě považuje za buržoazii, která musí mít vždycky to nejdražší, dělat problémy a konvertovat je na alternativy se mi nepodařilo. Aspoň zatím. 

V kavárně čas od času potkávám lidi, které dotazy o velikosti kávy, znervózňují. Stejně jako popisky na cukrech, že slazení je závislost. A odmítnutí skořice na cappuccino lidem doslova zkazí den. Proč s tím tak naděláme a proč byste to měli chtít přestat pít? 

Jelikož jsem si stání za barem vyzkoušela, vím, že dopracovat se k tomu, co vlastně zákazník chce, bývá složitá cesta. Věřte mi, nikdo dotazy o velikosti espressa nechce dělat ze zákazníka neznalého blbce, ale je důležité domluvit se na tom, co vám vlastně máme přinést, abyste byli spokojení. Výkřiky "To je tak maličké!" známe fakt dobře. A zas si klepeme na čelo, když vidíme jiné podniky, jak podávají nesmyslně dlouhá espressa. I to, jak v kavárně vycházet zákazníkovi vstříc, má podle mě své meze. Skořice a kakao možná někomu na kávě skutečně chutná, ale pro mě tyhle dodatečné ingredience představují něco, čím mi zákazník projevuje nedůvěru. Pokud narazíte na skutečného baristu, dělat kávu je jeho povolání, které se učil, leccos studoval. Nápoje by měl nabízet tak, jak je přesvědčený, že jsou perfektní. Prostě i toto povolání jde dělat tak, jak člověk nejlépe umí.

S tím souvisí také surovina, s jakou pracuje, a úcta k ní. Pokud barista používá výběrovou kávu (jako v našich končinách Doubleshot), znamená to, že pracuje s kávou, jež se v hodnoceních vyšplhala mezi 4% nejlepších arabik na světě. A neznám nic lepšího. Zrnka z téhle kávy pocházejí od jednoho farmáře. Někdo je ručně posbíral, ručně třídil, ručně otáčel. Pokud ho vezmete do ruky, je pravděpodobné, že už to před vámi někdo udělal a říká se, že to udělal to až devětkrát. V chuti se vám tato péče neskutečně odvděčí - laiky často zaskočí její sladkost, ovocné tóny a charakteristika, která se mnohdy podobá spíše čaji než kávě tak, jak ji většina lidí zná ze supermarketových robust. Takové espresso je v chuti neskutečně intenzivní a kávy s karamelovýmí nebo čokoládovými tóny se perfektně hodí k mléku, které, pokud není přehřáté, je přirozeně sladké a nápoj vám samo o sobě přisladí. Alternativně připravené kávy zase nabízejí velký hrnek a požitek z dlouhého popíjení a často ji vyhledávám pro ovocné a květinové tóny s jemnou kyselostí, které se vyrovnají exotickému džusu. Káva nemusí být vždycky nepříjemně hořká, hořkost dodává necitlivé pražení, kterým často výrobci maskují nekvalitní surovinu.

Přisladit si proto kvalitně připravené cappuccino je proto trochu jako osolit si jídlo před tím, než ho ochutnáte. A říct baristovi o skořici v dobré kavárně, je jako říct si ve špičkové restauraci, aby vám šéfkuchař jeho největší majstrštych udělal úplně jinak. Tak asi tak nějak. 

Jádro pudla


Opravdu vám to tak chutná? Zamyslete se nad tím proč. Domnívám se, že dneska je prostě fancy všechno sladké a cool. S něčím navíc. Něco jako tall tripleshot vanilla skinny latté with extra cream and doublesugar sprinkled with idontknowwhat. Proč asi? Je to v prvé řadě business. Něco, čím si vás podnikatelé připoutávají. A Starbucks při svém megalomanském konceptu na výběrovou kávu ani nemůže dosáhnout. Pamatujete? Jsou jí jenom 4% a není zas tak lehké ji vyrobit. Chce to mimojiné dobrý timemanagment, úctu k přírodě a taky trh, který ji ocení. Uspokojit teda zákazníky zvládá jinak:

Frapuccino s příchutí .... 430 kcal
latté s příchutí .... 250 kcal
versus
obyčejné caffe latte cca 130 kcal
obyčejné cappuccino 70 kcal

espresso asi 6 kcal (zdroje se liší, někde píší že nula, něco kolem 5 kcal... pražení je vlastně proces karamelizace, takže tuším, že trochu přírodního cukru a energie z něj tam asi bude a to zejména u káv, kde cukry z dužiny měly možnost proniknout do zrnka a přisladit jej)

Z toho asi pochopíte, že mléčné fancy drinky nejsou nápoje na popíjení několikrát denně. I když si někde občas někde můžete vybrat, nejchutnější a nejstabilnější mléčnou pěnu vždycky vytvoříte z kalorického plnotučného mléka, které není ochuzené o obsah bílkovin, které k tomu potřebujeme. O tom, že mléko z tetrapaku je dnes spíš než zdroj vápníku obarvená voda s vysokým obsahem tuků, jelikož bylo zamýšlené na to, aby z malého telátka rychle vyrostla velká kráva, se nemusíme dlouze bavit. Spíš bych ráda upozornila na to, že mléko zahleňuje, a proto není dobré při nemocech, a mnoho dospělých, kteří nejedli mléčné produkty pravidelně celý život, má problémy s intolerancí na laktózu. Cukr je zase naše nejčastější droga. Najdete ho skoro ve všem a vyhýbat se mu dá celkem těžko. Asi nikdo netouží po diabetu ani po tak krátkodobém zdroji energie. Proč si je tedy ještě přidávat do kávy, i když nemusíte?

Pro mnoho lidí je to o zvyku. A často hlavně o tom, že ve spěchu pijí kávu, kterou bych bez mléka a cukru nevypila ani já. Přiznávám to - některá káva je prostě tak hnusná, že je tam potřebujete. Nemluvě o tom, že komoditní kávy mají v případě robusty mnohem víc kofeinu a hlavně jsou přepražené tak, že v podstatě pijete výluh z uhlí, který může být karcinogenní. Potřebujete ale pít takovou kávu, opravdu?

