pondělí 28. prosince 2009

Rendez vous s Klimtem

Jednou jsme tak dlouho vybírali nějakou novou nevyzkoušenou kavárnu, kam bychom si mohli zajít, až jsme přebrali. Nakonec jsme se do žádného velkého experimentu nepustili a zavítali jsme do časem prověřené kavárny Rendez Vous. A nebyli jsme zklamáni... ale ani nijak zvlášť překvapeni. Klasika, zlatý střed.

Zlatá je i barva, která je pro Rendez Vous charakteristická. Celá kavárna je pojatá v teplých žlutých a pískových odstínech a na její harmonické uspořádání dohlíží postavy u Stromu života, který rozpíná své větve po stěnách. Na chod kavárny dohlíží postavy (muži) za pultem a ti jsou vskutku ozdobou své číšnické rasy (viděli jste Allenova Sólokapra?). Obsluha je tedy opravdu pozorná a pozorně také nabízí obsah nápojového lístku, který je vyveden ve formátu A3- tedy zvlášť výhodném pro krátkozraké/dalekozraké v závislosti na tom, jak daleko od očí jste zvyklí lístek držet :) V každém případě se tam dočtete, že kromě velmi dobré kávy Illy (zde bychom zvláště chtěli doporučit sesnoubení kávy s mlékem, protože je jemná a zahalují ji zde příkrovem kvalitní mléčné mikropěny), si můžete vychutnat britské čaje Harney and Sons. Kavárna dále nabízí občerstvení především ve středomořském duchu a konečně sama sebe definuje jako "palačinkovou kavárnu".

Takže přátelé, až půjdete na rande a nebudete ho zrovna chtít koncipovat dobrodružně (tedy zkoušet nově otevřené kavárny s rádoby kreativními názvy, před kteroužto "sázkou do loterie" jsme Vás varovali nedávno), zvolte Rendez Vous. Kdo je připraven, není překvapen.

Kavárnu Rendez Vous najdete na Moravském náměstí v těsné blízkosti kina Scala a Moravské galerie a návštěva tohoto jejího sousedství (galerie před a kino po kávě) se jeví jako příjemně strávené odpoledne, nebo to neustále se nabízející rande- n´cest pas?

středa 23. prosince 2009

Sváteční

Do zítra už asi nenasněží, ale ať se vám to líbí nebo ne, vánoce jsou tady. Kavalérie zakončila letošní rok honosnou hostinou v mém oblíbeném podniku La Bouchée, který sem troufale pokusím vetřít. Tento výjimečný podnik totiž, ač není žádnou kavárnou, můžeme směle zařadit alespoň do kávalérií, jelikož mají na výběr hned z dvou druhů káv - Carraro (100% arabika) a Varessina (95% arabica, 5% robusta), jež se obě, narozdíl od toho, co se dočtete v nápojovém lístku, pyšní velmi podmanivou chutí, která je výrazná a exotická, a La Bouchée se tak stává špičkou mezi podniky, kde si kávu jako závěrečnou tečku po výtečném obědě můžete dovolit a nepokazit si den (a že takových moc není). Ještě bych tu mohla vychvalovat ten kukuřičný krém a šťavnatého králíka (taky jste si mysleli, že to je oxymoron?) po provensálsku s krupicovými noky, od toho tu ale nejsme a nechám to nějakým foodbloggerům. Místo toho si teď dovolím Vám nenápadně popřát krásný sváteční čas, ve kterém ta pohoda nebude jen frází z blahopřání, ale opravdu se zadaří, když třeba po výtečné večeři usednete se sklenkou domácího vaječného koňaku a příjemně si poklábosíte se zbytkem rodiny, vykašlete se na všechna ta předsevzetí, která nikdy nesplníte, na nepořádek, který umě zamaskovala skříň a na všechny podobné vrásky, které tento radostný čas vůbec nemají kazit.... a pak si možná i sentimentálně zastesknete, až si uvědomíte, že se vlastně těšíte, co se v novém roce... dočtete na blogu Kavalérie ;)

Jménem nás všech bych Vám tedy ráda popřála šťastné a klidné prožití svátků a ať vám přinese ten nový rok všechno dobré.

