sobota 30. ledna 2010

Sponzorská káva v Coffee Club

Drazí čtenáři, rádi bychom Vás informovali o netradiční možnosti, kterou Vám nabízí od února do března (výborná) kavárna Coffee Club v Medlánkách. Je jí "sponzorská káva", kterou podpoříte přípravu baristů na jejich prezentaci a prezentaci kavárny na prestižních soutěžích Mistr kávy v Praze a Barista roku v Brně na veletrhu Salima. Tento "projekt" však nabízí zážitek i těm, kteří CoffeeClub neznají. Součástí "sponzorské kávy", kterou si koupíte, je totiž prezentace latté, cappuccina nebo espressa, které si pod vedením místního baristy sami vyzkoušíte připravit ;) Chválím tento, dle mého velmi atraktivní a zajímavý, nápad. Vaše jméno bude také jako vyjádření díku zveřejněno na webových stránkách a podpis na stěně kavárny. Pokud se tam chystáte zavítat, měli byste vědět, že v době zmíněných soutěží, tj. první únorový víkend a od 2.-5.3., bude kavárna zavřená.

My se pokusíme kavárnu v dohledné době podpořit také dlouho slibovaným článkem, na který všichni určitě čekáte!

úterý 26. ledna 2010

Kavárna jako prostor pro noblesu

Tento příspěvek je inspirován nedávným odchodem významného novináře (a spousty dalšího), Hlasu Ameriky z Vídně, Ivana Medka. Byl inspirativní osobností a jednou z jeho myšlenek byl nedostatek noblesy v českých luzích a hájích.
K tomuto se smutně připojuji i já, ale přesto vidím naději. Spatřuji ji právě v kavárenském prostředí, v možnosti být s přáteli, nechat hovor plynout, polemizovat i vášnivě diskutovat, či jen zamilovaně hledět do očí. Kavárenské okamžiky jsou jako stvořené pro možnost nechat se uchvátit detailem, krásou, drobnostmi, myšlenkou, příjemnými společníky či společnicemi. V dnešní době noblesnost představuje i jakousi hru - bohužel, ale snad se nám časem zase dostane do krve a stane se více naší přirozeností. Berme to jako trénink pro nadhled, schopnost se povznést a zasmát se nad drobnostmi i starostmi každého dne, načerpáme tím síly pro skutečnosti méně příjemné.
Tedy přátelé, přejme si noblesní prostředí, obsluhu, majitele i nás zákazníky, závisí to na nás všech. A tvořme společně kavárnu jako prostor noblesy.

Odkaz na Vzkaz Ivana Medka naleznete zde, na webu České televize, stojí za vidění, velmi inspirativní člověk i vzkaz.

středa 20. ledna 2010

Gloria Jean's Cofees v Brně - řetězec podobný Starbucks zavítal do Olympie

Nikdy bych nečekala, že se podobné téma objeví na Kavalerii. Po všech těch malých, domacích provozovnách, které tak máme rádi, mám tak trochu pocity zrady za zaprodání se nadnárodnímu koncernu. Ovšem co se týká kávy, je i toto téma příhodné.

Znáte to, procházíte se velkým nákupním centrem, davy lidí vás rozčilují a vy zatoužíte se někde posadit a vychutnat si kávu. Míjíte ostrůvky minimalistických stolečků a židlí a nechutně předraženou nabídku odporných mražených dortů pod vládou znuděných šampónských číšníků. My jsme dnes paradoxně do Olympie jeli za kávou, protože ve Slatině není moc podniků, které by mi posloužili. Nejdřív nás zaujalo jakési Caffé u Knihcentra, které bylo naprosto průměrné, nezajímavé a zbytečné (inspirativní byla snad pouze možnost připlatit si pár korun za BIO kávu). Hned vedle toho ovšem bylo Gloria Jean's Coffees a nic mi pochopitelně nebránilo, abych kávu zvládla ještě jednu ;) Nebudeme polemizovat nad tím, proč má někdo potřebu dát svojí kávové a čajové značce do názvu džíny, ale v zásadě to nezabránilo tomu, abychom tam zavítali a něco si tam dali. Kupodivu mě neodradila ani ta cena, což je nejspíš největší překvapení dnešního dne ;)

