Číslované kavárny pokračují, tentokrát se blížíme stovce. Kolem Café 99 chodím již delší dobu, neboť bydlím nedaleko, ale z nějakého důvodu se mi nikdy nechtělo jít dovnitř, sám si to neumím vysvětlit. Jednoho krásného zkouškového dne však moje únava dosáhla takové úrovně, že nebylo energie na žádné iracionální odpory a nechutě a zavítali jsme dovnitř a velmi dobře jsme udělali.
Kavárna je to malá, členitá, útulná, žluto - modrá, hodně dřevěná, s příjemnou obsluhou. Tímto jsem rychle vyčerpal to, co mi bylo milé.
Mám slabost pro kavárny, které charakterizují jedna nebo dvě barvy, mezi něž patří i tato. V kavárně převládá sytě žlutá, taková hodně slunečná a pěkně prosvětluje prostor, který by byl s nějakou tmavou barvou možná stísněný; zároveň se však hlubinám a zadumanosti nebrání a jako doplňkovou pro drobné detaily (menu, ubrousky, rolety) zvolili temně modrou (tu, kterou momentálně pro vazbu knih používá nakladatelství Triton, což je pro mě také velmi příjemná asociace). Potud by byl interiér příjemný, v této kavárně se však rozhodli jít ještě dále a vsadili na dřevo, což nelze nepochválit a přidat ještě drobné plus i za dřevěnou podlahu, což je počin vskutku odvážný; o co jsou dlaždice praktičtější, o to je dřevo příjemnější.
Obsluha oplývá příjemností a ochotou, nic není problém a slečny ochotně poradí, případně přinesou moudrou knihu s návody k přítomným hrám.
Nabízený sortiment stejně jako menu není přeplácaný, nestrávíte výběrem hodiny a nemusíte se prokousávat sáhodlouhými listy, ale zároveň v něm najdete několik příjemných nevšedností, které jinde jistě neobjevíte. Však si tam zajděte. Kvalita nápojů i drobných zakousnutí je optimální a doporučuji belgickou čokoládu, jež mě překvapila; často se setkávám s těmi škrobovými pudinky, ale tentokrát mi připadala jako z čokoládovny.
Nevšednostmi je kavárna celá příjemně prodchnutá - od netradičních dřevěných her, až po ty tradičnějších po velmi časté výstavy, na které je radost pohledět až po detail, který mi přijde fascinující a tím je možnost zasílání pošty na adresu této kavárny. Kdybych v blízkosti pracoval a měl tak úžasné zaměstnání umožňující mi dlouhé snídaně, tak bych tak jistě učinil a při snídani si poštu pročítal. Vy, co tak neučiníte, můžete pročítat noviny a časopisy, kterých tu najdete dosti.
Nevím, jestli bych Café 99 dal 99% při nějakém super objektivním hodnocení, ale vzhledem k tomu, že nejsem takovou povinností vázán, tak na závěr sdělím, že mi tam bylo příjemně, dokážu si tam představit opravdu dlouhou snídani, rád se tam někdy zajdu učit nebo posedět s dvěma či třemi přáteli (víc raději ne, mají tam malé útulné stolečky) a jsem ještě raději, že se nachází takto blízko bytu. Pokud jde o výtky, tak v kavárně nenaleznete gauč ani velká křesla, což mě osobně chybí, ale nechybí mi to právě zde, protože i díky jejich nepřítomnosti je prostor kompaktní, nepřeplácaný a jaksi příjemně jednolitý.
Kavárnu naleznete zde a jejich příjemným webem se můžete probrouzdat tady (najdete tam, kromě jiného, spoustu o výstavách aktuálních i těch proběhnuvších).
Tedy za mě: "Nečučte u webu a jakmile Kavalérii pro dnešek dočtete, tak vzhůru do kavárny a zrovna Café 99 by mohla být dobrá volba."
Mám velkou radost, že i když já už se do Café 99 moc často nedostanu, celková úroveň je stále taková, jak si ji pamatuji :) od roku 2000 jsem byl stálým hostem několik let a to do té míry, že jsme s kamarády měli dokonce "prezenčku", která visela vedle poštovních boxů (a ano, poštu jsem si také nechal do Café 99 posílat). zažil jsem tu spousty skvělých okamžiků a i dnes je to pro mě emocemi nabité místo :) také si myslím, že to byl jeden z příkladů, který ukázal brněnským kavárnám cestu a tak si nakonec vybudovali řadu konkurentů :) paradoxně me mrzí asi jediná věc: na začátku měli kávu D’Oro, která mi chutnala mnohem víc než Lavazza...
OdpovědětVymazatDěkujeme za komentář, Adame, vskutku souhlasím, že je to jeden (ne jediný) z těch velmi dobrých směrů, kterými by se kavárny mohly ubírat :-)
OdpovědětVymazatPokud jde o kávu, tak jde asi o věc názoru, ale k tomu se vůbec nevyjádřím, neb ji nepiju (jak skandální na Kavaléristu).
Kávu bohužel zatím nemám ozkoušenou, po pár redbullech jsem se ten den nechala raději hýčkat právě tou čokoládou, musím ale dodat, že kavárnička je milá a taková teplá, spíš než jako sémě dekadentních seancí je to takové místo s poměrně klidnou a rodinnou atmosférou. Lístek je dle mého akorát, kuřárna a nekuřárna jsou oddělené místnosti a těší mě tam právě ty drobnosti: hry, poštovní schránka, umělé sladidlo... Potěšilo mě, že požádat si o vodu z vodovodu nebyl problém, akorát se nám potom objevila na lístku voda balená, což ovšem přičítám spíš tím, že nás kasírovala jiná slečna než obsluhovala, a jak to bylo takové milé, ani jsem neměla potřebu to nějak řešit (v zásadě jsem za vodovodku ochotná platit, pokud nejde o nějakou absurdní částu, spíš mi vadí neekologičnost lahvového počínání a samotná její nekvalita daná nečerstvostí). Není to úplně můj typ, ale rozhodně stojí za zmínku i návštěvu.
OdpovědětVymazattemne modrú používa aj vydavateľstvo Oikúmené, čo mi ako až tak príjemná asociácia nepríde
OdpovědětVymazatTo je pravda, jen si nevzpomínám na kterou řadu, vím že renesance má takovou vcelku světlou a na tu mám vzpomínky celkem pozitivní, neb jsem četl Miradolu a ten byl fajn... Ty temné obálky si nevybavuje, jistě to bude náročné.
OdpovědětVymazat>což nelze než nepochválit
OdpovědětVymazatToto nedava prilis smysl, predpokladam, ze je to kombinace dvou vet "coz nelze nepochvalit" a "coz nelze nez pochvalit". Chtelo by to opravit.
Děkuji. I za všímavost, opravdu to byl záhadné slovní spojení, opraveno :)
OdpovědětVymazat