úterý 15. prosince 2009

K hodnocení kavárenského požitku

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, tasím přísloví k uctění tety Kateřiny v Saturninovi na posloužení mé dnešní rozverné náladě. Aneb napsali jsme pár článků, přišlo pár čtenářů, první pochvaly a první kritiky. Nebráníme se ani jednomu ;) Sdílíme ale názor, že podobných hodnotících blogů a projektů naleznete mraky, a v tom cítíme opodstatnění, proč my můžem trochu zlobit. Pokud jde o brněnské prostředí, nezbývá než doporučit legendární Chilli Jullii, jejíž hodnocení si můžete počíst i v pravidelné rubrice MF Dnes. Nasytí zajisté všechny ty, co chějí profesionální hodnocení kávy i několik dalších kategorií.

My jsme však jiní a nepřihodilo se nám to omylem. Na příliš objektivní hodnocení si nehrajeme, protože k vám chceme přenést hlavně zážitek atmosféry, genius loci, které je těžké polapit. Přesto se do tohoto nelehkého úkolu pouštíme, protože se domníváme, že to je důležitá informace, která zas někde občas chybí a přitom je pro správný zážitek klíčová ;) Jsme ostatně jen obyčejní milovníci kávárenského prostředí, stejně jako vy, a snažíme se přenést ty informace, které se nám zdají podstatné. Neradi srovnáváme a zjednodušujeme, a tudíž vám nezbývá, než se nechat pokaždé překvapit, co nám ta obsluha provedla tentokrát ;)

Nemáme žádné povinné položky a snažíme se přinést charakteristiku vhodnou výjimečně i pro onu diskriminovanou skupinu chaotických požitkářů, jakými jsme sami; pro ty, kteří mají rádi náhody a v příliš uspořádaném prostředí se cítí úzkostliví.

Kavárenský zážitek pro nás však stále neztratil na důležitosti. Z toho vyplývá, že si kvůli hodnocení neděláme velké vrásky. Jedná se o pozorování nezaměřené, ať tu máme aj trochu té teorie:) v praxi to teda vypadá tak, že přijdem tam, kam nás zrovna nohy donesou, sedneme si a děláme úplně to, co normálně :] tlacháme, diskutujeme a frivolně vtipkujeme, na konci možná prohodíme pár slov o tom, co si zasloužilo či násilně stáhlo naši pozornost a... nic víc.

Žádné hvězdičky tu prostě nikdy nenajdete.

sobota 12. prosince 2009

Stroj času: kavárna kdesi v Brně

Uveřejněný článek o jisté brněnské kavárně byl smazán.

Důvodem byla vzájemná dohoda s majitelkami o stažení - ne z kůže, ale článku a trestního oznámení. Z principu nám to bylo zatěžko, neb se to nebezpečně dotýká témat cenzury a svobody slova, ale po diskuzích jsme se rozhodli říznout do sporu břitvou Occamovou a ušetřit úřadům práci a sobě čas i nervy.
Cílem našeho webu není boj proti kavárnám, ale boj spolu s nimi za zlepšení kavárenského prostředí.
Jazykem našeho blogu je satira, někdy jemná, jindy tvrdší.
Přínosem našeho webu je sdílení jedinečných a neopakovatelných zážitků.
Smyslem Kavalérie není stát se kolbištěm bizarních soudních sporů, ale kolbištěm názorů a budeme rádi, když se všichni zapojíte (diskuze jsou pod každým článkem).
Posláním tohoto názorového prostoru není předkládání hotových pravd, ale poskytování zamyšlení a více či méně chaotických dojmů nabídnutých ke společnému sdílení, polemice či vášnivé diskuzi ve vší slušnosti.
V neposlední řadě jsme my tvůrci i terčem kritiky zároveň, diskutujte s námi a poukazujte v našich diskuzích na jiný pohled, na jiný zážitek v dané kavárně, dávejte nám tipy na speciality, říkejte nám, že s námi nesouhlasíte a v čem a pište nám, že s námi souhlasíte "a ještě byste doplnili..."

Děkujeme za Vaši přízeň, Vaše a naše Kavalérie.

středa 9. prosince 2009

Kavárna nás nenutí mluvit potichu

V minulém příspěvku o manifestu jsem se zavděčil matematikům a logikům, dnes zkusím udělat vstřícný krok směrem k psychodynamicky orientovaným kolegům.
Jsem inspirován dnešním zážitkem, který mě donutil přidat další bod do manifestu. Ve velmi příjemné náladě jsme se slečnou Barborou vstoupili do nové kavárny a najednou to začlo, oba jsme se ztišili, aby nás nikdo neslyšel, měli jsme pocity úzkosti, stísněnosti a chladu. Báli jsme se, že nás uslyší obsluha, zamkne a prodá na orgány. Zpravidla si přeji, aby obsluha radio ztišila, teď jsem měl přání přesně opačné a v tom případě je něco shnilého ve státě Dánském.
Tak takhle tedy ne! Člověk v kavárně musí mít pocit volnosti a svobody projevu, je to prostor hlasitého hovoru. Stručně závěrem: Kavárna do Vás sama o sobě nesmí introjektovat negativní pocity a vyvolávat odpor.

