Každopádně kavárna Fantazie představuje přesně tento případ, tedy jak pocit, že je něco špatně, tak kavárnu v suterénu. Ale abych začal od začátku. Se slečnou Barborou nám zbyl nějaký ten volný čas a tak jsme se rozhodli prozkoumat kavárnu novou, reklamními poutači na potápěčské potřeby (či co to bylo) skrytou, umístěnou přímo na zastávce Úvoz. I přes tuto vynikající polohu byla úplně prázdná a připadal jsem si trochu jak v nějaké jiné realitě a lá Harry Potter, kde lidé koukají do oken a tváří se jakoby nic neviděli.
Uvnitř mě cosi pohltilo a po delším podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že to není nic jiného než úzkost, u Báry se dělo naprosto to samé. Snad to bylo tím skoro suterénem, snad tou prázdnotou, snad zvolenými barvami (ke kterým se ještě dostanu), snad géniové zodiakálu, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohé Kavalérii, zkrátka dobrý pocit se ne a ne dostavit. Nevím jestli to bylo mýlkou v planetární klasifikaci nebo střetem mikrokosmu s makrokosmem, ale přičítám to spíš tomu nešťastně zvolenému interiéru. Šedá podlaha, bílé stěny, studené světlo, červené agresivní pruhy na stěnách, minimalistický design, ostré kovové hrany, nu zkrátka připadal jsem si jak v řeznictví a čekal až mě odvedou dozadu a rozporcují na orgány. Báli jsme se dokonce i nahlas mluvit! V kavárnách zpravidla toužím po zeslabení hudby, tady jsem toužil po přesném opaku.
Obsluha tentokrát nic nezachránila, jestliže interiér vyvolával intenzivní pocity úzkosti, tak obsluha tupé pocity strachu, nejistoty a nevlídnosti. Lidé rychle přicházeli a rychle také odcházeli, aniž by se posadili.
K dobrému pobytí nepřispěl ani test zraku v podobě nápojového/pochutinového lístku, který byl napsán písmem velikosti tak maximálně 10 a celkově byl bez nápadu a to včetně obsahu. Pobavila nás rubrika "něco na zub" (či jak se to jmenovalo), kde si pod sebou nápaditě lebedily solené arašídy, solené mandle, slané tyčinky a solené ještě něco, zkrátka sůl je nade všechno koření a Maruška s babičkou by zaplesaly, my už méně.
Ale abych nebyl tak kritický, měli celkem dobré dorty, poměr cena/výkon byl velmi slušný, tedy zajděte si tam na ty dorty, vezměte si krabici, odneste si je domů a tam si je v klidu a pohodě snězte. Také tam jsou připraveni na děti, tedy ne, že je snědí, ale mají tam dětský koutek, i když jak se chudák maminy s tím kočárem podrápou dolů z těch schodů nevím, nevím.
Co říci závěrem? Nu snad, že je to smutné, že se veškerá inovace, inspirace, kreativní myšlení vyplácalo na název, kterým je Fantazie, což je jen další důvod k povzdechu i pobavení. Se slečnou Barborou jsme se pokusili reprodukovat myšlenkový pochod, který k takovému názvu mohl vést: "Hele, mámo, chtělo by to něco co má šmrnc, něco pohádkovýho, na co lidi poletěj." "No jo, to je asi fakt, co takhle Pohádka, nebo ne, co Fantazie?" Takto asi mohl vzniknout název Fantazie (pohádkovost) s motýlem nad nápisem (symbolizujícím "na co lidi poletěj"). A já dodávám, co takhle změnit koncepci na Maso, uzeniny? Osobně bych ve své blízkosti nějaké kvalitní uvítal.
