úterý 26. ledna 2010

Kavárna jako prostor pro noblesu

Tento příspěvek je inspirován nedávným odchodem významného novináře (a spousty dalšího), Hlasu Ameriky z Vídně, Ivana Medka. Byl inspirativní osobností a jednou z jeho myšlenek byl nedostatek noblesy v českých luzích a hájích.
K tomuto se smutně připojuji i já, ale přesto vidím naději. Spatřuji ji právě v kavárenském prostředí, v možnosti být s přáteli, nechat hovor plynout, polemizovat i vášnivě diskutovat, či jen zamilovaně hledět do očí. Kavárenské okamžiky jsou jako stvořené pro možnost nechat se uchvátit detailem, krásou, drobnostmi, myšlenkou, příjemnými společníky či společnicemi. V dnešní době noblesnost představuje i jakousi hru - bohužel, ale snad se nám časem zase dostane do krve a stane se více naší přirozeností. Berme to jako trénink pro nadhled, schopnost se povznést a zasmát se nad drobnostmi i starostmi každého dne, načerpáme tím síly pro skutečnosti méně příjemné.
Tedy přátelé, přejme si noblesní prostředí, obsluhu, majitele i nás zákazníky, závisí to na nás všech. A tvořme společně kavárnu jako prostor noblesy.

Odkaz na Vzkaz Ivana Medka naleznete zde, na webu České televize, stojí za vidění, velmi inspirativní člověk i vzkaz.

1 komentář:

  1. Tome, mluvíš mi z duše, to sám víš...

    Noblesa se dnes ztratila z ulic, občas na ní člověk narazí právě na takových místech, jako je kavárna či ples. Ale to, bohužel, nestačí. A často z toho mám pocit, že jde jen o hru (aby se neřeklo, tak já ji ty dveře otevřu). Člověk z toho cítí neupřímnost. V tom případě mám raději osoby, které jsou svým způsobem jadrné, ale svoje. Mám však to štěstí, že se setkávám s lidmi převážně elegantními a muži galantními.

    Ano, kavárny jsou místem, kde může ona etiketa opět nabývat svého významu. Věřím, že se jednou dostaneme přes pseudoetiketu k té opravdé. Snad se stane zase samořejmostí, že objedná muž, který předtím dámě pomohl z kabátu.

    Mám ovšem i silný pocit, že ačkoli mnoho toho leží na bedrech gentlemana, dámy často nevědí, jak se k tomu všemu postavit. Když je pozoruji, tak jsou se často chovaji hodně frivolně, jako by se ani nevážily samy sebe. A to je mi líto asi nejvíc... Dámy a pánové, měli bychom jít od sebe!

    Takže děkuji všem, kteří mi dělají milý doprovod na mé cestě za rozkoší... tedy kavárnou :o).

    OdpovědětVymazat