Poznámka pod čarou: Suterén, bílé stěny s pruhy v barvě bordó, minimalistický design a šedá podlaha - to opravdu jen stěží může dopadnout dobře.

úterý 8. prosince 2009

Klafé - nelze opomenout

Kavárna Klafé vyrostla v loňském roce na úpatí Kraví hory a můžeme tomu být jedině rádi, vydali jsme se tam krátce po jejím otevření a vím, že naše pocity byly velmi rozporuplné a hodnocení z původního uchvácení klesalo a klesalo.
ALE, žijeme dnes a ne před rokem, v jakém duchu se nedělní večer v Klafé nesl?
Přišla jednou jedna krásná neděle, kdy se konečně sešla celá Kavalérie a vyhradila si pro sebe celé odpoledne, tedy nejdříve úžasný kulinářský zážitek a potom tři kavárny a já mám tu čest psát o Klafé, tedy poslední a nejpříjemnější z nich.
Ihned po vstupu kavárna upoutá svým odvážným a velmi vkusným designem, obecně mám strach z použití zlaté barvy v interiéru a když ji uvidím, tak zpravidla zvedám levé obočí, nejinak tomu bylo i tentokrát, ovšem s podstatným rozdílem - nenásledoval úšklebek, ale úsměv. Byl jsem velmi potěšen tím, jak se zlatá barva prolíná interiérem a vůbec nepůsobí nepříjemně, či invazivně, jednotlivé prvky na sebe hezky navazují, zlaté linie na stěnách se potom opakují v podobě originálního osvětlení nad každým stolkem. Sezení si můžete vybrat různé - rozplácnout se, usadit na židli a nebo postát u vysokého stolku, to vše je velmi sladěné a prostor nepůsobí roztrhaně na nenavazující části, zůstává kompaktní a tvoří harmonický celek.
Za sebe jsem v interiéru našel jeden malý nedostatek a to pozice věšáků na kabáty, které jsou takřka nedostupné, ale v zásadě mě to nijak neomezuje.
V létě je k dispozici hezká zahrádka, která přímo navazuje na kavárnu a přechod mezi vnitřní a vnější části je velmi přirozený a nenásilný, Klafé se v létě prostě jen prodlouží.
Nu ale vyrhněme se k obsahu kavárny, tedy na obsluhu a poté něco do žaludku. Klafé jsem navštívil asi 4x, poprvé jsme nebyli nadšeni a dokonce i trochu zklamání (asi těžkopádný rozjezd) a od té doby jsou excelentní, v inventáři mají jednoho velmi schopného, příjemného a ochotného číšníka, který rád zodpoví dotazy a obstál i před slečnou Barborou (v diskuzi o Tonicu), působí profesionálně a nenuceně, zkrátka takto si nějak představuji ideál do kavárny (podobně kvalitní obsluha se moc často nevidí, ale mají ji třeba i ve Spolku - asi mají stejného dodavatele), rovněž další personál, který jsem měl tu čest potkat, v kontextu jiných kaváren patří mezi ten lepší a a dost nadprůměrný.
Do břicha jsem si objednal nakládaný hermelín (ne poprvé) a mají tam skvělý, dobře kořeněný a nádherně servírovaný, mám slabost pro hranaté talíře a zde se mi jich dostalo vrchovatě a obecně veškeré podávání bylo výborné a kvalita také, mají dobrou kuchyni a překvapivě i v neděli večer působil ledový salát čerstvě, zkrátka tak, jak by to všude mělo být (ale není). Klafé na nějaký velký oběd není a spíše se tam najíte lehce a zdravě a velmi chutně.
Hodnocení kávy mám zprostředkované od kolegyň, hodnotili ji jako přijatelnou, neodmítly by ji, daly by si ji znova, ale pokud by majitel chtěl do něčeho investovat, tak tady se mu naskýtá příležitost. Zkrátka káva v pořádku, ale asi by se tam jen kvůli ní nikdo z nás nevydal.
Tedy... rozhodně tam jděte a užijte si to, bude se vám tam líbit, zvláště pokud chcete zažít něco designově nevšedního a odvážnějšího, "obsluhově" na vysoké úrovni a "jídelně a pitně" také. A v závěru budete překvapeni cenou, kterou bych možná očekával vyšší, ale děkuji za tu aktuální.
Jděte tam ve skupinkách do pěti lidí, pro velkou společnost to není, ale to dle mého názoru není kavárna obecně, zajeďte tam ráno s kočárem a miminem na snídani, na lehký pracovní oběd a na večerní romantickou schůzku, která jistě zúčastněné potěší. Málokdy se vidí tak univerzální prostor.
Závěrem malý tip: dopoledne mají skvělé domácí pečivo, z muffinů se při podávání ještě kouří.