Gloria Jean's Coffees je řetězec, takže v našem oboru tak trochu znouzecnost. Stejně jako ostatní podobné podléhá standardizaci a je vám asi jasné, že tam těžko můžete očekávat útulnost nebo osobní přístup, do těchle nevýhod patří například objednávání u pultu a odporná menuvývěska nad barem jako u McDonaldu. V takovém podniku máte ale právo očekávat profesionální a výbornou kávu, což ještě ve srovnání s mizernými podniky se špatnou obsluhou a mrzutou kvalitou občerstvení, vychází docela dobře. Jak asi víte, v Brně na moc podobných podniků nenarazíte. Docela se tomu podobá značka Tchibo, jejichž cappuccino si romanticky zamilovala slečna Barbora, a její výhody jsou, že je velmi cenově dostupná (nenechte se mýlit, káva Tchibo, ne Barbora, ta je k nezaplacení;), na druhé straně žebříčku stojí zase strašně předražené Coffee Heaven, které snad nedávno zkoupila Lavazza, ovšem jež na můj vkus pořád postrádá fantazii. Jinak někde mezi stojí Coffee&Co, které jsem potkala v Českých Budějovicích a v Bratislavě, a králém této disciplíny jsou legendární Starbucks, na které narazíte na každém letišti. Moje první setkání s poslední jmenovanou značkou také bylo na letišti, v Bruselu, kdy po chaotickém hledání zavazadel a zjišťování možností spojů z letiště, Vanilla Latté od Starbucks udělalo to kouzlo, na které se sentimentem vzpomínám, když cucám latté ochucené sirupem tady u nás. A nemůžu přijít na to, v čem byl ten rozdíl.

Proto dnes píšu o Glorii. Protože poprvé tu v Čechách jsem ochutnala něco podobného. V porci Very Vanilla Latté totiž dostanete šlehačku a vanilkový krém, který vám udělá ten krásný pocit v puse a spraví den. Předepisovala bych to jako antidepresivum. Takže pokud vás naštve, že nemáte normální velikost džínů (tak si vysvětluju ten název), a bude se chtít trochu hýčkat, zkuste se povznést nad těch 80 CZK, co tam za kávu necháte, a rozmazlete se. Garantuji vám nebeský zážitek. Nemůžu zatím povědět nic o čistém pressu a chuti kávy, protože v těchto kávových koktejlech ta chuť není dost dominantní, ale tahle verze rozhodně zvládne potěšit i ty, co kávě jinak neholdují. Teď je tam ještě akce, díky které dostanete ke kávě kopeček zmrzliny Mövenpick, ovšem ten papírový kelímek a umělohmotné šťárátko celou tu parádu trochu kazí.

V Olympii je to úplně na konci, blízko zadního vchodu (teď v zimě u Ice Areny), takže je tam málo lidí a obsluha byla dost milá. Dokonce mají v zásobách i sójové mléko (konečně to někoho napadlo!) Jejich značku čaje, různé druhy čerstvě namleté kávy a rozličné konvice si tam také můžete pořídit. Společnost má certifikaci Rainforest Alliance, která by byla rozhodně super, pokud by se jí dalo věřit ;) Snad to nejsou jen prázdná slova! Pseudomenu, ovšem bez cen, je dostupné i na webu (a nebojte se, kávu tam vám nabídnou i do porcelánu, nejen do těch transportních kelímků, ve kterých to mají nafocené ;)

úterý 5. ledna 2010

Kavárna Vergnano - podnik U Šampónů

Byl krásný letní den, teplý podvečer a my jsme se vydali toulat se cestou z Podnebí po malebných skrytých uličkách Starého Brna. Na téhle procházce jsem si vytyčila hned několik bodů k návštěvě a dala si tajný slib, že některé objevené kavárny navštívím. Hned první do oka mi padla kavárna s příjemným osvětlením a ratanovými židlemi, vypadala tak útulně. Navíc to bylo v době, kdy Pekařská ulice byla nahoře neprůjezdná, takže byla nezvykle klidná a mám pocit, že podnik snad měl i předzahrádku. Dnes jsme se jej vydali hledat...