Nepijte hnusný kafe. Nepijte ani kafe, když nemáte čas sehnat nebo udělat si dobrý. Sedněte si ke svému šálku, v klidu a soustřeďte se na tu chuť. Užijte si ji. To není snobství, to je požitek ze života a z dobře odvedené práce. Káva je prostě super, a proto nás tak hrozně baví.

čtvrtek 15. listopadu 2012

Morfózy

V Brně nám poslední dobou rozkvétá nový žánr mezi kavárnami: kombinované formy. Je to snad kombinace snu a vitálního podnikání, kterých z finančních či sentimentálních důvodů odvážní majitelé nechtěli zanechat. Posadit na kávu se tedy můžete mezi kola, drobnosti a veteše, vzorníky kachliček nebo si dát wafle mezitím, než vám vytisknou bakalářku.

Kafe do vany

Kafe do vany bylo v téhle oblasti asi pionýrem. Malá kavárna na Údolní vznikla v prostorách koupelnového studia. Taková fúze má výhodu v tom, že když se vám nějaká dekorace líbí, dost možná si ji můžete i zakoupit. Nabízejí kávu La Bohéme, povedené domácí dezerty a pořádají tam i hudební akce. Jejich filmový seminář navíc obstojně supluje výběrem klasiky rozpadnutý brněnský filmový klub. 

Kafec

Kafec je dost svérázný podnik, který si dost lidí zapamatovalo ještě před otevřením, díky ceduli s hantecem. Obohatili ulici Veveří o docela v klidu snídaňový podnik, který můžete využít také k tisku, kopírování a tak, což se na téhle rušné trase určitě hodí. Kávová směs od Varesiny je klasický italský fail, ale alespoň tu o přípravě kávy něco tuší a občas se tam mihne jakýsi Francouz, který dělá palačinky.

CBase

Inspirace u londýnského Look mom no hands? Prodejna kol Cbase v Řečkovicích je trochu méně útulná, ale narozdíl od jiných podobných podniků (v Žabinách je něco podobného s mottem "Mrkněte na kolo a dejte piccolo") má aspoň solidní kávu, kterou mají pod palcem kluci z Coffee Clubu, čili karvinská pražírna Eternity.

Naševěci

A perla na konec. Naševěci je konečně zase jednou podnik, který na mě po delší době svou atmosférou dokázal oslovit. Představte si to jako malý pokojík u babičky, která má ráda cetky. Místa na sezení je tam málo, většinu času ale stejně strávíte prohrabování babiččiných pokladů, retro dekorací a sekáčového oblečení. K tomu vám bude vyhrávat hudba jako z filmu s Adinkou a zamýšlení nebo hovor s kamarády zpříjemňuje obstojná káva Filicori a přeslazené dobroty od BuchTy (Kokino už není na téhle scéně osamělý hráč). Osamělé hrníčky jsou poslední přeživší exempláře z sad moderních v časech minulých a strohá nabídka se podává s spolu s pocity a vzpomínkami. 



pondělí 29. října 2012

Neexistuje!

Je mou příjemnou povinností sdělit pár novinek. V prvé řadě je to epický web piccoloneexistuje.cz, jež vyzývá "piccolo" na souboj. Kávový snobismus? Ne, snaha navrátit kávovou kulturu do správných rozměrů. Až příliš často tady narážíme v restauracích na vyučené automechaniky a v kavárnách na samouky. To není špatně, pokud někdo šel cestou svojí vášně a dělá to, co ho baví. Pozná se to, že výsledný bramborák nebo kafe jsou skvělé. Bohužel kávu, která je skvělá, moc často nepijeme a je na čase tomu udělat přítrž. Nevzdávejte se a s obsluhou diskutujte. Není to snaha někoho ztrapnit, ale dohodnout se na standardu, který měl být a přitom není samozřejmý. Netolerujte špatnou přípravu kávy a nevyškolenou obsluhu, je to jako spálené jídlo, mizerně natočené pivo a radiolog, který dělá rentgen na základě toho, že si od toho stroje přečetl manuál. Vychutnejte si espresso: hutné, silné, husté, šťavnaté, aromatické, viskózní, intenzivní, krásné, tygrované, chutné, explozi chutí s dlouhotrvající dochutí. Espresso je emulze, nikoliv voda. A pokud to není váš šálek kávy, hledejte alternativy.


Krátký report z PCF

V metropoli proběhnul první ročník Prague Coffee Festivalu. Festival, pořádaný fairtradovým nadšencem Mamacoffee, se od začátku potýkal s kontroverzí kvůli přijetí účasti kavárenského magnáta Starbucks. I přesto na něj dorazilo velké množství lidí, které bylo ve výsledku moc velkým množstvím lidí a všude se čekalo. Velkým lákadlem byly cuppingy, kde bylo opravdu hodně vzorků káv ze zajímavých pražíren. Na žádný jsem se nedostala. Tradičním problémem masových akcí byla nesjednocená úroveň návštěvníků i prezentujících kaváren. Nejzajímavější akcí dne pro mě byl pohled do zákulisí kávového obchodu a porovnání přístupů direct trade, fair trade a burzovního obchodu. Důležité pro mě bylo pochopit, že se vzájemně nezbytně nevylučují, i to, že v silách farmářů v součastnosti není možné, aby produkovali víc kávy ve výběrové kvalitě, a že to mohou ovlivnit jen konzumenti. Na tohle téma se brzy rozepíšu v nějakém článku, slibuju.

