středa 10. února 2010

Coffee Club - nejlepší káva v Brně (a ještě trochu víc)

Mí drazí, dnes je jen jedna věc na světě, kterou bych upřednostnila před studiem latiny, a tou je spot, který tu tak dlouho chyběl. Dlouho jsem si ho cíleně schovávala sobecky pro sebe: zážitek, který mou laťku kávě a kavárnám zvedl vysoko, protože mě přesvědčil, že oboje se dá dělat pořádně. Odpusťte, ale tohle prostě musí být dlouhé.



Bylo nebylo, jednoho slunečného dne jsme zavítali do kavárny na kraji sídliště. Od návštěvy nás prve trochu odrazovaly maminky s kočárky, ale rozhodli jsme se bojovat se svou xenofobií a vstoupili jsme. Moderní minimalistický design, příjemně energická hudba, na stolech skleněné svícny s kávovými zrny, na stěnách fotky z plantáží, do toho jeden krásný fikus a velmi nevšední, masivní a nejspíš ručně kovaný obří věšák, který mi asociuje nějakou pichlavou nestvůru ;) Bylo plno, ale moje touha po kávě byla silná, tak nás napadlo vzít si aspoň nějakou s sebou. "Promiňtě, ale my kávu do kelímku neděláme, papír nedostatečně uchovává aroma." Po tomhle překvapení jsme si sedli na zadek a taky na bar a počkali, než se uvolnilo místo u stolku. "Dobrý den, u nás je káva rituálem." A už následovala krátká přednáška o tom, jak káva správně vypadá, jak se pije a rychlé představení místní nabídky, která zahrnuje několik druhů kávy. A hlavně je třeba vzpomenout jejich "domácí" úžasnou směs na cappuccino a jiné přípravy s mlékem, na kterou jsem si vypěstovala závislost. Na hutnou místní klientelu maminek a mladých rodin se kavárna umě adaptovala dětským koutkem, který je však dočasně zrušen kvůli akci sponzorská káva a přípravám na soutěže.

O tom, že káva je v Coffee Club dobrá jsem nikdy nepochybovala, a nedávné první místo Pavla Maleny v baristické soutěži Mistr kávy 2010 v Praze (ale i významná umístění dalších kluků z kavárny, abych je nenechala zastínit) to jednoznačně potvrzuje i pro ty největší rýpaly. Co je tajemstvím takového úspěchu? Běžte to zjistit do jejich školy kávy. Pro mě jako pro zákazníka je nejdůležitější, že na konci toho rituálního postupu se vám na stůl dostane lahodná káva - správné velikosti, se správným obsahem, se správně našlehanou pěnou. Před každou přípravou slyšíte mlýnek a baristé pečlivě hlídají, aby se vaše káva připravovala přesně tak dlouho, jak má. Pěnu šlehají ze speciálního plnotučného mléka obohaceného o bílkoviny Tatra Lascato a už jen ta samotná je opravdový požitek. Je to krásná mikropěna, sametově hebká, a když se ještě barista vyřádí a předvede vám své umění v latté art (občas i přizdobené pár kapkami potravinářského barviva), budete několik minut zírat na tu nádheru a rozhodně se vám bude příčit myšlenka, že abyste si tu kávu nejvíc vychutnali, musíte to umělecké dílko řádně zamíchat. V pondělí nebo čtvrtek po páté navíc můžete za malý příplatek sledovat, jak se takový obrázek "maluje" přímo před vašimi zraky. Nabídka je ovšem pestrá, obsahuje i filtrovanou kávu a různé netradiční přípravy, ráda bych vypíchla filtrovanou kávu s medem, nutellino - presso s nutelou a šlehačkou, nebo dolce marmoreo - nádherně servírovanou dobrotu s malinovým nebo jahodovým sirupem. Pokud ale nemám na chuť na tyhle konfekční záležitosti, je mou jednoznačnou jedničkou caffé latté (nepleťte s latté macchiato), servírované ve velmi příjemném šálku mojí oblíbené velikosti. A pochopitelně i vídeňská káva tu vypadá jinak, než obyčejnské presso se šlehačkou, za kterou ji ve většině kaváren pokládají. Sláva Mistrovi!

Přestanu tu pět milostné serenády a zkusím se zamyslet nad tím, co kavárna nabízí těm, kterým káva nelahodí (leč i přesto ji zde doporučuji zkusit, jde o tak jiný zážitek, že možná změníte názor). Dlouho jsem měla za to, že pro ostatní kavárna není až tak atraktivní; ale několik delších sezení, ve kerých jsem se už kávy nabažila a odhodlala se dát si i něco jiného, mě přemluvily věřit opaku. Sic pořád mému srdci lahodící krásné čokoládové a tvarohové dortíky trochu chybí, hypoglykemii bravurně zamezí výborné litevské čokoládové pralinky servírované ke každé kávě, o víkendu i tiramisu ve skleničkách (které se mi však zdálo příliš těžké a tučné, takže to bohužel spíš nedoporučuji, nezaujalo), kuličky z odpalovaného těsta plněné šlehačkou, trubičky a bekrovníčky. Musím poznamenat, že v Coffee Club je něco, co mi na jiných místech většinou chybí: a sice, nabídka není příliš rozhlehlá, ale je velmi kvalitní. Mají čaje Ronnenfeld, kvalitní rozlévaná vína, juice Happy Day, a také to se nabídka občas pořád i trochu změní, takže vidíte, že pro vás majitelé stále hledají skutečně to nejzajímavější.

