sobota 13. února 2010

Jen tak spokojený v Láry Fáry

V mém příspěvku se vracím ke kořenům mého kavárenského nadšení, věnujte mu pozornost, tuto kavárnu byste si neměli nechat ujít a třeba se i něco přiučíte, pokud sami provozujete kavárnu.

Láry Fáry patří mezi mé srdeční záležitosti, neb právě tato kavárna vedla k mé části osobnosti, která začala bujet a rozbujela se v kavárenského povaleče. Rád se do ní vracím a skutečně si připadám trochu jinde, v místě, kde jsou lidé vřelí a milí, kde nechybí nadšení.

Dlouho jsem Láry Fáry zanedbával, ale tento týden se mi podařilo tam po více než roce opět zavítat. Kavárna je to menší, v krásném prostoru průchodu k Pelclovu divadlu, s vysokými stropy a spoustou různých stolečků a různých židliček, které jsou všechny jiného stylu, ale z nějakého záhadného důvodu to vůbec nevadí a na první pohled si toho člověk ani nevšimne. V interiéru bylo myšleno i na děti. Příjemné jsou často se obměňující výstavy na stěnách a výhled z menších oken, v prostoru kavárny je pořád na co koukat a není to přeplácané, což se málokdy podaří. Celá kavárnička pak působí celistvě a s jasným záměrem, tedy aby se host cítil prostě spokojeně, nic komplikovaného.
V létě potěší venkovní vyvýšená zahrádka a svěží koktejly, jejichž výběr je střídmý, takže se nemusíte děsit sáhodlouhého bloumání nad nápojovým lístkem.

Člověk si po chvíli všimne vřelé obsluhy, kterou tvoří klienti místního Ústavu sociální péče pro mentálně postižené. Kavárna je totiž tréninková a je součástí projektu, který poskytuje pracovní terapii a snaží se integrovat osoby s lehkou mentální retardací do společnosti a velmi se jim to daří, myslím, že brzy budou slavit páté výročí. Věřím, že se bohužel najdou i tací, kteří se při čtení ušklíbnou, ale vážení, na rozdíl od jiných kaváren, se mi v této nestalo, že by mě někdo nepozdravil, nepopřál dobrou chuť. U obsluhy si potrpím na profesionalitu, ale zrovna tady ji milerád vyměním vyměním za upřímnou vřelost a nadšení. A jen doufám, že projekty tohoto typu se u nás budou rozšiřovat, přinášejí velkou službu všem stranám, jak hostům, tak personálu.

Sortiment nabídky se může pochlubit víc než jednou netradičností a dnes jsem byl příjemně kolébán čajem ze směsi bylin až do úplného zapomnění jeho názvu. V kavárně najdete roztodivné sušenky, drobné sladkosti a spoustu koktejlů a káva tu tvoří opravdu trochu okrajový sortiment, přesto bych ji do kategorie cukráren nikdy nepřevedl. Tam tento prostor a celé atmosféra prostě nepatří. Ve výběru pití i drobností k nakousnutí se nebojte experimentovat, nespletete se, sypané bylinkové čaje jsou vynikající, zvlášť Venkovský džbánek je vhodný pro zimní vysedávání.
Kromě pochutin a pití v kavárně můžete zakoupit i spoustu drobností z drobných chráněných dílen a máte z čeho vybírat. Kupte si tam třeba hmatku, moc nevím, co, k čemu, proč a nač to je, ale naprosto mě to fascinovalo.

Milí čtenáři, pokud tedy budete v Rychnově nad Kněžnou, tak tuhle kavárnu jistě navštivte, patří mezi ty nevšední, káva tu sice netvoří alfu a omegu všeho, ale celé to pro Vás bude skvělý zážitek a jistě budete odcházet příjemně naladěni s chutí se sem zase někdy vrátit. Ano, je to trochu z ruky, ale při cestě okolo ji rozhodně nevynechejte. Jejich web naleznete zde, dočtete se na něm i spoustu informací o celém projektu.