Polohu najdete zde. A zajděte tam na ty dorty ;-)
Nedávno mně boty také zavedly do těchto míst po přečtení reklamního poutače cukrárna kavárna Fantazie jsem očekával, že si vypiji slušné kafe s nějakým tuctovým zákuskem. Po vstoupení do místnosti jsem byl velmi příjemně překvapen interiérem. Nějaký blb vymyslel,že nejlépe je vymalovat kavárnu v pastelových barvách proto odstíny žluté a zelené jsou snad všude. Zde barva bordó s kombinací bílé mně velmi zaujala a ne jenom mně. Bílé plochy navíc sloužily jako galerie my jsme zrovna zastihli výstavu meditační mandel. Každý měsíc je prý jiná výstava. Otatní interiér jednoduchý velmi vkusný ve stylu artdeko. Návštevnost nebyla veliká obsazeny dva stoly jeden stůl starší dámy na kterých bylo vidět že našli kavárnu svého mladí a druhý stůl osazený čtveřicí studentek pochutnávající už na několikátém zákustku k nim se za chvíly dostanu. Kafe krásně vonělo kavárnou tak mně ani nepřekvapilo, že tu kafe dělají dobré. Ale co mně naprosto nadchlo byli zákusky takovou fantazii jsem skutečně nečekal. Tak mně při odchodu ani nevadilo že tu nemají něco co má šmrnc. (Někdo tu asi hledal nějakýho Herryho Pottera)Autora článku celkem lituji ale už před vstupem byl rozhodnut že se mu v suterénu líbit nebude i kdyby toho Herryho tu měli.
OdpovědětVymazatLítosti není třeba! Ale děkuji ze vyčerpávající komentář a za opozici k mému článku, toho si velmi cením a jsem rád, že se ve Fantazii "rozjeli", přeci jen jsme je přepadli krátce po otevření. Tedy to, co zde slyším mě těší - jak výstava, tak pochvalované zákusky.
OdpovědětVymazatALE, do kaváren se opravdu snažím chodit bez předsudků! Kdybych byl předem přesvědčen, že se mi tam líbit nebude a že se mi tam nechce, tak tam nelezu, to nemám zapotřebí. Ve chvíli vstupu do kavárny bývám extrémně nerozhodnutý člověk a vůbec nevím, co se uvnitř (mě i kavárny) odehraje. Tedy dávám šanci i suterénům, ale je pravda, že se mi tam obtížněji dýchá a výrazně gestikuluje, pořád mám pocit, že tam na mě z malých okének něco vypadne ;-)
Fantazie není můj šálek kávy, abych použil příhodné klišé, ale jsem rád za každou kavárnu, která osloví zákazníky. Přeji další hezké objevování a těším se na vaše další komentáře.
Kavárna Fantazie mě dostala hned z několika důvodů: za celou dobu, co jezdím po Úvoze jsem si jí nevšimla (a to tady v zácpách čekávám 2xtýdně), až mě do ní zavály příjemné pracovní okolnosti. Po vstupu (vchod hned u zastávky se mi zdál být super-čekám na bus, odskočím si na kafe)má zvědavost vzrostla - velmi hřejivý interiér, mám ráda funčnost a zde je vše velmi funkční a čisté. Taky se tady nekouří!!!!!!!! Paní majitelka mě nechala se rozkoukat a hned se na mě nevrhla jak to bohužel bývá často zvykem. A co mě dostalo nejvíc jsou ty dobroty co tam mají a co je úúúúúžasné-paní majitelka je sama vyrábí!!!!takže se nestane jako v jiné nejmenované cukrárně že přijdete v 10hod a dostanete zmrzlé a křupající zákusky. Dokonce se jezdí učit k cukrářům do Maďarska, takže například kremeš s opravdickou šlehačkou je super. Ke kávě dostanete skleničku vody, což by mělo být samozřejmostí, leč jinde není. Taky mají nádherné "sošky" z marcipánu. A taky je prima že když necháte kontakt, chodí vám maily s akcemi, které pořádají. Takže odteď chodím pro zákusky "do krabice", ale i posedět na kafe sem. Ať žije sladké a dobrá káva.
OdpovědětVymazat