A já nemohla uvěřit tomu, že se nám skutečně podařilo najít ten pravý. Zaparkovali jsme těsně u místa, kde Pekařskou kolmo protíná Leitnerka a našli kavárnu jen o pár domů vedle fair trade shopu. Hned první moment, který mě překvapil, byl nápis Piazza d'Oro. A já měla pocit, že mě tam nalákali na Vergnano, které mi svého času, když jsem na něj parkrát narazila, přišlo velmi dobré a byla bych to přívítala s otevřenou náručí. Z lístku jsem však zjistila, že Vergnano se jmenuje kavárna. Tak že by to přeci byla ona?
Po vstupu mě lehce štípnul do nosu cigaretový kouř. Žádná hospodská čudírna, to rozhodně ne, na stropě se točil větrák, který pach místních čoudilů docela zpacifikoval, ale i když jsme se snažili najít nějaký nekuřácký koutek, nevšimli jsme si ho. Zabrala jsem tedy místo, které mám v kavárnách většinou nejradši: u okna. Jednak tam bývá výborné světlo na čtení, jednak tam můžete v klidu sedět a pozorovat ten uspěchaný svět venku z místa, když jste si ten čas na chvíli zkrotili a zvládli jej zastavit.
První věc, která mě nepotěšila, byla, až na pravý tulipán, spousta věcí na stole. Něco, co je snad ještě horší než obsáhlý lístek, z kterého my kavaléristi máme fóbii, protože si pak nemůžeme vybrat a místo hovoru dlouhé minuty prokousáváme titěrné písmo, v kterém bývá zpravidla už tak nějak osudově alespoň jedna pravopisná chyba. Tahle varianta vypadá tak, že kromě normálního lístku na stole naleznete hordy stereotypních kartiček a podobných rozšíření lístků. My tam nalezli menu kartu jakýchsi pudinkových horkých čokolád, dortů a kde čeho, krom toho jsme ještě byli obohaceni o dva stojánky, jeden s vytuněnými kávami se sirupy a druhý lattea pickwick, v kterém byla poměrně dobře odolatelná nabídka čajů s našlehaným mlékem. Když jsem se tímhle probrala, znechuceně jsem původní lístek sotva otevřela a jen po očku probrala popis káv, dál už jsem neměla síly se pouštět.
Na objednávku standardního hodnotícího cappuccina se nechal přemluvit můj drahý, zatímco já jsem se jala experimentovat a vyzkoušet blbost ze stojánku, což bylo větší espresso s banánovým sirupem monin, vaječným koňakem a sprejovou (ano, takhle to tam bylo) šlehačkou za bombastickou cenu 41 czk, cappuccino stálo stejně.
Při čekání jsme si prohlíželi interiér. Ratanová křesílka tu byla, k tomu byl nějaký nábytek z tenkého černého kovu, což mě celkově naladilo na koncept zahrady, čehož dojem byl ještě zesílen hojným použitím zelené barvy a mocné živé květeny, která tu skutečně překypovala zdravím. Kulatost dekorativních spirál na opěradlech byla mému oku velmi lahodící, k tomu doplněné o stylové černobílé fotografie a vskutku příjemné měkké osvětlení. Takové kavárny mám ráda, dokážu si tam představit příjemně línou snídani ve slunném ránu, tak kde je chyba?