Co říci závěrem, jako hosté si objednejte, mějte trpělivost s obsluhou, za to budete odměněni, bude o Vás velmi dobře postaráno a budete se cítit příjemně, jako kavárníci si objednejte a koukejte a učte se, jak se slušně jedná s hostem, to tu umí opravdu skvěle, a naučte to ve svých kavárnách i svůj personál, někdy to není žádný zázrak.

V komentářích bych rád nalezl diskuzi, co si o těchto projektech myslíte (a klidně buďte kritičtí) a případně, kde jsou podobné v Brně.

středa 10. února 2010

Coffee Club - nejlepší káva v Brně (a ještě trochu víc)

Mí drazí, dnes je jen jedna věc na světě, kterou bych upřednostnila před studiem latiny, a tou je spot, který tu tak dlouho chyběl. Dlouho jsem si ho cíleně schovávala sobecky pro sebe: zážitek, který mou laťku kávě a kavárnám zvedl vysoko, protože mě přesvědčil, že oboje se dá dělat pořádně. Odpusťte, ale tohle prostě musí být dlouhé.



Bylo nebylo, jednoho slunečného dne jsme zavítali do kavárny na kraji sídliště. Od návštěvy nás prve trochu odrazovaly maminky s kočárky, ale rozhodli jsme se bojovat se svou xenofobií a vstoupili jsme. Moderní minimalistický design, příjemně energická hudba, na stolech skleněné svícny s kávovými zrny, na stěnách fotky z plantáží, do toho jeden krásný fikus a velmi nevšední, masivní a nejspíš ručně kovaný obří věšák, který mi asociuje nějakou pichlavou nestvůru ;) Bylo plno, ale moje touha po kávě byla silná, tak nás napadlo vzít si aspoň nějakou s sebou. "Promiňtě, ale my kávu do kelímku neděláme, papír nedostatečně uchovává aroma." Po tomhle překvapení jsme si sedli na zadek a taky na bar a počkali, než se uvolnilo místo u stolku. "Dobrý den, u nás je káva rituálem." A už následovala krátká přednáška o tom, jak káva správně vypadá, jak se pije a rychlé představení místní nabídky, která zahrnuje několik druhů kávy. A hlavně je třeba vzpomenout jejich "domácí" úžasnou směs na cappuccino a jiné přípravy s mlékem, na kterou jsem si vypěstovala závislost. Na hutnou místní klientelu maminek a mladých rodin se kavárna umě adaptovala dětským koutkem, který je však dočasně zrušen kvůli akci sponzorská káva a přípravám na soutěže.

O tom, že káva je v Coffee Club dobrá jsem nikdy nepochybovala, a nedávné první místo Pavla Maleny v baristické soutěži Mistr kávy 2010 v Praze (ale i významná umístění dalších kluků z kavárny, abych je nenechala zastínit) to jednoznačně potvrzuje i pro ty největší rýpaly. Co je tajemstvím takového úspěchu? Běžte to zjistit do jejich školy kávy. Pro mě jako pro zákazníka je nejdůležitější, že na konci toho rituálního postupu se vám na stůl dostane lahodná káva - správné velikosti, se správným obsahem, se správně našlehanou pěnou. Před každou přípravou slyšíte mlýnek a baristé pečlivě hlídají, aby se vaše káva připravovala přesně tak dlouho, jak má. Pěnu šlehají ze speciálního plnotučného mléka obohaceného o bílkoviny Tatra Lascato a už jen ta samotná je opravdový požitek. Je to krásná mikropěna, sametově hebká, a když se ještě barista vyřádí a předvede vám své umění v latté art (občas i přizdobené pár kapkami potravinářského barviva), budete několik minut zírat na tu nádheru a rozhodně se vám bude příčit myšlenka, že abyste si tu kávu nejvíc vychutnali, musíte to umělecké dílko řádně zamíchat. V pondělí nebo čtvrtek po páté navíc můžete za malý příplatek sledovat, jak se takový obrázek "maluje" přímo před vašimi zraky. Nabídka je ovšem pestrá, obsahuje i filtrovanou kávu a různé netradiční přípravy, ráda bych vypíchla filtrovanou kávu s medem, nutellino - presso s nutelou a šlehačkou, nebo dolce marmoreo - nádherně servírovanou dobrotu s malinovým nebo jahodovým sirupem. Pokud ale nemám na chuť na tyhle konfekční záležitosti, je mou jednoznačnou jedničkou caffé latté (nepleťte s latté macchiato), servírované ve velmi příjemném šálku mojí oblíbené velikosti. A pochopitelně i vídeňská káva tu vypadá jinak, než obyčejnské presso se šlehačkou, za kterou ji ve většině kaváren pokládají. Sláva Mistrovi!

