Kafírna

Nevím, kde začít. Vůbec se mi do toho psaní nechce. Musím upozornit, že jsou zde zas na vině má obrovská očekávání a můžu si za to sama. Jednodušše se příliš nadchnu. A nadávám si za to. Když si někdo otevře pražírnu a kavárnu na malém městě, vyžaduje to zajisté hodně odvahy, kterou nechci kritizovat. Ovšem když se takový podnik nachází na kraji židovského města, do krásné synagogy to je coby kamenem dohodil a věhlas se rozšíří i za městské hradby, nejspíš to mělo smysl.

K výletu nás navnadila pěkná recenze od Julie a také jeden výkřik na twitteru o nejlepší kávě v životě. Akorát jsme trochu zapomněli, že to byla káva v džezvě...

Hned jak se mi po objednávce jednoho espressa na stůl dostal trochu větší hrníček, než na espresso normální velikosti bývá, zdálo se mi to jako signál znejistit. Měla jsem tam pověstnou Jamaica Blue Mountain, kterou barista před tím odvážil a namlel, a kterou jsem si chtěla zkusit, protože jsem nabrala pocit, že tady by měla opravdu stát za to. No a nebudu vás napínat, bylo to určitě větší, než mělo být, vodnaté, crema se mi nahoře hned rozpadla a přesvědčilo mě to, že espresso stojí zato opravdu pouze tam, kde mají dobrý stroj a kde to s ním umí. Po pár usrknutí jsem ani neměla chuť pokračovat a hořkokyselá chuť mi na jazyku trnula ještě dlouho. Vytoužená exploze se nekonala, chvíli jsem přemýšlela nad tím, že to zkusím zamaskovat mlékem, abych tu jamajskou dobrotu zvládla vypít, nicméně z biologické odpovědi ve stylu fight or flight jsem vybrala tu druhou a vzdala to.

Přítel si dal velké cappuccino, které mělo navrchu jen ultraslabý proužek mléčné pěny, a velká porce mléka byla tak horká, že si spálil jazyk. V tu chvíli se nám zdálo, že není nejspíš náhodou, proč všichni ostatní v tomhle maličkém podniku mají na stole lahváče.

Podnik působil sympaticky, ani ne tak z venku jako zevnitř - mozaiky, staré mlýnky a mokakonvice a pěkné hrníčky na ozdobu působily bezvadně. Podnik je docela tmavý, kuřácký a podle toho mléčného kouře, co se tam líně povaloval a dotvářel atmosféru, bych řekla že až antinekuřácký, nicméně aspoň dovářel atmosféru fajn doupěte, a i to bych byla ochotná přehlédnout. Dokonce měli na váhu i instantní kávu a jakkákoliv zrnková káva se tam dá pořídit s sebou! Věřte mi, vůbec se mi nechtělo psát něco takového. Na baristovi se mi ze začátku líbilo, že je pohodář, ke konci mě ale naštval zjištěním, že je to vlastně flegmatik - že odnáší na půl plné hrníčky mu vůbec nevadilo. I když jsem utrousila poznámku, že to může odnést, protože nám to moc nechutnalo, ani ho nenapadlo zeptat se proč. A zas tu byl ten známý pocit, kdy člověka štve, že platí za něco, co za to nestálo... A zároveň tu vystupuje ta známá otázka: jak to dát najevo a neurazit?

Poučení pro příště? Neexperimentujte s novými kávami do té doby, dokud nemáte ozkoušeno, kde jste :-) A v Kafírně si dejte tu kávu určitě v džezvě, mají na to krásné hrníčky a výběr široký, jen espresso zde nejspíš nebyla dost dobrá volba. Nicméně pořád se nemůžu zbavit dojmu, že nikdo kavárníky nenutí, aby to espresso dělali, když mohou nabídnout něco lepšího.

Každopádně byla jsem tam poprvé, nikoho neodrazuji třeba od koupě zrnkové kávy, a pokud se zas někdy dostanu do okolí, budu si brousit jazyk na arabskou kávu a doufám, že to bude o moc hezčí recenze :-) Nachází se v Boskovicích.