Kavárna Vergnano - podnik U Šampónů

Byl krásný letní den, teplý podvečer a my jsme se vydali toulat se cestou z Podnebí po malebných skrytých uličkách Starého Brna. Na téhle procházce jsem si vytyčila hned několik bodů k návštěvě a dala si tajný slib, že některé objevené kavárny navštívím. Hned první do oka mi padla kavárna s příjemným osvětlením a ratanovými židlemi, vypadala tak útulně. Navíc to bylo v době, kdy Pekařská ulice byla nahoře neprůjezdná, takže byla nezvykle klidná a mám pocit, že podnik snad měl i předzahrádku. Dnes jsme se jej vydali hledat...

A já nemohla uvěřit tomu, že se nám skutečně podařilo najít ten pravý. Zaparkovali jsme těsně u místa, kde Pekařskou kolmo protíná Leitnerka a našli kavárnu jen o pár domů vedle fair trade shopu. Hned první moment, který mě překvapil, byl nápis Piazza d'Oro. A já měla pocit, že mě tam nalákali na Vergnano, které mi svého času, když jsem na něj parkrát narazila, přišlo velmi dobré a byla bych to přívítala s otevřenou náručí. Z lístku jsem však zjistila, že Vergnano se jmenuje kavárna. Tak že by to přeci byla ona?
Po vstupu mě lehce štípnul do nosu cigaretový kouř. Žádná hospodská čudírna, to rozhodně ne, na stropě se točil větrák, který pach místních čoudilů docela zpacifikoval, ale i když jsme se snažili najít nějaký nekuřácký koutek, nevšimli jsme si ho. Zabrala jsem tedy místo, které mám v kavárnách většinou nejradši: u okna. Jednak tam bývá výborné světlo na čtení, jednak tam můžete v klidu sedět a pozorovat ten uspěchaný svět venku z místa, když jste si ten čas na chvíli zkrotili a zvládli jej zastavit.
První věc, která mě nepotěšila, byla, až na pravý tulipán, spousta věcí na stole. Něco, co je snad ještě horší než obsáhlý lístek, z kterého my kavaléristi máme fóbii, protože si pak nemůžeme vybrat a místo hovoru dlouhé minuty prokousáváme titěrné písmo, v kterém bývá zpravidla už tak nějak osudově alespoň jedna pravopisná chyba. Tahle varianta vypadá tak, že kromě normálního lístku na stole naleznete hordy stereotypních kartiček a podobných rozšíření lístků. My tam nalezli menu kartu jakýchsi pudinkových horkých čokolád, dortů a kde čeho, krom toho jsme ještě byli obohaceni o dva stojánky, jeden s vytuněnými kávami se sirupy a druhý lattea pickwick, v kterém byla poměrně dobře odolatelná nabídka čajů s našlehaným mlékem. Když jsem se tímhle probrala, znechuceně jsem původní lístek sotva otevřela a jen po očku probrala popis káv, dál už jsem neměla síly se pouštět.
Na objednávku standardního hodnotícího cappuccina se nechal přemluvit můj drahý, zatímco já jsem se jala experimentovat a vyzkoušet blbost ze stojánku, což bylo větší espresso s banánovým sirupem monin, vaječným koňakem a sprejovou (ano, takhle to tam bylo) šlehačkou za bombastickou cenu 41 czk, cappuccino stálo stejně.
Při čekání jsme si prohlíželi interiér. Ratanová křesílka tu byla, k tomu byl nějaký nábytek z tenkého černého kovu, což mě celkově naladilo na koncept zahrady, čehož dojem byl ještě zesílen hojným použitím zelené barvy a mocné živé květeny, která tu skutečně překypovala zdravím. Kulatost dekorativních spirál na opěradlech byla mému oku velmi lahodící, k tomu doplněné o stylové černobílé fotografie a vskutku příjemné měkké osvětlení. Takové kavárny mám ráda, dokážu si tam představit příjemně línou snídani ve slunném ránu, tak kde je chyba?