Přestanu tu pět milostné serenády a zkusím se zamyslet nad tím, co kavárna nabízí těm, kterým káva nelahodí (leč i přesto ji zde doporučuji zkusit, jde o tak jiný zážitek, že možná změníte názor). Dlouho jsem měla za to, že pro ostatní kavárna není až tak atraktivní; ale několik delších sezení, ve kerých jsem se už kávy nabažila a odhodlala se dát si i něco jiného, mě přemluvily věřit opaku. Sic pořád mému srdci lahodící krásné čokoládové a tvarohové dortíky trochu chybí, hypoglykemii bravurně zamezí výborné litevské čokoládové pralinky servírované ke každé kávě, o víkendu i tiramisu ve skleničkách (které se mi však zdálo příliš těžké a tučné, takže to bohužel spíš nedoporučuji, nezaujalo), kuličky z odpalovaného těsta plněné šlehačkou, trubičky a bekrovníčky. Musím poznamenat, že v Coffee Club je něco, co mi na jiných místech většinou chybí: a sice, nabídka není příliš rozhlehlá, ale je velmi kvalitní. Mají čaje Ronnenfeld, kvalitní rozlévaná vína, juice Happy Day, a také to se nabídka občas pořád i trochu změní, takže vidíte, že pro vás majitelé stále hledají skutečně to nejzajímavější.

Myslíte, že by to už nemohlo být lepší? Tak čtěte dále. Nesmím totiž krom vlastní práce za barem zapomenout pochválit i obsluhu. Je zde zpravidla dostatečný počet lidí a kavárna je malá, takže se vám nestane, aby vás nikdo nepozdravil nebo si vás nevšímal. A hlavně máte pocit, že v kavárně si hostů váží: pamatují si vás a jsou pozorní. Tak například se přihodilo, že jednou kavárna byla plná a příprava káviček trvala opravdu výrazně déle než obvykle. Známí nachystané nápoje zaplatili, ale už je nestihli vypít, avšak o pár návštěv později se to vrátilo s omluvami a další objednávkou na účet podniku! Náhoda to ovšem nebyla, podobná situace se mi stala nedávno, když jsem zkoušela novou čokoládu, která na můj vkus byla málo čokoládová a více pudinková, než mám ráda. Nedojedla jsem ji a mladý barista, který obsluhoval, se mě hned ptal, co je v nepořádku. Hned se mi omluvil, že prý s touto čokoládou začínají a že se mu zdá, že kolega přípravu trochu nezvládnul, a přestože jsem trvala na tom, že to nevadí, že čokolády v kavárnách bývají většinou pudinkové a že jsem rozmazlená, na účtu nebyla.

Klíčová otázka teď je, za kolik si tenhle luxus můžete dopřát. Vskutku je to o pár korun dražší káva než byste na malou kavárničku na okraji města čekali (zmiňované velké caffé latté za 51 czk), nicméně narozdíl od podniků v centru, jejichž majitelé mají drzost si za přípravu staré kávy bez hlubší znalosti základních baristických pravidel naúčtovat vysoké částky, tady moc dobře poznáte ten rozdíl, za který platíte. Vždyť vám ji ostatně připravují mistři v ČR ;)

Nevěříte? Přesvědčte se. Za Coffee Club bych dala ruku do ohně...

Coffee Club, V Újezdech 1, Brno-Medlánky.
Abychom rozproudili diskusi, můžete zkusit hádat, co vidíte na posledním latté art obrázku, přijde mi to dobré jako Rorschachův test ;)

středa 3. února 2010

Café 99: příjemná poštovní schránka


Číslované kavárny pokračují, tentokrát se blížíme stovce. Kolem Café 99 chodím již delší dobu, neboť bydlím nedaleko, ale z nějakého důvodu se mi nikdy nechtělo jít dovnitř, sám si to neumím vysvětlit. Jednoho krásného zkouškového dne však moje únava dosáhla takové úrovně, že nebylo energie na žádné iracionální odpory a nechutě a zavítali jsme dovnitř a velmi dobře jsme udělali.