Kavárnu Klafé naleznete na Klácelově.

pondělí 30. listopadu 2009

Café Kaunas - severská vřelost?

Svého času se uskutečnilo dvou třetinové zasedání Kavalérie a hostů v kavárně Kaunas na Úvoze, kavárna je pojmenovaná po litevském městečku a jelikož patří mezi nově otevřené podniky v blízkosti mého bydliště nemohla uniknout mé pozornosti.

Prostředí mě osobně velmi zaujalo, byl jsem příjemně izolován od okolního hnusného počasí a potěšil mě nábytek rozličně nakombinovaný od lehkých vzdušných kusů po stolice z masivu a těžké křeslo s gaučem (přítomnost křesel a masivnějších sedátek je pro mě dost důležitá a v určitých náladách mi je v nich prostě krásně, zakotveně no a tak vůbec). Celý interiér působí útulně a vřele, bylo hezké koukat z oken, popíjet čaj a sledovat těžké, mokré vločky břednoucí na kaši na chodníku. Jejich chlad ale pronikal dovnitř prostřednictvím obsluhy, což mě zrovna nenadchlo (zejména u kavárny nové nezavedeného). Obsluha nebyla nijak děsivě nepříjemná, ale zkrátka nadšení a ochota z ní nečišela.

Když jsem pohlédl lístku obsahující pochutiny k pití i zakousnutí, tak jsem si nejdřív oddechl (nic mě neděsí více než dlouhé lístky), ale vzápětí jsem si uvědomil, že lístek je spíše než stručný velestručný a že nemohu najít vůbec nic zvláštního, jiného, originálního, neobyčejného - zkrátka nic a přiznávám, že mé zklamání bylo větší než by bývalo bylo, kdyby lístek byl přeplácanější (i když to občas bývá ještě hrůznější a s délkou lístku, nedejbože zvýšeným množstvím stran, roste moje frustrace exponenciálně).

Co projeli na lístku dohnali podáváním. Hurá první opravdu plusové body a první nevšednost. Pod konévku s čajem dávají podložku z jalovcového dřeva, která po nahřátí krásně voní a ke všemu dávají jakýsi podivný bonbón - určitě si tam na něj zajděte a pak mi napište, jestli chutná dobře nebo ne, protože to jsem dodnes nezjistil, chutná prostě divně... ale ne nepříjemně (a je to prý litevský originál).

Tedy pocity jsem měl poněkud rozpačité, ale názor neuzavřený, takže jsem se musil vypraviti do Café Kaunas znova a čekalo mě příjemné překvapení v podobě obsluhy přemilé a nevtíravé, potěšili mě také snídaňovým menu v podobě nahřátých malinkých domácích rohlíčků s marmeládou a velkým výběrem čaje byť sáčkového, ale relativně kvalitního a co byste v menu za 42 Kč chtěli, že?

Co říci závěrem? Jděte tam, už jen proto, abyste mi napsali, jak chutná ten bonbón a co, že to připomíná. Určitě stojí za to tam jít kvůli interiéru, ten se vskutku povedl a pro nadcházející zimní období a brzkou tmu je jako stvořený, jen škoda, že krb umístěný v zadní místnosti je jen falešná dekorace - kavárna s hořícím krbem by byla něco nevídaného a úžasného (tip pro budoucí budovatele kaváren). Obsluha doufám již bude nadále velmi příjemná, milá a ochotná zodpovídat dotazy ohledně Kaunasu, falešného krbu, možnosti zakoupit bonbóny apod. Podstatné minus vidím zatím pouze v lístku, ale snad se tam časem objeví něco litevsky originálního.
Tedy severská vřelost? Ano, byť až na podruhé.

Kavárnu najdete v mapce našich kaváren, běžte a diskutujte. Či mrkněte nejdřív na jejich facebook zde.

neděle 29. listopadu 2009

Výlet za stylem - Style Café


Tak měla bych psát esej do školy, ale dnes jsem navštívila místo, o kterém napsati je tak nezbytné, že je to nejspíš událostí zásadního charakteru pro světový mír. Totiž kdyby se každý zastavil do podobné kavárny aspoň jednou týdně, svět by musel být o poznání lepší místo.