Kávy, které překonaly La Manche

Listopadový cupping v Encounteru se podařilo zařídit překvapivě a bude to pecka. Získali jsme na něj společnými silami s bandou foodies, kteří vyrazili do Londýna, kávy z prominentních britských pražíren a dostanete tak dojem, co v téhle evropské mekce všech dobrých věcí frčí. Pobavíme se o společných zážitcích a specifikách anglické kávové kultury, z nichž si uděláte obrázek, co je nezbytné na výletě do hlavního města Velké Británie nevynechat. Zároveň je to docela unikátní příležitost ochutnat kávy z jednoho lotu, které jsou každá zpracovaná jinou metodou, a okusit, jak chutná káva oceněná Cup of Excellence. Vzhledem k tomu, že jsou všechny vzorky výběrové, je vstupné tentokrát zvýšené na 180 kč a zbývají poslední místo ve čtvrtek 1.11. a pár míst v pátek 2.11. Máte-li zájem se přidat, je nezbytná rezervace, kterou přijímá Martina.



neděle 14. října 2012

Dobro a zlo

Už mám výčitky z toho, že tu dlouho nic nepřibylo a že jsem zklamala čtenáře Mílu, který mi nadšeně vyprávěl o tom, jak to tu objevil. Před Týdnem kávy tady letos nebyla ani čárka. Bohužel jsem měla dost povinností a práce s přípravou programu Encounteru, takže jsem ani nestihla žádné jiné události. Zdá se však, že letošní rok byl úspěšný - lepší propagace a spolupráce s organizátory, již měli zpětnou vazbu z minulého roku, udělaly z Týdne kávy příjemnou říjnovou kratochvíli pro významný počet uctívačů černého moku. Třeba se příští rok dočkáme i Světového dne pejska a kočičky, na který by si kavárny mohly nechat ty akce v podobě cool kávových nápojů s portským a dalšími podivnostmi, aby byl další rok zase o kapku kávovější. Když jsme tak u hudby budoucnosti:


Káva je nejenom boosterem výkonu, pro mnohé je i velmi inspirativní. Humans, you shall fetch me your Universes' ultimate cup of coffee! Black. :) You have five earth minutes. Make it perfect. Přílet mimozemšťana, který hrozí zničením planety, pokud mu nevydáme naše nejlepší kávová zrnka... I baristé mají sny o tom, že budou hrdinové.

I v životě však někdy vítězí dobro nad zlem. Na podporu této teorie a našeho kávového nadšenectví jsme se rozhodli uspořádat během Týdne kávy nevídaný duel. Cupping s názvem Je výběrová káva i Vaším šálkem kávy? měl laickým ochutnávačům dát představu o tom, o jakém rozdílu se při rozlišování komoditní a výběrové kávy bavíme. Zařadili jsme do něj vzorky z Doubleshot (TamDem espresso směs, Panama Finca Emporium), HasBean (Costa Rica Bella Vista) a Gill's  (Ethiopie Yirgacheffe) na straně jedné a korporátní zla jako Tchibo (Guatemalla Medium Roast), Lavazza (Top Class espresso směs), Standard (čistá robusta nejspíš z Vietnamu) a Starbucks (Kenya Medium Roast). A šli jsme na to téměr vědecky - jednotlivé vzorky na stole byly až do momentu odhalení nepopsané. Účastníky jsme nechali srkat a jen jsme pozorovali probíhající interakci. Nejenže téměř jistě otipovali, který vzorek je který, ale také nás přesvědčili o tom, že věnovat se kávě tak, jak chceme, má smysl. Duel skončil ve prospěch ovocitých a kyselkavých radostí - HasBeanu a Doubleshotu, kteří byli rychle identifikováni jako nejlepší vzorky. V závěsu bylo Tchibo, které mělo docela pěkná zrna i světlejší pražení, avšak chuťový profil byl plochý a dochuť svíravá.

Teď na tu část, která vyvolávala trapné ticho nebo nejisté úsměvy a senzorické vjemy připodobnitelné ke spáleným toastům, ztrouchnivělým mrtvolám a debaty o tom, zda je ve volbách někdo, kdo je pro zavedení trestu smrti. Etiopie z Gill's byla pneumatikovým zklamáním, které považujeme za omyl, protože tuhle kávu jsme už na cuppingu jednou měli a dopadla velmi dobře - takže to považujeme za ilustraci toho, jak velký vliv má pražení a uzavřeme to s tím, že jejich kvalita je prostě zatím nekonzistentní. Ale makají na tom. Další místo mnohým připomene dětství a obří mlýnek v sámošce... Standard. Co dodat? Cena se liší podle obchodního řetězce, v Brněnce 12,90 za 70g. Po otevření se na nás vysypala malá kulaťoučká zrníčka robusty v "duhovém" pražení, které je důsledkem mechanického sběru, během nějž se do pytle dostanou dozrálá i nedozrálá zrnka. Narozdíl od ostatních vzorků ale nebyla spálená a měla prostě specifický ocas robusty, který nám sice nechutná, ale aspoň nějak chutná.

Další pecka byla ze známého italského řetězce, který má v mottu Italy's favourite coffee a poskytla nám ji spřátelená restaurace, která ji má aktuálně na mlýnku. Lavazza byla klasickou ukázkou italské espresso směsi, robusta z padesáti procent a arabika pochází "z vysokohorských oblastí", což nám neřekne nic, protože arabika roste jen ve vyšší nadmořské výšce. Klasické je tmavší pražení, nemožnost získat kávu čerstvě praženou a také neschopnost zjistit původ zrn. Silnou tělnatou chuť potvrzujeme, další přívlastky jsou však jenom hořká a dřevnatá, protože tahle káva byla stará a příliš tmavá na to, aby v ní něco dobrého zbylo.

A teď se nacházíme na samém dně. Jednodruhová arabika od Starbucks měla tu výhodu, že aroma vás perfektně připravilo na to, co se bude odehrávat na jazyku. Jsme ale dobrodruzi, takže ji asi každý ochutnal stejně a dal by mi za pravdu, že Starbucks je nejdražší výrobce dřevěného uhlí. Při takovém cuppingovém stolu se nenašel jediný člověk, který  by ho chtěl obhajovat. Zrníčka byla mastná a to se jednalo jenom o jejich středně světlé pražení, takže si ani nechci představovat, jaké další zločiny Starbucks na lidech páchá pod nálepkou dark roast, a to vše je, dámy a pánové, luxusní káva v ceně 180 kč za 250g balení. Dubnové datum na balíčku, o němž netušíme, co mělo znamenat, je docela výsměch. Slovy kapitána Ziltoida: Pfeui, how dare they.

