o sobě: "Mám ráda život, ráda sleduji, jak se věci propojují a přemýšlím nad souvislostmi. A nejvíc mě potěší drobnosti, které vypadají jako náhody, ale zcela jistě jimi nejsou. Sbírám takové okamžiky jako dárky a ráda takové dárky také dávám. ... Ve snaze konkretizovat sama sebe zjišťuji, že bych nebyla schopna vyplnit žádný extrapolovaný psychologický dotazník. Cením si samoty a soukromí stejně jako kvalitní společnosti. Ráda mlčím a poslouchám, stejně jako mluvím a organizuji. Dokážu být tady a teď, ale i tam a jindy... Přesto si troufám říci, že mám jednoznačný cíl a zásady."
Sibyliatko o slečně Barboře: "Paní Barborková ráda používá slovo "nevšední" a to ji také nejlépe charakterizuje. Má jižanské rysy i temperament a umí být neuvěřitelně elegantní; zkrátka dokáže jednat s takovou noblesou, kterou by jí leckterá dáma záviděla. Je vstřícná, avšak stále zaneprazděná. Hodí se k ní jazz, poezie a nedělní lenošivé ráno. Má ráda listy jinanu, sny a kvalitní čokoládu. Hned jak vkročí do dveří vám musí být jasné, že z téhle dámy jednou něco bude."
Tom o slečně Barboře: "Slečna Barbora je noblesní šlechtičnou z dob carského Ruska, je laskavá a vstřícná, v kritice však neoblomná. Patří mezi mistryně detailu a překvapení, s tím souvisí i způsob jejího objednávání, který na první pohled může se zdáti zmatený a chaotický, jedná se však o promyšlenou rafinovanost, kterou testuje frustrační toleranci obsluhy a schopnosti naplňovat všechny rozmary zákazníků."
Sibyliatko
o sobě:"Já jsem baba, kterou asi musíte mít rádi nebo rovnou nenávidět, ale musím být u všeho. Jsem výškou malá, ve velké společnosti nesmělá a mám slabost pro všechny domácí, původní a vlastnoručně dělaná kouzla a recepisy. Ke smůle obsluhy mluvím velmi potichu, ale snažím se být k servisu přívětivá, protože mám s prací v kavárně zkušenosti. Nic mi nedokáže tak rozjasnit den jako snídaně v kavárně, a nic ho zase tak zkazit jako špatná mléčná pěna na cappuccinu. Mám slabost pro malé, útulné kavárny s jazzovou hudbou a atmosférou, ve které hledám únik před realitou."
slečna Barbora o Sibyliátku: " Sibyliátko je osobnost, kterou se mi patrně nepodaří vtěsnat do nějaké srozumitelné definice. Ze začátku toho o sobě příliš neodhalí a když si už už vytvoříte nějakou škatulku, do které byste jí v budoucnu rádi vtěsnávali, zjistíte, že se vám tam nevejde recept na želví polévku, tisíc perníčků, které jsme upekly v noci ze 3 kg těsta, nespočet různorodých zájmů, velký životní elán a opravdová upřímnost a velkorysost."
Tom o Sibyliatku: "Sibyliátko mezi námi zaujímá hlavního kritika kávy, kterou z nás popíjí nejčastěji. Potrpí si na dobré jídlo, ve kterém nezná kompromisy. Rozhovorům dodává mýtický i živočišný aspekt, což vlastně vystihuje i její osobnost. Krásně se usmívá a je sluncem i v temných časech."
Tom
o sobě: "Vlasatý pseudointelektuál hledající klidné prostředí a pomalý plynoucí rozhovor - možnost zastavit se ve shonu, oceňuje smysl pro humor jak spolustolovníků tak i obsluhy. Překvapivé může být, že nepije kávu, ale kavárenské prostředí mu učarovalo. V kavárnách hledá dobré víno."
slečna Barbora o Tomovi: " Tom, jako ostatně celá Kavalérie, dokáže prožít krásu okamžiku, proto ho budu charakterizovat krátkými črtami z našich setkání. ... U mě doma, hraju na klavír Měsíční sonátu. Tom poslouchá a pak mi sdělí, že příliš klasickou klavírní hudbu nezná, ale zrovna k tomuto dílu má velmi osobní vztah. A že než jsem začala hrát, tak mu prolétlo hlavou, že by bylo nevšední, kdybych zahrále právě to... Tom a já máme společné slezské kořeny a Tom navíc dokáže elegantně zvěčnit několika výstižnými slovy prosté okamžiky. Takže i když má můj telefon jen velmi omezenou krátkodobou i dlouhodobou paměť, zprávu Vitej dzyvcyna, uz zech dojechou k babci a vcora zech se zjechou vinym asi nikdy nesmažu..."
Sibyliatko o Tomovi:"Tomáš je člověk, s kterým se můžete parádně nasmát, ale také se nestydět plakat. Má úžasnou schopnost vidět to dobré a vážit si toho, ať už mluvíme o lidech nebo o podniku. Když mluví, tak správně volí slova a netlachá do větru. V kavárně se občas oddává filozofování. Ke svému kabátu nosí čepici a filmovou širokou šálu stejné barvy, což z něj (spolu se vším ostatním již řečeným) dle mých sledování dělá vzorového zástupce homo intelectualis cafeterianus, ač tento ohrožený druh bývá často mýlen s vedlejší větví z rodu homo pseudointelectualis ;)"
.
Žádné komentáře:
Okomentovat