Dnes se vydáme na výlet. Pojedeme do Slavkova. A slintat po něm budete nejen vy, ale i zbytek týmu, protože na výlet zvu i je. Objev jsme učinili já s mým drahým a prve nás k němu inspirovala Chilli Jullie , která z destinace s krásným zámkem a parkem udělala téměř ráj. Poprvé jsme kavárnu navštívili na jaře, od té doby však procházku v zámecké zahradě už vynecháváme, protože se nemůžeme dočkat (a pak hnout, což vysvětlíme dál). A dnes, když v naší oblíbené kavárně Coffee Club v Medlánkách už neměli víkendové tiramisu (což asi dělá první možnou výtku po půl ruce pravidelných návštěv), dostali jsme chuť se trochu projet..

A nelitovali jsme. Dá se polemizovat nad tím, zda je to vlastně kavárna nebo cukrárna, jelikož špičkový sortiment v obou kategoriích vás prostě nevyhnutelně zmate. A ač jsem známá jako milovnice kávy, jež tu vždy byla nadprůměrná, těžko říct, na co se vlastně těším nejvíc. Ovšem tu kávičku hned tak neodbydem: protože teď je opravdu dotáhnutá do dokonalosti. Nešlo přehlédnout, že teď už dostanete jiné cappuccino, než má Julie na fotce. Mléčná pěna dnes, dámy a pánové, nejspíš prošla školením, protože se nám dnes na stůl dostalo perfektní cappuccino Illy, z hebkou hlaďoučkou sametovou pěnou a latté art rosettou. To ale není to jediné, co vás potěší. Hned jak vstoupíte vás totiž udeří do očí vitrína se zákusky a svou magickou mocí vás tak zmámí, že nebudete chtít odejít; tím spíš už vůbec né poté, co jeden z nich ochutnáte, a nakonec to beztak skončí tak, že se necháte uchlácholit k odchodu až (a pouze jenom pokud) si jich domů ponesete krabici. Představu koňakových špiček, větrníků a indiánků hoďte za hlavu, protože tyhle zákusky mají prostě jenom tam. Jsou to všechno luxusní dortíky, bombičky a panna cotta. A dnešní sachr byl jak má být - sušší čokoládový dort s polevou z nešizené hořké čokolády, protřený meruňkovou marmeládou a servírovaný s porcí domácí šlehačky. (A jelikož do budoucna chystám výlet za touto pochoutkou přímo do Vídně, trochu se bojím, že mi tam zas tak moc chutnat ani nebude). Sázka na jistotu jsou ale tvarohovo- či jogurtovo-ovocné zákusky.

Když vejdete, tak tahle kouzelná vitrína každému nutně způsobí úsměv na rtech, ať vám je pět nebo padesát. Přemáhat se nemá šanci, všichni to ví, a je to naprosto evidentní aspoň z jejího skla, které na sobě přes snaživou péči domácích nese otisky dětských prstíků ;) A stejně dnes nejlepší byla scénka, když do kavárny vešla paní, děti za ní volaly "Mááámííí, a mně nějakej velkej čokoládoveeej!", zavřela dveře, děti se nedočkavě nalepily na okno a korunu tomu dal pan majitel roztomilou hláškou: "Nemám radši rychle zamčít?" :))

Takže zkuste se nad tou představou zákusků nezaseknout a dočíst to, koncentrujte se! :P Teď jsme se materialisticky zaměřili na sortiment, neméně duležitý je ale hlavně tamější duch. Kavárnička je maličká, jen pár stolků, a celkově na vás působí, jako kdybyste seděli u hodného strýce v kuchyni. Trochu mi tam chyběla nějaká příjemná hudba, ovšem vzhledem k tomu, že to je opravdu malý prostor a dveře se tam netrhnou, je nejspíš lépe, když se tam aspoň slyšíte dobře vlastního slova. Příjemnou atmosféru tam vytváří domácké přijetí, bar z neomítnutých cihel a starožitné drobnosti. Dveře na záchod s bílou krajkou pak vypadají spíš jako kdyby vás měly vést do obývaku... A ten strejda :) Pán majitel to celé transformuje do sféry, v níž jste vlastně ohromně rádi, že vám dovolí mu za všechno tohle krásné, co pro vás dělá, zaplatit. Usmívá se a je poznat, že mu jeho kavárnička dělá radost, prostě všechno v nejlepším pořádku. Tohle místo si prostě zamilujete a ač se Slavkov zdál nejdřív z ruky, brzy zjístíte, že tam najednou musíte jezdit nějak často...