Shrnutím by mohlo být, že vedle sebe i netrénovaný jazyk dobře pozná, že výběrová káva je lepší než komoditní. Jen pro kompletnost informací:

Doubleshot  od 820 Kč za kg
Starbucks od 720 Kč za kg
HasBean od 600 Kč za kg  
Lavazza Top Class od 499 Kč za kg 
Standard od 184 Kč za kg

Espresso od Lavazzy od Doubleshotu dělí na šálku dvě koruny.


čtvrtek 6. září 2012

A co Brno?

Možná jste si toho všimli. Jde nám to tady s kávou čím dál líp a je čas na pochvalu. Na včerejším cuppingu jsem si to uvědomila - kávová scéna v Brně je naprosto skvělá. Když jsme zakládali tenhle blog, nikdy jsem netušila, že tomu tak propadneme já i Brno.

Nejvíc si vážím stále samotné existence Doubleshotu. Rozjeli tu v České republice nejistý podnik s odvážným cílem a jsem vděčná za to, že tu rozehráli scénu se špičkovou výběrovou kávou, která je teď na skutečně světové úrovni, všem lehce dostupná za přijatelnou cenu doma, v kávarně i v práci. Věčné díky za to, že svým nadšením nakazili mě i skupiny foodies a geeků, kteří se už s kotelpressem nikdy nespokojí. 

Další palce mají ode mě podniky s alternativními metodami. Díky charismatickému Michalovi Kocmanovi a jeho bezvadné kavárně Coffee Fusion a punkové minikavárně Caffé Mitte si můžete v Brně dát filtrovanou kávu z keramického filtru Hario V-60, sladkého frenchpressu, efektního vacuum potu, nádherného chemexu a vychytaného slow dripperu. Skvělá zpráva pro všechny, kdo mají rádi velký hrnek kávy na dlouhé povídání i celodenní popíjení a jsem přesvědčená, že tenhle trend nějakou dobu poroste.

Taky se pořád něco děje. Na pár akcích loni i letos (a ještě nějaké budou) jsme měli například možnost potkat se s Jardou Tučkem z Doubleshotu nebo přímo s kávovým farmářem Graciano Cruzem. World Barista Championship se konal doslova za rohem - ve Vídni. Potkáváme se na roztomile neformální baristické soutěži Coffee Smackdown, která v  Café Mitte, doufám, i bez Mariánovy zásluhy pořádána nadále. Její minulé pokračování mě svou super úrovní opravdu zaskočil. Za chvíli na vytížené léto naváže ještě vytíženější podzim s Týdnem kávy. Dobrá atmosféra vládne také na už pravidelném cuppingu v café Encounter a jsem zaskočená tím, jak velký zájem o jeho zářijové termíny byl. Dokonce do toho jdete i bez toho, aniž bychom dopředu přesně věděli, co se na cuppingovacím stole nakonec objeví. Snažíme se na nich prozkoumat hlavně dostupné kávy z okolí - naslepo jsme tak například zjistili, že Doubleshot je evergreen, Černoška a MonRo jsou za zenitem, Saggio to pořád ještě neumí, Gill's se to už učí, Oxalis neurazí, s La Bohéme to jde ke dnu, Starbucks se fakt jen veze na nepochopitelné fancy vlně a Eternity překvapilo. Díky zapálení nás všech tady v Brně byla a je taky možnost setkat se s kávami z nejlepších pražíren - pravidelně si tu vychutnáváme Has Bean, dostala se sem ale taky káva od Tima Wendelboea, Square Mile, Union, Kaffy a Coffee Collective. Wow! Tak tohle mě baví a jsem fakt ráda, že jsem toho součástí. 

Abych nebyla ale přehnaně entuziastická - kromě palců nahoře rozdávám i prostředníčky. Víte, co totálně saje? Že tu není jediná restaurace, kde si můžete dát dobrou kávu po obědě. S argumenty, že to nejsou kavárny, ať na mě nikdo nechodí, to raději ať kávu nenabízejí vůbec. I když se už častěji setkávám s vyškoleným personálem (např. v La Bouchée), stále restaurace dojíždí na surovině, která se svou kvalitou často dá přirovnat k vínu z krabice. Dopálilo mě, že si tuhle mezeru v konceptu neuvědomily ani nové otevřené podniky vysoké kategorie - Pavillon a Il Mercato. Tak takhle teda ne, děcka. Už to konečně pochopila Noma, Sansho, Nota Bene nebo Café Palanda. Tak jako Cicero se ptám - Jak dlouho ještě?



středa 29. srpna 2012

Šálkování káv z Kenyi

Září. Období žní a posledních cold dripů se blíží. Proto jsem na pozdněletní cupping zvolila svěží ovocité kávy, abychom si hojnost konce slunečného období vychutnali i z kávových zrn. Tématem další ochutnávky v café Encounter jsou tedy kávy z Kenyi. Možná už jste nějaké ochutnali doma na filtru, nebo v Coffee Fusion - pár deci, které Michal každý den vyextrahuje za studena z další japonské vychytávky, která se mu před měsícem objevila na baru, má skvělou chuť rybízové šťávy a pro svou nedostupnost taky punc exkluzivity. Ach, zase nám ta kávová scéna v Brně zkrásněla. 


Zpátky ke cuppingu káv z Kenyi. Už je plný, bylo to krvavé a bleskurychlé přihlašování. Na pár zájemců bohužel už místa nevyzbyla, což nás mrzí a rádi bychom jim klidně udělali druhý, takže pokud byste mohli ve čtvrtek 6.9. od 18:30 a chtěli byste si cuppování vyzkoušet, neváhejte napsat do café Encouner a my se to pokusím zařídit! Pražírny jsou v tuto chvíli ještě maličko nejisté, ale máme spadeno na kávu z karvinské pražírny Eternity, další šanci dostane La Bohéme, nově vyzkoušíme materiál z Oxalisu a je jasné, že dva vzorky dodá Doubleshot. Jako vždycky se snažíme zajistit i kávu ze zahraniční pražírny. Aktuálně je na cestě a snad stihne dorazit včas! Jméno si zatím ponechám pro sebe, aby vás to nemrzelo, kdyby dorazit nestihla. Nebo můžete směle tipovat v komentářích. 