Kavárna je to malá, členitá, útulná, žluto - modrá, hodně dřevěná, s příjemnou obsluhou. Tímto jsem rychle vyčerpal to, co mi bylo milé.
Mám slabost pro kavárny, které charakterizují jedna nebo dvě barvy, mezi něž patří i tato. V kavárně převládá sytě žlutá, taková hodně slunečná a pěkně prosvětluje prostor, který by byl s nějakou tmavou barvou možná stísněný; zároveň se však hlubinám a zadumanosti nebrání a jako doplňkovou pro drobné detaily (menu, ubrousky, rolety) zvolili temně modrou (tu, kterou momentálně pro vazbu knih používá nakladatelství Triton, což je pro mě také velmi příjemná asociace). Potud by byl interiér příjemný, v této kavárně se však rozhodli jít ještě dále a vsadili na dřevo, což nelze nepochválit a přidat ještě drobné plus i za dřevěnou podlahu, což je počin vskutku odvážný; o co jsou dlaždice praktičtější, o to je dřevo příjemnější.

Obsluha oplývá příjemností a ochotou, nic není problém a slečny ochotně poradí, případně přinesou moudrou knihu s návody k přítomným hrám.
Nabízený sortiment stejně jako menu není přeplácaný, nestrávíte výběrem hodiny a nemusíte se prokousávat sáhodlouhými listy, ale zároveň v něm najdete několik příjemných nevšedností, které jinde jistě neobjevíte. Však si tam zajděte. Kvalita nápojů i drobných zakousnutí je optimální a doporučuji belgickou čokoládu, jež mě překvapila; často se setkávám s těmi škrobovými pudinky, ale tentokrát mi připadala jako z čokoládovny.

Nevšednostmi je kavárna celá příjemně prodchnutá - od netradičních dřevěných her, až po ty tradičnějších po velmi časté výstavy, na které je radost pohledět až po detail, který mi přijde fascinující a tím je možnost zasílání pošty na adresu této kavárny. Kdybych v blízkosti pracoval a měl tak úžasné zaměstnání umožňující mi dlouhé snídaně, tak bych tak jistě učinil a při snídani si poštu pročítal. Vy, co tak neučiníte, můžete pročítat noviny a časopisy, kterých tu najdete dosti.

Nevím, jestli bych Café 99 dal 99% při nějakém super objektivním hodnocení, ale vzhledem k tomu, že nejsem takovou povinností vázán, tak na závěr sdělím, že mi tam bylo příjemně, dokážu si tam představit opravdu dlouhou snídani, rád se tam někdy zajdu učit nebo posedět s dvěma či třemi přáteli (víc raději ne, mají tam malé útulné stolečky) a jsem ještě raději, že se nachází takto blízko bytu. Pokud jde o výtky, tak v kavárně nenaleznete gauč ani velká křesla, což mě osobně chybí, ale nechybí mi to právě zde, protože i díky jejich nepřítomnosti je prostor kompaktní, nepřeplácaný a jaksi příjemně jednolitý.

Kavárnu naleznete zde a jejich příjemným webem se můžete probrouzdat tady (najdete tam, kromě jiného, spoustu o výstavách aktuálních i těch proběhnuvších).

Tedy za mě: "Nečučte u webu a jakmile Kavalérii pro dnešek dočtete, tak vzhůru do kavárny a zrovna Café 99 by mohla být dobrá volba."

pondělí 1. února 2010

Kavárna Daniel - Někdy lépe než doma...