Jedná se o denní typ kavárny, kde musíte počítat s dětmi, a návštěvu vám silně nedoporučuji, držíte-li dietu. Ač je malá, je poměrně rušná, takže nepočítejte s dlouhými intimními konverzacemi. Stejně ale budete mít pořád plnou pusu ;)


:: STYLE CAFÉ :: Palackého nám. 82. Slavkov. Lokace na mapě.
Orientační ceny: cappuccino 35 czk, zákusky 25-30 czk.

středa 25. listopadu 2009

Kavárna Zastávka: Nová dimenze čekání na tramvaj

Za okny prší, mraky jsou nízko, lidé tímpádem vypadají větší a stejně tak i jejich zjevná nevole jet do práce, do školy či školky. Ti, kteří nikam nemuseli, určitě zůstali doma a neškaredí se teď na zastávce Geislerova. Ani vy se nemusíte trápit na zastávce, pojďte do Zastávky. Je to v podstatě na témže místě, ale mnohem příjemnější je pozorovat zastávku ze Zastávky, než naopak. Malou kavárnu, pekařství a čajovnu je ideální navštívit za nevlídných dní. Tehdy oceníte nejvíce její atmosféru- domácí a hřejivou. Kavalérie si zde vychutnává zásadně snídaně a má pro to několik důvodů. Kavárna je vyvedena v jasných denních barvách, má zelený vstup a žlutou markýzu, když vejdete, tak vás pohladí příjemná hudba (společně s námi tam bývá třeba Leonard Cohen). Rovněž uvítací vůně desítek druhů pečiva, které jsou narovnány v proutěných košíčcích, vás nenápadně ponouká k snídani. Pokud nemáte čas a opravdu vám ze zastávky za chvíli odjíždí tramvaj, kupte si aspoň něco sebou. Spolu s atmosférou vám to příjemná obsluha zabalí do papírového sáčku. My ale doporučujeme zůstat. Kavárna je malá, jsou v ní jen 4 stolky. Vzdálenosti mezi nimi jsou doslechově dost malé- tedy další důvod pro klidnou snídani s neutrálními tématy.

Společně s prostředím pak oceníte i nabídku. Pečivo dostanete nahřáté na dřevěném talířku, čaj v krásné konvičce společně s několika domácími sušenkami, poctivou zázvorovou limonádu a kávu, přátelé, se sklenkou vody a porcelánovou mističkou se svatebním koláčkem. V Zastávce dělají malinko příkrou Café Saula, ale vzhledem k tomu, že se obecně až příliš hledají chyby a dobré věci se berou jako samozřejmost, tak to bude pro dnešek asi má jediná kritika. Ale jsem žádostiva té vaší, takže se podělte o své zážitky a požitky.

Nejvíc mě v této kavárně těší způsob servírování (od designu hrnků na latté až po svatební koláček ke kávě). Je to úplně jiný spotřebitelský zážitek, který činí z běžné snídaně snídani nevšední. Kavárna má velkou výlohu, takže jste neustále v kontaktu s okolním světěm a jakobyste čekali na tramvaj venku s ostatními. Tak pokud i vy rádi posunujete hranice, příště až budete čekat nestůjte, ale sedněte si k tomu.


Kavárna Zastávka, Táborská. Spoj šalinou 8, 13: zastávka Geislerova. Lokace na mapě.

středa 18. listopadu 2009

Proč my?

Asi někde po boomu blogů a emoblogů se následně roztrhnul i pytel s foodblogy. Dneska je ohromně in být požitkářem, i když to občas v českém prostředí, kde se všechno dost točí na váhách ceny a množství, vypadá poměrně tristně.

Proč jsme se rozhodli to dělat my, v čem budeme jiní a proč si myslíme, že by to někoho mohlo zajímat? Tak to asi zatím nevíme pořádně ani my sami :)

K naší podivné zálibě nás zatím kvalifikovalo pouze školení filozofické fakulty, během kterého jsme v dlouhých pauzách ve špatně vytvořeném rozvrhu proseděli dlouhé hodiny, ach, v kavárnách. Od jisté doby se to zvrhlo v snídaně, obědy, odpolední kávičky a podvečerní vysedávání. Z toho si asi domyslíte, že v kavárnách trávíme dost času i úspor. A jelikož si jisté prostředí žádá často i specifickou denní či noční dobu, vydali jsme se do světa. Rádi objevujeme. A občas jsme potěšeni, jindy zklamáni. Tak se nám v hlavách začal skládat (no teda asi spíš něco jako) žebříček, ve kterém se sami pomalu ztrácíme. Navíc o svých objevech chcem zpravit i ostatní, kteří možná nemají dost času na podobná putování a vzhledem k obsáhlosti projektu jsme se odhodlali svěřit se písemné tradici...