Co to vlastně je ten cupping a jak to probíhá? Je to tradiční technika degustování a porovnávání kávy. Na místě bude asi 7 vzorků, z nichž připravíme něco jako silnějšího turka v mističce. Tato příprava je totiž jednoduchá a minimálně ji ovlivňují schopnosti toho, kdo ji připravuje. Na začátek se dozvíte něco obecného, projdeme si jednotlivé kávy, které máme nachystané a za pomocí speciální šufánko-lžíce si kávy ochutnáte. Na poznámky slouží degustační formulář, na závěr si probereme, jak které kávy chutnaly, co bylo nejlepší a odtajníme, který vzorek vlastně pocházel z které pražírny. Žádné předchozí zkušenosti nejsou nezbytné, jen vášeň pro kávu a zvídavost jsou výhodou. Tak jestli můžete a láká vás to, těším se brzy nashledanou, nebo jak by řekl Keňan svahilsky tuonane baadaye ;)

úterý 31. července 2012

Kávovinky

Přehledové články píšu jen nerada, protože to je každý pes - jiná ves. Ale Swistovo nějak ve svém hlášení kávových novinek zaspal, tak jsem donucena vyplnit místo na trhu a jestli se vám článek nebude líbit, pro mě za mě klidně vynadejte jemu! :) Takže co se děje? 

Nová pražírna 
Kdo by to byl čekal, že Brno je na cestě stát se kávovým impériem. Za chvíli tu snad bude víc pražíren než pivovarů. Kávová zrnka do hry brzy přihodí Pavel Malena (exbarista Coffee Clubu), který na adrese Palackého 107 chystá otevřít krámek, ve kterém si jeho kávu budete moci ochutnat a zakoupit. Držíme palce. 



Změny v kavárnách
U Coffee Clubu i na Palackého ještě chvíli zůstaneme. Jejich espresso směs Primo můžete ochutnat v cyklokavárně CKAFÉ, která je uprostřed obchodu s koly. Neotřelých kavárenských forem nám v Brně přibývá,  brzy snad vydají na článek. Další změny zaznamenala kavárna Sausalito/Emotion, na jejímž místě brzy zkusí štěstí nový majitel. Na závěr sbohem a šáteček Mariánovi, který opouští Caffe Mitte, a všichni nedočkavě čekáme na článek na jeho blogu o tom, kam ho nohy zanesou dál.

Více akcí 
Coffee Club potřetí: Latté Art Jam. 17. srpna je vytížené datum. Latté art jam ale začíná v pět, takže nároční kávový šílenci mají malou možnost vychytat účast zde i na ICECoffee Smack Down. O čem je latté art jam? O hraní si s mléčnou pěnou, nalévání obrázků (opravdu zvládnou stejný dvakrát?) a hodnocení. Přijít se mrknout můžete také, video z minulého je tu. Z naposledy hlášeného cuppingu v café Encounter se stává oblíbená akce snad s měsíční pravidelností, o srpnovém termínu se vás pokusím informovat. Ani podzim nebude méně veselý: první týden v říjnu bude opět vyhrazen jako Týden kávy.

(Tento nudný článek vzniknul za účelem podat vám co nejvíce informací v co nejmenším rozsahu znaků, abyste si mohli jít pro další šálek kávy co nejdřív...)

čtvrtek 12. července 2012

V Brně není nuda

Léto a káva mají stejný počet písmen a to nemůže být náhoda :) Mám trochu kocovinu, takže na předcházející větu padla všechna dávka kreativity na dnešní den. A teď jsem ztratila linku pro květnatý úvod. Chtěla jsem napsat něco o tom, že v létě miluju filtr a lehké citrusové kávy, které piju vychladnuté, ale moc mě to vyčerpává, takže jdeme rovnou na pozvánky na dvě letně vyladěné kávové akce.

Cupping v Café encounter




Cupping je technika ochutnávání káv. Ničeho není třeba se bát, maximálně spáleného jazyka nedočkavých ochutnávačů. Zahrnuje spoustu špinavého nádobí a porovnávání káv. Tenhle cupping bude zaměřený právě krásně letní citrusové kávy z Etiopie a porovnáme si vzorky od Square Mile Coffee Roasters (UK), Doubleshotu, Gill's a třech dalších malých pražíren z Prahy. Informace do diáře: Cafe encounter, út 24.7., 18:30 h., 100 Kč vstupné. Počet míst je omezený a už jich moc nezbývá, takže jsou nezbytné rezervace a přijímá je Martina (martina@cafe-encounter.cz).

Ultimate Coffee Smackdown na ledu 

 

 


Tak kdo si myslí, že cold drip je pro děcka? Další unikátní punkový souboj v přípravě alternativních káv bude pěkně studený. A zase hledá své vítěze i poražené. Pokud máte v žilách trochu hráčské krve a dosud jste plánovali na 17.8. volný večer, napište Mariánovi (marian@caffemitte.com). Ostatní aspoň dorazte Caffe Mitte podpořit soutěžící a ochutnat jejich výtvory, parádní atmosféra je garantovaná.

Konec hlášení, jdu umřít do postele. :)


pondělí 25. června 2012

Paní magistra Bára


Byli nebyli tři spolužáci, kteří sice moc nevěděli, co a proč jdou studovat, ale hlavně že se potkali. Všichni naši čtenáři jsou za to jistě rádi, protože tak začal příběh tohohle blogu. Už si vůbec nevzpomenu, kde jsme to tehdá seděli a vymýšleli úderný název, něco jako Kavalérie. A to že prý je dobré, jako že se tam ta káva leje... Malovali jsme si, jak se všichni kavárníci budou třást, ale třásli jsme sami - radostí z každého nového komentáře nebo strachy z výhružek. Tehdy se nám svět zdál jednodušší, diskutovali jsme o světových problémech nad šálkem řídkého espressa a mysleli si, že leccos zvládnem ovlivnit, a tak jsme začali od těch nejmenších věcí. Ale když je co dělat, čas utíká. Jakoby za pět minut poskočil o pět let. A my se pořád cítíme mladí, ale už máme i nějaké vrásky a taky teď častěji musíme řešit větší problémy. Tolik o tom, proč už tolik nepíšeme. Asi takhle nějak se stalo, že jsme přišli o iluze a slečna Barbora navíc o to kouzelné oslovení a je z ní paní magistra. Gratuluju, Báro! Ze sentimentálních i estetických důvodů jí ale přezdívku necháváme, stejně jako právo psát. Doufáme, že uvítáte, pokud si bude chtít po pracovních večerech zavzpomínat na studentská léta a nechat nám tu nějakou filipiku nebo pochvalu pro kavárníky ze Slezska či jakéhokoliv kouta světa, kam ji vítr zanese...