Myslíte, že by to už nemohlo být lepší? Tak čtěte dále. Nesmím totiž krom vlastní práce za barem zapomenout pochválit i obsluhu. Je zde zpravidla dostatečný počet lidí a kavárna je malá, takže se vám nestane, aby vás nikdo nepozdravil nebo si vás nevšímal. A hlavně máte pocit, že v kavárně si hostů váží: pamatují si vás a jsou pozorní. Tak například se přihodilo, že jednou kavárna byla plná a příprava káviček trvala opravdu výrazně déle než obvykle. Známí nachystané nápoje zaplatili, ale už je nestihli vypít, avšak o pár návštěv později se to vrátilo s omluvami a další objednávkou na účet podniku! Náhoda to ovšem nebyla, podobná situace se mi stala nedávno, když jsem zkoušela novou čokoládu, která na můj vkus byla málo čokoládová a více pudinková, než mám ráda. Nedojedla jsem ji a mladý barista, který obsluhoval, se mě hned ptal, co je v nepořádku. Hned se mi omluvil, že prý s touto čokoládou začínají a že se mu zdá, že kolega přípravu trochu nezvládnul, a přestože jsem trvala na tom, že to nevadí, že čokolády v kavárnách bývají většinou pudinkové a že jsem rozmazlená, na účtu nebyla.

Klíčová otázka teď je, za kolik si tenhle luxus můžete dopřát. Vskutku je to o pár korun dražší káva než byste na malou kavárničku na okraji města čekali (zmiňované velké caffé latté za 51 czk), nicméně narozdíl od podniků v centru, jejichž majitelé mají drzost si za přípravu staré kávy bez hlubší znalosti základních baristických pravidel naúčtovat vysoké částky, tady moc dobře poznáte ten rozdíl, za který platíte. Vždyť vám ji ostatně připravují mistři v ČR ;)

Nevěříte? Přesvědčte se. Za Coffee Club bych dala ruku do ohně...

Coffee Club, V Újezdech 1, Brno-Medlánky.
Abychom rozproudili diskusi, můžete zkusit hádat, co vidíte na posledním latté art obrázku, přijde mi to dobré jako Rorschachův test ;)

11 komentářů:

  1. Podvědomě o tom dumám dlouho, dlouho. Pouštím na plno asociativní myšlení a je to zvíře, které někde nabouralo a zmačkal se mu obličej, i když asi ne moc, protože tam nejsou znatelné jizvy a rány... ale zas náznak brýlového hematomu... Je to matoucí. Samozřejmě přichází v úvahu prase, ale kdo by dával na kafe prase - na lanýže možná, ale na capucino? Možná jezevec, nabouralý jezevec, i když ty uši... ach jo. Nebo nějaký hybrid mezi... mezi nabouralým zvířetem, nenabouralým prasetem a... Jsem s rozumem v koncích, ještě mě napadají dvě malinkaté busty, které jsou vzhůru nohama, svírají spolu úhel cca 110°, k tomu malá paleta a dva malé kaštany, ale asi ani toto nebude záměr. Ale hněv toho zvířátka nad tím, že bude zamícháno je zřejmý.

    OdpovědětVymazat
  2. prase je nahore, tohle ma spis hrochovite rysy, aleu me hroch, co na neco hraje ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jo jako takovej zadumanej a soustřděnej, kterej nakrčil čumák, ale na druhou stranu hroši maj hrozně široký huby, ty se snad nedaj ani zadumaně nakrčit... No nevím :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Mě to přijde jako lev pojídající napůl rozkrojené rajče.

    OdpovědětVymazat
  5. Mně to přijde jako malý rozlobený medvídek lítající puntíkované lízátko.

    OdpovědětVymazat
  6. Přátelé nebylo by od věci si vytáhnout své ušlechtile hlavičky ze zadečku:)

    OdpovědětVymazat
  7. To je PR článek, nebo to psal amatér?

    OdpovědětVymazat
  8. Články si píšeme sami a pokud je mi známo, tak nikdo z nás nemá nic společného s PR.

    OdpovědětVymazat
  9. Není to PR článek, to by byl asi napsaný lépe. O kavárnách, které máme rádi, píšem logicky hezky, protože jsou podle nás dobré, a žádný osobní prospěch nebo nevím co na tom nemáme.

    OdpovědětVymazat
  10. Já to mám za rohem a je to nádherná kavárna. Piju prosté espresso bez mléka a na něm je dokonale znát kvalita směsi a přípravy. Tohle je perla mezi brněnskými kavárnami. Tihle kluci to dělají skvěle. Pak se člověk nemá bát dát si kávu v běžné restauraci... ten rozdíl je neuvěřitelný/!

    OdpovědětVymazat
  11. Nebyli jste tam v poslední době? Mám pocit, že za poslední cca rok se kavárna dost zhoršila, není výjimečné čekat na baristu, než dokouří venku, a vůbec mě to tam už nebaví. Je to jen pocit z několika posledních návštěv (moc často už jsem se tam neobjevila), nebo to tak opravdu je?

    OdpovědětVymazat