O povstání baristů

Třeba jste na to už taky narazili. Projekt Piccoloneexistuje získal jistou popularitu a impérium vrací úder. Zatímco coffeegeeci mají pocit, že na české kavárenské scéně nebylo nikdy líp, z různých blogů a časopisů (1, 2, 3, 4, 5) se také dozvídáme, že čeští kavárníci jsou banda neslušných bídáků, kteří se o blaho svých zákazníků dostatečně nestarají. Skoro to vypadá, jako by výběrová káva (rozumějte káva, jež podle odborníků byla ohodnocená jako chuťově nadprůměrná) snad byla zdraví nebezpečná a šířila jistý druh šílenství. Projevuje se to trochu jako máma, která vám pořád říká, že nemůžete mít sladkosti před obědem, nebo ať neříkáte to sprosté slovo na p. Myslí to dobře, ale není divu, že se začnete vztekat, když to slyšíte po stopadesáté šesté. Přiznávám, že bych taky nechtěla začít pít robustu nebo sladit jen proto, že to dělají ostatní.

Ten namyšlený barista a proč se na to piccolo nevykašle

Ten kluk, co vás poučuje, je plný ideálů. Sní o práci, ve které ho ostatní ocení, a snaží se ji dělat fakt dobře. Dost si kvůli tomu nastudoval a naučil, dělá to nějaký pátek, a nakonec vypění jako Kodet v Pelíškách, když před ním povíte nok. Ve skutečnosti měl těsně před vámi podobnou objednávku, kterou musel předělávat, protože byla chyba v překladu a takových je týdně několik. Samozřejmě by obsluha nikdy neměla být nepříjemná, ale každopádně čas, který bychom mohli strávit povídáním o tom, jak se dnes máte nebo co máme za kávu, trávíme tím, že se snažíme domluvit a nedaří se to. Mluvíme jiným jazykem a ani jeden nefunguje. Piccolo, presso, espresso, americano, lungo nebo ristretto. Když jdu do kavárny já, objednám si espresso a dostanu bazén. Když jdete to kavárny vy, objednáte si presso a občas dostanete něco divně malého. Pojďme s tím něco udělat, kurde.

Občas se ale taky stane, že se nedomluvíme. Zákazník je pán, ale stává se jím ve chvíli, kdy je na scéně také prostor pro obchod. Ten občas chybí, stejně jako zákazníkům pokora k řemeslu, které má svá pravidla a postupy. Možná proto, že chcete sirup do kávy, možná skořici a možná robustu. Možná v tomhle podniku prostě nechcete být a to, co dělat nechceme my, zase není v lístku. Každý máme své důvody. Jestli vám tedy můžu něco radit, což je dnes dost ošemetné, tak: choďte do kaváren, kde vám káva chutná a kde se k vám chovají hezky. Možná pak budou všichni zákazníci i baristi usměvaví a pokud ne, neviditelná ruka trhu je vymaže z mapy.

Obsluha jako zákon akce a reakce 

Neodolám předem neodepsat na nejčastější reakci rozzlobených diskutérů: „Jednou jsem platící zákazník a mám dostat modré z nebe, né abyste mě poučovali.“ - Tento přístup podle mých zkušeností celou situaci v kavárně redukuje na čistě tržní vztah, který není příjemný ani jedné straně. Podle takových zákazníků většinou nelze udělat dost, abyste si jejich zlaté penízky zasloužili. A hrozně rádi na vás povýšeně mávají přes místnost peněženkou, když chtějí platit. Dýška jsou zpravidla tak dvoukorunová a není jím trapné účet na 112 Kč zaokrouhlit na 114 Kč. Nedej bože, abyste jim ještě něco vysvětlovali, když oni jsou ředitelé vesmíru a vy jen obsluha v kavárně. Jak těžké asi tak může oproti tomu být stát u takové mašiny a dělat kafe ... no a jsme doma.