Czech Republic strikes




U cestování za kávou ještě na chvíli zůstaneme. Jak už jsem psala dříve, talentovaná grafička Natalie se pustila do průvodce The CoffeeTraveller. Posbírala tam od domácích pár tipů na fakt vychytané podniky. A to bych nebyla já, abych nás někam nevecpala. Úkol byl jasný: dostat Českou republiku na kávovou mapu! A s Milanem, externím spolupracovníkem pro Prahu a okolí, jsme se pustili do psaní a focení. Výsledek je uspokojivý, Coffee Fusion a Můj Šálek Kávy jsme protlačili mezi podniky z Evropy (a jeden z Tokya) a vůbec nepochybuju o tom, že si těch pár stránek zaslouží a neudělají nám ostudu. Průvodce zatím není dokončený, ale Česká republika tam teď zabírá místo jako kávová velmoc :) Pokud se někam o prázdninách vydáte, zkuste tam nebo scuk.cz mrknout, abyste něco neopomenutelného poblíž nepropásli. Létu, kávě a cestování zdar!

sobota 9. června 2012

Espresso, espresso lungo a cappuccino


Pro dlouhodobě znevýhodňované osoby s dobrou grafickou pamětí a nechutí louskat dlouhé řádky, jsem načrtla pár obrázků, aby ten rozdíl mezi espressem a z něj připravovaných nápojů byl konečně zřejmý. Hezký víkend! [updated: Tak toto "lungo" je vlastně americano, rozdíl je popsaný v komentářích.]

středa 23. května 2012

Kafe jako polívka ze sáčku



Pevně doufám, že naše čtenáře výsledky šetření kvality supermarketové kávy nepřekvapí. Já si asi nechám vytetovat Doubleshot forever

pondělí 7. května 2012

Jo tak ty rád vaříš kafe?


Probouzí ve vás kofein agresivitu? Přijďte si to s někým rozdat. Nebo jen tak pokecat o kávě. Café Mitte se promění na kolbiště akčních kávových hrdinů. Představuje vůbec první českou soutěž v alternativní přípravě káv - The Ultimate Coffee Smackdown! Běžte jim ukázat, proč si myslíte, že váš oblíbený vacpot, aeropress, drip nebo klidně váš vlastní vynález je tou nejlepší metodou na doma. Důkaz místo slibů :) Zájemci nechť zahodí pochyb a neváhají se do neděle přihlásit Mariánovi na marian@caffemitte.cz.

úterý 27. března 2012

Londýnské kavárny

Pokud jde o kavárny v centru, nemá cenu obligátní podniky opakovat. Snad jen dodám, že Nude Espresso (s mottem "Respect the bean.") najdete také přímo na rohu Soho Square, v těsné blízkosti kavárenských sestřiček Milkbar a Flat White a jejich kamaráda Fernandez&Wells, i když Nude je z nich asi nejlepší, a to hlavně v kvalitě doprovodných pochutin. Soho je vůbec super čtvrť pro gurmány, absolutního snídaňového vítěze ale najdete na druhé straně Oxford Street - legendární podnik Kaffeine, kde všechno chutná jako nebe. Nezůstávejte ale v centru moc dlouho, protože kolem rostou další (a méně profláklé) klenoty.

PRUFROCK


Ostatně Prufrock je z Tottenham Court vzdálený tak 15 minut chůze. Pozor na doubledeckery, bylo by škoda připravit se o zážitek z (na místní poměry) velké kavárny v industriálním stylu, která láká na jméno WBC šampióna 2009, Gwilyma Daviese. Ten není jen tak nějaká legenda, o které se šušká, ale opravdu tam na sklonku nedělního odpoledne byl a u aeropressu jsme dobře pokecali, aniž bychom tušili, že je to on. Baristé v Prufrocku jsou vycepovaní až běda, mají každou novinku a bezpočet alternativních příprav a povídání si se zákazníky mají nejspíš výslovně uvedené v pracovní smlouvě. Při sledování jejich práce dostanete dojem, že jde o něco krajně exaktního a vědeckého, a že je jen otázkou času, kdy začnou po kavárně chodit v bílých plášťích. Motto nemá, ale já navrhuju "All because of coffee."

Counter café


Skok na východní cíp Londýna. Dopravit se tam i kouzelnou londýnskou nadzemkou trvá opravdu dlouho, ale věřte mi, že tohle dobrodružství stojí za to. Hlavně se nenechávejte svést a nenapráskejte se už v kavárně Hackney Pearl, která je sice blíž u zastávky, ale jediná byla z našeho výletu skutečným zklamáním. Counter café oproti tomu mají dva Australané a jejich flat white byl asi nejlepší, co jsme měli. Na Counter café je ale káva jen třešničkou na dortu. Tedy dortů tam tak moc nemají, spíš různých buchet, ale všechno je tam hrozně dobré. Jinými slovy, tady se skutečně napráskejte. Tohle je to místo na full English breakfast. Nebo na vejce benedikt s lososem, zapité kávou a zázvorovou limonádou. U toho můžete koukat přes řeku na zbrusu nový olympijský stadión, nebo se nezdráhejte při pěkném počasí zakempit přímo na břehu řeky. Jistěže nic není TAK dokonalé, místní personál má všechno jiného než nějaký systém v tom, co dělají, takže vám objednávku možná skvěle popletou, ve výsledku se ale budou hrozně snažit, usmívat a omlouvat a dostanete ještě pár nápojů navíc, tak proč se stresovat na výletě. Musím vás ale upozornit, že tohle místo je hip. Jsou tam ale ti praví hipsteři, kterým se ostatní snaží podobat. Žijí své životy v téhle krásné čtvrti, v tomhle bývalém skladu, z kterého je galerie, a chovají se, jako kdyby nešlo o nějakou uncool metropoli, ale o malé město.