Máme ale rozmazlené jazýčky a není lehké nás uspokojit. Děláme to z vlastní radosti, z touhy psát o těchto krásných věcech, a chceme tak i podpořit naše oblíbené podniky, které si to zaslouží. Každý jsme jiný, máme své chutě a požadavky, stejně tak jako svůj osobitý styl, který se promítne do stylu článků i hodnocení. Jsme subjektivní a jsme na to pyšní. Doufáme, že to našim čtenářům nabídne rozmanitost, ve které možná najdou i sami sebe. No a když ne, tak to snad sakra bude aspoň vtipné a zajímavé počtení :)

sobota 14. listopadu 2009

Kavárna je místo, kde se podávají kávy

Jak jednoduše to zní, ale skýtá to již po prvním přečtení spoustu otázek. Považujeme snad za kavárnu koutek na pracovišti, kde stojí automat? Řadí se mezi podniky kavárenské i hospody a restaurace, zmrzlinové stánky, rychlá občerstvení apod.?
Když si nadpis přečteme pozorně, tak nazřeme několik důležitých slov a u těch bych se chtěl zastavit. Prvním slovem je podávání - káva je podávána, nejlépe s úsměvem a určitě rukou lidskou ne ramenem automatickým, tedy koutek na pracovišti díky tomuto můžeme vyloučit. Dalším neméně podstatným slovem jsou kávy (plurál!), není to tedy místo, kde se podává káva jedna, ale více druhů, které lze od sebe již na první pohled odlišit. Tento požadavek by splnila spousta podniků, proto se náš kavárenský kodex rozrostl na více bodů, kde je kavárna jako místo blíže specifikována.
Co jsme se tedy dozvěděli v prvním bodu našeho kodexu? Nejpodstatnější pro Vás milí čtenáři myslím bude fakt, že kavárna není místem, kde by se podávala káva jedna nebo se nepodávaly kávy vůbec. Mohli bychom nadpis trochu přeformulovat a říci, že kavárna je kavárnou právě a jedině tehdy, pokud se v ní podává víc než jeden druh kávy.

O nás

Slečna Barbora
o sobě: "Mám ráda život, ráda sleduji, jak se věci propojují a přemýšlím nad souvislostmi. A nejvíc mě potěší drobnosti, které vypadají jako náhody, ale zcela jistě jimi nejsou. Sbírám takové okamžiky jako dárky a ráda takové dárky také dávám. ... Ve snaze konkretizovat sama sebe zjišťuji, že bych nebyla schopna vyplnit žádný extrapolovaný psychologický dotazník. Cením si samoty a soukromí stejně jako kvalitní společnosti. Ráda mlčím a poslouchám, stejně jako mluvím a organizuji. Dokážu být tady a teď, ale i tam a jindy... Přesto si troufám říci, že mám jednoznačný cíl a zásady."

Sibyliatko o slečně Barboře: "Paní Barborková ráda používá slovo "nevšední" a to ji také nejlépe charakterizuje. Má jižanské rysy i temperament a umí být neuvěřitelně elegantní; zkrátka dokáže jednat s takovou noblesou, kterou by jí leckterá dáma záviděla. Je vstřícná, avšak stále zaneprazděná. Hodí se k ní jazz, poezie a nedělní lenošivé ráno. Má ráda listy jinanu, sny a kvalitní čokoládu. Hned jak vkročí do dveří vám musí být jasné, že z téhle dámy jednou něco bude."

Tom o slečně Barboře: "Slečna Barbora je noblesní šlechtičnou z dob carského Ruska, je laskavá a vstřícná, v kritice však neoblomná. Patří mezi mistryně detailu a překvapení, s tím souvisí i způsob jejího objednávání, který na první pohled může se zdáti zmatený a chaotický, jedná se však o promyšlenou rafinovanost, kterou testuje frustrační toleranci obsluhy a schopnosti naplňovat všechny rozmary zákazníků."