"Dobrý den. Pokud jste se rozhodli přečíst si něco málo z historie Kavárny Daniel a vyhovuje Vám její momentální atmosféra zahalená nonšalancí, uctivostí a příjemnou náladou, prosím nečtěte dále!!!" I když majitel Kavárny Daniel- Daniel Skeřil (nemohla jsem odolat té souslednosti) varuje své návštěvníky před odhalením dobrodružné a svízelné cesty, která vedla od téměř nepoužitlených prostor k vytvoření prostor mimo čas a prostor (ano, opět kouzlo absolutního verše), rozhodně čtěte dále (hned první obrázek- O nás). A pak mi napište, jestli i Vás oslovila cesta ke splnění snu a možná další bod našeho Manifestu (?)- tedy "nikoliv nabízet kávu a jiné produkty, ale pocity".

Dnešní, vpravdě nevšední, podobu kavárny utvářeli také sami návštěvníci. Kromě svých příběhů vynesli do bytu ve druhém patře zastrčeného činžáku také tipy na nábytek či nedělní cyklus poezie. Pokud se tam vydáte i Vy, budete mít pocit, jako byste přišli na návštěvu k někomu domů. Ale můžu Vám zaručit- tedy pokud náhodou nemáte známé, kteří by příjimali návštěvy proti proudu času- že podobného pozvání na kávu do 30. let od secesního génia loci, který zde sídlí, se Vám jen tak nedostane.

Ale opusťme již tenké ledy kauzality a cestování v čase a věnujme se nabídce. Poté, co si vyberete pokoj a místo k sezení (zda to bude u okna, na sofá, v ušatém křesle či u klavíru), čeká Vás rovněž dobově vyvedený nápojový lístek. Tady se dostáváme k prvnímu výraznějšímu problému. Lístek je velice obsáhlý a až se přijde obsluha otázat, co si dáte, budete mít pravděpodobně prostudovány teprve dobové ilustrace. Těm z Vás, kteří v podobných situacích zažívají stejně jako já krizi volního procesu, navrhuji stáhnout si lístek ze stránek kavárny už nyní :) Jen tak namátkou vyberu některé zajímavé položky. Pokud se nechcete pouštět do dobrodružných experimentů, oceníte pravděpodobně menu Triga či Domácí štěstí (různé kombinace kávy, medovníku, džusu a jablečného koláče- 55 a 35 kč). Abych byla upřímná, kávu jsem si tam už dlouho nedala a nejsem schopna se jaksi rozpomenout, zda to bylo zapříčiněno tím, že mě neoslovila, nebo mě natolik oslovily jiné nápoje. Matně se mi vybavuje káva Chopin, krásně nachystaná na podnůsku s vodou, ubrouskem a nugátem, ke které bych kromě likéru kahlúa a whiskey cream doporučila servírovat i Nocturno, op.72. V každém případě to hodlám brzy napravit, ale pokud je Vaše paměť svěžejší nebo navštívíte kavárnu Daniel dříve, doplňte mě v komentářích. Mezitím Vám můžu doporučit třeba různé "zimní vroucí delikatesy" (Moravský punč symbolizující přátelské souznění hruškového džusu a slivovice), nebo naopak nabídku pro "parné letní měsíce" (rozličné míchané nápoje, bowle, ledové kávy,atd.). Z této nabídky doporučuji (při hypoglykémii) ledovou kávu s višněmi v čokoládě.

Kavárna už funguje deset let a za tu dobu si našla velké množství příznivců, takže dnes může být trochu problém si vůbec sednout. Mám ale pocit, že s narůstajícím množstvím zákazníků se pel secesní patiny kavárny začal trochu stírat. A to včetně obsluhy. Ta měla dříve čas si se zákazníky popovídat a víc je hýčkat, ale nyní poletuje jednotlivými místnostmi (už jsem zmínila, že každá je úplně jiná?) a komunikace se omezuje zpravidla pouze na holá fakta objednávky. To je ale podle mého názoru klasický problém kaváren, které si dají tu práci vytvořit něco jiného, nevšedního a nadstandardního. Jejich osobní přístup samozřejmě přitahuje více a více zákazníků a dochází k diskrepanci- jak dlouho se věnovat jednomu zákazníkovi a jeho objednávce a jak dlouho nechat čekat zástupy ostatních? Odhlédnu-li od tohoto dilematu vpravdě filosofického, je třeba upozornit, že kavárna je zčásti kuřácká. S tímto faktem se opět obtížně vyrovnávám, neb se mi více líbí ta kuřácká část, ze které nakonec stejně Brownovým pohybem nenápadně a podloudně expanduje dým všemi směry :)