Pavillion


Až se přejíte v Counter Café a konečně se donutíte zvednout, dejte si procházku. Projděte se přes Victoria park a i když si budete v duchu přísahat, že už se nidky nepřejíte, za chvíli to uděláte s radostí znova. Důvodem je Pavillion, kavárna v kopulovitém pavilonu uprostřed parku, která očekávatelně přitahuje hlavně maminy s kočárky a pejskaře. Pavillion je podnik, který by měli v rámci EU povinně replikovat v každém parku, a pak by si děti zase rády chodily hrát ven a neseděly by za pěkného počasí u počítače. Taky je to pro mě model ideální komunikace se zákazníkem, protože se tu během dvou minut úžasně zorientujete v nabídce, přečtete si velké nápisy na stěnách o tom, proč většinu věcí mají organic, kde je berou a co s nimi vaří, a pak ještě budete mít chuť zaplatit jim za ten luxus a snahu víc, než si účtují. Všechno co v Česku "nejde", protože je to moc složité nebo moc práce, tu funguje jako na drátku.

Taylor St Baristas


Taylor Street Baristas je dnes už, dalo by se říct, řetězec. Na některý z jejich sedmi podniků možná narazíte úplnou náhodou, třeba když se cestou do Hyde Parku chcete vyhnout rušné ulice a náhodou odbočíte do postranní uličky. I když jste to neplánovali - hecněte se a kávu si dejte. A pak další, protože mají zákaznickou kartičku za 4 kávy 5. zdarma. Podnik od podniku se liší nabídka kávy, ale zpravidla jsou od Union Hand-Roasted. Právě tam jsme měli suverénně nejlepší cappuccino ve městě a kdyby mi nakecali, že je to tím, že tam místo mlíka šlehají pověstnou londýnskou mlhu, asi bych jim to sežrala i s navijákem. Dobrou zprávou ale je, že vysokou kvalitu si drží všechny pobočky a baristé mezi nimi za tímto účelem často migrují. Na jejich stránkách je galerie latté artu s názvem Coffee Porn a příjemně jednoduchý coffee buyer´s guide. Jsou taky dost ulítlý na přídavné jméno artisan, které bych si až do výletu do Londýna nespojila se sendvičem ani v těch nejvlhčejších snech. Trochu mě to uklidňuje, když jsem ve společnosti lidí, kteří jídlo a pití zřetelně prožívají víc než já.

Co dodat? Z Brna Ryanair, z Prahy Wizzair, letenka je nakonec to nejlevnější...

[Galerie s více fotkami zde.]

neděle 25. března 2012

Předolympijský kávový maraton: před startem


Zajet si na kávu do Londýna je v dnešní době neekologicky levných letenek poměrně oblíbenou zábavou českých foodies. Je Londýn taková kofeinová destinace právem? Našinec s dobrými tipy ten dojem získá lehce. My jsme kromě obligátního článku na scuku čerpali z London Independent Coffee Guide. Narozdíl od druhé dostupné publikace, jejíž online verze je po registraci přístupná zdarma,je tahle kouzelná knížečka dobrá do kabelky, obsahuje smyslupné množství kaváren a jsou přehledně seřazené podle oblastí, takže tour de café se plánuje skutečně lehce.

Londýn přitom zažil svou kávovou renesanci teprve nedávno a ještě tak před pěti lety tam nebylo moc co hledat. Do té doby tam téměř vládla jediná pražírna, Monmouth, následovaná Square Mile Roasters a HasBean. Právě na ně při kávových toulkách nejčastěji narazíte a rychle se touhle kvalitní kávou rozmlsáte. Výjimkou je Nude Espresso s vlastní pražírnou a menšinové procento kaváren (Taylor St Baristas, Tapped&Packed) s kávou Union Hand-Roasted Coffee. Pokud někomu nedělá létaní dobře, HasBean i Square Mile mají dobrou nabídku předplatného, takže jejich kávu můžete pít i doma v papučkách.

Směsi na espresso jsou v Londýně většinou dost tmavé a čokoládovo-oříškové, aby se dobře snoubily s mlékem. Čisté espresso, zvané short black, si tu nedává téměř nikdo. Popularitě se tu těší dvojité cappuccino s méně pěny, kterému se australsky říká flat white, a ještě verze s méně mléka, piccolo, podávané většinou ve skle. U cappuccina se občas řeší velikost, respektive objem mléka, který dosahuje až 8 nebo 10 oz, což je téměř 250 až 300 ml a u nás je to café latté, akorát si u něj baristé užívají freepour. Ceny tam jsou všude překvapivě rigidní a šálek espressa tu stojí královnu Alžbětu dvě hlavy a padesát pencí ještě navrch, pokud budete baristu nutit do jakéhokoliv většího nápoje s mléčnou pěnou.

Dalších pár věcí je v kavárnách jinak. Objednává se a platí hned, všechno na baru. Neexistují tam věšáky. Na baru je zpravidla samoobslužně k dispozici kohoutková voda. Na jinak dokonale připravené cappuccino občas sypou kakao, kvůli latté artu (ale my to chceme pít, né se na to koukat, že). Zákusky jsou na výstavce na pultu a nikdy neviděly lednici. A ještě větší podivnost než ježdění vlevo - vůbec tam takové podniky nemívají často záchody. Což je u kávového maratonu až překvapivě důležitá položka, kterou je dobré v itineráři zohlednit.

V termínu 27.-29. dubna je londýnský kávový festival. Existují i lepší destinace pro kávovou turistiku? Přihlašte své tipy do The Coffee Traveller.

čtvrtek 12. ledna 2012

Brno kavárenské a designové |.

