Dobro a zlo

Už mám výčitky z toho, že tu dlouho nic nepřibylo a že jsem zklamala čtenáře Mílu, který mi nadšeně vyprávěl o tom, jak to tu objevil. Před Týdnem kávy tady letos nebyla ani čárka. Bohužel jsem měla dost povinností a práce s přípravou programu Encounteru, takže jsem ani nestihla žádné jiné události. Zdá se však, že letošní rok byl úspěšný - lepší propagace a spolupráce s organizátory, již měli zpětnou vazbu z minulého roku, udělaly z Týdne kávy příjemnou říjnovou kratochvíli pro významný počet uctívačů černého moku. Třeba se příští rok dočkáme i Světového dne pejska a kočičky, na který by si kavárny mohly nechat ty akce v podobě cool kávových nápojů s portským a dalšími podivnostmi, aby byl další rok zase o kapku kávovější. Když jsme tak u hudby budoucnosti:

Káva je nejenom boosterem výkonu, pro mnohé je i velmi inspirativní. Humans, you shall fetch me your Universes' ultimate cup of coffee! Black. :) You have five earth minutes. Make it perfect. Přílet mimozemšťana, který hrozí zničením planety, pokud mu nevydáme naše nejlepší kávová zrnka... I baristé mají sny o tom, že budou hrdinové.

I v životě však někdy vítězí dobro nad zlem. Na podporu této teorie a našeho kávového nadšenectví jsme se rozhodli uspořádat během Týdne kávy nevídaný duel. Cupping s názvem Je výběrová káva i Vaším šálkem kávy? měl laickým ochutnávačům dát představu o tom, o jakém rozdílu se při rozlišování komoditní a výběrové kávy bavíme. Zařadili jsme do něj vzorky z Doubleshot (TamDem espresso směs, Panama Finca Emporium), HasBean (Costa Rica Bella Vista) a Gill's  (Ethiopie Yirgacheffe) na straně jedné a korporátní zla jako Tchibo (Guatemalla Medium Roast), Lavazza (Top Class espresso směs), Standard (čistá robusta nejspíš z Vietnamu) a Starbucks (Kenya Medium Roast). A šli jsme na to téměr vědecky - jednotlivé vzorky na stole byly až do momentu odhalení nepopsané. Účastníky jsme nechali srkat a jen jsme pozorovali probíhající interakci. Nejenže téměř jistě otipovali, který vzorek je který, ale také nás přesvědčili o tom, že věnovat se kávě tak, jak chceme, má smysl. Duel skončil ve prospěch ovocitých a kyselkavých radostí - HasBeanu a Doubleshotu, kteří byli rychle identifikováni jako nejlepší vzorky. V závěsu bylo Tchibo, které mělo docela pěkná zrna i světlejší pražení, avšak chuťový profil byl plochý a dochuť svíravá.

Teď na tu část, která vyvolávala trapné ticho nebo nejisté úsměvy a senzorické vjemy připodobnitelné ke spáleným toastům, ztrouchnivělým mrtvolám a debaty o tom, zda je ve volbách někdo, kdo je pro zavedení trestu smrti. Etiopie z Gill's byla pneumatikovým zklamáním, které považujeme za omyl, protože tuhle kávu jsme už na cuppingu jednou měli a dopadla velmi dobře - takže to považujeme za ilustraci toho, jak velký vliv má pražení a uzavřeme to s tím, že jejich kvalita je prostě zatím nekonzistentní. Ale makají na tom. Další místo mnohým připomene dětství a obří mlýnek v sámošce... Standard. Co dodat? Cena se liší podle obchodního řetězce, v Brněnce 12,90 za 70g. Po otevření se na nás vysypala malá kulaťoučká zrníčka robusty v "duhovém" pražení, které je důsledkem mechanického sběru, během nějž se do pytle dostanou dozrálá i nedozrálá zrnka. Narozdíl od ostatních vzorků ale nebyla spálená a měla prostě specifický ocas robusty, který nám sice nechutná, ale aspoň nějak chutná.

Další pecka byla ze známého italského řetězce, který má v mottu Italy's favourite coffee a poskytla nám ji spřátelená restaurace, která ji má aktuálně na mlýnku. Lavazza byla klasickou ukázkou italské espresso směsi, robusta z padesáti procent a arabika pochází "z vysokohorských oblastí", což nám neřekne nic, protože arabika roste jen ve vyšší nadmořské výšce. Klasické je tmavší pražení, nemožnost získat kávu čerstvě praženou a také neschopnost zjistit původ zrn. Silnou tělnatou chuť potvrzujeme, další přívlastky jsou však jenom hořká a dřevnatá, protože tahle káva byla stará a příliš tmavá na to, aby v ní něco dobrého zbylo.

A teď se nacházíme na samém dně. Jednodruhová arabika od Starbucks měla tu výhodu, že aroma vás perfektně připravilo na to, co se bude odehrávat na jazyku. Jsme ale dobrodruzi, takže ji asi každý ochutnal stejně a dal by mi za pravdu, že Starbucks je nejdražší výrobce dřevěného uhlí. Při takovém cuppingovém stolu se nenašel jediný člověk, který  by ho chtěl obhajovat. Zrníčka byla mastná a to se jednalo jenom o jejich středně světlé pražení, takže si ani nechci představovat, jaké další zločiny Starbucks na lidech páchá pod nálepkou dark roast, a to vše je, dámy a pánové, luxusní káva v ceně 180 kč za 250g balení. Dubnové datum na balíčku, o němž netušíme, co mělo znamenat, je docela výsměch. Slovy kapitána Ziltoida: Pfeui, how dare they.

Shrnutím by mohlo být, že vedle sebe i netrénovaný jazyk dobře pozná, že výběrová káva je lepší než komoditní. Jen pro kompletnost informací:

Doubleshot  od 820 Kč za kg
Starbucks od 720 Kč za kg
HasBean od 600 Kč za kg  
Lavazza Top Class od 499 Kč za kg 
Standard od 184 Kč za kg

Espresso od Lavazzy od Doubleshotu dělí na šálku dvě koruny.