Milí čtenáři, pokud Vás tedy tato črta, tentokráte z mé strany velmi velmi, ale opravdu velmi nostalgická (a tudíž psaná přes clonu vzpomínek) zaujala, zajděte se i Vy podívat do druhého patra nenápadného domu v Ostravě. Že jste nečekali, že budete muset tak daleko? A že to není v Brně? Překvapení! Ale přece byste se nenechali odradit od malého výletu pro jednou na Severní Moravu. A navíc, až vystoupáte do toho druhého patra, budete podobně jako Hamlet či každý druhý princ tápající mezi dvěma možnostmi/nevěstami postaveni před dilema. Dát se doleva- a tedy do kavárny Daniel, nebo doprava do rovněž velmi zajímavého baru Dunbar. Left-right-surprise. A jaký že je to bar a co je pro něj charakteristické? Tady je "definice" převzatá ze stránek.

"barvy, lesk, třpyt, jas, opar, jedinečný, osobitý, originál, průkopnický, útulný, komorní, uklidňující, společenský, stylový, estetický, osvěžující, hřejivý, nápaditý, kýčovitý, šokující, metropolitní, etnický, voňavý, hudební, pomocný, lákavý,..."


Kavárnu Daniel a bar Dunbar najdete na ulici Žerotínova 1 v Ostravě. Pokud se Vám nechce tak daleko, můžete navštívit alespoň webové stránky kavárny nebo baru.


Postmoderní Café 09

Pokud občas zajdete do Moravské zemské knihovny, zajisté jste si všimli velkého prostoru kavárny v její budově. Ten nedávno prošel obrovskými změnami a na místo předchozího podniku tam vyrostla mladší, ale trochu větší sestřička od Café 04. Říkají jí Café 09 a stránky má prozatím ve výstavbě. Jak už se mi to o zkouškovém tradičně stává, kavárna se stala mým druhým domovem během dnů, jež v knihovně trávím, a vypila jsem tam už nejeden šálek kávy. I za tu doby jsem si všimla nějakých změn a mám z toho pocit, že kavárna stále kráčí kupředu.

Minutku ticha - předchozí provoz mi byl milý. Byl studentský. Objednávalo se u baru, což je nezvyklé, nicméně to s sebou nese klid od "stíhaček", které Vás stále nutí si objednávat, a i velmi příznivé ceny se nesly v duchu studijního prostředí. Se vším jsem tam byla v zásadě spokojená, ale když MZK vyhlásilo řízení o nového provozovatele, dalo se čekat, že se někdo pokusí uchopit zjevně velký potenciál tohoto prostoru a zkusí vytvořit výnosnější podnik. Dnešní podoba nabrala barvy, nápady a výrazně rozšířila sortiment. Po place teď pobíhá více i méně příjemná obsluha a podnik se stal místem, které by mě do budovy MZK dovedlo i bez studijních ambicí. Kavárna je výrazně denní a má i dětský koutek.

Některá řešení si pamatujete z minulosti. Kavárna je dvoupatrová a horní patro nabízí kuřákům i kuřáckou část, oddělenou skleněnou stěnou, což je výborné a efektivní řešení pro obě strany tohoto často tíživého problému. Na počátku jste mohli vidět na stěnách abstraktní obrazy, výstavka moderního grafitti se dále provozuje pouze nahoře, dolní patro se už poněkud umírnilo, ale stále se nám ukazuje v moderní kombinaci barev a černobílých obrázků či fotek na zdech.
Pokud se usadíte a zahledíte se do lístku, nabídka Vás omráčí. Lístek je prostě obrovský a k tomu skládací ;) Sladké zákusky si můžete prohlídnout na baru, jídlo je na dvoustranné menukartě a nabízí hlavně panini a tousty, u kterých si můžete z množství ingrediencí naskládat vlastní vysněnou kombinaci (doporučuji do ní zahrnout lososa, není uzený), a dále cenově velmi přístupné pizzy, které svou kvalitou významně přesahují úroveň pizza oken, a navíc ji teď jednoznačně předčí slevou na studentskou kartu ve stylu 1+1 zdarma.