Nebudu vás napínat. Chyba byla například v naladěném rádiu, které je u mě se vším tím kecáním, nehomogenní směskou muziky a reklam na seznamu kavárenských prohřešků na jedné z nejvyšších příček. Další bod se seriozně podařilo získat obsluze, gratulujeme ;) Byl to jakýsi mladý muž, který nedal najevo ani nejmenší snahu nám posloužit, ale byl prostě velmi znuděně v práci. Dobrou humornou tečkou bylo, když se sám rozhodl ohodnotit tringeltem a nenaznačil ani pokus mi na mou stokorunovou bankovku vrátit. To jsem mu ale opravdu nechtěla dát, mimojiné proto, že než si všimnul, že máme touhu zaplatit a zmizet, trvalo aspoň deset minut, a to jsme seděli hned naproti baru a podnik byl poloprázdný.
Abych ovšem nevynechala samotné zhodnocení kávy. Espresso chutnalo dle očekávání jako Piazza d'Oro, které mi už několikrát předtím přišlo poměrně necharakteristické a nevýrazné. Možná trochu jako lepší Piazza, protože chuť to byla poměrně čistá a usoudila bych z toho, že čistý je i jejich stroj. Co se týče mého kávového experimentu s názvem Banana shot - první doušek byl zajímavý, sladit taková káva už rozhodně nepotřebuje, nicméně se mi zdá, že nelépe se sirupy s příchutí zpravidla kamarádí s mlékem a u této teorie zůstanu. Nezjemněná chuť čistého pressa zastoupená lehce umělým banánovým moninem byla na mě na delší pocucávání moc silná garda. Ale pokud to stáhnete opravdu jako panáka, tak to není vůbec zlé ;) Rozhodně bych si k tomu ale zasloužila aspoň malinkatý pohárek vody. S cappuccinem se ale opravdu nevytáhli. Dle zvuků od baru chlapec nejdřív udělal pěnu a nechal ji chvíli odstát, mezitím co připravoval presso, tak se to má, ovšem ostatní fáze procesu musely vykazovat hrubé nedostatky. Ke stolu se nám tak potom dostal šálek s obláčkem, což je supr na obloze nebo v umyvadle s jarem, ale jako pěna na cappuccinu to moc neprojde. Obsah hrníčku tak ani nevykazoval žádné pokusy o estetičnost, sušenku či podobnou laskominu jako pozornost také nepřiložili, nejspíš proto, že věděli, že tím to už nezachrání ;) Tak za tohle to byla trochu nadsazená cena.
Mám-li se pokusit o nějaké shrnutí, je to skvělý podnik, do kterého někdo nacpal fůru peněz, protože vypadá znamenitě, ovšem kavárna stojí a padá na lidech a špatnou obsluhu nevykompenzuje ani bohatá nabídka. Když bych se měla zamyslet nad tím, kdo do takové kavárny chodí, nazvala bych jako cílovou skupinku "šampóny", kteří by rádi vypadali intelektuálně, ovšem to pojali tak nějak osobitě, takže si kavárna bohužel hraje na vyšší třídu, kterou není. Jak už na tomto blogu toto přídavné jméno jednou zaznělo, kavárnu bych zařadila k těm vykřičeným. Ale pokud někdy bude svítit slunce a půjdete zrovna kolem, dejte tomu šanci, třeba tam bude jiná obsluha a objevíte zajímavá zákoutí toho blíže neprozkoumaného nápojového lístku! Ráda bych opomněla, že existují i kavárny, které svůj první dojem dokázaly dokonce znamenitě vylepšit - jako Klafé.