Na Kavalérii se budeme v několika příspěvcích věnovat nedělitelnému spojení kvalitního designu, architektury a kavárenského Brna. Dnes nabízíme jen malou ochutnávku. Podíváme se na současnou tvář brněnských kaváren a na mladé tvůrce, kteří ji mění.

Alfa, Art, Franz, Leporelo, Tungsram (řazeno abecedně, bez ohledu na preferenci). To jsou jména podniků se signifikantním, do detailu provedeným, designovým i grafickým konceptem.

Kavárna Alfa nacházející se ve stejnojmenné pasáži za níž stojí jedna ze zásadních postav meziválečné architektury v Brně. Tím architektem byl pochopitelně Bohuslav Fuchs.
V roce 2010 prošel celý interiérem výrazným redesignem. Ten minulost respektuje a hrdě se k ní hlásí. Nám nezbývá než smeknout nad jednoduchostí a čistotou konceptu, pohodlně se posadit a nechat se unášet atmosférou první republiky. V interiéru zaujme jak výrazná kráva, tak třeba červeno-zelené rozdělení. A stejně jako v minulosti, tak i dnes můžeme v kavárně potkat zajímavé hosty. A nejen to, když budete mít štěstí, tak vám skleničku vína od Hrdiny a dcery přinesou třeba šarmantní herci ze studia Marta.

Café Art je počinem nahrazující dřívější bar Promítačka a kavárnu provozovanou Studiem 19. Nebudeme vířit vody a věnovat se okolnostem střídání kaváren. Doporučujeme spíš směle se usadit do designově zajímavých i pohodlných židlí z produkce firmy Thonet (konkrétně od Marta Stama), případě se rozvalit v některém z boxů. Grafický koncept vychází z kosočtverců, tento atypický prvek najdete jak na stěně kavárny, tak i třeba na menu kartách. Kromě toho jistě upoutají i pravidelné výstavy na zdech chodby před hlavním sálem, případně zajímavý film. Potom, či před ním, či úplně nejlépe před ním i potom můžete ochutnat něco z místní nabídky, třeba od Kokina.

Do podobných židlí se v záři reflektorů, či spíše žárovek, můžete posadit i v kavárně Tungsram, jen kousek nad nebožtíky v kapucínské kryptě. Pozornému pozorovateli neunikne ani podobný rukopis v celém konceptu kavárny, od lístku, k dominantnímu baru až k výrazné výmalbě. Zároveň návštěvník neztrácí pocit lehkosti a decentní jednoduchosti. Při příchodu se nezapomeňte podívat na podlahu, ta je původní a s velmi výrazným vzorem. Celý prostor působí velmi útulně. Kromě běžné nabídky tu můžete ještě zakoupit nějaký drobný dárek za cenu, jakou budete ochotni dát.

Dalším zastavením může být Leporelo+, které se inspiruje jednoduchostí dětské knížky a stejně jako dětský svět se nebojí barev. Leporel jsem v poslední době viděl spousty a toto Leporelo navazuje na volné přecházení mezi jednotlivými obrazy. V tomto případě přecházíme mezi kavárnou, restaurací a obchodem s kvalitním designem a knihami. V Leporelu se snaží dělat kvalitní a sezónní gastronomii, i když koncept je mi trochu záhadnou - Itálie, Španělsko, Francie. Všechny tyto země jsou z jídelního lístku cítit. Ten je naštěstí stručný a jednoduchý, tak nezbývá než věřit kuchaři, že je to vše promyšlené.

Posledním a nejčerstvějším počinem na mapě našeho největšího města je pak bistro Franz pojmenované po architektu Františku Pavlů. Ten je autorem samotného domu, v jehož přízemí Franz sídlí. Franz představuje nejen počin designový.
Aneb konečně se mezi brněnskými podniky objevilo bistro s nabídkou kvalitích jídel se skvělou obsluhou a zábavným pojetím grafickým i interiérovým. V obsluze umělci, v nabídce francouzský quiche v několika obměnách.

Nebude velká odbočka, když zamířím ještě k zmiňovanému vinařství Hrdina a dcera z Velkých Bílovic, jejichž vína můžete ve všech těchto podnicích popíjet. A za grafikou jejich etiket i webu stojí stejná osoba.

A kdo že nám to tak zasahuje do vzhledu současného kavárenského Brna. Je to mladý ateliér Hrdina design studio, založené Martinem Hrdinou v Amstrdamu v r. 2006. Šéf a podřízený v jedné osobě vystudoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci, získal bakalářský titul z designu v Nizozemí. Tam několik let působil v několika grafických a designových studiích. V současné době sídlí v Brně a my můžeme být rádi, že se výrazně promítá právě do Brna kavárenského. Mnoho fotografií a další jeho práce, stejně jako další informace o jeho studiu najdete na webu.

úterý 10. ledna 2012

Jak se staví kavárna

V Brně, resp. na Facebooku máte nyní ojedinělou příležitost sledovat jak vzniká kavárna a dokonce do tohoto procesu mírně zasáhnout. Loni jsme sice mohli sledovat anabázi s Erou, ale kromě toho, jestli je otevřená a pár zákulisních zpráv to nebyla až taková zábava, jak se zpočátku zdálo. I když čekání se vyplatilo, o tom žádná.
Jméno už je odhlasováno, ale k značce kávy můžete ještě přidat svůj názor. Najdete taky fotky z probíhající rekonstrukce, takže se mrkněte, případně se staňte fanoušky nového Café Paradigma. Ani konkurenci si svojí polohou Paradigma nezvolila lehkou, pár kroků od Mezzaninu a Podnebí, to se budou muset sakra otáčet.
Kavalérie každopádně projektu fandí a je na výsledek dost natěšená. Zvědaví jsme hlavně na přidružený kulturní klub.
A jestli můžeme sami doporučit, tak důkladně vybírejte něco dobrého do vinného lístku a něco na zub, co takhle Hrdinu a dceru, nebo Šamšulu a Kokino, nebo budete mít vlastní dezerty? To by byla celkem pecka.
Půjde o studentské doupě, nebo se jim podaří vykročit někam dál?