Nápojový listek je rozsáhlý, možná až moc. O této skutečnosti svědčí, že se v ní občas ztratí i obsluha ;) Tak jsem si párkrát nebyla jistá, zda jsem dostala na stůl opravdu tu kávu, kterou jsem si objednala. A utvrdilo mě v tom to, že se mi na stůl dostalo podruhé něco jiného než prve, i když jsem učinila stejnou objednávku :) Těmito případy bylo espresso s maracujovým juicem (Saula passion me), které jsem servírce musela ukázat v lístku, aby vůbec tušila, co chci, a poté jsem obdržela horký nápoj, přestože byl uveden mezi studenými. Další bylo ochucené espresso creme aroma, které slibovalo mléčnou pěnu a příchuť dle výběru, ovšem ač mi napoprvé nápoj velmi velmi chutnal, podruhé na můj stůl dorazila trochu jiná verze. Cappugiro se mi objevilo s mléčnou pěnou, kterou v lístku zamlčeli ;) Ale je v tom aspoň dávka dobrodružství! Pokud jste trochu chaotici a experimentátoři, nebojte se objevovat. Konzervativci stejně zůstanou u tradičního latté či cappuccina, které si tu nespletou. Cappuccino podávají se skořicí, nicméně Vás o této skutečnosti v lístku informují a nečiní jim problémy tuto zbytečnost na požádání vynechat. Samotná pěna je trochu lepší průměr. K servírování ani provedení jsem tedy neměla výhrady, káva Saula je servírována v hrníčcích této značky, u kterých jsou schopni rozlišovat velikost, a ke kávě přikládají dle dobrých mravů panáka vody. (Na požádání ovšem funguje i normálně voda v kohoutku a to v pěkné číši na víno.) Osobně moc kávu Saula nemám ráda, ač mezi její pozitiva bývá zařazováno několikanásobné třídění a nabídka ekologicky certifikovaných produktů, já přičítám její osobitosti španělský temperament, kterým se odlišuje od tradičních, jemnějších italských značek. Je prostě trochu říznější ;) Pokud na tuto chuť nejste zvyklí a toužíte ji trochu zatlačit, ochucené espresso crema by vaše námitky mělo bravurně ukojit, jako svou chutí, tak i cenou. Sušenku zde nepřikládají, což vlastně ani nepokládám za nutné a preferuji vodu. Dále nabízejí pivečko dokonce i 14°, koktejly a víno v oněch krásných velkých číších.

Pokud bádáte nad tím, proč jsem kavárnu nazvala postmoderní, ušetřím Vám trápení. Tímto označením jsem chtěla udělat paralelu k prvorepublikovým kavárnám, jejíž pojetí dle mého soudu tato v moderní verzi překračuje. Jedná se o velký, vzdušný prostor, který nás dnes naprosto nadchl pianem. Živá hudba nás donutila setrvat i přes původní studijní intence až do konce koncertu. Od pondělí do pátku Vám zde nabízejí nevšední hudební zážitek, počínaje pondělním saxofonem, úterním klavírem, středeční elektrickou kytarou, čtvrteční kytarou doprovázenou podmanivou francouzštinou a rozličnými pátečními programy. Tóny na vás budou sklouzávat z galerie v druhém patře a vy se tak můžete aspoň na chvíli zamyslet nad atmosférou kaváren z černobílých filmů, kterým možná jako já tak zasněně fandíte ;) Moc dobrý počin, ovšem musím dodat, že poslední dobou bylo koncertování trochu sporadicky.

Tak tahle recenze se mi dle mého dojmu moc nepovedla. Protože nemá ducha a je víc technická, než jsme zvyklí. To bude tím, že kavárna je moderní a živá, jemně rozmazává hranici směrem k restauračnímu zařízení: nabízí se spíš jako denní prostor pro energické setkávání skupinky přátel s kapkou alkoholu, zatímco s intimním rozhovorem nebo knihou tu spíš nepochodíte.