Nebudu vás napínat. Chyba byla například v naladěném rádiu, které je u mě se vším tím kecáním, nehomogenní směskou muziky a reklam na seznamu kavárenských prohřešků na jedné z nejvyšších příček. Další bod se seriozně podařilo získat obsluze, gratulujeme ;) Byl to jakýsi mladý muž, který nedal najevo ani nejmenší snahu nám posloužit, ale byl prostě velmi znuděně v práci. Dobrou humornou tečkou bylo, když se sám rozhodl ohodnotit tringeltem a nenaznačil ani pokus mi na mou stokorunovou bankovku vrátit. To jsem mu ale opravdu nechtěla dát, mimojiné proto, že než si všimnul, že máme touhu zaplatit a zmizet, trvalo aspoň deset minut, a to jsme seděli hned naproti baru a podnik byl poloprázdný.
Abych ovšem nevynechala samotné zhodnocení kávy. Espresso chutnalo dle očekávání jako Piazza d'Oro, které mi už několikrát předtím přišlo poměrně necharakteristické a nevýrazné. Možná trochu jako lepší Piazza, protože chuť to byla poměrně čistá a usoudila bych z toho, že čistý je i jejich stroj. Co se týče mého kávového experimentu s názvem Banana shot - první doušek byl zajímavý, sladit taková káva už rozhodně nepotřebuje, nicméně se mi zdá, že nelépe se sirupy s příchutí zpravidla kamarádí s mlékem a u této teorie zůstanu. Nezjemněná chuť čistého pressa zastoupená lehce umělým banánovým moninem byla na mě na delší pocucávání moc silná garda. Ale pokud to stáhnete opravdu jako panáka, tak to není vůbec zlé ;) Rozhodně bych si k tomu ale zasloužila aspoň malinkatý pohárek vody. S cappuccinem se ale opravdu nevytáhli. Dle zvuků od baru chlapec nejdřív udělal pěnu a nechal ji chvíli odstát, mezitím co připravoval presso, tak se to má, ovšem ostatní fáze procesu musely vykazovat hrubé nedostatky. Ke stolu se nám tak potom dostal šálek s obláčkem, což je supr na obloze nebo v umyvadle s jarem, ale jako pěna na cappuccinu to moc neprojde. Obsah hrníčku tak ani nevykazoval žádné pokusy o estetičnost, sušenku či podobnou laskominu jako pozornost také nepřiložili, nejspíš proto, že věděli, že tím to už nezachrání ;) Tak za tohle to byla trochu nadsazená cena.
Mám-li se pokusit o nějaké shrnutí, je to skvělý podnik, do kterého někdo nacpal fůru peněz, protože vypadá znamenitě, ovšem kavárna stojí a padá na lidech a špatnou obsluhu nevykompenzuje ani bohatá nabídka. Když bych se měla zamyslet nad tím, kdo do takové kavárny chodí, nazvala bych jako cílovou skupinku "šampóny", kteří by rádi vypadali intelektuálně, ovšem to pojali tak nějak osobitě, takže si kavárna bohužel hraje na vyšší třídu, kterou není. Jak už na tomto blogu toto přídavné jméno jednou zaznělo, kavárnu bych zařadila k těm vykřičeným. Ale pokud někdy bude svítit slunce a půjdete zrovna kolem, dejte tomu šanci, třeba tam bude jiná obsluha a objevíte zajímavá zákoutí toho blíže neprozkoumaného nápojového lístku! Ráda bych opomněla, že existují i kavárny, které svůj první dojem dokázaly dokonce znamenitě vylepšit - jako Klafé.

Kavárna Vergnano se nachází na ulici Pekařská. Nepomylte si ji, prosím, s Caffé Vergnano na Starobrněnské.

U dobrých kaváren před "recenzí" většinou čekám na to, než je se mnou navštíví zbytek Kavalérie. U téhle jsem tuto potřebu neměla, jelikož kaváren na objevování je před námi stále spoustu, podobných nejspíš mraky, takže laskavě tedy žádám o prominutí.