Paní magistra Bára

Byli nebyli tři spolužáci, kteří sice moc nevěděli, co a proč jdou studovat, ale hlavně že se potkali. Všichni naši čtenáři jsou za to jistě rádi, protože tak začal příběh tohohle blogu. Už si vůbec nevzpomenu, kde jsme to tehdá seděli a vymýšleli úderný název, něco jako Kavalérie. A to že prý je dobré, jako že se tam ta káva leje... Malovali jsme si, jak se všichni kavárníci budou třást, ale třásli jsme sami - radostí z každého nového komentáře nebo strachy z výhružek. Tehdy se nám svět zdál jednodušší, diskutovali jsme o světových problémech nad šálkem řídkého espressa a mysleli si, že leccos zvládnem ovlivnit, a tak jsme začali od těch nejmenších věcí. Ale když je co dělat, čas utíká. Jakoby za pět minut poskočil o pět let. A my se pořád cítíme mladí, ale už máme i nějaké vrásky a taky teď častěji musíme řešit větší problémy. Tolik o tom, proč už tolik nepíšeme. Asi takhle nějak se stalo, že jsme přišli o iluze a slečna Barbora navíc o to kouzelné oslovení a je z ní paní magistra. Gratuluju, Báro! Ze sentimentálních i estetických důvodů jí ale přezdívku necháváme, stejně jako právo psát. Doufáme, že uvítáte, pokud si bude chtít po pracovních večerech zavzpomínat na studentská léta a nechat nám tu nějakou filipiku nebo pochvalu pro kavárníky ze Slezska či jakéhokoliv kouta světa, kam ji vítr zanese...