Sibyliatko
o sobě:"Já jsem baba, kterou asi musíte mít rádi nebo rovnou nenávidět, ale musím být u všeho. Jsem výškou malá, ve velké společnosti nesmělá a mám slabost pro všechny domácí, původní a vlastnoručně dělaná kouzla a recepisy. Ke smůle obsluhy mluvím velmi potichu, ale snažím se být k servisu přívětivá, protože mám s prací v kavárně zkušenosti. Nic mi nedokáže tak rozjasnit den jako snídaně v kavárně, a nic ho zase tak zkazit jako špatná mléčná pěna na cappuccinu. Mám slabost pro malé, útulné kavárny s jazzovou hudbou a atmosférou, ve které hledám únik před realitou."

slečna Barbora o Sibyliátku: " Sibyliátko je osobnost, kterou se mi patrně nepodaří vtěsnat do nějaké srozumitelné definice. Ze začátku toho o sobě příliš neodhalí a když si už už vytvoříte nějakou škatulku, do které byste jí v budoucnu rádi vtěsnávali, zjistíte, že se vám tam nevejde recept na želví polévku, tisíc perníčků, které jsme upekly v noci ze 3 kg těsta, nespočet různorodých zájmů, velký životní elán a opravdová upřímnost a velkorysost."

Tom o Sibyliatku: "Sibyliátko mezi námi zaujímá hlavního kritika kávy, kterou z nás popíjí nejčastěji. Potrpí si na dobré jídlo, ve kterém nezná kompromisy. Rozhovorům dodává mýtický i živočišný aspekt, což vlastně vystihuje i její osobnost. Krásně se usmívá a je sluncem i v temných časech."

Tom
o sobě: "Vlasatý pseudointelektuál hledající klidné prostředí a pomalý plynoucí rozhovor - možnost zastavit se ve shonu, oceňuje smysl pro humor jak spolustolovníků tak i obsluhy. Překvapivé může být, že nepije kávu, ale kavárenské prostředí mu učarovalo. V kavárnách hledá dobré víno."

slečna Barbora o Tomovi: " Tom, jako ostatně celá Kavalérie, dokáže prožít krásu okamžiku, proto ho budu charakterizovat krátkými črtami z našich setkání. ... U mě doma, hraju na klavír Měsíční sonátu. Tom poslouchá a pak mi sdělí, že příliš klasickou klavírní hudbu nezná, ale zrovna k tomuto dílu má velmi osobní vztah. A že než jsem začala hrát, tak mu prolétlo hlavou, že by bylo nevšední, kdybych zahrále právě to... Tom a já máme společné slezské kořeny a Tom navíc dokáže elegantně zvěčnit několika výstižnými slovy prosté okamžiky. Takže i když má můj telefon jen velmi omezenou krátkodobou i dlouhodobou paměť, zprávu Vitej dzyvcyna, uz zech dojechou k babci a vcora zech se zjechou vinym asi nikdy nesmažu..."

Sibyliatko o Tomovi:"Tomáš je člověk, s kterým se můžete parádně nasmát, ale také se nestydět plakat. Má úžasnou schopnost vidět to dobré a vážit si toho, ať už mluvíme o lidech nebo o podniku. Když mluví, tak správně volí slova a netlachá do větru. V kavárně se občas oddává filozofování. Ke svému kabátu nosí čepici a filmovou širokou šálu stejné barvy, což z něj (spolu se vším ostatním již řečeným) dle mých sledování dělá vzorového zástupce homo intelectualis cafeterianus, ač tento ohrožený druh bývá často mýlen s vedlejší větví z rodu homo pseudointelectualis ;)"
.

pátek 13. listopadu 2009

Kavárenský manifest

Tento příspěvek bude pro nás i Vás v mnohém klíčový, neb zde budeme v bodech postupně uveřejňovat základní teze našeho manifestu. Sami ještě neznáme jeho konečnou podobu, ale předpokládáme, že se bude rozrůstat do šíře i délky. Jednotlivé body, které mohou někdy vypadat tajuplně, budou postupně osvětlovány v rubrice "O manifestu".

1. Kavárna je místo, kde se podávají kávy.
2. Kavárna sama sebe označuje za kavárnu.
3.
4.
5.
6.
7. Kavárna jako prostor noblesy.
8.
9. V kavárně je káva důležitá. (Óda na mléčnou pěnu)
10. Kavárna má atmosféru.
11. Kavárna je místem pravdy.
12. Kavárna poskytuje prostor pro setkání.
13.
14. Kavárna nás nenutí mluvit potichu.
15.
16. V kavárně se zastavujeme.
17. V kavárně nabízí víc než jen kávu a produkty, v kavárně nabízí pocity.
18. Pokud splňuje tyto body dobře, tak je to místo, které doporučujeme.
19. Proces e-valuace kavárny.
20.