Kavárna Vergnano se nachází na ulici Pekařská. Nepomylte si ji, prosím, s Caffé Vergnano na Starobrněnské.

U dobrých kaváren před "recenzí" většinou čekám na to, než je se mnou navštíví zbytek Kavalérie. U téhle jsem tuto potřebu neměla, jelikož kaváren na objevování je před námi stále spoustu, podobných nejspíš mraky, takže laskavě tedy žádám o prominutí.

pondělí 4. ledna 2010

Předvánoční Fantazie

Občas už před vstupem do kavárny člověk cítí, že je něco špatně. Nevím, jak mé kolegyně, ale já razím názor, že kavárna nemůže být v suterénu ani polosuterénu a mám k tomu mnoho důvodů, ale to bude náplň jiného příspěvku v rubrice O manifestu.

Každopádně kavárna Fantazie představuje přesně tento případ, tedy jak pocit, že je něco špatně, tak kavárnu v suterénu. Ale abych začal od začátku. Se slečnou Barborou nám zbyl nějaký ten volný čas a tak jsme se rozhodli prozkoumat kavárnu novou, reklamními poutači na potápěčské potřeby (či co to bylo) skrytou, umístěnou přímo na zastávce Úvoz. I přes tuto vynikající polohu byla úplně prázdná a připadal jsem si trochu jak v nějaké jiné realitě a lá Harry Potter, kde lidé koukají do oken a tváří se jakoby nic neviděli.

Uvnitř mě cosi pohltilo a po delším podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že to není nic jiného než úzkost, u Báry se dělo naprosto to samé. Snad to bylo tím skoro suterénem, snad tou prázdnotou, snad zvolenými barvami (ke kterým se ještě dostanu), snad géniové zodiakálu, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohé Kavalérii, zkrátka dobrý pocit se ne a ne dostavit. Nevím jestli to bylo mýlkou v planetární klasifikaci nebo střetem mikrokosmu s makrokosmem, ale přičítám to spíš tomu nešťastně zvolenému interiéru. Šedá podlaha, bílé stěny, studené světlo, červené agresivní pruhy na stěnách, minimalistický design, ostré kovové hrany, nu zkrátka připadal jsem si jak v řeznictví a čekal až mě odvedou dozadu a rozporcují na orgány. Báli jsme se dokonce i nahlas mluvit! V kavárnách zpravidla toužím po zeslabení hudby, tady jsem toužil po přesném opaku.

Obsluha tentokrát nic nezachránila, jestliže interiér vyvolával intenzivní pocity úzkosti, tak obsluha tupé pocity strachu, nejistoty a nevlídnosti. Lidé rychle přicházeli a rychle také odcházeli, aniž by se posadili.

K dobrému pobytí nepřispěl ani test zraku v podobě nápojového/pochutinového lístku, který byl napsán písmem velikosti tak maximálně 10 a celkově byl bez nápadu a to včetně obsahu. Pobavila nás rubrika "něco na zub" (či jak se to jmenovalo), kde si pod sebou nápaditě lebedily solené arašídy, solené mandle, slané tyčinky a solené ještě něco, zkrátka sůl je nade všechno koření a Maruška s babičkou by zaplesaly, my už méně.

Ale abych nebyl tak kritický, měli celkem dobré dorty, poměr cena/výkon byl velmi slušný, tedy zajděte si tam na ty dorty, vezměte si krabici, odneste si je domů a tam si je v klidu a pohodě snězte. Také tam jsou připraveni na děti, tedy ne, že je snědí, ale mají tam dětský koutek, i když jak se chudák maminy s tím kočárem podrápou dolů z těch schodů nevím, nevím.

Co říci závěrem? Nu snad, že je to smutné, že se veškerá inovace, inspirace, kreativní myšlení vyplácalo na název, kterým je Fantazie, což je jen další důvod k povzdechu i pobavení. Se slečnou Barborou jsme se pokusili reprodukovat myšlenkový pochod, který k takovému názvu mohl vést: "Hele, mámo, chtělo by to něco co má šmrnc, něco pohádkovýho, na co lidi poletěj." "No jo, to je asi fakt, co takhle Pohádka, nebo ne, co Fantazie?" Takto asi mohl vzniknout název Fantazie (pohádkovost) s motýlem nad nápisem (symbolizujícím "na co lidi poletěj"). A já dodávám, co takhle změnit koncepci na Maso, uzeniny? Osobně bych ve své blízkosti nějaké kvalitní uvítal.
Polohu najdete zde. A zajděte tam na ty dorty ;-)